Úspěch? Důležité je se v životě nebát, říká stavitel Michal Bystroň

Když jdete na schůzku s Michalem Bystroněm, šéfem ostravské stavební společnosti Bystroň Group, nemůžete si na sekretariátu jeho firmy nevšimnout nejrůznějších ocenění za významné stavby.

Tohle bude přihrávka na první otázku, říkám si.

Už se docela máte čím pochlubit, navíc slavíte třicet let existence firmy, budete v našem dnešním rozhovoru nostalgický?

Asi ne (směje se). Víte, já se spíše dívám dopředu, než abych vzpomínal. Ale protože jsem služebně ve firmě nejstarší, tak někdy sdílím historky, které jsme zažívali třeba kolem roku 2000, kdy jsem klukům na stavbu vozil polystyren, nejrůznější materiál a řešil jsem kdeco. Dnes už sedím v kanceláři majitele a všechnu tu práci dělá mnoho lidí okolo mě. Do historie se moc nevracím, spíš se dívám na nové věci a snažím se firmu posouvat nahoru. Ukázkovým příkladem byly Nové Lauby, stavba za půl miliardy. Víte, to pro nás kdysi bylo něco nepředstavitelného.

Když dáváte k dobru ty historky, jak jste vozil polystyren. Pracoval jste někdy doopravdy na stavbě?

Rukama jsem dělal na úplném začátku, asi dva roky. Někdy v devadesátém čtvrtém jsme na sídlišti oklepávali kabřinec na paneláku. Ale potom už ne. Pak jsem seděl, tvořil cenové nabídky, jezdil mezi vlastníky ty nabídky obhajovat a řešit smlouvy. Následně lešení, okna, střechy, materiály… Řeknu vám, že jsem z toho někdy měl hlavu jako pátrací balón.

Myslíte si, že je důležité, když člověk zažije opravdovou praxi, anebo byste se obešel?

Já si myslím, že to je strašně moc důležité. Já sám jsem středoškolák, vysokou školu nemám. Vystudoval jsem střední stavební průmyslovku, pak se přihlásil na vysokou, ale nedostal jsem se. Tak jsem byl v nultém ročníku a makal pro Ingstav Brno na stavbě jako pomocný pracovní dělník. Pak jsem se na vysokou sice dostal, ale zamiloval se a nešel k zápisu a – i když jsem nemusel – tak jsem se oženil. Prostě láska. Moje máma to tehdy hodně těžce rozdýchávala. Jenže tím, že jsem nešel na vysokou, jsem před svými spolužáky získal paradoxně náskok. Zatímco oni studovali a řešili vojny, já jsem vojnu pořešil modrou knížkou a začal i bez diplomu podnikat. To bylo důležité. Získal jsem spoustu zkušeností, bez kterých bych nebyl dneska tam, kde jsem.

Kdy přišel první stavební úspěch?

Úspěchem byla první malá zakázka na zateplení. Tehdy to nebylo ani zateplení celého rodinného domu, jen část schodišťové stěny v Polance, ale i tak jsem měl velkou radost. Později, když už jsme dělali štítové stěny, balkóny, nebo zateplení paneláků, jsem chodil na schůze obhajovat své nabídky, kde před vámi sedí dvacet, třicet lidí a ptá se vás na všechno. Musel jsem se sám dovzdělávat v oboru, který jsem dělal, tedy v zateplování obvodových plášťů budov. Všechny ty znalosti mám v hlavě dodnes. Když vyjdu z kanclu, pořád ještě dokážu vyškolit v zateplování kdekoho.

Jak to?

No díky tomu, že jsem si sám všechno kdysi osahal. Třeba ten materiál. Protože jsem ho fyzicky vozil, viděl jsem, jak vypadá, jak je těžký, jak se míchá a jak aplikuje a co to udělá, když se třeba nedodrží správný postup. To jsou zkušenosti, které člověku zůstanou. A když jste si sám sebou v těchto věcech jistý, pak se tak nějak vnitřně uklidníte. Alespoň já to tak měl.

Nové Lauby. Foto: se souhlasem Bystroň Group

A jak řídíte Bystroň Group?

Dříve všechno ve firmě muselo být po mém. Býval jsem hodně ukřičený. Často jsem na lidi zvedal hlas a nebylo se mnou někdy lehké vyjít.

Vážně? A změnil jste se?

Ano, změnil. Dnes je to jinak. Mnohem více dokážu zachovat klid a řekl bych, že už mě nerozhází vůbec nic. Naučil jsem se být v životě připravený na všechno. Vše se snažím brát s nadhledem. Vím, že nějak bylo a nějak bude. Myslím, že je přirozené se měnit. Ve dvaceti se chováte jinak než v padesáti.

