Ostrava se v módě zlepšila, ponožky v sandálech se ale nosí všude, říká stylista Luděk Šmehlík

Jednatřicetiletý Luděk Šmehlík v módním průmyslu působí už více než deset let, v poslední době je například hlavním stylistou ostravského studia České televize. Kromě toho je majitelem modelingové produkční agentury FA FASHIONABLE, která se zabývá kompletní správou, tvorbou obsahu pro klienty se zaměřením právě na módu.

„Snažím se neustále držet jednoho kopyta, i když někdy sedím na několika židlích najednou. Ale vše, co dělám, se týká práce s oblečením a módou,“ říká Luděk Šmehlík.

K těm židlím, na kterých sedíte, teď přibyla jedna další, je to pravda?

Pustil jsem se do autorské tvorby. Vytváříme vlastní řadu – vlastní značku – která se jmenuje SA|KO studio a cílí zatím výhradně na ženy. Vracíme se k tradičním, klasickým střihům k siluetě pasu, ramen. Už delší dobu v oblasti módy postrádám jakousi čistou, ryzí ženskost. Nehledě na to, jak se společnost vyvíjí nebo nevyvíjí. Chceme, aby naše ženy působily elegantně, sebevědomě, a doufáme, že se nám to podaří.

Co bylo hlavním impulzem? Bylo to i proto, že když jste doporučoval, co by komu mohlo slušet, tak jste nemohl najít to správné oblečení?

Ano, já to třeba potřeboval vyrobit, ale nevěděl jsem kde a jak. Tak jsem se rozhodl, že si to ušiju sám.

Například?

Konkrétně to začalo klasickými, jednoduchými, pouzdrovými šaty. Ty jsem dlouhou dobu nemohl najít, klientky se na mě obracely s tím, že nejsou schopné najít takové šaty v obchodech – buď nesedí střih, nebo je příšerný materiál, nebo to nic nevydrží. V České televizi pro zpravodajství máme problém najít kvalitní pouzdrovky, které sedí a jsou z dobrého materiálu. A tím to vlastně začalo. A bylo to taky tím, že na českém trhu skončila značka Pietro Filipi, která se zabývala elegantní, společenskou, velmi sofistikovanou ženskou módou. Pánové mají na výběr z obleků různých značek, je jich poměrně hodně. U žen je to složitější. A tak jsme se rozhodli, že začneme vyrábět. Jeden ze směru byl: kolekce pouzdrových šatů. Z toho momentálně sešlo.

Proč?

Ono se to posunulo. Aktivně jsme se totiž zapojili do prezentace na módní bouři (ostravská módní přehlídka Fashion Storm, pozn. red.), kde jsme chtěli demonstrovat naši kreativní sílu a využít deset let zkušeností v oboru. Nejedná se o ucelenou kolekci, ale o retrospektivu střihů, modelů, aplikací a prvků v dámském odívání, které ženám podle mě lichotí a svědčí. Představujeme průřez mojí kariérou. Nachází se tam mnoho prvků, které jsou třeba i rozdílné, ale zároveň je spojuje kvalitní materiál s vysokou gramáží, velkými mašlemi, které podle mě působí velmi elegantně a sofistikovaně, ale zároveň něžně.

Co všechno musíte udělat, když chcete založit novou módní značku?

Je to poměrně komplikované, ale ne nereálné. To jsme tím chtěli ukázat – opravdu to jde, i tady v Ostravě. Máme spoustu možností a talentovaných lidí. Není to jen o jednom člověku, který si něco vymyslí. Teoreticky potřebuje dílnu, švadleny, krejčové a další. V tomto případě úzce spolupracuji s krejčovskou dílnou Marcely Vymyslické, známou ostravskou návrhářkou, která se zabývá zejména tvorbou z hedvábí. Spojili jsme dohromady síly a Marcela mi pomáhá po řemeslné stránce. Už od začátku letošního roku jsem k ní chodil na kurz kreslení, učil se, jak navrhovat modely, pak jsme se bavili o materiálech, jak co pracuje, co je k čemu vhodné, poté jsme postupně začali sešívat drobné věci, postupně jsme vše ladili. Bez Marcelky a jejího zázemí by to určitě nešlo. Kolem je spousta dalších procesů, které hodně lidí nevidí. Je to patentování značky, mít originální název, který není obecný.

Jaký je název firmy?

SA|KO studio.

