Příběhy exponátů: Ostravský geolog našel v dole na Karvinsku zkamenělé křídlo pravěkého předchůdce švábů

Bohaté sbírky Ostravského muzea skrývají v expozicích i depozitářích pozoruhodné historické poklady. Od opravdového pokladu vybagrovaného v Laubech po mamutí kel. V našem seriálu Příběh exponátu se po stopách vzácných předmětů vydáváme s kurátory ostravských sbírek.

Dnes podnikneme dobrodružnou cestu do pravěku, při které nám kurátor přírodovědných sbírek a geolog Pavel Barták představí málo vídaný nález – zkamenělinu křídla létajícího hmyzu z karbonského období planety Země. Čili z období prvohor, které trvalo přibližně od 359 do 299 milionů let před současností.

Tehdy vznikala na Ostravsku rozsáhlá ložiska černého uhlí, a to především díky bohaté vegetaci, která se v té době vyskytovala v bažinatých oblastech. Člověk rozumný se ještě na naší zelené planetě nevyskytoval, ovšem všelijakého hmyzu v bažinách létalo požehnaně.

Zkamenělé otisky pravěkého hmyzu bývají vzácné

Abychom se ke zkamenělině dostali, nemusíme na loďce proplout jako kluci z Cesty do pravěku tajemnou jeskyní, ale navštívíme geologa Pavla Bartáka v přírodovědném depozitáři Ostravského muzea na fifejdském panelovém sídlišti. „Tady máme spousty paleontologických nálezů,“ vede muzejník do místností, které jsou plné zkamenělin. A opatrně vytahuje krabičku, v které je náš poklad.

Poklad proto, že na rozdíl od zkamenělých koster dinosaurů, mamutů a dalších vládců planety v prehistorickém období se zkamenělin, tedy přesněji kamenných otisků hmyzu, moc nevyskytuje. Jednoduše proto, že hmyz nemá kosti a tak jeho křehkou schránku příroda obvykle rychle rozložila.

Geolog Pavel Barták však drží v ruce kámen, ve kterém se v době, kdy na souši pokryté obrovskými přesličkami lezly i gigantické mnohonožky, otisklo křídlo „hmyzáka“, pravděpodobně vzdáleného pravěkého předchůdce dnešních švábů. Ten létal nad močály, které se kdysi rozprostíraly na Karvinsku, a v posledních chvílích svého poměrně krátkého života spadl do bažiny, tak, že jej hned obklopilo řídké bahno. To ho tam na následující stovky milionů let zakonzervovalo.

Po pravěké Zemi běhaly stonožky, štíři, švábi, a nad močály létaly jepice

Přitom hmyzu bylo podle vědců v tomto pravěkém období ze všech suchozemských živočichů nejvíce – na Zemi požehnaně létali, plazili se a běhali suchozemští členovci, jako například až sto padesát centimetrů dlouhé mnohonožky, štíři, pavouci, dravé vážky s rozpětím křídel až 75 centimetrů! Existovali zde také švábi, jepice, později i první brouci a dvojkřídlý hmyz.

Ve vodách karbonských jezer a močálů žili různí červi, mlži, drobní korýši, vzácněji i hrotnatci, nebo velcí vyhynulí žraloci z řádu Xenacanthida, s mohutným týlním trnem za hlavě a tlamou vyzbrojenou spoustou špičatých zubů.

Otisk křídla pravěkého předchůdce švábů našel báňský inženýr

Fragment otisku křídla prvohorního karbonského hmyzu, který uchovává depozitář Ostravského muzea, nalezl významný ostravský báňský inženýr, geolog a paleontolog Václav Šusta. Křídlo nalezl v roce 1928, tedy takřka před sto lety, a to v uhelných jílovcích tehdy ještě činného černouhelného dolu Hlubina v Karviné.

„Necvičené oko by mohlo otisk křídla na vzorku tmavé horniny mezi zuhelnatělými kousky kapraďovitých rostlin poměrně snadno přehlédnout.

Ještě v roce objevu zařadil geolog a paleontolog Václav Šusta nalezené křídlo do prvního dílu rozsáhlé čtyřsvazkové monografie pojednávající o geologicko-paleontologických poměrech a někdejším stavu uhelných dolů ostravsko-karvinského kamenouhelného revíru, nazvané Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru.

„Nálezy zkamenělého hmyzu jsou obecně poměrně vzácné, protože hmyz je vázán téměř výlučně na suchozemská prostředí. Pro jeho zachování jsou zapotřebí často výjimečné sedimentační podmínky, při nichž nedojde k destrukci drobných a křehkých chitinózních schránek. Hmyzí křídlo z Ostravského muzea se po stovky milionů let zachovalo proto, že jej překryly jemné usazeniny rozsáhlého, avšak mělkého jezera, které se v období pozdního karbonu před asi 320 miliony lety nacházelo na území dnešního Karvinska,“ vysvětluje kurátor přírodovědných sbírek Ostravského muzea Pavel Barták.

Získalo muzeum křídlo hmyzu darem nebo až po smrti nálezce?

