Nejnovější zprávy: ​Nová Harenda válí. Nadchla i Radka Kašpárka! Krvavý Johann je horor se vším všudy, říká režisér Jakub Krumpoch

Regiony

​Plzeň - Vřesina, jedna rodina! Město piva pomohlo obci, poničené při osvobození

Město Opava a většina obcí na Opavsku utrpěly při největších bojích v posledních dnech druhé světové války na českém území při osvobozování Ostravy rozsáhlé škody.

Plzeňští Baráčníci ve Vřesině. Foto: Letopisecká komise Vřesina

Kromě tisíců životů ruských, německých, ale i civilních obyvatel válečná vřava Ostravsko opavské operace doslova rozbila obce na Opavsku a především město Opavu. Boje nejvíce postihly tehdejší okresy Opava, Bílovec, Hlučín a Krnov, v jejichž obcích byly zničeno nebo poškozeno od patnácti do osmdesáti procent domů.

Rozbombardované a rozsřílené Slezsko nenechalo lhostejné akademickou malířku Helenu Salichovou z Polanky nad Odrou a učitele Jindřicha Šajnara z Krásného Pole, kteří se zasloužili o vznik iniciativy Budujeme Slezsko. Ta se rozrostla do nebývalých rozměrů a oslovila celé Čechy a Moravu včetně nejvyšších představitelů státu.

A právě letos o prázdninách tomu bude pětasedmdesát let, kdy 17. července 1946, a to právě v době návštěvy tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše ve Slezsku, přijel do nedaleké Vřesiny tehdejší primátor města Plzně Karel Křepinský.

Tedy západočeského města, kde děvčata v květnu 1945 tančila na ulicích s americkými vojáky, zatímco Opava a obce na Opavsku pár týdnů před koncem války silně ničily těžké boje rudoarmějců s německými vojáky, kteří urputně bránili průmyslovou Ostravu.

Na 113 českých a moravských měst se stalo kmotry poničených obcí Slezska

Primátor Plzně světově proslaveného svým pivem přijel do Vřesiny, aby převzal nad obcí, která byla při Ostravsko-opavské operaci v dubnu 1945 těžce poškozena, „kmotrovství“. Vřesinu při tomto aktu jako kmotřenci zastupovali školáci Jiřina Macáková a Zdeněk Kočí.

Plzeň se totiž stala kmotrem obce Vřesina právě v rámci akce Budujeme Slezsko. A na tuto dobu dodnes upomíná ve Vřesině například osada Nová Plzeň, později tu dostala název Plzeňská i jedna z ulic. Plzeň nebyla sama, takových „kmotrů“ v podobě českých a moravských měst bylo celkem 113, například Praha byla kmotrem Klimkovic, Zlín byl kmotrem Krásného Pole, Chrudim zase kmotrem Čavisova.

Děti jezdily navzájem na prázdniny, rodiny se navštěvovaly

Při dlouhodobé akci Budujeme Slezsko v poválečných letech se však podle vřesinských letopisců zrodilo něco, co v padesátých a šedesátých létech minulého století přerostlo u mnoha obyvatel a rodin z Vřesiny a Plzně ve vzájemné přátelství, které se projevovalo i neformálně, třeba prázdninovými pobyty dětí, výlety nebo i účastí na svatbách.

Foto: Letopisecká komise Vřesina

„Plzeňské děti jezdily do Vřesiny na letní prázdniny až asi do roku 1955. Do téhož roku jezdili obyvatelé Plzně do Vřesiny na návštěvy. Byli to například Kremerovi, Janovi, Svobodovi, Zemanovi, Holubovi. Jestli s sebou vozili také skvělé plzeňské pivo, o tom ale nezůstaly žádné záznamy,“ říká s nadsázkou člen letopisecké komise obce Vladimír Bárta.

Vagón s výzbrojí hasičům, knihy pro děti, ale i rádio Big Ben

Už za pár dní po uzavření kmotrovství, přesně 31. července roku 1946, odeslala Plzeň do Vřesiny první nákladní vagón obsahující výzbroj pro hasičskou zbrojnici. Dále 26 kusů školních lavic, 814 knih, 96 kusů učebních pomůcek, ale i obuv, šaty, hračky a dvanáctilampový rozhlasový přijímač Big-Ben, to vše převážně pořízeno z darů plzeňských firem.

Po vlastní ose cestoval do Vřesiny i agregát pro dobrovolné hasiče. Začátkem října 1946 přicestovala do Vřesiny už třetí delegace zástupců NF a plzeňského městského národního výboru Plzeň a opět přijela s mnoha dary od plzeňských obchodníků, dobročinných institucí, Obchodního družstva.

