Příběhy absolventů VŠB-TUO. Moje pozice je mi ušitá na míru

Absolventi Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava napsali tisíce a tisíce příběhů. My jsme nahlédli do sedmi z nich.

Vyzpovídali jsme bývalé studenty ze sedmi různých fakult, kteří úspěšně prošli všemi ročníky studia prestižní univerzity. Jak na roky strávené na VŠB-TUO vzpomínají? Co jim tato léta dala? Povedlo se jim vycestovat do zahraničí? A vydali se následně směrem, kterým chtěli jít? Každý z příběhů je jiný, všechny ale spojuje jedno – diplom z univerzity jim otevřel cestu do velkého pracovního světa.

Někteří zůstali doma, jiní se angažují v zahraničí. Třeba v Gruzii nebo USA. Z jednoho absolventů se stal vývojář leteckých simulátorů, jiní jsou experty na marketing nebo vyšetřování požárů. Jeden z bývalých studentů později sám učil na Ekonomické fakultě, další právě dokončuje doktorské studium. Příběhy bývalých absolventů jsou poutavé. A hlavně inspirující!

O jeden z nich se s námi podělil Dušan Poštulka, absolvent Fakulty materiálově-technologické.

Jak na svá studia na VŠB-TUO vzpomínáte?

Plno studia, plno práce, málo spánku. Ale to se po nástupu do práce na plný úvazek a narození dvou dětí o moc nezlepšilo.

Kdybyste měl něco vyzdvihnout, co vám tato léta dala?

Příležitost najít si práci, která mě baví a naplňuje natolik, že se stala zálibou, která mě s rodinou uživí.

Vydal jste se díky studiím na VŠB-TUO směrem, kterým jste chtěl jít?

Před nástupem na VŠB-TUO jsem neměl prakticky žádné představy o tom, čemu konkrétněji bych se na škole nebo po ni chtěl věnovat. Nechal jsem tomu volný průběh. Měl jsem však jeden cíl-najít si práci v oboru, který budu studovat. Což zní někomu možná jednoduše nebo samozřejmě, ale mnoha lidem se to nepodaří. Ta představa tolika promrhaných let studia mě děsila.

Co byste doporučil zájemcům, studentům i absolventům, aby byli stejně úspěšní jako vy?

Nemám tyhle rady rád. Každý jsme úplně jiný. Moje filozofie je dělat, co mě baví, opravdu naplňuje, co mi dává smysl s výhledem na několik let dopředu. S podmínkou, že dříve nebo později to musí uživit mě a mou rodinu. Druhá věc je, že při studiu nebo řešení nějakého problému, se snažím dostat se k představě, jak dané věci fungují. Chci pochopit jejich principy, jak se chovají materiály při některých procesech až na atomární úrovni.

Povedlo se vám během studií i někam vycestovat a načerpat zkušenosti v zahraničí?

Jasně, dovča v Bulharsku u moře s mou skvělou budoucí ženou byla nezapomenutelná. Ne, na Erasmu, nebo něčem podobném, jsem za dob studia nebyl. Už od bakalářky jsem byl v onsemi Rožnov, kde jsem se dostal ke světové technologii a mohl jsem ji diskutovat s budoucími kolegy z celého Česka a Slovenska, kteří díky svých pozicím procestovali takřka celý svět. Vyprávěli mi o různých korporátních projektech ve spolupráci s ostatními závody onsemi nebo dodavateli zařízení z USA, Evropy a Asie. Nedokázal jsem si představit, že by mě Erasmus posunul ve znalostech polovodičové technologie dále než stáž v Rožnově. Nutno ale podotknout, že to bylo trochu specifikum té doby, v kombinaci s onsemi kulturou. Navíc je to jen moje osobní zkušenost. Zároveň netvrdím, že by v onsemi nepřivítali, kdybych na nějaký vhodný Erasmus vycestoval.

Můžete popsat, jak se po studiích vyvíjela vaše pracovní kariéra?

Vzhledem k mým obavám, že neseženu práci v oboru, jsem se o svou budoucí práci snažil zajímat už od svého prvního ročníku pracovního veletrhu Kariera+. Na tom byla tenkrát v roce 2015 jediná firma, která se nebála slova „nanotechnogie“, tedy mého studijního oboru. Ne dlouho po tomto zjištění jsem se rozhodl, že se do firmy pokusím dostat na stáž nebo bakalářku či diplomku. Díky paní doktorce Barabaszové jsem ve firmě dostal šanci už na bakalářce. Pro mě naprosto klíčový okamžik, kde jsem si dal nový cíl, že se mě už nezbaví. A už se mi to daří devět let. Šest let ve formě plného úvazku.

Pracujete jako procesní inženýr ve společnosti onsemi. V čem vaše práce spočívá?

Moje pozice je trochu unikátní, skoro bych řekl, že je mi ušitá na míru a jsem z ní nadšený. To nadšení pramení z toho, že mi má pozice otevírá dveře prakticky na všechna technologická střediska, v obou rožnovských závodech onsemi. To znamená výroba substrátu i výroba čipů. Moje zodpovědnost je primárně za jeden typ technologie-SOI (Silicon on Insulator). Jedná se o křemíkovou desku, která má pod povrchem schovanou vrstvičku oxidu křemičitého. Ale obecně už jsem spíše takzvaný line process engineer, věnuji se zlepšování i jiných technologií podél celé výrobní linky polovodičových desek.

Co je vašim hlavním posláním? Co všechno máte na starost?

Mojí snahou je neustále zlepšovat polovodičové desky, které v Rožnově vyrábíme. Majorita je SOI technologie, ale spolupracuju třeba i na aktivitách kolem desek z karbidu křemíku. Letos jsem nově dostal na starost i pozici zástupce onsemi pro spolupráci s Fakultou materiálově-technologickou, díky čemuž jsem se dostal částečně zpět na univerzitu. Mojí snahou je na univerzitě trochu rozšířit povědomí o polovodičovém průmyslu, potažmo onsemi.

To o sobě říká, že tvoří technologie budoucnosti. Jaké trendy očekáváte?

Naší představou budoucnosti, která se už velmi rychle zhmotňuje, je svět s velkou mírou automatizovaného a robotizovaného průmyslu, autonomních vozidel, efektivnějších možností zpracování energie z obnovitelných zdrojů, energeticky udržitelné AI a mnoho dalšího. K tomu už nyní přispíváme pokročilými senzory, například asistenty řízení v moderních automobilech, a energeticky efektivními vysoce výkonnými čipy na bázi karbidu křemíku.