Ovčí farma Jasení. Ovečky do Beskyd patří, říká „gazda“ Igor Sikora z Návsí

Farmář Igor Sikora vede svou ovčí farmu Jasení v Návsí v Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Na jeho pastvinách přibývají nejen spokojeně se pasoucí ovečky po celou chovatelskou sezónu v kopcích nad Návsím, ale i spokojení sousedé, kteří si od farmáře pořizují tyto živé „sekačky“, jak Igor Sikora svým ovcím někdy s nadsázkou přezdívá. Ty pak obhospodařují pozemky místních, chatařů či rekreantů tím, že je poklidně spásají.

Rodinná, ekologicky zaměřená ovčí farma Jasení se zabývá živočišnou výrobou, a to především chovem ovcí plemen Suffolk a jejich kříženců, ale i masného skotu Simental. Suffolk je britské plemeno domácích ovcí a vzniklo koncem 18. století v oblasti Bury St. Edmunds v Suffolku křížením bahnic norfolkských rohů a šlechtěných beranů z Southdownu. Jde o bezbarvé plemeno s černou „tváří“, a pastevci je chovají především pro maso.

K Beskydám vždy ovce a pasoucí se domácí zvířata patřily. Ostatně se říká, že kočovnická stáda ovcí z Maďarska a Slovenska se v beskydských kopcích pásla už ve 14. a 15. století. Přestože v minulých desetiletích ovčí stáda v Beskydech prořídla, v poslední době se opět vracejí s novými pastevci a farmáři, a také se vším, co k takovému chovu patří. My jsme navštívili ovčí farmu Jasení v Návsí na začátku května, kdy Igor Sikora spolu se zkušenými střihači a studenty zemědělské školy v Jablunkově uspořádal hromadné stříhání svých ovcí.

Starší ovce jsou na stříhání zvyklé, mladší se více „cukají“

Jak takové stříhání ovcí vypadá? Trochu jako zápolení mladých lidí se zvířaty. V ohradě na ně čekají desítky ovcí, některé trochu nervózně. Starší ovce už jsou na stříhání zvyklé, mladší se více „cukají“. „Stříhání ovečky nebolí, myslím si, že více to bolí ty střihače,“ říká farmář, zatímco se študáci a žáci jablunkovské zemědělské školy snaží stádo ovcí tlačit směrem ke střihačům fyzicky i různými povzbuzujícími výkřiky.

Foto: Miroslav Hodeček

Mladí „naháněči“ a „podavači“ směřují ovce k jakémusi oddělovacímu kovovému krčku, do kterého se vejde nejvýš několik zvířat. Tady ovečky čekají, než střihači za několik minut zbaví ovce přerostlé vlny a „nahaté“ je vypustí do dalšího výběhu, kde si ostříhaná zvířata zvykají na novou podobu. Některé ovečky pak chvíli i trochu hudrují. Pomocníci střihačů mezitím pěchují vlnu z ostříhaných zvířat do malého náklaďáku, který ji po stříhání poveze k vyčištění, a pak do zpracovatelské firmy v Palkovicích u Frýdku-Místku. Tam poslouží k vycpání nebo například k výrobě různých polštářů či přikrývek, které nesou značku regionálních výrobků z Beskyd.

Rád by ze stříhání ovcí udělal tradici

„Jsem rád, že se povedlo tohle stříhání uspořádat, a že s tím ředitel střední školy souhlasil. Chtěl bych, aby se ze stříhání ovcí stala tradice. Vypadá to, že to praktikanty i baví,“ říká spokojeně farmář Igor Sikora, zatímco kolem něho mladí doslova „kmitají“. Mezi mladými naháněči oveček ostatně nezaniká ani jeho dcera Veronika, která jednou s největší pravděpodobností rodinnou ovčí farmu Jasení převezme. „Někteří mladí jsou možná při té práci trochu více hluční, ale to se snažíme eliminovat tím, že jim neustále dodáváme k ostříhání další a další ovce,“ směje se Igor Sikora.

Rodinná farma Jasení je ekologická. „Nepoužíváme žádné přípravky, naše zemědělství je bytostně spjato s půdou v podhorské a horské oblasti, kde je velký podíl luk a pastvin. Produkci z nich mohou nejhospodárněji využívat především přežvýkavci, což jsou právě ovečky,“ upozorňuje farmář.