Vřesinští narubali pro Plzeň tuny uhlí, Plzeň pořádala výstavy

„Někteří z delegace, například Václav Jiránek či paní Gabrielová, se zúčastnili i noční národní směny při rubání uhlí vřesinskými pro město Plzeň. Jednalo se už o druhou noční směnu, které se účastnily také vřesinské ženy a vřesinská mládež. Pro město Plzeň se těmito brigádami narubalo celkem 250 tun ostravského uhlí,“ popisují členové letopisecké komise obce Vřesina.

Členy delegace byli Marie Loulová-Hezká a také doktor filozofie Jindřich Čadík, který zahájil úvodním slovem 29. prosince 1946 propagační výstavu Budujeme Slezsko, kterou ve své výstavní síní uspořádalo Západočeské umělecko-průmyslové muzeum v Plzni.

Expozice obsahovala na osmdesát obrazů slezských umělců, např. Heleny Salichové, Josefa Dobeše, Valentina Držkoviče, Viléma Wűnsche a dalších, ale také ukázky soudobé slezské literatury autorů Zdeňka Bára, Vojtěcha Martínka, A. C. Nora, Franě Směje, Petra Bezruče. Návštěvníci výstavy si také mohli prohlédnout fotografie Vřesiny.

Vřesinští ochotníci hráli pro Plzeň, primátor dostal čestné občanství

Jako poděkování Plzeňákům za dosavadní pomoc se na prknech plzeňského Divadla J. K. Tyla uskutečnila ve dnech 22. až 25. listopadu 1946 vystoupení vřesinských ochotníků. Zahráli hru Handléř Binar a přednesli pásmo Večerní beseda ve Slezsku. Před představením vděční zástupci Vřesiny předali předsedovi ÚNV statutárního města Plzně Karlu Křepinskému a předsedovi plzeňského komitétu pro pomoc Vřesině Václavu Jiránkovi čestné občanství obce Vřesiny.

Už přivítání vřesinských ochotníků a zástupců Vřesiny na plzeňském nádraží bylo impozantní. Divadelníci šli provázeni dechovou kapelou plzeňských železničářů průvodem hlavními plzeňskými třídami až před hotel Smitka, kde byli ochotníci ubytováni. Z chodníků je zdravily zástupy Plzeňanů a tehdejší místní noviny psaly, že po celou dobu pobytu obyvatel byly zjevné sympatie obyvatel Plzně vůči slezské mládeži.

Plzeň zvala Vřesinské i na pivo, Prazdroj přispěl na obnovu

Následující den členové plzeňské odbočky Autoklubu ČSR odvezli vřesinské do Nýřan a Zbůchu k prohlídce tamních uhelných dolů. Kromě toho se poklonili na Mikulášském hřbitově u hrobu J. K. Tyla jeho památce, navštívili obrazárnu na radnici a samozřejmě plzeňský pivovar.

„Pivovar byl součástí prohlídky při návštěvě vřesinských ochotníků Plzně v listopadu. V září 1946 ředitelství Prazdroje složilo v hotovosti 10 tisíc korun ve prospěch poničené Vřesiny,“ přípomíná člen letopisecké komise Vladimír Bárta.

Ježíšek z Plzně ve Vřesině. V hodnotě 200 tisíc

Nadšená spolupráce obou měst pokračovala dále. „Ježíšek z Plzně ve Vřesině“ zněl například titulek v dobovém tisku. Nadílku v hodnotě tehdejších 200 tisíc korun přijela předat vřesinským dětem 15. prosince 1946 šestičlenná delegace z Plzně.

Každé dítě z Vřesiny dostalo od Plzeňanů boty, vánočku a sáček koledy, vřesinská škola dostala darem nové pomůcky a knihy. Na oplátku dostala Plzeň Ježíška od Vřesiny. Plzeňská nemocnice dostala darem 170 tun uhlí, které o národní směně narubali vřesinští horníci.

Hasičská stříkačka i nová zbrojnice vyprojektovaná plzeňskými architekty

V červenci 1947 odjela do Vřesiny delegace Plzně, provázena šedesátičlenou skupinou plzeňských baráčníků v čele s rychtářem Schikertem a zástupci plzeňského Autoklubu. Neděle 27. července byla totiž pro Vřesinu velmi sváteční. Nejdříve obec dopoledne za účasti plzeňských odhalila na rodném domě slezského buditele Kazimíra Tomáška pamětní desku a poté Plzeň předala vřesinským hasičům stříkačku, kterou posvětil plzeňský kaplan Škvorecký.

