Chachara nezapřu!
David Mecko
Poslední šachta ČSM v bývalém Ostravsko-karvinském revíru se zavře začátkem příštího roku a tím skončí těžba uhlí, která trvala dvě století a způsobila obrovský rozmach Ostravy, ostravska a okolních regionů.
Poslední horníci, kteří odcházejí nebo v dalších týdnech a měsících opustí brány poslední šachty, se podělili o své životní příběhy autorům knihy S hlavou vztyčenou, která vyšla letos v červnu. Magazín PATRIOT s některými z nich seznamuje své čtenáře.
Poté, co však v červnu na tomto posledním dole skončily přípravy, tedy ražby, někteří z hrdinů knihy už z OKD odešli. „Nyní končí vybavování, a odejdou další,“ dodává Barbora Černá Dvořáková, vedoucí odboru komunikace a vnějších vztahů.
Otec nechtěl, aby šel na šachtu. Stejně tam nakonec skončil
Martin Sikora, mechanik úseku vybavování a likvidace a dobrovolný záchranář, patří ke třetí generaci horníků v rodině. Jeho děda pracoval v rubání a také jako dobrovolný záchranář na Dole Jindřich vedle ČSA a otec na ČSA jako hlavní předák v rubání. „Obě babičky pracovaly na úpravně, moje mamka také, tam se seznámila s otcem. Hornictví mám tím pádem v genech,“ říká.
Otec ale moc nechtěl, abych šel šachtu. Po maturitě na Střední průmyslové škole strojní proto hledal nějakou práci, ale nakonec stejně skončil na šachtě. Začal v roce 2007 jako vybavovač na Dole ČSM a na tomto úseku pracuje dosud. Momentálně pracuje jako mechanik úseku vybavování a likvidace.
„To znamená, že instalujeme veškerá vybavení v porubech. Přepravujeme a montujeme dopravníky, kombajn, mechanizovanou výztuž a vlastně všechno pro to, aby porub fungoval. Už jen to všechno dostat na místo určení bývá někdy náročné. Úzké chodby, vlhko, teplo,“ popisuje.
Odnášeli ho na hornických nosítkách, prostě s plnou parádou
Říká, že na šachtě je každý den jiný, příběhy se tu rodí takřka neustále. „Občas je něco „zajebane“, ale když je po všem, zasmějeme se tomu. Občas po šichtě přijdete domů, odpočíváte a volá dispečer, že je porucha a je třeba znovu sfárat. Těžko na to hledat spisovné výrazy. Ale to se prostě stává,“ říká muž, který je momentálně jsem na dlouhodobé nemocenské. „Přihodil se mi pracovní úraz. Odnášeli mě na hornických nosítkách, prostě s plnou parádou. Bylo to v jednu ráno na noční směně, a když jsem pak po šichtě přišel domů s nohou v sádře, manželka a děti se velmi divily,“ popisuje.
Aby měl šachtu navždy v sobě a na sobě, nechal si na záda vytetovat Důl ČSM-Sever a šikmý kostel v Karviné ve verzi z roku 1899, kde věžní hodiny ukazují okamžik důlního neštěstí v roce 2018. „Za tím vším ještě Lysou horu a samozřejmě svatou Barborku, ta nesmí chybět. To tetování mám na znamení vděku, že jsem se na šachtě seznámil se svou současnou ženou, která tenkrát pracovala jako známkařka,“ říká důlní mechanik Martin Sikora.
Hrozné je, když volají z dolu, že někdo utrpěl úraz elektrickým proudem
Ivan Kotula pracuje jako vedoucí provozu elektrifikace, který do OKD nastoupil po ukončení studia na Vysoké škole báňské v roce 1986. Měl už rodinu, potřeboval vlastní byt a nechtěl na vojnu. To vše mu práce v OKD splnila, navíc výdělky byly vyšší než někde jinde na povrchu. Nastoupil na Důl 1. máj v Karviné, kde po zaškolení začal pracovat jako elektrikář v úseku elektro v rubání.
Pracoval na řadě pozic, nyní je od roku 2019 na Dole ČSM. Musí ovládat veškeré elektro-technické předpisy, které jsou na dole daleko přísnější než na povrchu, a k tomu všemu musí umět také jednat s lidmi. „Mám pod sebou zhruba 250 kolegů, každý má nějakou představu o práci, má svou povahu a svou osobnost, prostě není to lehké,“ popisuje svou práci.
Na šachtě zažil hodně, toho příjemného i nepříjemného. „Hrozné je, když volají z dolu, že nějaký pracovník utrpěl úraz elektrickým proudem, a ještě horší je, když je to právě elektrikář,“ říká.
Vznikl oblouk a elektrikáře zasáhlo napětí 6 000 voltů
A vypráví, že například jednou jeden jeho pracovník prováděl na rozvaděči VN rutinní práci a podcenil vzdálenost od zařízení pod napětím. „Vznikl oblouk a zasáhlo ho napětí 6 000 voltů. Po zásahu proudem zkolaboval, byl několik dní na pozorování v nemocnici v umělém spánku. Naštěstí se z úrazu dostal bez následků,“ popisuje Ivan Kotula, který byl v době nehody na ranní směně na povrchu. „Musel jsem sfárat, přijeli báňští záchranáři z Radvanic. Kolegu jsem viděl na nosítkách v bezvládném stavu, to byl velmi nepříjemný zážitek.“
S ukončením těžby na ČSM se chystá rovnou do důchodu. „Vyšlo mi to opravdu hezky. Jak se znám, ze začátku mi určitě bude chybět ten zajetý systém, kontakt s lidmi, se kterými si rozumím. Asi trochu zvolním, ale nudit se nebudu. Práce kolem rodinného domu je vždy spousta, v létě jezdíme se ženou hodně na kole, nějaká turistika a pak v zimě lyže. Určitě nechci skončit v papučích před televizí. Dokud mi to zdraví dovolí, chci toho ještě hodně zažít,“ přeje si Ivan Kotula.
Bylo to den před Štědrým dnem, když hackeři napadli páteřní síť dolu
Petr Gociek je na Dole ČSM elektromechanikem sdělovacích a zabezpečovacích zařízení. „Nějak rychle to uběhlo, ačkoli na šachtě pracuji už přes padesát let, přesně od 3. srpna 1972,“ říká. Původně se vyučil pro Bastro elektro-mechanikem sdělovacích a zabezpečovacích zařízení.
Byl u toho, když se vyvíjel systém ISI, tedy systém pro identifikaci osob. „Díky tomu jsme po výbuchu v roce 2018 přesně věděli, kam mají záchranáři jít. Ohromná pomoc,“ pochvaluje si. Pamatuje si také na nedávný výpadek sítě v dole. „Bylo to den před Štědrým dnem roku 2019, když nám zvenčí hackeři napadli páteřní síť. Naše interní síť ale byla oddělená, takže jsme mohli fungovat i nadále, a zachránili tím celé OKD. Pak samozřejmě pamatuji výbuch v roce 2018, taky před Vánocemi to bylo. Lidsky něco nepředstavitelného,“ popisuje Petr Gociek.
Až se poslední důl OKD uzavře, bude mu chybět práce, která ho opravdu baví. „Veškerá ta měření, stavby ovládacích panelů pro dispečery, kde musí být vidět všechny štreky, rubání, stěnový kombajn, pancéř, celá těžba včetně vypraného uhlí je takto pod kontrolou,“ říká.
Knihu S hlavou vztyčenou je možno pořídit v určitých dnech přímo v OKD na Dole ČSM, o víkendech u proslulého šikmého kostela v Karviné nebo na e-shopu Dobredarky.cz.