Není to spíš pánský název?

Hm, nemyslím si. Mám zato, že v dnešní době je sako nebo blazer nezbytnou součástí dámského šatníku. Byť vychází z pánského střihu, ale už Coco Chanel představila první kostýmek a od té doby je to velmi oblíbený kus, který podle mě se správnou kombinací dalších oděvů, se správným make-upem a vlasy, dokáže perfektně podtrhnout ženskou sílu.

Autorem všech návrhů jste vy, nebo máte kolegy, kterým dáváte šanci se prosadit?

Zatím jsem ještě nikomu šanci nedal, autorem jsem sám. Ale jak říkám, je to spíš čerpání z minulosti, z toho, co mi prošlo pod rukama, s čím jsem pracoval, co jsem viděl, co se mi líbilo. Já jsem asi nevymyslel nic nového, ale vytvořil jsem kolekci podle toho, co já si myslím, že ženám lichotí a sluší a zdůrazňuje jejich přednosti. Kolekce je rozmanitá, máme tam šaty, sukně, halenky, pelerínu, kostýmek, dámský smoking. Všechny věci by měly působit tak, že podtrhují ryze ženské vlastnosti. Smoking působí tvrdě a ostře, ale zároveň je doplněný o velkou, výraznou mašli, která celý dojem zjemňuje. Se správně zvolenou obuví a make-upem si myslím, že to bude velice elegantní model.

Když se dívám na filmy ze života módních návrhářů, třeba o zmíněné Coco Chanel, tak se často objevují momenty překvapení – wow, toto tady ještě nebylo. Mluvíte o tom, že se chcete vracet do minulosti a dávat modelům ženskost. Předpokládám, že šokovat nechcete. Nebavilo by vás alespoň trochu rozvířit vody?

To je otázka, šokovat se totiž dá v dobrém nebo špatném slova smyslu.

Foto: Adam Michna

Foto: Barbora Harajdová

Na trhu módy se pohybujete dlouho – je tady v Ostravě prostor pro takovou novou módní značku? Předpokládám, že to budou krásné modely, ale také cenově náročnější. Jsou Ostravanky ochotné nakupovat si autorskou módu?

Myslím si, že klientela tady je a zájem má. Takový produkt zde chybí, klientky jsou nuceny jezdit do Prahy nebo do zahraničí. Bude asi chvilku trvat, než se to rozjede. Je to úplně ten stejný případ jako před deseti lety, když jsem v Ostravě rozjížděl produkční modelingovou agenturu a začínal jako stylista. I členové rodiny namítali: proč bych měl platit za to, aby mě někdo oblékl, dokážu se obléct sám. Ale já jsem se toho nějak chytil, věřil, pracoval. Za dva roky jsme začali sklízet první ovoce. Byla to výzva. A věřím, že tohle půjde i dál. Doba je hodně přesycená oblečením, kterému se říká fast fashion. Kdysi to bylo naopak, dneska nic není problém, všeho je obrovské množství, všechno je stejné a nikdo nemá originál. Poptávka po originálu, po tom jediném kusu, je obrovská. A myslím, že lidé si budou ochotní za něj zaplatit. Nebude to jen o tom, že máš tričko, ale máš veškerý servis: před, při tom i potom – opravy oděvů, dodělávání, jakákoli příležitost, doladíš, necháš model došít.

Co nápady? Jak rychle vznikly modely nové značky?

Bylo to velmi jednoduché. Prvních deset modelů je velmi jednoduchých, druhých deset bude těžších. Dlouho jsem na to myslel, snad od loňského prosince. S manželkou jsme byli ve Vietnamu a už tehdy jsem cítil lehké pracovní vyhoření a chtěl jsem jít zpět směrem na začátek, kdy jsme pořádali módní přehlídky, a bylo to kreativnější než jen marketing v oblasti módy. Cítil jsem, že bych si rád něco vytvořil. Už v Asii začaly vznikat první nápady s velkými mašlemi, volány. Kolekce je hodně inspirována i šatníkem mojí ženy. Moje žena se obléká velmi elegantně a sofistikovaně.

Vaše žena má předky ve Vietnamu, že?

Ano. A ve Vietnamu jsme byli navštívit její příbuzné. Moje žena má specifický styl oblékání, který působí velmi sebevědomě, žensky, ale zároveň se nikdy prvoplánově neodhaluje. Nosí velmi rafinované střihy. Myslím, že to není jen o volbě oblečení, ale i o způsobu nošení. Tím pádem doufám a věřím, že se jí kolekce bude líbit a že jsou tam prvky, které má ráda.

