Příběh Jana Dostalíka. Ostravského lékaře, který v medicíně překročil Rubikon
Jan Dostalík, bývalý primář chirurgického oddělení ostravské městské nemocnice, v dětství nesnil o profesní dráze lékaře.
Miloval auta. A toužil se pohybovat kolem nich. Ať už jako vývojář nebo opravář. Jeho tatínek byl ale doktorem. Chtěl, aby syn kráčel v jeho šlépějích. Poslechl jej. A svého rozhodnutí ani jednou v životě nezalitoval.
Pokud by se ale skutečně vydal za dětským snem, medicína by přišla o hodně. Jako šéf chirurgického oddělení ostravské městské nemocnice totiž vedl první laparoskopickou operaci, konkrétně žlučníku, na Moravě a druhou v České republice. Je tomu už přes třicet let. Psal se rok 1991. Jen o dva měsíce Ostravu předběhly České Budějovice.
Laparoskopie byla převratnou novinkou, protože se operace místo otevření břicha provedla jen čtyřmi vpichy. Ostravská městská nemocnice ale nezůstala jen u žlučníku. Následovaly další první laparoskopické zákroky. V roce 1993 zvládli tamní chirurgové první laparoskopickou operaci střeva v České republice. V roce 1996 následoval první bypass (přemostění nebezpečně zúženého úseku) hluboké žilní trombózy. V roce 1997 pak bypass stehenní tepny. A v roce 1998 pak jeho tým provedl první laparoskopickou resekci žaludku. Ve fakultní nemocnici pak realizoval další tři laparoskopické operace, které byly prvními v České republice, včetně odběru ledviny pro transplantaci.
Jan Dostalík, který letos oslaví osmasedmdesáté narozeniny, zahájil svou profesní dráhu v roce 1968, kdy nastoupil s čerstvým diplomem v kapse do nemocnice v ostravských Vítkovicích.
Nebyl tehdy rozhodnutý, na jaký obor se vrhne. Protože jej ale vždy bavilo pracovat rukama, přijal nabídku tehdejšího primáře chirurgie přidat se k jeho týmu. Stal se tak chirurgem se specializacemi na cévní chirurgii, onkochirurgii a koloproktologii.
„Operatér, jako každý jiný lékař, musí mít teoretické znalosti. Zároveň ale potřebuje disponovat patřičnou manuální zručností, sebedisciplínou a schopností rychlého úsudku. Musí se umět v jediném okamžiku rozhodnout, jak postupovat dále. Je to skutečně tak, jak se říká. Život pacienta v rukou chirurga,“ říká lékař, který se kromě běžných operací dutiny břišní věnoval také cévní chirurgii. A to nejen operacím křeč žil, ale také by-passům na tepnách.
Do ostravské městské nemocnice nastoupil Jan Dostalík v roce 1989, a to na pozici primáře tamní chirurgie. Když navštívil Světový veletrh a kongres pro medicínu a zdravotnickou techniku v Düsseldorfu, uchvátilo jej, když na videu sledoval, jak se operace dají provádět jinak než rozříznutím břišní stěny. Viděl, že se dají vést pomocí laparoskopu.
„Nadchlo mě to natolik, že jsem chtěl tuhle převratnou metodu u nás ve špitále zavést. Jenže nemocnice neměla na koupi laparoskopu peníze. Musel jsem obcházet firmy v okolí, jestli by nám na koupi věže nepřispěly. Věnoval jsem tomu hodně času. Ale podařilo se,“ usmívá se lékař, který má kromě docentury za sebou řadu zahraničních stáží. Například v Německu, v Americe, v Rakousku, ve Švédku, ve Francii a v Tokiu.
Laparoskop, který díky sponzorům ostravská městská nemocnice pořídila, vypadal podobně, jako dnešní přístroje. Věž vysoká sto osmdesát centimetrů má několik součástí. Každý z nich slouží k jinému účelu. Jeden k naplnění dutiny břišní kysličníkem uhličitým, což je důležité pro to, aby se zvedla břišní stěna a vznikl prostor, jímž se zavede laparoskop. Speciálně upravená kamera se studeným světlem na bázi optických vláken se sklonem zorného pole kamery zhruba třicet stupňů, umožní operatérovi takzvaně vidět za roh. Poté se zavedou další speciální trubičky, takzvané trokáry, a přes ně se pak zavádějí dlouhé tenké nástroje z kovu nebo plastu například nůžky, kleště, háčky, kterými se provede samotný operační výkon.
