Před 55 lety zemřelo na Dole Dukla 108 horníků

Před 55 lety došlo na Dole Dukla k neštěstí, při kterém zahynulo 108 horníků. Nejmladšímu ještě nebylo 17 let, nejstarší měl 56 let...

Tragédii havířovského Dolu Dukla odstartovala náhodná událost ke konci ranní směny 7. července. V jedenácté sloji třetího patra, kde se pracovalo na instalaci pásových souprav, náhodou zachytil procházející horník o spouštěcí mechanismus dopravníku a uvedl ho do provozu, aniž si toho někdo všimnul.

Gumový pás běžel naprázdno, bez kontroly. Kvůli velkému tření se jeho součásti nadmíru zahřály a vzplály. Od nich se vznítila dřevěná výztuž.

Do dolu následně sfárala odpolední směna – 338 horníků. Zápach spálené gumy zaznamenali asi v 15:30 na druhém patře, ale nikdo nic nehlásil a ani revírník příčinu neprošetřil. Teprve krátce po páté hodině odpoledne dostal dispečer hlášení o hustém kouři ve třetím a druhém patře a povolal záchranáře.

Mezi tím se odvolávaly všechny osádky dolu, ale nebezpečí se podcenilo. Později se zjistilo, že horníci v osmé sloji, jedné z nejvíce ohrožených, před odchodem ještě pečlivě uklízeli nářadí. Oheň se však rychle šířil a uzavíral lidem ústupové cesty.

Na likvidaci požáru pracovalo na 700 záchranářů. Jejich práci ztěžovala vysoká teplota, hustý kouř a prakticky nulová viditelnost. Do 11. sloje se vůbec nedostali a v osmé sloji po dvou hodinách narazili už jen na mrtvé, udušené horníky.

Poté, co průzkumné čety zjistily, že není reálná naděje na záchranu postižených a navíc stále hrozilo nebezpečí výbuchu metanu, rozhodla havarijní komise ve 23:10 uzavřít ohroženou oblast neprodyšně sedmi výbuchuvzdornými hrázemi.

Na jejich stavbu se spotřebovalo přes 30 000 pytlů s pískem. Aby se zlikvidoval obsah kyslíku, který podporoval hoření, byl do uzavřeného prostoru napouštěn dusík (až do 10. srpna tam bylo napuštěno 122 630 metrů krychlových dusíku).

Boj o život v podzemí prohrálo 108 havířů, nejmladšímu nebylo ani 17 let, nejstaršímu pak 56 let. Katastrofální dopad požáru způsobil souhrn řady nepříznivých okolností, včetně nedostatečné větrní sítě dolu. O možnosti průniku kouře z 11. do osmé sloje tehdy havarijní plán vůbec nepočítal.

Nejvíce se ale na tragédii zřejmě podepsalo selhání lidského faktoru. Od horníků, kteří první zaregistrovali zápach pálící se pryže a nepátrali po příčině, až po odpovědné pracovníky, kteří po nahlášení havárie, byť zpožděném, neprovedli včas všechna potřebná opatření k záchraně lidí.

Důl Dukla, který se začal hloubit v roce 1907, nesl původně název po císaři Františku Josefu I. V roce 1918 byl přejmenován na Jáma Suchá a v roce 1949 na Důl Dukla. Za více než stoletou existenci vytěžil přes 100 milionů tun černého uhlí. Těžba byla ukončena kvůli nízké efektivitě a poslední vozík uhlí z podzemí vyjel 10. ledna 2007.