Příběhy absolventů VŠB-TUO. Místo Erasmu zvolil humanitární výjezdy na Ukrajinu

Absolventi Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava napsali tisíce a tisíce příběhů. My jsme nahlédli do sedmi z nich.

Vyzpovídali jsme bývalé studenty ze sedmi různých fakult, kteří úspěšně prošli všemi ročníky studia prestižní univerzity. Jak na roky strávené na VŠB-TUO vzpomínají? Co jim tato léta dala? Povedlo se jim vycestovat do zahraničí? A vydali se následně směrem, kterým chtěli jít? Každý z příběhů je jiný, všechny ale spojuje jedno – diplom z univerzity jim otevřel cestu do velkého pracovního světa.

Někteří zůstali doma, jiní se angažují v zahraničí. Třeba v Gruzii nebo USA. Z jednoho absolventů se stal vývojář leteckých simulátorů, jiní jsou experty na marketing nebo vyšetřování požárů. Jeden z bývalých studentů později sám učil na Ekonomické fakultě, další právě dokončuje doktorské studium. Příběhy bývalých absolventů jsou poutavé. A hlavně inspirující!

O jeden z nich se s námi podělil Hynek Závorka, absolvent Fakulty strojní.

Jak na svá studia na VŠB-TUO vzpomínáte?

Na svá studia na VŠB-TUO vzpomínám vesměs v dobrém. Samozřejmě byly předměty, ve kterých člověk nevidí smysl, ale můj obor-technologie údržby letecké techniky byl zaměřený dost prakticky. Během studia jsme se dostali k práci na skutečných letadlech a učili nás opravdoví odborníci z praxe.

Kdybyste měl něco vyzdvihnout, co vám tato léta dala?

Vezmu to trochu s nadsázkou: stejný obor jsem vystudoval už na střední škole, takže tato léta mi dala spoustu volného času pro rozvíjení svých vlastních projektů.

Vydal jste se díky studiím na VŠB-TUO směrem, kterým jste chtěl jít?

Víte, já nevím, co bude zítra, snažím se moc neplánovat, protože pokud nemám nic naplánováno, nemůžu být zklamaný, že to nevyšlo. Ty nejlepší věci v mém životě přišly náhodou a nečekaně. Každopádně během studia se pár takových kontaktů díky univerzitě objevilo, a těžím z nich doteď.

Co byste doporučil zájemcům, studentům i absolventům, aby byli stejně úspěšní jako vy?

Nedělejte věci pro peníze, dělejte věci proto, že vás baví. Myslím si, že by primárním cílem nikdy nemělo být vydělat hodně peněz, nebo být společností viděn jako úspěšný. Sám sebe nepokládám v životě za úspěšného, jen jsem potkal spoustu dobrých lidí, kteří měli motivaci snažit se dělat věci jinak a lépe. Já neříkal ne a kolikrát riskoval poslední koruny, co mi zbyly, do často nesmyslných projektů. To nejvíce, co člověk může získat, nejsou peníze a sláva, ale přátelé a býti šťastným.

Povedlo se vám během studií i někam vycestovat a načerpat zkušenosti v zahraničí?

Během studií jsme měli možnost vyjet na Erasmus, já se ale pro tuto možnost nerozhodl a upřednostnil častější humanitární výjezdy na Ukrajinu.

Jak se po studiích vyvíjela vaše pracovní kariéra?

Moje pracovní kariéra je vlastně poměrně krátká. Hned po škole se mi podařilo shodou náhod získat místo v malé brněnské firmě Dogfight Boss s.r.o. zabývající se vývojem pokročilých simulátorů. Do firmy jsem nastoupil tři dny po státnicích, a jsem v ní doteď.

Pracujete jako vývojář leteckých simulátorů v Brně. V čem vaše práce spočívá?

Má pracovní pozice je velmi pestrá, vyžaduje širokou škálu znalostí. Jelikož jsme malá firma, jsem od začátku výrobního procesu až po jeho finální dokončení. To zahrnuje samotný návrh modelu, následně jeho výrobu v naší prototypovací dílně, montáž, až po finální instalaci a testování. Nejlepší je, že to, co vidím na obrazovce počítače, tak si o pár týdnů později namontuju do kokpitu a proletím se.

Kam všude vaše simulátory dodáváte?

Naše simulátory se nachází po celém světě, jak u soukromníků, tak u armádních složek.

Jak vůbec takový simulátor vypadá? Je určený pro piloty všech typů letadel? Kdo ho využívá nejčastěji?

Každý kokpit je vyrobený specificky dle požadavků zákazníka. Zákazník má prakticky neomezené možnosti konfigurace. Naše simulátory jsou věrnými kopiemi skutečných stíhaček, veškerá geometrie, tlačítka, vypínače obrazovky jsou přesně jako na skutečném stroji. Každý kokpit je tedy stavěný přesně na daný typ. Neděláme však pouze letecké simulátory, jsme schopni vyrobit prakticky jakýkoli hardware. Mezi naše portfolio patří pozemní vozidla, zaměřovací technika, simulátor rotačního kulometu, helikoptéry a další.

Zároveň jste dobrovolníkem na pomoc Ukrajině. Jak dlouho už pomáháte a co všechno v tomto směru děláte?

Již přes dva roky se snažím pomáhat coby dobrovolník organizace Koridor UA lidem postiženým válkou na Ukrajině. Musím říct, že během studií mi bylo vyučujícími vycházeno v mnohém vstříc, mé výjezdy na Ukrajinu tolerovali. Mým posledním a dosud největším projektem bylo doručení dvou hasičských vozidel do městečka Války v Charkovské oblasti. Za poslední rok jsem byl na Ukrajině asi desetkrát a nacestoval jsem přes pětadvacet tisíc kilometrů. Ukrajina je krásná země, važme si toho, že pokládají vlastní životy za svobodnou Evropu.

Máte také start up na vývoj chytrých obojků pro krávy. O co přesně se jedná?

FlockLock je startup, který jsme jako studenti založili přibližně před čtyřmi lety. Vyvíjíme chytré zařízení pro koně a skot na pastvě v podobě obojku, který monitoruje zdravotní a pohybovou aktivitu zvířat, a v reálném čase předává informace farmáři. Díky tomu mohou chovatelé rychle reagovat na změny chování, předejít zdravotním komplikacím a mít přehled o stádu i na dálku. Naším cílem je ušetřit čas, snížit náklady a zlepšit péči o zvířata.