​Písně geniálního Petra Hapky v podání Ondřeje Rumla či Petra Maláska uchvátily Akord!

Velkou trpělivost a železné nervy museli mít fanoušci Petra Hapky, kteří se chystali na koncert mapující hudební perly tohoto hudebního génia.

Událost se měla původně odehrát v dubnu 2020, ale díky epidemickým opatřením byl termín třikrát nuceně odložen. Nakonec se lidé dočkali a ve středu 20. října se v ostravském Akordu sešla skutečně vybraná společnost.

Zpěváci Ondřej Ruml, Lenka Nová, Jana Lota a Xavier Baumaxa spolu s báječnou kapelou renomovaného pianisty Petra Maláska rozezněli to nejlepší z tvorby legendárního českého skladatele a bonvivána Hapky, který odešel do hudebního nebe před sedmi lety.

Kdybych měl přísahat na nějakého českého hudebního génia uplynulého půlstoletí, odpověděl bych bez váhání: Petr Hapka. Stačí si připomenout filmy Panna a netvor, Krakonoš a lyžníci, Perinbaba, O Janovi a podivuhodném příteli a desítky dalších, k nimž napsal nesmrtelnou hudbu.

Hapkovy nejsilnější filmové melodie mohou směle konkurovat největším mistrům tohoto řemesla, jakými byli Ennio Morricone a z tuzemských Zdeněk Liška či Luboš Fišer. Co Hapka napsal ve spolupráci s Hanou Hegerovou a Michalem Horáčkem, to patří ke klenotům české populární hudby. A jaký byl koncert v ostravském Akordu?

Začátek byl srdcervoucí. Hudební téma z mysteriózní pohádky Panna a netvor má v sobě emocionální náboj, až se tají dech a mrazí po celém těle. Nádhernou melodii hrála spolu s pianistou Petrem Maláskem violoncellistka Petra Malíšková. Poté vstoupil na scénu zpěvák Ondřej Ruml a vystřihnul nestárnoucí song V penzionu svět.

Jako malý kluk jsem se této znepokojivé písně v interpretaci Michaela Kocába trochu bál. Ale podání Ondřeje Rumla bylo konejšivé a netrpělo zbytečnou výstředností. Svým hebce sametovým hlasem Ruml zpíval s velkou pokorou a skvělým feelingem. A že by mohl se svým širokým a technicky skvěle vybaveným vokálem dělat věci! Nechal si to ale na písně, kde se to hodilo lépe (Rozeznávám) a tam to rozjel opravdu ve velkém stylu! Další perlu Stín stíná stín si vybrala zpěvačka Jana Lota, kterou jsem slyšel živě vlastně poprvé. A musím přiznat, že mě příjemně překvapila! Lota má za sebou vlastní sólová alba a dokáže sugestivně vyzpívat baladické příběhy. Její hlas má pěknou, místy i lehce odřenou šansonovou barvu, která k tomuto stylu neodmyslitelně patří.

Lenka Nová zahájila písněmi Táta měl rád Lídu Baarovou a Na hotelu v Olomouci, přičemž si okamžitě získala srdce publika! Čímpak? Tuším, že tím, jak spontánně a přirozeně zpívala a působila: bylo jí všude plno, dala do zpěvu největší dynamiku a emoce a její rozevlátý pohyb a precizní výslovnost byly třešničkami na dortu.

Potěšil i Xavier Baumaxa, kterého jsem si z počátku nedokázal v programu šansonových balad a romantických songů představit. Jaký byl ale můj údiv, když tento originální „narkofolkař“ vystřihl dryjáčnickou halekačku Buřty, pivo, nenávist s podobným gustem jako samotný Hapka!

Podobně zdařile si Baumaxa vedl v písních Štestí je krásná věc a Individualita, které původně zpívali jedinečný Richard Müller a famózní Lucie Bílá. Čtyřlístek zpěváků Nová, Lota, Ruml a Baumaxa se hlasově bezvadně doplňoval a každý si našel v Hapkových písních svou osobní i osobitou polohu.

Dlužno říct, že stejnou pozornost si vysloužili muzikanti doprovodné kapely kolem fenomenálního pianisty Petra Maláska. Ta na mě zapůsobila špičkovou sehraností a nádhernou hudební komunikací se zpěváky.

Taková jemnost a synergie se opravdu často neslýchá! Kytarista Josef Štěpánek ukázal, že krom kytar parádně zvládá i banjo. Pavel Bady Zbořil za bicíma je jistota, která vás pokaždé překvapí nějakou parádičkou. Basák Martin Lehký tvrdil muziku, ale přidal i překrásnou sólovou předehru, v níž na basu hrál tak, jak byste nikdy nečekali.

O znamenité violoncellistce Petře Malíškové jsme se zmínili v úvodu, bez jejích lahodných tónů by v kapele vznikla citelná mezera. A rovnou celá propast by se rozevřela bez Petra Maláska, který od piana vše řídil svou bezchybně precizní hrou s velejemnou dynamikou, nebeskými akordy a harmoniemi, jež opájejí a vhánění slzy do očí.

Které písně mě uhranuly asi nejvíc? Havrani na sněhu v podání Ondry Rumla, Vana plná fialek Lenky Nové, Gabriel Jany Loty a Štěstí je krásná věc v podání všech čtyř zpěváků současně. K té se přidal potleskem i zpěvem celý sál Akordu, který bouřil nadšením a děkoval umělcům dvakrát plamenným potleskem vestoje. Velký podíl na úspěchu má také výtečný zvuk, o který se staral mistr zvuku Michal Pekárek.

Hapkova hudba a Horáčkovy texty jsou nadčasové. Vsadím svoje boty na to, že osloví i následující generace, protože jejich hudební a textová kvalita je dokonalá a definitivní. Dokud o Hapkovy písně budou pečovat umělci formátu Petra Maláska, Ondřeje Rumla a podobně vybrané společnosti, bude to důvod k radosti a pochopitelně i k návštěvě jejich koncertů.

Nechyběla ani symbolická tečka. Právě ve středu 20. 10. by se dožila devadesátých narozenin paní Hana Hegerová! Však také Levandulová v podání všech čtyř zpěváků zněla s takovou láskou a šarmem, že ji největší dáma českého šansonu možná slyšela až v nebi. Věřím, že by zpívala s námi!