Komentáře
11/12/2020 Petr Broulík

Otužování je stále populárnější, v Opavě se usadili hroši jezerní

​Je to jen pár dnů, co se na opavském Stříbrném jezeře, místními nazývaném též Sádrák, uskutečnila ustavující schůze amatérského otužileckého spolku nazvaného Hroch jezerní.

Za touto dnes tolik populární tělesnou aktivitou stojí trojice kamarádů a otužilců Jiří Dětský, Marek Hýža a Jan Žídek.

Jsou to sportovci a dobrodruzi tělem i duší. A kromě mnoha jiných pohybových aktivit i milovníci saunování a otužování.

„Nevznikli jsme ale jako konkurence profesionálním otužilcům a zimním plavcům, jejichž výsledky velmi obdivujeme a jsou pro nás nedostižným vzorem,“ vymezuje poslání tohoto spolku jeho neformální předseda Jan Žídek.

„Naším cílem není dosahovat vrcholných sportovních výkonů, ale v partě fajn lidí a kamarádů pečovat o vlastní zdraví. To je myslím zejména v dnešní době epidemie nemoci Covid-19 důležité.“

Mezi hrochy se přidala i lékařka z fakultní nemocnice

Za pravdu mu dává i osoba nade všechny povolaná, lékařka a zároveň jeho manželka Iveta. „Když za mnou manžel s našimi dvěma kamarády na podzim přišli s nápadem založit otužilecký klub a chtěli po mně, ať jim v případě potřeby poskytnu první pomoc, nepřišlo mi to jako jejich další ztřeštěný nápad,“ směje se lékařka Kliniky dětského lékařství Fakultní nemocnice v Ostravě Iveta Žídková.

„Naopak jsem ocenila jejich snahu o osobní zodpovědnost za vlastní zdraví. A jejich myšlenka mě tak nadchla, že jsem se k nim přidala. Stala jsem se tak oficiálně první hrošicí.

Tito tři pánové, či spíše "hroši jezerní“, mají jedno společné – bezvýhradně milují sport a pohyb ve všech jeho podobách.

„Odmalička jsem lyžoval, nějakou dobu dokonce závodně a v létě se pak věnoval windsurfingu, který je mou druhou životní vášní. A když se k nám postupně dostaly sporty snow kiting či snow skiing, surfuji na bruslích či lyžích celoročně,“ říká říká Jan Žídek, kterého lze nejčastěji potkat, jak se ve volném čase prohání po vodních plochách či zamrzlých nebo zasněžených pláních v okolí Hlučína, Ostravy či Velké Polomi, kde bydlí.

„A doma na zahradě máme saunu, ve které jsem přes zimu častěji než v ložnici. Otužování je můj životní styl,“ netají se svou mrazivou vášní jeden ze tří „hrochů“.

Holdují otužování a sportům, někteří i letním zahrádkám s ledovým pivem

Ostravský publicista Marek Hýža se kamarádí s „Hanysem“ Žídkem ještě z období středoškolských studií. „Jezdívali jsme společně ještě před rokem 1989 lyžovat na Praděd a po revoluci poté studovali tělovýchovu v Ostravě, i když každý v jiném ročníku. Naše cesty se sice na dvě desetiletí rozpojily, ale setkali jsme se v roce 2012, kdy jsem pro ostravskou Českou televizi natáčel dokument Příliš drahý sport z cyklu Ta naše povaha česká. Honza byl tenkrát trenérem malých hokejistů v týmu SAREZA Poruba a od té doby spolu zase kámošíme naplno,“ vysvětluje filmař a absolvent tělesné výchovy na ostravské univerzitě Marek Hýža, který se kromě zmíněného lyžování věnuje s celou rodinou zejména cyklistice, vysokohorské turistice a v minulosti i jízdě na divoké vodě.