Foto: Letopisecká komise Vřesina

Odpoledne průvod obyvatel, v jehož čele šli krojovaní baráčníci z Karlova, došel za skandování hesla „Plzeň-Vřesina, jedna rodina“ na místo budoucího staveniště, na kterém zástupci Vřesiny a Plzně položili základní kámen stavby nové hasičské zbrojnice kombinované s kulturním domem a úřadovnami MNV.

Plzeň na kmotrovství trochu zapomníná, Vřesina ne

„Škoda, že se v Dějinách města Plzně 3 (1918-1990) vydaných v roce 2018 nenašlo místo pro zachycení těchto událostí. Ale Vřesina nezapomněla. Když v srpnu 2002 postihla Plzeň povodeň, vřesinští občané spontánně vyhlásili sbírku na zmírnění následků přírodní katastrofy a dobrovolně přispěli celkovou částkou 68 750 korun v hotovosti. Humanitární pomoc ve formě hygienických a čisticích prostředků v hodnotě přes 100 tisíc korun tehdy spolu s tímto finančním darem dovezla do Plzně starostka Vřesiny Jana Holušová spolu s místostarostou Vlastimilem Kudelou.

Vladimír Bárta dokonce před patnácti lety usiloval o to, aby Česká pošta jako připomínku 60 let od iniciativy Budujeme Slezsko vydala výroční poštovní známku. „Vůbec. Obracel jsem se i na Poslaneckou sněmovnu. O připomínání obnovy oblasti, která byla nejvíce poničena za druhé světové války, nebyl prostě zájem,“ říká člen letopisecké komise.

Letopisecká komise při Obecním úřadě Vřesina se na začátku roku prostřednictvím Radničních listů a regionálního tisku obrátila na potomky občanů města Plzně, kteří se ve čtyřicátých až šedesátých letech minulého století aktivně zapojovali do vzájemných návštěv a do společenských styků, aby pomohli badatelům z Vřesiny nalézt další vzpomínky na tuto spolupráci.

Najde se gramofonová deska z uzavření kmotrovství?

„Vždyť někteří obyvatelé Plzně a Vřesiny společně slavili Vánoce ve Vřesině, byli za svědky na svatbách, navštěvovali tradičního vřesinského Kozelka nebo jako děti trávili prázdniny ve Vřesině,“ vyzývají letopisci Vřesiny Plzeňany.

„Ať už to byli Baráčníci nebo žáci Hudebního souboru při tehdejší 6. střední škole v Plzni v ulici Pionýrů, kteří Vřesinu v padesátých letech minulého století navštívili, nebo ti, co se podíleli na zajištění pobytu vřesinského Slezského souboru písní a tanců v Plzni. Prohledejte své rodinné archívy, možná, že se v nich nacházejí písemnosti či fotografie vztahující k těmto akcím. Především přivítáme vzpomínky, které vám zanechali v ústním podání a vyprávěních vaši blízcí. Možná, že se zjistí i to, na které plzeňské stavbě je umístěn věnovaný žulový kvádr z Ostré hůrky a snad se najde i gramofonová deska s nahrávkou slavnostního uzavření kmotrovství nebo bude nalezen umělecky zpracovaný zápis o převzetí kmotrovství Plzně a další artefakty.“

Kmotrovství Plzně oslaví Vřesina v červnu při Dnech obce

Letopisecká komise při Obecním úřadě Vřesina bude vděčna za jakoukoliv informaci zaslanou na info@vresina.cz a předem moc děkuje. „K dnešnímu dni z obou listů žádná odezva. Ale ani vřesinští obyvatelé zatím ne výzvu u nás nereagovali,“ řekl člen letopisecké komise Vřesiny Vladimír Bárta.

Pokud situace dovolí, obyvatelé Vřesiny si připomenou výročí 75 let od chvíle, kdy se stala Plzeň kmotrem Vřesiny, při Dnech obce letos 12. června.

Jak to vypadalo ve Vřesině při osvobozování Opavska a Ostravska?

O tom píše vřesinský ředitel školy Mikuláš Bárta v první části kroniky obce, která vznikala v letech 1946 až 1976.

První granáty dopadly v severní části naší obce 23. dubna 1945 do střechy domku Švidrnochova a na okolní pozemky a ještě té noci ustoupilo i německé dělostřelectvo z lesa „Hlubočica“ . Následujícího dne vzplály první požáry uvnitř obce a prudký letecký útok přerušil kolej naší malodráhy v blízkosti „Pohoří“. Letecké útoky následovaly každodenně v hodinových přestávkách.