S farmařením Igor Sikora začal v roce 2008, kdy získal první dotaci na půdu. „O tři roky dříve jsem koupil první čistokrevné ovečky plemene Suffolk. Začínali jsme s hektarem šedesát půdy. V roce 2024 jsme převzali zdejší ovčí farmu, a rozhodli jsme se pokračovat v myšlence původního farmáře, se kterým jsme už předtím spolupracovali. Ten statek už má také historii, když jsme ho před dvěma léty koupili, měl sto let. Jsou na něm ještě cihly z Rakouska-Uherska. Má zkrátka svou duši a my bychom ji chtěli také zachovat,“ líčí.

Ročně ostříhal až deset tisíc ovcí

V roce 2009 začal Igor Sikora stříhat ovce. „Neměl jsem s tím moc zkušeností, tak jsem si udělal kurs stříhání ovcí, a tak deset let jsem potom stříhal ovce. Bylo to období, kdy jsem se vlastně živil hlavně stříháním ovcí. Ročně jsem jich ostříhal až deset tisíc. Mám certifikát a dělal jsem i lektora. Dokonce tady mám dnes i svého žáka, kterého jsem učil,“ ukazuje Igor Sikora na jednoho ze tří střihačů, kteří se silnými elektrickými strojky zbavují ovečky jejich huňaté pýchy. On sám už dva roky ovce nestříhá. „A to i ze zdravotních důvodů. Protože jsme koupili tuhle farmu, a je stále větší a větší, chci do budoucna hlavně farmařit,“ upozorňuje.

Foto: Miroslav Hodeček

Rodinná farma Jasení má dnes 458 ovcí a ročně se tu narodí čtyři stovky jehňat. Farma hospodaří na dvou stech hektarech pozemků. „Letos už jsme prodali nějaká jehňata. V sedmém měsíci ovečky připouštíme k beranům, abychom měli zhruba na konci prosince a počátkem ledna nová jehňata, která pak na jaře prodáváme zájemcům na takzvaný výpas jako živé sekačky. Nebo jako velikonoční jehňata pro řezníky,“ vysvětluje.

A dodává, že lidem se v poslední době líbí, že si mohou na své pozemky u domů, chalup nebo rekreačních chat pořídit ovečku, která jim potom spásá jejich zahrádku. „Za prvé nějaké peníze i ušetří a za druhé nemusejí to své políčko sekat pětkrát šestkrát do roka, ale třeba jen dvakrát. A zbytek poklidně spasou ovečky,“ usmívá se Igor Sikora.

Ostříhané ovečky vyrazí až na Kozubovou, Kamenitý či Přelač

Rodinná farma Jasení v Návsí má poměrně velký ovčín, do kterého se vejde zhruba 450 ovcí. „Máme i skot, máme stovku kusů hovězího. Všechno chováme na maso. Působíme hlavně tady na horách, spásáme tyto okolní beskydské kopečky. Dnes jsme ovečky ostříhali a příští týden už tyto ostříhané ovečky půjdou po své ose patnáct kilometrů do kopečků. Kam? Na Kozubovou, na Kamenitý a skončí až na Přelači,“ popisuje trasu svých oveček farmář z Návsí.

Jeho ovce a kravičky spásají hlavně hodně svažité beskydské „kopečky“. „Tady v nížinách vyrábíme vesměs krmivo na zimu. Ovečky a kravičky jsou většinou po celé léto venku, vyháníme je na pastvu ze salaše už počátkem dubna, hned jak to počasí umožní. To už mají malá jehňátka a my chceme, aby se naučila spásat tu malou travičku, mladý a bohatý zelený porost, který ještě není tak moc narostlý a mladé ovečky pak nemají zažívací problémy,“ vysvětluje Igor Sikora.

Když se narodil, sudičky rozhodly: bude gazda

S úsměvem říká, že farmaření mu daly sudičky do vínku už odmalička. „Když jsem se narodil, vážil jsem pět kilo a všichni okolo říkali: to bude gazda,“ směje se Igor Sikora. „Mám další tři sourozence, všichni bydlí v paneláku a nikdo z nich k zemědělství nemá moc velký vztah. Jen já jsem takový vyvrhel. Už od útlého věku. Vždycky jsme chovali doma nějakou tu kravičku, nějaké to prasátko. Maminka byla v domácnosti, otec pracoval v Třineckých železárnách, a já jsem odmala běhal vždycky za tou naší krávou,“ usmívá se farmář z Jasení v Návsí.