Třetím zakladatelem amatérského otužileckého spolku Hroch jezerní je Jirka Dětský, který holduje zejména cyklistice, windsurfingu a lyžování. „Miluji stejně jako Honza s Márou přírodu, hlavně tedy v létě zahrádky s ledovým pivem,“ směje se milovník otužování a řidič kamionu, který chodí s dětmi od mládí po horách a málokdy odolá osvěžující koupeli v horském potoce.

Neformální předseda spolku Jan Žídek dodává, že díky pohybovým aktivitám mají všichni spoustu kamarádů různých profesí a věku. „A tak jsme si řekli, že by bylo fajn, kdybychom se nevěnovali otužování živelně, nahodile, každý na vlastní pěst, ale dali tomu alespoň základní štábní kulturu i pravidla a začali se scházet pravidelně.“

Otužováním k posílení imunitního systému, tedy i proti Covidu-19

Právě otužování totiž patří mezi činnosti, které mají příznivý vliv na odolnost organismu ve všech směrech. Je o něm desítky let známo, že posiluje hlavně imunitní systém, čímž snižuje náchylnost k různým onemocněním, nový Covid-19 nevyjímaje.

Posiluje oběhový systém, prokrví se při něm celé tělo, a postupně zvyšuje schopnost snášet nepohodu. Získáme vytrvalost, lepší se nám pleť a v neposlední řadě při něm dochází k vyplavení endorfinů – hormonů štěstí, které zejména v dnešní těžké době potřebujeme asi nejvíce.

Renomovaná lékařka a „hrošice jezerní“ Iveta Žídková v jedné osobě říká, že zejména v této pro všechny, bez rozdílu pohlaví či věku, nelehké covidové době je nejdůležitější dbát na své zdraví fyzické, ale čím dál tím více i psychické s ještě větší důsledností než doposud.

„Musíme si uvědomit, že Covid-19 nechodí jenom po domovech seniorů, školách či hospodách, ale může se dotknout kohokoliv z nás. Čím budeme zdatnější a otužilejší, tím se pravděpodobnost ohrožení našeho zdraví významně snižuje,“ konstatuje lékařka a apeluje na lidi, kteří na své zdraví a tělesnou zdatnost mnoho nedbají.

„Z dosavadního průběhu nemoci je již všeobecně známo a statistiky to dokazují, že nejhorší průběh nejen tohoto onemocnění mají pacienti s obezitou a poruchou imunity. Proto by mělo být v zájmu zejména těch, kteří pohybu a zdravému životnímu stylu na rozdíl od sportovců mnoho nedají, aby se nad svým životním stylem alespoň zamysleli a pokusili se ho v rámci svých možností zlepšit. Sama nechci pomyslně kázat vodu a pít víno, a tak jsem se také z tohoto důvodu přidala k hroší iniciativě, abych ještě více utužila své zdraví. Koneckonců, stojím jako lékařka v první linii a s covidovými pacienty se setkávám denně,“ uzavírá součet svých názorů a postojů Iveta Žídková.

Nejdříve hec tří kámošů, teď už spolek se stovkou členů

To, co zpočátku vypadalo jako hec tří kamarádů, však během měsíce od založení spolku spustilo nevídanou lavinu zájmu nových členů o přijetí, který všechny tři hrochy příjemně překvapil.

Ustavující schůze amatérského otužileckého spolku Hroch jezerní na opavském Stříbrném jezeře

V dnešní době už má spolek registrovaných téměř sto členů, přičemž nejmladší hrošici je 16 let a nestaršímu hrochovi bezmála sedmdesát. „S takovým zájmem jsme nepočítali, ale příjemně nás překvapilo, že nejen našim kamarádům a známým není jejich zdraví lhostejné,“ konstatuje Jan Žídek.

Kamarád Jirka ho doplňuje: „Rádi bychom, kdyby se zimní otužování stalo nedílnou součástí našich životů na dlouhá léta,“ upozorňuje amatérský otužilec a sportovec. „Na našich facebookových stránkách průběžně zveřejňujeme dostupné informace a doporučení,“ doplňuje své dva kamarády třetí z hrochů jezerních Marek Hýža.