Jednou se objevil požár uprostřed, jindy na severní a na jižní straně obce. Obyvatelstvo krčilo se hrůzou a strachem ve sklepích.

Němci násilím vyháněli vřesinským sedlákům dobytek

24. dubna dal bürgermeister Rusitschka rozkaz k nucené dodávce hovězího dobytka. Občanstvo neuposlechlo, proto za účasti vojska byl násilím vypouštěn dobytek z chlévů a v houfech odváděn směrem na Klimkovice. Tímto dnem skončil svou vládu nad Vřesinou Ernest Rusitschka, kterou ovládal samozvaně po dobu sedmi let.

25. dubna 1945 následovalo nepřetržité letecké bombardování od časného rána do pozdního večera a šířily se další a další požáry. K večeru 26. dubna stahovala se německá vojska z volného terénu do vesnice a za nimi objevovaly se první předvoje Rudé armády, které se za noci stáhly zpět do lesů.

27. dubna v pátek ráno blížila se fronta z Krásného Pole k naší vesnici a ve večerních hodinách dostala se až k domkům v Pohoří.

Vřesinští kopali hroby pro rudoarmějce za prudké palby

V pět hodin ráno 28. dubna rozvinul se prudký boj o Vřesinu. Bojovalo se dům od domu až k místní kapličce, kde Němci kladli prudký odpor, a fronta se zastavila. Novým náporem Němců byly sovětské jednotky zatlačeny až na drážní těleso. Nová posila Rudé armády zahnala zbývající Němce až na čáru Antonín Bajgar, číslo popisné 46 a Jan Martiník, č. p. 1. To už byl večer a pohyb celé fronty v obci byl zastaven. Téhož dne na rozkaz sovětského důstojníka museli naši lidé z osvobozené části Hlubočice kopati hroby padlým vojákům na místním hřbitově za prudké palby a svištění granátů.

V noci dne 29. dubna 1945, ze soboty na neděli zesiluje se kulometná oboustranná palba. Němci na ústupu zapalují budovy, které planou po celou neděli. K úplnému osvobození zbývalo na tuto neděli pouze 26 obytných budov. Tvrdost boje a houževnatost Němců v tomto úseku donutila Rudou armádu připraviti si k vypuzení nepřítele pověstné ruské „kaťuše“.

Kdyby Němci neopustili pozice, pálily by na Vřesinu připravené kaťuše

Měly zahájiti palbu, kdyby Němci neopustili své pozice do 15 hodin. Štěstím pro Vřesinu bylo, že protivník částečně ustoupil a katuší použito nebylo. Do večerních hodin zbytek Němců ustoupil až k k domku číslo 136 Antonína Bárty, odkud až příštího dne v dopoledních hodinách byli Němci vypuzeni a naše Vřesina úplně osvobozena. Ale ještě příštího dne dopadaly německé granáty do naší vesnice.

V hostinci číslo 80 mělo ostravské Národní divadlo uskladněny divadelní kroje a dekorace v hodnotě čtyř milionů korun, které z obavy před bombardováním Ostravy přestěhovalo až k nám. Rusové v domnění, že toto je německým majetkem, pokládali to za válečnou kořist. Cenné věci si odváželi a ostatní rozdávali místním občanům.

Při divadelních krojů a dekorací zemřeli dva obyvatelé Vřesiny

Naši lidé, ačkoliv věděli, že se jedná o český majetek, brali a rozkrádali, co ještě zbylo. Mnozí naši lidé, když se dozvěděli, že se ničí český majetek Národního divadla, pokusili se o jeho záchranu. Dvěma se to stalo osudným. Dopadem granátu před hostincem byl usmrcen Vilibald Martiník a těžce zraněn František Chrapek, který po tomto zranění po dvou dnech zemřel.

Následky těchto několika dnů postupující fronty byly hrozné. Bolestný byl pohled na tu spoušť, jež fronta u nás zanechala. Šest našich občanů zaplatilo za osvobození životem. Za osvobození Vřesiny zaplatilo svým životem 28 hrdinů Rudé armády. Při těchto bojích padlo celkem 76 Němců.

Materiální škody, způsobené válkou, jsou tyto: 12 těžce poškozených obytných budov, jeden úplně zničený dům. Vyhořelo celkem 26 budov a 27 stodol. Částečně bylo poškozeno 137 obytných budov. Celkem byla obec zničena z 35 procent a škoda se odhaduje na 3 710 000 korun. Byla zničena elektrizační síť, byl porušen obecní vodovod, takže obec zůstala bez světla a bez vody.