Začal jste podnikat nedlouho po revoluci. Myslíte si, že to mohlo skončit i jinak? Třeba byste byl někde zaměstnaný. Měl jste v sobě podnikatelský drive od začátku a věděl jste, že to chcete dělat?

Krátce poté, co jsem se oženil, přišla sametová revoluce a cinkalo se klíči. Tehdy jsem kvůli vojně pracoval na šachtě. Dělal jsem na povrchu jako pomocný dělník. Chtěl jsem tam vydržet osmnáct měsíců, abych šel na vojnu jen na půl roku.

Vy jste ale říkal, že jste na vojně vůbec nebyl?

Nakonec nebyl. Mít modrou knížku byl tehdy sen asi každého. Vojnu všichni považovali za ztrátu času. Já dostal modrou knížku kvůli problémům se zády. Ale sportuji celý život a záda pořád drží.

Takže ta modrá knížka nebyla možná úplně košer?

Možná ne. Když se ohlédnu zpět, tak jsem měl vlastně velké štěstí. Místo vojny jsem nastoupil do kanceláře. Pracoval jsem u svého otčíma a dělal jsem všechno. Reality, obchod, něco ze stavařiny, byly to hektické roky. Tehdy jsem se seznámil s klienty, kteří získali domy v restituci v centru Ostravy. Vůbec nevěděli, která bije, a potřebovali někoho, kdo se jim o byty bude starat. Obraceli se na naši realitní kancelář. Začal jsem se potkávat s důležitými lidmi. Mimo jiné třeba s Daliborem Gřešákem. Ten za mnou později přišel, že by potřeboval pomoct vystěhovat nájemníky, aby mohl svůj dům opravit. Tehdy to byl velký trend. Vyprázdnit byty a udělat z nich kanceláře.

Rezidence Františkov. Foto: se souhlasem Bystroň Group

Vy jste dostal zakázku stát se zlým mužem, který lidem říká, že mají jít bydlet jinam?

Ano, přesně tak. Myslím, že mi tehdy dal sto dvacet tisíc pro každý byt, aby si lidé mohli koupit byty jinde. Vzpomínám si, že v domě bylo šest nájemníků. Já jsem všechny obešel, vysvětlil jim situaci a dal jim na výběr vždy dva družstevní byty. I když jsem jim řekl, že v domě končí, tak úplně špatný obchod to pro ně podle mě nebyl. Za každý vystěhovaný byt jsem dostal odměnu dvacet tisíc. Vystěhoval jsem pět bytů a ze získaných peněz si koupil Škodu Favorit. Poslední šestý nájemník se ale postavil na zadní a vlastně odstartoval mou kariéru.

Jak to?

V Ostravském večerníku zveřejnil článek na celou stranu. Měl titulek Tajemný pan Bystroň, který sype byty z rukávu. Moje máma málem dostala infarkt. Pracovala v Československé státní bance jako sekretářka ředitele a říkala mi, že je to strašná ostuda, že se takhle o mně píše. Jenže na základě téhle negativní reklamy se mi ozvala spousta dalších vlastníků nemovitostí, kteří řešili úplně stejný problém a potřebovali pomoc.

Tak jste dostal další podobné zakázky?

Ano, ale především jsem se seznámil s budoucím miliardářem Petrem Otavou. Pomáhal jsem mu vystěhovat lidi ze Zámecké 19. S mou prací byl asi spokojen, protože mi svěřil i prodej tohoto prázdného domu, za který chtěl 17 milionů. Tehdy jsem nikoho moc neznal, ale vzpomněl jsem si na známého, který měl kontakt v Brně na Koope­rativě. Věděl jsem, že ten pán shání po republice domy pro nové pobočky Kooperativy. Tehdy žádné internetové bankovnictví neexistovalo. Naopak bylo běžné, že banky kupovaly nemovitosti v centru měst, aby tam měly své bankovní domy. Spojil jsem se tedy s tím pánem a on za mnou přijel s generálním ředitelem do Ostravy. Já měl plnou moc, černé mokasíny, bílé ponožky, fialové sako. Prostě klasické devadesátky. Dům jsme prošli, všechno bylo v pořádku.

Takže jste ten dům opravdu prodal?

Ano. Prodal jsem jim ho ne za 17, ale za 24 milionů. Petr Otava měl pochopitelně radost a dal mi plnou moc k dokončení prodeje. V Brně jsme podepsali kupní smlouvu a přemístili se do banky. Tam mi vyplatili 24 milionů v hotovosti. Dal jsem si je do sportovní tašky a vyšel ven. Dneska už je to něco nepředstavitelného, jenže tehdy to bylo běžné. Venku už na mě v autě čekal Petr Otava. Vzal si ode mě tašku, vyplatil mi z ní rovnou mou provizi jeden milion korun, a řekl: dobrá práce. Takhle jsem vydělal svůj první milion.