Dodává, že geolog Václav Šusta si dobře uvědomoval výjimečnosti svého nálezu a proto mu a dalším podobným nálezům věnoval v monografii zvláštní kapitolu, kterou nazval Vzácná fauna z ostravsko-karvinského karbonu. „Zachovaná středová část křídla měří ve své podélné ose 52 milimetrů a na povrchu je tence rýhovaná. Tato takzvaná žilnatina má podobu drobných kanálků mezi tužšími blankami, které zpevňovaly povrch křídla, ale proudila v nich i hemolymfa, jakási obdoba krve u bezobratlých živočichů. Křídlo obsahovalo také takzvané vzdušnice a nervy.

Geolog Václav Šusta v době objevu ještě nebyl schopen nález určit přesněji než jako zástupce primitivního okřídleného hmyzu z vyhynulé prvohorní skupiny Protoblattoidea, která byla snad dříve považována za jednu z možných předchůdců dnešních švábů.

Do Ostravského muzea se nález křídla mohl dostat někdy kolem roku 1933, kdy Václav Šusta daroval muzeu větší část ze svých paleontologicko-geologických sběrů, ale mohlo se tak stát až po jeho smrti v roce 1953, kdy muzeum získalo i zbylou část jeho obsáhlé sbírky. „Přesný rok získání exempláře dnes podle dostupných záznamů nelze spolehlivě doložit,“ říká Pavel Barták.

Křídlo vyhynulého hmyzu se muzejníkům ztratilo

Mezi 30. a 50. lety minulého století si však hmyzího křídla v Ostravském muzeu málokdo všímal. To se však změnilo koncem 50. let. V té době se totiž tehdy významná česká paleoentomoložka Jarmila Kukalová rozhodla, že exemplář znovu prozkoumá. A tady začíná další dobrodružství pravěkého křídla.

Jarmila Kukalová přijela do Ostravského muzea, kde však s překvapením zjistila, že se zde ani ve sbírkách okolních geologických institucí křídlo domnělého předchůdce švábů nenachází. „Přesto na původní Šustově fotografii rozpoznala, že křídlo patří dosud neznámému zástupci okřídleného hmyzu, který v roce 1958 pojmenuje jako Holasicia sustai,“ líčí geolog Ostravského muzea Pavel Barták.

Foto: Petr Broulík

A dodává, že rodové jméno je odkazem na západoslovanský kmen Holasiců, který se v 6. století našeho letopočtu usadil na Opavsku, druhové jméno je pak zvoleno na počest objevitele Václava Šusty, z jehož původní sbírky tento nález pochází,“ vysvětluje geolog.

Křídlo v Ostravě nalezl mladý paleoentomolog z Prahy

Paleoentomoložka Jarmila Kukalová poté zveřejnila článek, po jehož vydání odborníci přijali jako fakt, že jediný exemplář tohoto nového druhu hmyzu je nenávratně ztracen a dost možná i zničen.

Od začátku 90. let se paleontologicko-geologické depozitáře Ostravského muzea několikrát stěhovaly, naposledy na konci roku 2002. Tehdy se přesunuly do budovy bývalé školky na Lechowiczově ulici v Moravské Ostravě. A ještě v té době nikdo netuší, že je tento důležitý exemplář hmyzího křídla po celou dobu ve skrytosti přítomen ve sbírkách Ostravského muzea.

V roce 2007 se v Ostravském muzeu objevil mladý paleoentomolog Jakub Prokop z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Chtěl prostudovat ucelenou ostravskou sbírku karbonských hmyzích křídel. „A přitom si mezi jinými nálezy karbonského hmyzu všiml, že ono domněle ztracené hmyzí křídlo popsané pouze na základě fotografie je ve skutečnosti stále ve sbírkách muzea! Avšak muzejníci měli chybně vedenou evidenci,“ říká Pavel Barták.

Otisk křídla dostal nové jméno

Po téměř 80 letech od svého objevení se tak tento exemplář konečně dočkal prvního detailního přezkoumání. „Při něm se zjistilo, že uspořádání žilnatiny křídla je natolik odlišné od rodu Holasicia, že tento exemplář není možné k danému rodu nadále řadit. Křídlo tak dostalo zcela nové rodové označení a exemplář je tak nyní známý pod názvem Mertovia sustai,“ říká geolog.

Stovky milionů let starý otisk hmyzího křídla totiž dostal jméno na počest někdejší kurátorky geologicko-paleontologických podsbírek Ostravského muzea, Evy Mertové, která v muzeu v té době působila. Jedná se přitom o jediný exemplář tohoto druhu na světě, proto má pro Ostravské muzeum nesmírnou hodnotu.

Podobně vzácných nálezů karbonských hmyzích křídel má přitom Ostravské muzeum ve sbírkách hned několik. Většina z nich pochází z jezerních usazenin z období pozdního karbonu, které Václav Šusta nalezl a zařadil do své paleontologické sbírky při těžbě černého uhlí v hlubinných dolech na Karvinsku.

V 50. letech tato hmyzí křídla dostala vlastní rodové názvy, často vlasteneckého charakteru. A tak má Ostravské muzeum ve svých sbírkách zástupce pojmenované jako Olinka modica, Zdenekia grandis nebo Ostrava nigra.