Příběhy exponátů: Obětní figurka slepičky měla chránit hospodářství před nepřízní přírody

Bohaté sbírky Ostravského muzea skrývají v expozicích i depozitářích pozoruhodné historické poklady. V našem seriálu Příběh exponátu se po stopách vzácných předmětů vydáváme s kurátory sbírek.

Dnes nám kurátorka historických fondů a etnografka Ostravského muzea Anna Pohořálková odhalí tajemství malé formy ve tvaru slepičky, kterou lze vidět ve stálé expozici historie Ostravy. Připomíná formu na perník, ovšem sloužila úplně k něčemu jinému. Muzeum schraňuje i voskový výrobek, který kdosi kdysi dávno z formy odlil.

Nepekli v nich perník, nebyl v nich sýr

Forma na odlévání slepice je se skrývá za sklem jedné z vitrín národopisné části stálé expozice Ostravského muzea. „Je tu mnoho předmětů které nám přibližují výroční obyčeje a svátky, jak je slavili naši předci na Ostravsku. „A mimo jiné tu je i soubor dřevěných forem, z nichž některé nejsou určeny ani pro perník, ani pro máslo nebo sýr,“ říká etnografka Ostravského muzea Anna Pohořálková.

„Tato krásná dřevěná forma slepičky se skládá ze dvou dílů a na jedné straně je otevřená, což nám napovídá, že se do ní něco tekutého nalévalo. Je to forma na takzvanou voskovou obětinu, tedy odborně votivní dar, který si lidé kupovali o poutích od voskařů,“ vysvětluje etnografka.

Obětní figurky měly pomoci od nemoci i s početím dítěte

Tuto voskovanou figurku si lidé zavěsili nebo postavili na oltář. A očekávali od ní, že jim pomůže od nemoci nebo že jim pomůže v hospodářství. „Doufali také, že jim pomůže třeba s početím dítěte nebo jim jejich dítě pomůže uzdravit,“ líčí zvyk, sahající až do pohanských dob, etnografka Ostravského muzea.

Dodává, že někdy lidé také kupovali tyto voskové obětní předměty jako poděkování nebo symbol pokání. „Slepička, odlitá z naší formy, měla pravděpodobně zajistit hojnou snůšku vajec nebo prostě hospodářskou prosperitu usedlosti. „K této konkrétní formě máme ve sbírkách i voskový odlitek, víme tedy, jak výsledná obětina vypadala,“ drží Anna Pohořálková opatrně v dlani odlitou obětní figurku.

Obětní voskové ruce a nohy či miminka v zavinovačkách

V českých muzejních sbírkách se nacházejí formy nebo dokonce i samotné voskově obětiny různých tvarů. Jsou to často právě hospodářská zvířata, ale i části těla jako voskové ruce, nohy či uši, nebo miminka v zavinovačkách či dokonce figurky domů.

Foto: Petr Broulík

„V tomto zvyku se dá vytušit sympatetická magie, kdy podobné se léčí podobným, tedy spíše předkřesťanské myšlení,“ upozorňuje ostravská muzejní etnografka.

Dochované inventáře středověkých obchodů s votivními dary zahrnují hlavy, oči, zuby, poprsí, paže, ruce, nohy, chodidla, srdce a zavinutá miminka v malých, středních i větších velikostech. „Takové obětní dary se tvořily a vyráběly v předkřesťanské Itálii. Ze starověku se sice dochovaly spíše obětiny z terakoty, ale lze tušit, že se už tehdy podobné předměty vyráběly také z vosku. Jen se nedochovaly,“ říká etnografka.

Vosk byl vzácný, obětní figurky proto bývaly duté

Vosk byl však v minulosti poměrně vzácný materiál a tak se jím šetřilo. Také proto byly obětní sošky často uvnitř duté. „Toho naši předci docílili tak, že do formy nalili horký vosk a když začal na stěnách formy chladnout a tuhnout, tak se přebytek kapalného vosku vylil ven. Zbyla tak tenká vrstva vosku přilnutá ke stěnám formy, tak vznikla dutá vosková skořápka,“ vysvětluje Anna Pohořálková

Tento „výrobní“ proces bylo možné opakovat, pokud chtěl mít tvůrce nebo „zákazník“ obětinu silnější vrstva. „Duté obětiny tak byly nejen levnější, ale také lehčí, takže se daly snáze zavěsit na oltář. Voskaři, kteří mívali své stánky poblíž poutních míst, pak po čase obětiny z přeplněných oltářů opět tavili a recyklovali. Protože je však vosk málo trvanlivý materiál, dochovalo se starších voskových sošek jen velmi málo,“ říká Anna Pohořálková a dodává, že slepička z vosku ze sbírek Ostravského muzea však dutá není.

Kdy, kde a jak se forma na obětinu v Ostravě našla, ostravští muzejníci nevědí. „U předmětů ze starých sbírek muzea kolikrát tyto údaje zcela chybí. Dokonce mám tuto formu zapsanou jako formu na máslo vyplněnou voskem. Zjevně si s tím ani muzejníci nevěděli příliš rady,“ říká etnografka.

Dnes už se s obětními voskovými figurkami ve votivních obchodech poutních míst setkáme jen výjimečně. „Ale prý se občas někde objeví, zejména v Latinské Americe,“ prozrazuje nám kurátorka historických fondů a etnografka Ostravského muzea Anna Pohořálková.