Ostravica-Textilia. Foto: se souhlasem Bystroň Group

Kolik vám tehdy bylo?

Byl to rok devadesát jedna nebo dva. Už si přesně nevzpomínám. Bylo mi dvacet dva nebo tři.

Neříkejte, že to s vámi něco neudělalo. Tehdy jste si musel myslet, že to takhle půjde celý život.

Dokážete si představit, že v roce devadesát jedna dostanete takový balík peněz? Tehdy byly výplaty tisíc čtyři sta korun za měsíc. To bylo úplně šílené. Cítil jsem se jako vítěz, král. Všechno, co jsem si umanul, se mi v té době povedlo. Pikantní na tom bylo, že jsem s Petrem Otavou neměl vůbec žádnou smlouvu. Byli jsme oba naivní. Prostě jsme se jen domluvili a bylo to. Kdyby mi tehdy řekl, děkuji, na shledanou, tak neudělám nic. Maximálně se na parkovišti rozbrečím. Téměř všechny peníze jsem pak investoval do podnikání. Založili jsme stavební firmu, bylo to eseróčko, a domů jsem si koupil pouze myčku a myslím placatou televizi.

Proč stavební firma? Vždyť jste byl tak úspěšný v nemovitostech?

Měl jsem přece stavební průmyslovku, takže jsem nějaké povědomí o stavařině měl. Zkoušel jsem to dál i v nemovitostech. Kroužil jsem třeba kolem bankovního domu Skala, ale už to nešlo. Pochopil jsem, že mě potkalo velké štěstí a že tohle se už nikdy nemusí opakovat. Jenže má první stavební firma nedopadla dobře. Dal jsem ji dohromady s mým strýcem a ještě s jedním společníkem, ale brzy jsme skončili v insolvenci kvůli tomu, že nám dva manažeři tehdejší Union banky za své domy nedoplatili několik miliónů. Dodnes jednoho z nich potkávám na golfu a ruku bych mu nepodal.

Takže jste začal stavební podnikání krachem?

Ano, dnes už je firma vymazaná z obchodního rejstříku. Důležité ale bylo, že z chyb jsem se dokázal poučit. V roce devadesát čtyři jsem získal autorizaci, kulaté razítko a v dubnu vznikl Bystroň Stavitel. Firma, z níž vzešel dnešní Bystroň Group.

Z toho, co říkáte, je patrné, že jste vždycky měl instinkt a podnikatelský čich na příležitosti. Pořád jste dravec, který hledá zajímavé zakázky nebo už chodí tyhle příležitosti za vámi?

Není to o instinktu. Je to o práci. Lidé za námi s nabídkami sice stále chodí, ale my si už dnes vyhledáváme sami věci, které chceme dělat. Máme jasný plán. Řekneme si, co bychom chtěli dělat, a jdeme po tom, aby se to povedlo.

Myslíte, že jste trochu zlenivěl, nebo jste pořád stejný? Přece jen máte kolem sebe tým lidí, který pro vás pracuje.

Neřekl bych, že jsem zlenivěl. Každé ráno vstávám hodně brzy. Pak jdu do fitka, kde dávám tělu pěkně zabrat. Pak jedu do kanceláře, kde mě čekají schůzky a porady, a domů se zpravidla vracívám večer. Takže nasazení mám pořád velké. To, co se změnilo, je, že mě už netrápí obavy. Když jsem byl mladý, tak jsem měl strach. Bál jsem se úplně postavit na vlastní nohy a odříznout se od stabilního příjmu. Ptal jsem se sám sebe, jestli seženu práci pro lidi, jestli budu mít celý rok zakázky, budu mít na benzín, na leasing. Dnes už strach nemám. Bystroň Group je zavedená firma, která odvádí dobrou práci a má spoustu zakázek.

Myslím, že řada stavebních firem by chtěla být ve vaší pozici.

