Příběhy exponátů: Maškův orloj je pýchou Ostravského muzea. Vytvořil ho technik Vítkovických železáren

Bohaté sbírky Ostravského muzea skrývají v expozicích i depozitářích pozoruhodné historické poklady. V našem seriálu Příběh exponátu se po stopách vzácných předmětů vydáváme s kurátory sbírek.

Dnes nám kurátor historických fondů a správce fotoarchivu Jiří Sochorek odhalí mnohá tajemství jednoho z vůbec nejvzácnějších exponátů muzeu. Tím je takzvaný „pokojový“ Maškův orloj, který za první republiky vytvořil technik Vítkovických železáren ve svých volných chvílích. Neuvěřitelně propracované, technicky dokonalé a důmyslné dílo s jednapadesáti funkcemi pak v roce 1967 věnoval Ostravskému muzeu.

„Tak toto je ten náš skvost,“ říká pyšně kurátor Jiří Sochorek v prvním patře Ostravského muzea. „Ani nejlepší mistr hodinářského cechu by se za něj nemusel stydět.“

Orloji věnoval jedenáct let života, rodina mu fandila

Ozdoba Ostravského muzea totiž odbíjí čas, měří hodiny, dny a roky, ukazuje postavení planet ve sluneční soustavě a s úderem každé hodiny zahraje i operní melodii. Ne vždy tu samou, orloj totiž umí zahrát osm melodií ze slavných árií. Na to, aby orloj neustále a přesně fungoval, dohlíží pravidelně vnuk Jana Maška, pan Jiří Maštera.

Jan Mašek, stvořitel pokojového orloje, který svým pozlaceným velkým ciferníkem se spoustou přístrojů, rafiček a hejblat, pocházel ze vsi Koňská u Třince a už v mládí se zajímal o jemnou mechaniku, konkrétně o hodiny. Absolvoval průmyslovou školu v Bílovci, ale měl i průpravu v oboru jemná mechanika. Po studiích však nastoupil do Vítkovických železáren na místo technika.

Už v době I. světové války, někdy v roce 1915 začal Jan Mašek ve volných chvílích pracovat na svých prvních hodinách. Po důkladném studiu astronomie a vypracování předběžného plánu, což trvalo čtyři roky, začal v roce 1924 tvořit své největší dílo - pokojový orloj. Pracoval na něm plných jedenáct let. „Mohl jsem na něm pracovat především díky trpělivosti a obětavosti manželky a rodiny,“ říkával sám pan Mašek.

„Jan Mašek nebyl profesionálním hodinářem.. Měl hlavně neuvěřitelné technické nadání a byl velice zapálený astronom. Studoval totiž technické pochody planet, astronomické zákonitosti vesmíru a to plné čtyři roky, než se do stavby orloje v roce 1925 pustil.

Ciferník se umí proměnit, ovšem jen při vzácné příležitosti

Orloj zaznamenává veškeré kosmické pochody. Jeho průčelí se skládá ze čtyř částí, velkého hodinového ciferníku, kalendáře, astronomické části a části planetární. Všechny časové údaje ve středoevropském čase se vztahují na průsek 18 stupňů východní délky a 50 stupňů severní šířky od Greenwiche. V hodinovém číselníku můžeme rozlišit malou a velkou ručičku a ručičku pro místní čas, místní čas v Ostravě se od středoevropského liší přibližně o dvanáct minut. Nejmenší ciferník je vteřinový. A v určitý čas zařídí proměnu hodinového ciferníku.

Při této proměně se ciferník rozhýbe, dvoje doposud zavřená dvířka se otevřou a orloj předvede své představení. „Bohužel je tato jedna z vizuálně nejzajímavějších funkcí pozastavena, aby se neopotřebovávala a abychom se vyhnuli poruchám. Snažíme se totiž tuto vzácnou památku udržovat v co nejlepší kondici. Při výjimečných příležitostech ji však pan Jiří Maštera spouští. Ale je to opravdu málokdy,“ říká kurátor Jiří Sochorek.

Foto: Petr Broulík

A jak tedy tato proměna vypadá? Dvířka uprostřed ciferníku se otevřou a zjeví se strom života s hadem. Z dvířek vystoupí figurky Adama a Evy, obrátí se k sobě a Eva Adamovi podává jablko poznání. Pak se dvířka zavřou. V téže době zmizí také strom života. Místo něj se na místě vteřinového ciferníku objeví světnička s houpající se kolébkou. V místě, kde ciferník přesně nedoléhá, tedy na pozicích VI a XII, se rozpojí a obě částí se schovají za dřevěnou část průčelí. Na jejich místě se objeví sedm obrázků Vladimíra Kristina znázorňující lidský život od kolébky až po hrob. V okamžiku, kdy hudba končí, obrázky zmizí a ciferník nabývá svého původního vzhledu.

Kromě našeho ukazuje i čas v Londýně, San Franciscu, Tokiu a Bombaji

Druhá část orloje ukazuje všechna kalendářní data. Tedy den v měsíci, týden v roce, počet dnů v měsíci a letopočet. Třetí část je astronomická a dokazuje, jak byl Jan Mašek při tvorbě stroje originální. Osu orloje určuje 18. poledník a 50. rovnoběžka, což je místo na Zemi, kde se nachází město Ostrava. Pozoruhodné je, že pan Mašek záměrně posunul celý globus tak, že změnil obvyklé rozmístění severního a jižního pólu. Středem glóbu je tedy Ostrava.

