​Příběh exponátu: mamutí kel našli vodáci v rozvodněné Odře

Bohaté sbírky Ostravského muzea skrývají v expozicích i depozitářích pozoruhodné historické poklady. Od opravdového pokladu vybagrovaného v Laubech až po mamutí kel. V seriálu Příběh exponátu se po stopách vzácných předmětů vydáme s kurátory sbírek.

Dnes nám archeolog Ostravského muzea Zbyněk Moravec odhalí tajemství mamutího klu, který našli na jaře roku 2009 táta se synem, když pluli po Odře na kánoi. Kel náležel před tisíci lety mamutovi strstnatému, který se latinsky nazývá Mammuthus primigenius.

Jiří Vážanský a jeho syn Honza si mysleli, že z vody kousek od břehu řeky Odry trčí obrovská větev. Nakonec se z podivného předmětu vyklubal poklad z pravěku. Oba nevěřili svým očím. To je kel z mamuta! Dnes ho opatruje Ostravské muzeum ve své expozici.

„Bylo to na Velikonoce. Otec se synem splavovali Odru, když kel našli. Hned to zavolali do našeho muzea, ale protože začaly deště a voda začala stoupat, rozhodli se, že ho vytáhnou na břeh. Převezli jsme ho k nám, kde okamžitě putoval do dílny na konzervaci. V muzeu už jsme měli tehdy několik mamutích klů, které byly nalezeny v padesátých a šedesátých letech, ale ty nebyly dostatečně ošetřeny, takže se do dnešní doby nedochovaly,“ říká archeolog Ostravského muzea Zbyněk Moravec.

Bavili se, jak na Sibiři nacházejí mamutí kly. A vzápětí našli podobný v Odře

Nadšení vodáci z ostravských Třebovic Jiří Vážanský a jeho syn Jan plánovali plavbu Poodřím. „Tehdy byly mimořádně teplé Velikonoce. Panovalo letní počasí a my jsme se vydali na Odru, že ji na kánoi sjedeme. Pluli jsme ze Studénky a odpoledne jsme se přiblížili k Honculi, což je silniční most v Polance přes Odru. A tak dvě zatáčky před Honculí ten kel kolmo vyčníval z mělčiny. Před tím mostem tehdy nedávno spadl kus břehu, který Odra vymlela. Byly tam i sloupy vysokého vedení a ty spláchla voda. Syn říká: dívej, ta větev vypadá jako kel,“ vzpomínal pro Český rozhlas v roce 2021 Jiří Vážanský.

„Ty, to je fakt kel!“ vyhrkl otec, vyskočil z lodi, a vytáhl jej ze štěrku a bláta. „A bylo to. Nechali jsme ho na břehu v trávě. Jen pár minut předtím mi syn vyprávěl, že viděl dokument, jak na Sibiři nacházejí kly, chlupy a srsti po mamutech a za chvilku jsme něco podobného našli i my! Druhý den jsem se tam vrátil s autem a vozíkem. Dal jsem to tady na zahradu a pak si pro kel přijeli z Ostravského muzea,“ vzpomínal Jiří Vážanský na vzácný nález.

Není vyloučeno, že mamuta skolili „ostravští“ lovci mamutů

Muzejníci konzervovali kel nalezený otcem a synem Vážanskými v Odře poměrně dlouho. „Kel jsme nejprve desinfikovali, a poté, co jsme z něho dostali pryč veškerou vlhkost z vody, jsme jej zpevnili přípravkem dispercoll 3,“ vysvětluje Zbyněk Moravec.

Klu chybí koncové části, tedy špička i jeho ukončení v čelisti. Přesto je monumentální. Měří 1,4 metru, jeho síla je dvacet centimetrů v nejširší části. Tímto klem se pyšnil dospělý mamut, který na Ostravsku žil před čtyřmi miliony let, poslední mamuti přežívali na Wrangelově ostrově zhruba do roku 4000 před naším letopočtem. Na Ostravsku mizí v době mezi deseti tisíci až dvaceti tisíci lety.

Do řeky Odry zapadl kel zřejmě při uvolnění nějakého břehu a skončil v sedimentu, odkud ho pak voda uvolnila. Další pozůstatek mamuta už v místě nálezu archeologové z Ostravského muzea nenašli.

„Mamuti obecně chodili a migrovali za potravou podle paleontologů kolem řek. Mamut, jehož kel zdobí nyní Ostravské muzeum, mohl uhynout u Odry přirozeně v době, kdy na území Ostravska žádní lidé nežili. Není však vyloučeno, že mamuta skolili lovci mamutů. Na Landeku totiž bylo lovecké tábořiště, kde byly nalezeny i mamutí kosti,“ říká archeolog Zbyněk Moravec.