Vraťme se k vaší profesi stylisty. Když jdete po ulici v Ostravě a díváte se kolem sebe, jak chodí lidé oblékáni, jak to hodnotíte dnes po deseti letech, co se módě věnujete?

Hodně se to změnilo.

K lepšímu?

Ano, změnilo se to k lepšímu. Už nemáme ani tak velké rezervy, rok od roku je to lepší a lepší. Lidé si uvědomili význam oblékání ve společnosti, jaký vliv má první dojem. Inspirace jde ze všech stran s rozvojem sociálních sítí. Kdysi byly magazíny, pak pár módních přehlídek v nákupních centrech. Dnes to na tebe křičí ze všech stran. Ovlivňují tě influenceři, zpěváci, herci. Člověk inspiraci nasává a automatizuje to. Co kdysi bylo nemyslitelné, dneska je úplně normální. Co je dneska normální, zítra je všední. Hodně rychle se to mění. Ostraváci se tomu také přizpůsobili. Je to lepší.

Jsme v něčem jiní než zbytek republiky? Máme více či méně odvahy, jsme nebo nejsme konzervativní?

Myslím, že ponožky v sandálech se nosí v celé republice. To je úplně v pohodě. Mám ale spíše pocit, že Ostraváci více řeší oblékání druhých lidí. Místo toho, aby se každý staral sám o sebe a nosil to, v čem se cítí dobře, tak jsou lidi schopni ukazovat prstem a posuzovat, jak kdo vypadá. Přitom je to teď už úplně jedno. Myslím, že tohle v Praze není. Praha je metropole, hodně globalizovaná a je to tam trochu jinak; člověk tam nemusí řešit, co si myslí ostatní. Tady jsme ještě pořád trošičku jinde – pozor na to, co řeknou ostatní. Jsi doma a trávíš čas s blízkými, a chystáš si outfit na ven, kde budeš s lidmi, které neznáš, kteří ti nikdy k ničemu nebudou, nezajímají tě, ale chceš na ně udělat dojem. Ale doma, kde máš ty nejbližší, na kterých ti nejvíce záleží, pak chodíš v roztrhaných teplákách. Je to paradox. Je to takové české.

Foto: Sab Lauren

Měl jste někdy za těch posledních deset let nutkání jít do Prahy, otevřít tam módní značku? Je lepší být v Ostravě jeden z mála, nebo v Praze jedním z mnoha, ale na větším trhu?

Uvažoval jsem takhle už kdysi. Když člověk odejde do Prahy, je to těžší. Samozřejmě je nabídka práce v Praze větší. S tím souvisí ale i vyšší náklady. Mně osobně Praha nevyhovuje. Necítím se tam jako v hlavním městě České republiky, Praha je velmi globalizovaná. Můj Moravskoslezský kraj mi vyhovuje, máme tady Beskydy, nádhernou přírodu, všechno se tu krásně rozvíjí, roste, posouvá se to jinam. Nic mi nechybí, mám tu přátele, rodinu.

Nikdy nebrbláte, že je trh malý?

Ne. Trh mi rozhodně malý nepřijde. Potenciál tady je. A trh si můžeme vytvořit.

Je založení nové módní značky pokus, který nemusí vyjít, nebo na to hodně sázíte a věříš v úspěch?

Kdyby se to nepodařilo, tak se nic neděje, protože se dějí horší a zásadnější věci v životě. Byl by to jen malý neúspěch. Pro mě je důležité, aby se kolekce povedla, líbila, aby ta práce splnila účel. Nemyslím si, že bych bral tragicky, kdyby se to nepovedlo, ale věnujeme tomu veškeré patřičné úsilí. Celý můj tým, který mi pomáhá, projektu věnuje úsilí. A kdyby to nevyšlo, tak si můžeme říct, že jsme udělali krásné věci, moc hezký projekt, máme na co vzpomínat, užili jsme si spoustu legrace – ať už na dílně s Marcelkou, nebo při stříhání s kameramany, s fotografy na place. Prostě super. Dělalo na tom třicet šest lidí. Něco jsme si usmysleli a dotáhli to až do konce. To je zkrátka skvělé a už to lze podle mě považovat za velký úspěch.