„Výhodou tohoto postupu je menší stresová reakce organismu, malá operační rána a z toho vyplývající kratší rekonvalescence, pooperační bolesti a lepší kosmetický efekt, menší ztráta krve a možnost prohlédnout si ostatní orgány břišní dutiny,“ líčí Jan Dostalík, docent, který byl v letech 2001 až 2012 přednostou chirurgického oddělení ostravské fakultní nemocnice.
Medicína se během jeho praxe značně proměnila. Zejména za posledních dvacet let. Několikanásobně se podle něj zlepšily vyšetřovací techniky, zejména díky endoskopii, sonografii a magnetické resonanci. A samozřejmě se výrazně posunuly chirurgické operace. Hlavně pomocí laparoskopie.
„Přinesla úplnou revoluci, už nemusíme otevírat břicho, kdy rána byla až dvacet centimetrů dlouhá, pacienti žili v nemocnici sedm dnů v bolestech a poté měli před sebou dlouhou rekonvalescenci na nemocenské. Nyní mohou už druhý den domů,“ vysvětluje Jan Dostalík s tím, že nyní zažíváme nástup robotické chirurgie.
Řadu let také vedl na ostravské lékařské fakultě katedru chirurgie. Kromě medicínských termínů se svým studentům snažil vštěpovat, že každý lékař musí mít zdravé sebevědomí, ale zároveň pokoru a skromnost.
„Důležité je neustále získávat teoretické znalosti. Vzdělávat se nejen na vlastním oddělení, ale poznat i jiná pracoviště, odkud si lékař může odnést něco, co jeho další práci obohatí nebo usnadní. Mladí doktoři mají v současné době daleko větší možnosti vyjet do ciziny, kde se mohou zdokonalovat nejen v samotné chirurgii, ale také v jazyku. Tohle jsme my dříve vůbec nemohli,“ říká Jan Dostalík.
Nyní pracuje opět v ostravské městské nemocnici a věnuje se bariatrické chirurgii u obézních pacientů. Metoda spočívá ve zmenšení objemu žaludku až o osmdesát procent.
„Lidé hubnou, protože dosáhnou mnohem rychleji pocitu sytosti. Úbytek váhy činí za rok kolem pětatřiceti kilogramů, což je úžasné, protože ve své ordinaci pak vítám pacienty, jimž se zlepšuje zdravotní stav, zvyšuje sebevědomí a srovnávají mezilidské vztahy. To je pro mě velmi uspokojující,“ podotýká lékař, který se nadále věnuje chirurgické praxi.
U medicíny by chtěl ještě nějakou dobu zůstat. Jednou ale podle něj přijde okamžik, kdy si lékař uvědomí, že setrvat dále by nebylo vhodné.
„V kondici se udržuji sportem. Přes léto hraji rád tenis, věnuji cyklistice a v zimě lyžuji. V předhůří Jeseníků máme chatu a je zde spousta cyklotras a turistických stezek. Víkendy ale nevyužívám jen ke sportu, rád relaxuji a pracuji na zahradě. Kolem chaty je pořád co dělat. Rád se fyzicky unavím, uspokojuje mě to,“ vysvětluje docent, který je hrdý na všechno, čeho v chirurgii dosáhl. A je také pyšný na českou medicínu. Díky zahraničním stážím totiž zjistil, že je na velmi vysoké úrovni a srovnatelná s kterýmkoliv pracovištěm ve světě.
Jeho běžný pracovní den má předem psaný rytmus. Vstává v pět hodin. O půl šesté už je na kurtech a začíná s přáteli hrát tenis. Následuje rychlý přesun na chirurgické oddělení, kde se účastní ranního hlášení. Pak jde většinou na operační sál.
„Když skončí operační den, odpoledne a večer pracuji ve své ambulanci. Je potřeba říct, že za celou mou kariéru chirurga mám oporu ve své manželce, která je rovněž lékařka, ale z jiného oboru,“ uzavírá Jan Dostalík.