Nesmíte zapomínat, že k dnešní pozici jsme se museli dopracovat a byla to dlouhá cesta. Třeba když jsem dělal zateplovačky, tak to byla sezónní práce, která trvala od dubna do listopadu. Ptal jsem se sám sebe, co budou moji chlapi dělat v zimě? Chlapi tehdy vydělávali čtyřicet tisíc měsíčně, což bylo na dělníky v té době hodně dobré. Já jsem chlapům navrhnul, že když je průměrná mzda dvacet tisíc, tak jim těch dvacet odložím na zimu. Ale oni nechtěli. Chtěli své peníze hned. Koupili si placaté televize a jezdili na drahé zahraniční dovolené a já, abych je neztratil, jsem jim musel tu práci stejně sehnat. Nakonec se nám podařilo získávat práci i v zimě. Maximálně se stalo to, že jsme měli měsíc volno. Moje obavy se tím rozptýlily. Přesvědčil jsem sám sebe, že se nemusím bát, že bych někdy práci neměl. Dnes je to úplně automatické.

Kdy jste se přestal bát?

Asi v roce 2005.

Ani v covidu jste se nebál?

Ne. Trošku jsem se bál v roce 2008, kdy byla krize, ale u nás se nic nezměnilo.

Je to dobré, když se šéf přestane bát? Neměl by se bát aspoň trochu a myslet na horší časy?

Nějaká sebereflexe vždycky musí být, nemůžete podnikat bezhlavě. Mou velkou výhodou je, že se s mým společníkem v holdingu Pavlem Konečným výborně doplňujeme. Vzájemně si oponujeme, a to je dobré. Já bych třeba chtěl více soutěžit, protože se tendrují zajímavé stavby. Třeba za dvě stě, tři sta milionů. Já bych je nejraději vzal všechny. Pavel je naopak ten, který má na věc střízlivý pohled. Samozřejmě má pravdu. Nemůžeme stavět všechno, to prostě nejde.

Jaké je dnes podnikatelské prostředí v Ostravě, v kraji, v Česku? Podniká se velké stavební firmě dobře?

Vždycky sleduju u kolegů z branže obavy. Jednou to byl covid, pak povodně, zdražování, válka na Ukrajině. Já se toho nebojím. My tu práci vždycky máme. Nikdy jsme nechytračili. Moje firma nikdy nebyla založená na tom, že bych se s někým domlouval.

Ale tak se to dělá, ne?

Byznys dělám třicet let, takže vím, jak to funguje, ale já to nedělám. My si vybereme, co chceme, a jdeme do toho s ostrou cenou. Když se tomu náš tým pod taktovkou Pavla Konečného věnuje, tak to vesměs dopadne tak, že v tendru skončíme mezi prvním a třetím místem. Bohužel ve stavařině je stříbrná nebo bronzová medaile k ničemu. Dlouhodobě se nám však daří získávat zajímavé zakázky a náš rozpočet plnit. Asi bychom dokázali zaměstnávat i více lidí a nasmlouvat zakázky třeba za miliardu, jenže je důležité také umět zakázky odpracovat. To znamená vše postavit v dohodnuté kvalitě, času, bez sankcí, pokut a eliminovat tím zbytečné soudní spory.

Víte z hlavy, kolik jste postavili domů?

Nevím, můj marketingový poradce Martin Procházka to bude vědět lépe, on to počítá. Myslím, že jsme na čísle sedm set něco. Nebavíme se o stavbě domů, ale o zakázkách.

Jaká byla první referenční zakázka, u které jste si řekl, že to je ono?

Stoprocentně to byl přechod ze zateplování jednotlivých štítových stěn nebo opravy jednotlivých balkonových těles na domech do fáze, kdy jsme dělali celý dům. To byla výhra.

Nedávno byl otevřen dům Nové Lauby. Teď se dokončuje nádherná rekonstrukce bývalého obchodního domu Ostravica-Textilia. Jsou to stavby, na které jste nejvíce pyšný a hrdý?

Bezesporu jsou Ostravica a Nové Lauby nová éra. Jsou to velké stavby. Ostravica je navíc historická památka, což já vnímám jako důležité. Myslím si, že stavby v posledních letech jsou pro mě zároveň ty nejlepší. To je přirozené. Co bylo, to zapomenete, a jdete po těch nových. To mě baví. Rád vzpomínám na stavbu Pavilonu evoluce v Zoo Ostrava. Tehdy to byla stavba za sto milionů a my ji soutěžili v roce 2011 nebo 2012, kdy jsme měli sto milionů roční obrat!

Pavilon evoluce. Foto: se souhlasem Bystroň Group

A to vám pan Konečný nerozmlouval?