Pásku přestřihl zástupce našeho velvyslance v Dánsku, holdující mrazivé zábavě

Ustavující schůzi spolku její iniciátoři vyhlásili měsíc dopředu, a aby dodali slavnostnímu dni punc výjimečnosti, požádali o pomyslné přestřižení slavnostní pásky zástupce našeho velvyslance v Dánsku Oto Wenigera. Proč zrovna jeho?

Protože má k našemu kraji velký vztah, je totiž rodákem z Karviné. „A když vás po zkušenosti s pobytem v africké Keni osloví kamarád a spolužák ze střední školy, kterou jsme studovali v Bruntále a pozve vás do amatérského otužileckého spolku s názvem Hroch jezerní, tak tomu opravdu nelze odolat. Tady v Dánsku je otužování téměř národním sportem, propadli jsme mu i my na velvyslanectví. Takže jsem rád, že své mrazivé zálibě mohu dát takhle neformální rámec. A jelikož je to od nás z Kodaně do Opavy přeci jen kus cesty na to, abychom se zahajovacího ponoru zúčastnili osobně, přispěli jsme s manželkou alespoň symbolickým přestřižením pásky,“ napsal hrochům jezerním zástupce velvyslance České republiky v Dánsku Oto Weniger.

Stříbrné jezero je exil pro hrochy v době stavby hlučínské Štěrkovny

Amatérský otužilecký spolek Hroch jezerní má momentálně svou základnu v exilu opavského Stříbrného jezera, kde se jeho členové mohou každou neděli scházet. Na Štěrkovně v Hlučíně totiž probíhají, a ještě více než rok probíhat budou, stavební práce.

V žádném případě se ovšem jeho členové neomezují pouze na opavskou vodní plochu, ale vzájemně se inspirují sdílením svých otužileckých fotografií z různých lokalit. Mimo jiné z již zmíněného Dánska, či Švýcarska.

Nenásilnou formou tak díky zdánlivě bláznivému nápadu tří chlapů vzniká komunita lidí, kterým není lhostejná kvalita jejich vlastních životů. Parta otužilců všech věkových skupin, kteří jen pasivně nečekají, že jim jejich zdraví ochrání zázračný preparát, či za ně převezme zodpovědnost někdo jiný.

„Je to už více než dvacet let, kdy jsem natáčel jednu ze svých prvních reportáží v ČT Ostrava, která se věnovala saunování pro tehdy populární magazín O zdraví,“ konstatuje Marek Hýža.

Požádal jsem tenkrát o rozhovor známého propagátora běhu pro zdraví i saunování, zakladatele Kardiologie v Moravskoslezském kraji, docenta Jaroslava Šimíčka, se kterým jsem se znal už ze studií a dělal u něho zkoušku z fyziologie. Vím jistě, že právě tato reportáž a přesvědčivé argumenty moudrého, dnes již bohužel zesnulého lékaře, mě tenkrát přivedly k pravidelnému saunování i otužování, které je dodnes nedílnou součástí nejen mého života, ale i života mé rodiny, jejíž členové jsou pochopitelně také členy našeho spolku," konstatuje s úsměvem celoživotní optimista a sportovec.

Markovy myšlenky doplňuje na závěr o konkrétní náplň spolku pro nejbližší období Jan Žídek: „Těch plánů je pochopitelně celá řada, od zimního táboření na sněhu, přes saunové víkendy v divoké přírodě, či plavání v některém z horských, ledovcových jezer. Našim snem a vizí pro následující období však je účast na 75. ročníku Memoriálu Alfréda Nikodéma v Praze příští rok," konstatuje sympatický neformální předseda amatérského otužileckého spolku Hroch jezerní.

Sdílejte článek