Na pevném čtyřiadvacetihodinovém číselníku tvůrce orloje vyvedl zvěrokruh. Lze na něm sledovat, ve kterém znamení se nachází Slunce i Měsíc i jejich zdánlivý oběh. Lze také zjistit měsíční fáze a čísla slunečního a měsíčního cyklu.

Modrý ovál ve spodní části číselníku je vlastně pohyblivou mapou hvězdné oblohy. Nad ní se ve dvou kotoučcích ukazuje zatmění Slunce nebo zatmění Měsíce. Na ciferníku je také jasné rozdělení dne a noci. Den znázorňuje světlý pruh a noc pravý pruh. Ciferník také ukazuje, kdy Slunce vychází a kdy zapadá. A ve čtyřech rozích astronomické části jsou ciferníky, které ukazují světové časy Londýně, San Franciscu, Tokiu a Bombaji.

Zeměkoule má zlatou barvu, Pluto mezi planetami chybělo už kdysi

Čtvrtá část orloje je planetární. Kolem Slunce obíhá osm planet sluneční soustavy. Jsou to Merkur, Venuše, Země s Měsícem, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Zemi v této části Maškova orloje představuje malá zlatá koule, která obíhá okolo Slunce a okolo ní kromě toho obíhá ještě Měsíc. Ten se také natáčí vždy osvětlenou stranou k Slunci.

Zvláštní prstenec, který sleduje dráhu Měsíce kolem Země, zaznamenává zatmění Slunce a Měsíce. Na kruhu děleném na 360 stupňů, jsou barevnými rozlišeními vyznačeny roční doby. Po obvodu je dvanáct medailonů se zvířetníkovými znameními. Na velkém číselníku o 24 hodinách slouží tmavá ručička k odečtení rozdílu hvězdného času k času slunečnímu. V planetární části Maškova orloje je také vidět, ve kterém znamení se která planeta nachází a vpravo od malé fotografie pana Maška v ciferníku lze vidět i to, zda je či není přestupný rok. Cyklus se během čtyř let opakuje, tak jako ve skutečnosti.

Dílo Jana Maška je obdivuhodné. Svědčí o tom i další údaje týkající se konstrukce pokojového orloje. Tak například největší převod, který stroj zdolává, zajišťuje pohyb planety Neptun, která potřebuje ke své cestě okolo Slunce 165 let. A divte se, planetární ciferník obsahuje všechny planety sluneční soustavy, ovšem chybí v něm planeta Pluto, které v době stavby orloje vědci neobjevili. Avšak ortodoxní zastánci astronomie nemusejí zoufat – planetu Pluto nedávno vědci ze seznamu planet obíhajících Slunce zase vyřadili.

V orloji je dva a půl tisíce součástek a napájí ho elektřina

Mechanismus stroje udržuje v chodu osmikilogramové závaží, které samočinně natahuje elektrické zařízení na principu rtuťového spínače. Jan Mašek také kyvadlo hodin tepelně kompenzoval, aby při změnách teplot nedocházelo k jeho prodlužování nebo smršťování.

Foto: Aneta Trojáková, Ostravské muzeum

Už od výroby, tedy od roku 1935, napájí orloj elektrická síť. Hrací strojky v orloji jsou švýcarské výroby a je na nich zaznamenáno osm melodií ze světových oper, z nichž nejznámější je árie Toreadora z Bizetovy opery Carmen. Melodie hrají každou celou hodinu a co osmý den se opakují. Každých osm dní se orloj ručně natahuje.

Celá přední stěna orloje je pozlacená. A veškeré součástky, počínaje kyvadlem až do nejjemnějších detailů, tedy stovky ozubených koleček a hřídelí, číselníků a ručiček, to vše včetně ozdob Jan Mašek vlastnoručně vyrobil. V orloji je tak zhruba dva a půl tisíce součástek. Celý pokojový orloj chrání řezbářsky zdobená barokní skříň o rozměrech 225 x 93 centimetrů z třešňového a ořechového dřeva, kterou vyrobil pan Dobeš z Frýdku -Místku. Po stranách jsou vyřezávané sošky dívek Den a Noc, které zhotovil pan Volech.

Ostravský orloj patří mezi ty nejlepší

V roce 1967 Jan Mašek orloj věnoval městu Ostravě, takže doma mu ukazoval čas dvaatřicet let a od té doby je stále vystaven v Ostravském muzeu. Nyní jej opravuje a udržuje pan Maštera, vnuk samotného tvůrce orloje Jana Maška.

V roce 2005-2006 prošel při rekonstrukci muzea kompletním vyčištěním a seřízením. „Snažíme se ho co nejvíce udržet pro budoucnost. „Aby dělal radost a fascinoval i budoucí generace. Aby ukazoval, co všechno naši předkové byli schopni vytvořit i s těmi technologiemi, které tehdy měli a které nebyly zdaleka tak vyspělé, jako máme dnes. Pan Mašek neměl žádné naprogramované počítače, vše vznikalo v jeho domácí dílně jeho rukama,“ říká kurátor Jiří Sochorek.

A dodává, že přestože je v České republice více dochovaných pokojových orlojů, ten ostravský se pohybuje určitě někde na stupních vítězů. „A dokazuje, že rčení o zlatých českých ručičkách není jen fráze,“ říká kurátor.