Příběhy exponátů: botička malého dítěte ležela 700 let ve sklepení domu v Muzejní ulici

Bohaté sbírky Ostravského muzea skrývají v expozicích i depozitářích pozoruhodné historické poklady. Od opravdového pokladu vybagrovaného v bořených Laubech po mamutí kel. V našem seriálu Příběh exponátu se po stopách vzácných předmětů vydáme s kurátory sbírek.

Dnes nám archeolog Ostravského muzea Zbyněk Moravec odhalí tajemství starodávné dětské boty, nalezené v roce 2009 při archeologickém výzkumu docela nedaleko původní staré moravskoostravské radnice, dnes Ostravského muzea v Muzejní ulici.

Uprostřed silnice, ve vrstvě země z doby nedlouho po založení města, začali tehdy archeologové objevovat četné výrobky z kůže. Mezi nimi ležel i větší, patrně ševcovským nožem okrojený kožený dílec se stopami šití. Následný důkladný průzkum kusu kůže archeologům začal odhalovat svět, o kterém písemné prameny, zejména v Ostravě, po celý středověk mlčí.

Malý Ostravan možná dělal v botičce své první krůčky

Jak se při analýze ukázalo, dílec byl vyroben z kozinky a pocházel z boty vyššího střihu, to znamená, že sahala nositeli nad kotník, snad do poloviny lýtek. Zjištěné páry otvorů dokazují, že bota se zapínala pomocí řemínku, který nohu stahoval od kotníku směrem nahoru. „Takový typ bot se na našem území objevuje již v sedmém až osmém století a právě ve 13. století kulminuje obliba jeho vyšších střihů. Řemínkové boty patřily mezi cestovní či pracovní obuv nošenou spíše v nižším sociálním prostředí,“ říká archeolog Ostravského muzea Zbyněk Moravec.

Kožený dílec pochází ze svrchní části boty a je možné ho svinout do původního tvaru. „Díky tomu víme, že se jednalo o dětskou obuv nebo spíše botičku, neboť velikost nohy se pohybovala jen okolo 13 centimetrů. Bota tedy patřila dítěti, a to dítěti velmi malému, pravděpodobně batoleti,“ říká archeolog. A dodává, že není vyloučeno, že malý Ostravan v této botě dělal jedny ze svých prvních krůčků. „Bohužel se nedochovala podešev, ale i tak je zřejmé, že dítě botu hojně využívalo a noha v ní postupně rostla. Naznačují to prodřené otvory na patě nebo potrhaná špička. Botičku tedy dítě nosilo až do pověstného roztrhání.“

Po čem chodili ve středověku tehdejší Ostravané

Po jakých površích se v Ostravě mohlo pohybovat? Ostravské ulice i hlavní náměstí mohla už tehdy místy zpevňovat valounová dlažba, případně hatě, či dřevěné desky. Mnohem častěji se ale na dvorech i na veřejných prostranstvích dětská noha setkávala s různými výkaly zvířat i lidí, trávou a také odpadem, ať už měkkým anebo i tvrdým, jako bývaly odřezky větví, odsekané kosti snězených zvířat nebo i střepy z rozbitých keramických nádob.

„Tušíme, co se s botou dělo i poté, co z ní dítě odrostlo. Jeho rodiče mohli botu prodat nebo dát řemeslníkovi, který zpracovával kůže, jako byl švec. Ten zřejmě pracoval v domě sousedícím s Muzejní ulicí, zřejmě pracoval a možná i bydlel ve prvních příbytcích v prostoru pozdějších Laubů. Řemeslník z naší boty zřejmě okrájel využitelné části a zbytek vyhodil. A právě tak se tento zbytek někdy v poslední třetině 13. století dostal na Muzejní ulici a po 700 letech spatřil denní světlo. Dnes je zakonzervovaný a je nyní součástí sbírek Ostravského muzea.

Život středověkých dětí v Ostravě nebyl vůbec lehký. Dřely a trpěly nemocemi

Kus kůže nám tak podle Zbyňka Moravce pomáhá nahlédnout do světa malých dětí ve středověké Ostravě. „Z analýzy kosterních ostatků z kostela sv. Václava víme, že život ostravských děti byl v předindustriální době tehdy těžký a také nejistý, protože se děti často tehdy nedožily dospělosti. Zemřely na různé nemoci, na které nebyly léky. Ještě v 18. století polovinu všech zemřelých v Ostravě tvořily děti do čtrnácti let,“ říká archeolog.

Děti ve středověku navíc musely hodně pracovat. Při analýze kosterních ostatků z kostela sv. Václava archeologové zjistili na skeletech stopy po fyzické zátěži, která měla kořeny už v dětském věku. Kromě toho vědci zjistili na mnoha zubech pohřbených takzvanou hypoplazii skloviny. Ta vzniká při vzniku druhých zubů v dětství a způsobuje ji stres, nemoc, hlad či jiné strádání.

Hračky středověkých dětí – figurky koníků, štěrchátko nebo dřevěná káča

Právě botička z kozinky může ukazovat, že i přes nelehký život věnovali dospělí svým dětem i velkou péči – boty chránily malé dítě před poraněním a zavazování na řemínek si u batolete patrně žádalo asistenci větších osob. I tato botička tak může naznačovat, že i přes nejistý a těžký život ve středověku mohlo dítě žít mezi lidmi, kteří se o něj s láskou a péči starali,“ míní archeolog.

Svět dětí nám ukazují i nálezy hraček z Ostravy, větší počet hraček se nalezl v domovním bloku při archeologickém výzkumu na území Laubů. „Nalezlo se tam štěrchátko pro batole v podobě malé nádobky, keramické figurky koníčků, někdy i s jezdci. Figurky děti vodily pomocí zasunutého dřevěného dřívka a děti s nimi mohly třeba simulovat rytířské nebo turnajové souboje. Mezi další nalezené hračky patří keramická kulička nebo dřevěná káča.