Filmové návraty
16/06/2019 Martin Jiroušek

​Příběh středního útočníka. Když Hanzlíka trápí v Ostravě nejen hokej

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Příběh středního útočníka je televizní příběh opět realizovaný Jaroslav Dietlem pro televizní studio v Ostravě, v roce 1973 jej natočil známý režisér Zdeněk Havlíček, tedy tvůrce s Ostravou přímo spjatý.

Oblíbený tvůrce známý z divadelních inscenací si nenechal ujít příležitost rozehrát v centru ocelového města prvoligový mač. Kampak se na něj hrabe třeba taková hodně populární Lajna z druhé havířovské ligy s Jiřím Langmajerem.

Havlíček není žádný troškař, takže se rozhodl pro tento výrazný zásek angažovat špičkové osobnosti, jako poradce mu pomáhal legendární hokejista a trenér Gustav Bubník. Do připrav a komparzu se zapojili hráči karvinského Baníku, natáčelo se střídavě na stadionu v Karviné, ale také na Městském stadionu v Ostravě a v jeho bezprostředním okolí.

Formát je sice typicky televizní, obrazově rozpatlaný a neostrý, přestože se dvorní ostravský kameraman Jaromír Zaoral snažil odvést špičkovou práci. Bystré oko si poradí a odhalí nejednu zvláštnost z místních reálií.

O co vlastně jde? Ota Meduna v podání Jaromíra Hanzlíka je sice talentovaný hokejista, jenže nemá koule na pořádné bitky. Hokej v Ostravě, to už je v sedmdesátkách hodně drsná hra. Hned v úvodních záběrech začíná klasická mela, padne i nějaká ta tržná rána.

Meduna dostává na budku nejen v brankovém pásmu, ale jeho „kámoši“ si na něj počkají také v noci v nedalekém parku. Jenže tam dojde k nečekanému zvratu, klubko bitkařů překvapivě rozpráší dívka v bílých punčocháčích. Což na nočních záběrech vypadá opravdu efektně.

V okamžiku, když se Ota válí bezmocně na zemi, se odněkud vyřítí atraktivní blondýna a s běloučkým střevíčkem v ruce chce nevychované útočníky umlátit. Prostě pastva pro oči, i když na blbém televizním formátu. Jenže v roce 73 jste si nemohli moc vyskakovat a tahle scéna je prostě boží.

Jen některým vyznavačům drsného sportu to ještě nestačí, a tak třeba utrousí jízlivou poznámku: „Scénář Jaroslava Dietla není vůbec špatný. Bohužel je však natočen tak nějak nemastně neslaně. Atraktivita hokejového prostředí nebyla dle mého názoru dostatečně využita, stejný nebo podobný příběh by se mohl odehrát kdekoliv jinde.“

Kdepak, to je prostě jasný tah na branku z neortodoxní Ostravy. Havlíček jede a Bubník mu sekunduje! Hanzlík už ale méně.

Scénář se s ním nemazlí, je to prostě ten typický otloukánek, ze kterého se kdoví co vyklube v dalších záběrech. Žádný Rocky, jsme přeci jen za železnou oponou.

Tenhle bačkora má ale obrovské štěstí na životní partii, onu pohotovou blondýnku s lodičkou v ruce, již se výborném podání zhostila sebevědomá Jana Vaňková (Vesničko má středisková, Božská Ema, Město nic neví). Jak vidíme z dalších záběrů, tak takovéto neohrožené bojovnice k sežrání se tehdy daly najít v ostravských barech.

Z hokejových mantinelů se drama přesouvá do soukromí. Bar, to už je jiná liga. V něm jsou hned pohotoví křeni, co se snaží blondýny svést a Meduna, i když je už ženat, si musí vypít hořké poznání do samého dna. Ano, také jeho anděl není až tak božský. Inu, ostravská realita se nezapře. Nejen ona.

Medunu vyhodí ze sedla jeho parťák z družstva, kamarád Šmerda (typický hezoun K. Bartoň. ) A nezapomínejme že jsme v době normalizace, kdy je dobré držet hubu i krok, Meduna se vůbec o nic nepokusí, naopak, ještě si s Šmerdou podá ruce ve finálním mači.

Drama houstne doma u každé obrazovky, seriálový příběh o nevěře nic nevyřeší, protože hokejový zápas je podstatnější než osobní vztahy.

V dalších rolích potěší jako hokejový trenér legendární Karel Vochoč, v závěru se mihne nepřehlédnutelný Svatopluk Matyáš, překvapí charakteristický Václav Sloup.

Televizní filmeček v tomto hodinovém formátu je sice drobnost, nicméně hodně potěší. Zvláště svým přiznaným zasazením do místních reálií.

Autor je filmový kritik a historik

Sdílejte článek