Zemědělství ho prostě odjakživa přitahovalo. „Když byl v roce 1989 převrat, chtěl jsem jít na zemědělskou školu, ale můj otec řekl, že půjdu dělat pro Třinecké železárny, protože i můj děda dělal ve Třineckých železárnách, protože tam je budoucnost. Tak jsem tam tehdy šel a vydržel jsem v železárnách možná dva a půl roku. Pak jsem odešel. Různě jsem se potuloval, dělal jsem všelijaké profese, třeba obchodního zástupce, dělal jsem pro bratra, měli jsme prodejnu, jezdil jsem po republice. Pak jsem se oženil, začal jsem dělat stavbyvedoucího a mistra ve velké firmě, zabývající se pracemi ve výškách. Ale pořád mě to táhlo k ovečkám a zvířatům,“ popisuje Igor Sikora.

Díky ovečkám je šťastný člověk

Co ho k ovečkám táhne? „Vždycky to byl můj koníček. Mezi ovečkami a domácími zvířaty jsem šťastný člověk. Je to sice dřina od rána do večera, víkend ne víkend, pořád se pracuje. Ale je to i můj sen, který jsem si splnil. A dnes už je to práce, která mě naplňuje. Baví mě to a má to smysl, navíc když vidím ty mladé nadšence,“ ukazuje na partu pomáhající se stříháním ovcí. „A díky ovečkám jsem šťastný člověk,“ usmívá se Igor Sikora, farmář z Návsí.

Foto: Miroslav Hodeček

Svou rodinnou ovčí farmu chce letos rozšířit také o bourárnu masa. „Abych tady mohl ovečky i hovězí vychovat i prodat koncovému zákazníkovi. Tím, jak jsme koupili předloni ten statek, získali jsme prostory a možnost vybudovat tam i prodej ze dvora. Teď tam děláme bourárnu a zpracovnu masa, a chtěli bychom ji ještě letos zkolaudovat. Hlavně na hovězí. O skopové v tomto regionu moc zájem není, spíše ve větších městech. Zájem je však hodně o živé ovečky,“ říká.

Tím, že ovčí farma Jasení podniká v horských a podhorských oblastech, spolupracuje hodně s beskydskými myslivci. „A aby nám ta spolupráce zůstala, chceme jim naši bourárnu masa nabídnout i pro spárkatou zvěř, kterou uloví,“ říká farmář z Jasení z Návsí, jehož dalším nápadem je i ukazovat třeba ve spolupráci se zemědělskými školami v regionu právě chov domácích zvířat v přirozeném podhorském či horském prostředí. „V dnešní době už pomalu mladí ani nevědí, že maso nebo mléko nepochází z Kauflandu. Ale že i v Beskydech žijí domácí zvířata, aby tady u nás mohly děti nebo mladí vidět, jak se domácí zvířata chovají, a co to obnáší,“ říká farmář Igor Sikora.

Vlci občas jeho ovečkám zahrozí

Jako řada jiných farmářů musí mít na paměti, že v Beskydech jeho ovečkám zahrozí občas i šelmy. „Loni chválabohu nebylo nic, ale předloni a dva tři roky nám stáda vlci napadli, a měli jsme poměrně velké ztráty. Tam jde však hlavně o to, že takový vlčí útok otřese i psychikou ovcí. Není se co divit. Někdo si myslí, že ovce je jen zvíře, ale i to zvíře má svou duši. Naše ovce byly po těch útocích dost vydivočené, a také manipulace s nimi je pak horší. Dělali jsme kvůli těm útokům i nějaká opatření a stavěli zábrany. Ani psi se nám moc neosvědčili. Někdy se nudili a sami naháněli ovce, jindy zase štěkali, a chatařům v horách se to moc nelíbilo,“ popisuje farmář Igor Sikora.

Starost o ovečky zabere spoustu času, když se telí krávy nebo bahní ovce, znamená to pro farmáře 24 hodin práce v kuse. Má vůbec takový farmář čas si od ovcí odpočinout, zajet si s rodinou třeba na dovolenou? Igor Sikora kývá hlavou, že ano. „Už si to s dcerkou dokážeme zorganizovat. A dnes už naši farmu ani nepokládám za práci, ale spíše za dennodenní životní styl,“ říká Igor Sikora, farmář z ovčí farmy Jasení v beskydském Návsí.

Foto: Miroslav Hodeček