Pes, psa, psi, psu, psovi. To se nedá naučit, směje se Argentinec Gus

​Tak vážně, kolik toho víte o Argentině? Třikrát vyhrála mistrovství světa ve fotbale! A kolik znáte argentinských měst? Já se bez mučení přiznám, že o Neuquenu jsem slyšel poprvé. Gusovi částečně připomíná Ostravu – je daleko od hlavního města, je průmyslovým centrem regionu, a člověk tady nemá daleko do hor.

Tedy alespoň v argentinském měřítku, podotýká Gus. Jeho žena mu zpočátku vysvětlovala, že do Beskyd moc nejezdí, protože jsou od Ostravy daleko. Lidé z Neuquenu jsou v Buenos Aires považování za „horaly“, přestože do hor to mají mnohem dále, více než čtyři hodiny jízdy.

Společnost Jako doma! Němec a Slovenka založili v Ostravě český Gourmet Popcorn 11/08/2024

Neuquen je od nás skutečně daleko. Tak daleko, že se mi vůbec nepodařilo otevřít webové stránky města, na které odkazuje Wikipedie. Gustavo tam se svou rodinou a dětmi přesto jednou ročně jezdí na dovolenou.

Po studiích průmyslového inženýrství a logistiky v Buenos Aires, vyrazil mladý Gus na praxi do světa. Zájem o něj projevili na Technické univerzitě v Eindhovenu, kde mu v roce 2005 česká spolužačka představila jeho budoucí ženu z Ostravy.

Gus nastoupil na pozici logistiky do nadnárodní korporace z branže pivovarnictví. V Holandsku strávil celkem devět let, narodilo se jim první dítě, a potom se přestěhovali do Mexika, kde se rodina dále rozrostla.

Protože právě sleduju seriál Narcos, zajímají mě reálné zkušenosti někoho, kdo v Mexiku dlouhá léta pobýval. Gusova rodina žila v bezpečné čtvrti, přesto jednou byli svědky tragické události, k níž došlo jen sto metrů od jejich domu – přímo na ulici před obchodem byli zavražděni dva policisté. Ale celkově Gus Mexičany vychvaluje jako dobrosrdečné a pohostinné lidi. Dokonce i na cestách se řidiči chovají slušně, netroubí na vás a nepokřikují, i když to může být právě důsledek historické zkušenosti, že nikdy nevíte, kdo sedí v autě před nebo za vámi, dodává Gus s úsměvem.

Do Ostravy se poprvé podíval na konci roku 2006. Byl prosinec, a nedostatečně oblečenému Gusovi byla zima. Z ÚANu ho převezli přímo do paneláku v Zábřehu. S odstupem času hodnotí, že od té doby moravskoslezská metropole ušla pořádný kus cesty vpřed.

Foto: Vladimír Pryček

Ostrava ho začala přitahovat až během rodinných návštěv v průběhu léta. Líbí se mu, jak rádi trávíme čas venku, na procházkách v přírodě, v horách nebo i na teráskách hospod ve městech.

Když pracujete na konkrétních projektech v zahraničí, musíte počítat s tím, že jednoho dne projekt skončí, a vy zase pojedete dál. Po Mexiku si Gus s rodinou vybrali čtyřletou zastávku v rakouském Linzi, protože to bylo blíže k domovu.

A v jakém městě pracuje Gus poslední dva roky? Ano, tipujete správně, v polském Krakově! Dojíždět dvě hodiny do práce je pro Argentince maličkost, jako pro nás každodenní cesta tramvají z Poruby do centra. Navíc, Gus v Krakově nemusí být každý den, home office je od covidu většinově přijímaná alternativa.

V Ostravě mohou být nablízku své rodině, děti zde chodí do školy, a všichni jsou spokojení. Prozatím si pronajímají vilku se zahradou, ale uvažují o koupi vlastního domu.

Foto: Vladimír Pryček

Bavíme se převážně anglicky, ale Gus občas projeví překvapivou znalost češtiny. I když pochybuju, že se někdy češtinu pořádně naučím, vysvětluje mi na příkladu českého slova „pes“. V angličtině existuje pouze „dog“, ale čeština operuje s tvary: pes, psi, psa, psu, psů, psovi, psům, psy, pse, psech, psí, psího, psímu, psím, psovo, kdo se to má všechno naučit, lamentuje Gus nad dobrým českým pivem na terásce porubské Sbeerky.

Gustavo Nellar

Narozen: Argentina, Buenos Aires.

Jak dlouho žiju v MS kraji: dva roky.

Co se mi nejvíce líbí: české jídlo a pivo.

Co se mi nejvíce nelíbí: léto je příliš krátké, přidal bych alespoň měsíc.

Nejoblíbenější místa: Dolní Vítkovice, Beskydy – Staré Hamry.

Nejoblíbenější česká slova: chalupa, knedlík, pes.

Pokud budete cestovat do Argentiny: doporučuji navštívit hory v Patagonii – na rozdíl od českých hor v nich nepotkáte ani živáčka – tak jsou rozlehlé. Za návštěvu samozřejmě stojí i hlavní město Buenos Aires, architektonický mix řady evropských stylů.

Můj kousek Argentiny: rituál pití čaje maté.

Foto: Vladimír Pryček