Příběhy exponátů: bagrista při demolici v laubech objevil poklad ve Velké ulici

Bohaté sbírky Ostravského muzea skrývají v expozicích i depozitářích pozoruhodné historické poklady. Od opravdového pokladu vybagrovaného v bořených Laubech po mamutí kel. V našem seriálu Příběh exponátu se po stopách vzácných předmětů vydáme s kurátory muzejních sbírek.

Dnes nám archeolog Ostravského muzea Zbyněk Moravec představí první ze dvou velkých mincovních pokladů, který je dnes v depozitáři Ostravského muzea. Objevil ho bagrista, když v květnu 1965 pracoval na zbořeništi domu čp. 59 na bývalých Laubech. Lžíce bagru odkryla ucelený soubor více než 200 stříbrných mincí. A váže se k němu zajímavý příběh.

Nejstarší mincí v pokladu byl pražský groš

Bylo úterý 4. května roku 1965. Ráno skoro mrzlo, ale k odpoledni se teploty vyšplhaly k hodnotám okolo 15°C, nepršelo a bagrista A. Mašek pracoval se svým strojem na bývalé parcele čp. 4, později 59. Ještě rok před tím tu ještě stály legendární „Lauby“. Všech šest domů ale stavební dělníci postupně demolovali a práce pokračovaly i tohoto květnového dne.

„Není úplně jasné, jakým způsobem k tomu došlo, ale při pracích se rozbila a poškodila keramická nádoba oranžové barvy. A z jejích útrob se vysypalo více než dvě stovky mincí. Bagrista Mašek posbíral pár střepů a 228 stříbrných mincí. Všechno přinesl do blízkého Ostravského muzea, jehož vedení vzápětí celý nález nechalo konzervovat ve Vlastivědném ústavu v Olomouci,“ líčí archeolog Ostravského Muzea Zbyněk Moravec.

Většina stříbrných mincí jsou krejcary. „Za nejstarší minci v pokladu lze považovat pražský groš Vladislava II. Jagellonského, vyražený mezi lety 1471 až 1516. Nejmladšími mincemi jsou pak ražby Ferdinanda II. z roku 1623,“ popisuje archeolog.

Poklad skrýval 228 mincí, bylo to kdysi skoro na koupi krávy

Z 80 procent převažují ražby z let 1621 až 1623, a to ražby slezské. Dominují hlavně 24krejcary, ale v nálezu se objevují i 30krejcary nebo 3krejcary. „Nevíme však, jak rozsáhlý mohl poklad původně být, tedy, zda v nádobě bylo skutečně uloženo právě 228 mincí, anebo se některé mince při rozbití nádoby či v minulosti ztratily,“ zvažuje archeolog.

Hodnota nalezeného pokladu činila v době jeho nastřádání a uložení okolo 4 000 krejcarů. Pro srovnání: kráva tehdy stála okolo 5000 krejcarů, půl kila masa 6 krejcarů, boty 54 krejcarů. Skladba nastřádaných mincí v pokladu z domu na parcela čp. 4 ukazuje na to, že jeho původní vlastník byl spíše místního původu. To proto, že v takzvaném depotu dominují slezské ražby.

„Možná to byl bohatý měšťan, ale rozhodně ne člověk s jměním nadregionálního významu. Jednalo se spíše o člověka majetného v rámci místních poměrů. Mince zřejmě shromáždil v relativně krátkém časovém úseku, protože v pokladu výrazně převládají ročníky mincí z let 1621 až 1623. Nebyly to tedy zřejmě celoživotní úspory. Vlastník své jmění ukryl na konci roku 1623 nebo na počátku roku 1624,“ sdělil Zbyněk Moravec.

Schoval majitel mince před nechvalně proslulými lisovčíky?

V těch dnech zuřila třicetiletá válka a z roku 1623 například pochází první doložená zmínka o konzumaci brambor v českých zemích, a to při hostině u místodržícího Viléma Slavaty.

Vraťme se však do starých „laubů“. Ví historikové, kdo mohl poklad ukrýt? Jednoho „podezřelého“ mají. „Od první poloviny 17. století už známe majitele domu, kde byl poklad nalezen. Okolo roku 1623 jím mohl být bohatý měšťan a radní Pavel Sládek zvaný „Jelínek“. Kromě domu na „Laubech“ měl v majetku i dva domy na náměstí, z nichž jeden byl hostincem,“ říká archeolog. A dodává, že není vyloučeno, že právě tento muž nebo někdo z jeho okolí ukryl nádobu i s mincemi do sklepa či zdi domu na pozdějších Laubech.

Zbyněk Moravec. Foto: Petr Broulík

Proč tak učinil? V tomto případě jsme si ještě více jisti, než v případě určení osoby vlastníka. Na konci roku 1623 přitáhli na Hukvaldské panství nechvalně proslulí lisovčíci. Jednalo se o lehkou polskou jízdu, která spěchala na pomoc císaři proti Gabrielu Bethlenovi k Hodonínu.

Lisovčíci rozkopali podlahu kostela a vydrancovali radnici

I když lisovčíci byli spojenci rakouského císaře, rabovali. A Ostravané s nimi již měli své špatné zkušenosti. V roce 1620 tito polští kozáci rozkopali podlahu kostela sv. Václava a ukradli cennosti, které tam měšťané ukryli. Vydrancovali i městskou radnici, která sídlila tehdy v domě, ve kterém je dnešní Ostravské muzeum.

„Je tedy velmi pravděpodobné, že majetek byl do domu na pozdějších Laubech ukryt právě v souvislosti s obavami, které budila přicházející vojenská jednotka. Navíc lisovčíci na Hukvaldském panství přes zimu zůstali, protože už když překračovali hranice, bylo u Hodonína sjednáno příměří,“ upozorňuje archeolog Ostravského muzea Zbyněk Moravec.

Hromadný mincovní nález z ulice Velké tak představuje zajímavý vhled do dramatické doby na počátku třicetileté války a ilustruje těžké chvíle, které tehdy město a jeho obyvatelé prožívali.

Foto: Zbyněk Moravec

Podrobnou analýzu příběhu pokladu stříbrných mincí z ostravských „laubů“ vypracoval Václav Burian a nově je část nálezu k vidění jako exponát krátkodobé výstavy Ostravského muzea Lauby: Světla a stíny Ostravy. Text o tomto pozoruhodném nálezu obsahuje i katalog k této výstavě, který vydává Národní památkový ústav v Ostravě. Dramatické události si mohou zájemci přiblížit i formou mobilní aplikace Vpád, která s výstavou o „laubech“ kooperuje, případně v nejbližších dnech bude také vydána tištěná hra – gamebook stejného názvu.

Mincovní poklad přibližuje také online výstava Ostravské mincovní poklady.