Společnost
27/06/2016 Tomáš Svoboda

Přestup do Sparty? Komunisti řekli ne, vzpomíná legendární fotbalista Radimec

Byla to jeho generace, která před čtyřiceti lety dokázala získat pro ostravský Baník vůbec první mistrovský titul. Přitom scházelo málo a legendární obránce Libor Radimec mohl sbírat úspěchy v dresu pražské Sparty. Ale byla jiná doba...

A tak se politicky rozhodlo o jeho setrvání v Ostravě, kde pak s Baníkem prožil mimořádnou éru, na kterou nedá dopustit. Dnes by byl moc rád, kdyby se v případě osudového klubu, který letos sestoupil do druhé ligy, ještě dočkal velkých úspěchů…

Jak jste prožíval letošní sezónu, která pro Baník znamenala pád do druhé ligy po padesáti letech?
Sestup byl předem docela jasný, takže člověk to prožíval celý rok, protože už podzim byl katastrofální. Je to přitom shodou okolností zrovna v roce, kdy slavíme první titul Baníku, který jsme v roce 1976 získali výhrou v Plzni. No a po padesáti letech se spadlo dolů. Ale říkám, že takový je život. Doufejme, že Baník, i když sestoupil, což je špatné, udělá všechno pro to, aby se dostal zpět do ligy co nejdřív.

Věříte, že se klubu povede rychlý návrat a za rok bude zpátky v první lize?
Fandím tomu, i když to bude mít strašně těžké. Všechny týmy se budou chtít na Baník vytáhnout, a to v čele s kluby z regionu, jako jsou Opava či Třinec. Ale věřím, že se za rok vrátí.

Jsou pro vás zárukou cesty k lepšímu i personální změny, kterými klub v posledních měsících prošel?
Doufejme, že to jde k lepšímu. Třeba Dušan Vrťo je poctivý kluk. Dělal dlouhou dobu v Senici, takže má určitě zkušenosti. Věřím, že i díky tomu bude Baník za rok zpátky v první lize.

Řekněte, jak prožívá jedna z největších klubových legend nepovedenou éru, která vyvrcholila sestupem?
Život jde dál i po sestupu. V Baníku jsem zažil ty nejlepší časy a dál mu fandím. Na zápasy sice moc často nechodím, protože jsem u fotbalu v Bílovci, kde pomáhám s mládeží. Každopádně je to dál moje srdeční záležitost.

Vzpomínal jste na první titul z roku 1976, který zůstal trochu ve stínu letošního sestupu. Přesto by si zasloužil nějakou oslavu či připomínku. Nechystáte něco s bývalými spoluhráči?
Prozatím jsme o tom nějak neuvažovali, takže asi žádné slavnosti nebudou. Ale bylo to krásné období, což je první titul vždycky. Ty dva další byly taky krásné, ale první je zkrátka první.

Co vás k tomu prvnímu titulu přivedlo?
Pořád to beru tak, že jsme měli vynikající partu. Před tou sezónou nás trénoval několik let Pospíchal, na tu mistrovskou sice přišel trenér Rubáš, ale tomu nedávám nějaké zásluhy. Spíš bych je dal Pospíchalovi, který nás dal dohromady a díky kterému jsme tahali za jeden provaz. Opravdu jsme byli parta, která, když se i dnes sejde, se pořád dobře baví.

Dneska jste členem zlaté generace Baníku, za který hrával ligu pod hlavičkou SK Slezská Ostrava i váš otec (Karel Radimec, pozn. red.). Jak se vlastně rodil váš baníkovský příběh?
S fotbalem jsem začal ve Vítkovicích, kde otec trénoval a odkud jsem měl svého času přestoupit do Sparty, ale tenkrát byla jiná doba. Takže ten nejvýše postavený člověk přes komunisty řekl ne, Radimec zůstane v Ostravě. Až pak přišel Baník, přestoupil jsem do něj a vůbec nelituju, protože jsem měl v kariéře všechno, co jsem si jen mohl přát. Vyhráli jsme třikrát ligu, jednou pohár, hráli jsme šest let v řadě evropské poháry. S Baníkem jsme jezdili po Evropě, byli taky v Americe, takže na moji éru nedám dopustit. Byl bych moc rád, kdybych se ještě něčeho podobného jako fanoušek dočkal.

Nevnímal jste to jako křivdu, že vám jako mladému člověku bránila v přestupu politika komunistů?
Byla to trošku křivda. Tenkrát ovšem nebyla taková volnost. Dneska to mají hráči daleko jednodušší. Víte, jak to je, když je člověk mladý. Hrál jsem za Vítkovice a přišla Sparta, která řekla, my bychom tě chtěli. No tak to už jste nažhavený, že to bude super. Pak ale přijde rozhodnutí, že přestup neexistuje. Takže přišlo obrovské zklamání, které ale za čas pominulo. Když přišel Baník, neváhal jsem ani vteřinu, přestože ve Vítkovicích byli naštvaní, že jsem je opustil.

Co budete prožívat při derby Baník vs. Vítkovice, které po letech přijde na řadu v nadcházející sezóně druhé ligy?
Bude to pro mě těžké už jen z toho důvodu, že jsem na vítkovickém stadionu vyrůstal (ligové zápasy na něm hrají oba kluby, pozn. red.). Ono se to ale už nedá srovnat s tím, co bylo kdysi. Derby bude každopádně zajímavé a chtěl bych na ně přijít.

Když se ohlédnete za vaší kariérou, čeho si nejvíce ceníte?
Na kariéře si nejvíc cením toho, že jsem byl až na jeden rok, kdy jsem marodil se žloutenkou, zdravý. S Baníkem mám tři tituly mistra republiky, všechno vyvrcholilo olympiádou a mistrovstvím světa, takže jsem fotbalový život měl krásný. Fotbal jsem miloval, dělal pro něj všechno a on mi to vrátil, protože jsem se jím mohl živit na profesionální úrovni až do třiceti čtyř let.

Jaké to bylo vyhrát v roce 1980 v Moskvě olympijské hry? Na tento úspěch se přece jen trochu zapomíná…
Zlatá medaile z olympiády, to byl velký úspěch a těžko popsatelné pocity. Byly tam tenkrát bojkoty některých zemí, takže nebyla úplná, ale i tak to byl krásný pocit vyhrát finále. Jen si představte, že vám dají medaili a sto tisíc lidí na stadionu pak slyší naši hymnu. To je úžasné.

Sdílejte článek