Tehdy se mnou ještě Pavel nebyl. Já to viděl a chtěl Pavilon evoluce postavit. Bylo to něco úplně jiného, než jsme v té době dělali. Do té doby jsme dělali zateplení a tohle byla opravdová stavařina. Ale nebál jsem se a tehdy jsme to opravdu vyhráli, i když spousta lidí nevěřila, že to zvládneme a ještě s tehdejším názvem Bystroň zateplení a.s. Ke stavbě Pavilonu evoluce jsme poskládali kvalitní tým z různých lidí. Byl to fakt velký projekt a složitá stavba, spousta umělých skal, obří samonosná síť, v té době největší v Evropě, museli jsme řešit i takové detaily, že šimpanz třeba umí prsty odšroubovat matici připevněnou pneumatickým šroubovákem. Vše jsme ale zvládli a z Bystroň zateplení se mohl stát Bystroň Group. Začali jsme dělat stavařinu.

To byl velký zlom.

Ano. Zateplujeme doteď, ale většinou už jen stavby, které stavíme nebo rekonstrujeme. Pamatuji si, že jsme ve své době zateplovali v Porubě každý druhý dům. Lidi si na nás pamatují dodnes. Nedávno nám přišla nabídka na zateplení z Poruby, ale museli jsme ji odmítnout. Máme plnou kapacitu.

Pavilon evoluce byl pro vás celkem zásadní. Které další stavby byly v té době důležité?

V roce 2015 jsme pracovali na rezidenci Žárovec na Čeladné. To byl bytový dům pro soukromého developera. Líbilo se nám to a začali se pídit po něčem vlastním. Podařilo se nám koupit rozestavěnou rezidenci přímo v Ostravě. Původně ji stavělo ORCO, ale v době krize ji zakonzervovalo. Dali jsme dohromady peníze, koupili jsme projekt, najali mladé talentované architekty, kteří projekt přepracovali, a my pak postavili nádhernou Rezidenci Františkov. Troufám si říct, že to byl tehdy nejúspěšnější rezidenční projekt v Ostravě. Až mě mrzí, za jaké srandovní peníze jsme v rezidenci prodávali byty. Byl to ale pro nás další zlom. V oblasti developmentu jsem si vše osahal. Viděl jsem, jak vše funguje, měl jsem sice půjčené peníze, ale vrátily se mi, a ještě mi něco zbylo. Takhle jsme se postupně posouvali dál. Postavili jsme Nové Lauby a chceme postavit zase něco svého, velkého.

Vinařství Přátelé Pavlova. Foto: se souhlasem Bystroň Group

Prozradíte, o co půjde?

Ne. Ještě nemůžu, ještě to nemáme podepsané. Bude to ale v Ostravě.

Na začátku jsem vám připomněl, že slavíte 30 let existence firmy, budete to nějak prožívat?

Přiznám se, že nejsem úplně slavící typ, jsem velký trémista. Nejsem ani nastavený tak, že bych chtěl slavit. Martin Procházka by zase slavil úplně všechno. Proto dostal volnou ruku a na letošní rok připravil marketingovou kampaň „30 let Bystroň Group“. Naše výročí plánujeme uzavřít na jaře 2025 na Ostravici-Textilii a jedeme dál.

TOP 10 staveb Bystroň Group

Nová Ostravica, Ostrava – Rekonstrukce ikonické stavby ze zlaté prvorepublikové éry Ostravy dokončená v roce 2024
Obytný blok Nové Lauby, Ostrava – Jedna z 36 nejlepších staveb České republiky v roce 2024
Rezidence Františkov, Ostrava – Soubor 5 bytových domů v zeleni na Slezské v Ostravě oceněný zlatou medialí v soutěži Czech Real Estate
Pavilon evoluce, Ostrava – Největší stavba v dějinách ostravské ZOO s největší samonosnou sítí pro výběh zvířat v Evropě. Pavilon byl dokončen v roce 2014
Vinařství Přátelé Pavlova, Pavlov, Pálava – Nádherné vinařství postavené v souladu s přírodou, které bylo oceněno prvním místem v soutěži Grand Prix architektů 2023
Bytový dům Oblouk, Ostrava – Rekonstrukce nejslavnější stavby městské části Ostrava Poruba (dokončení 2023), která byla postavena podle Palácového náměstí v Petrohradu
Informační centrum DOV, Ostrava – Přestavba velínu vysoké pece č. 1 v návštěvnické centrum ve světově unikátní Dolní oblasti Vítkovic z roku 2015
Knurrův palác, Fulnek – Obnova obřího barokního paláce, jehož dějiny sahají až do roku 1407 (dokončeno 2018)
Rezidence Janáčkova, Ostrava – Nové rezidenční bydlení postavené v době covidu, které odstartovalo strategický plán vedení města k proměně centra Ostravy spojením historických staveb s kvalitní moderní architekturou
Rezidence Žárovec, Čeladná – Bytová rezidence v srdci Beskyd, která před deseti lety v Bystroň Group otevřela cestu k developmentu