Příběhy exponátů. Veliký panoramatický obraz Vítkovic ukazuje, jak vypadaly před více než sto lety

Bohaté sbírky Ostravského muzea skrývají v expozicích i depozitářích pozoruhodné historické poklady. V našem seriálu Příběh exponátu se po stopách vzácných předmětů vydáváme s kurátory sbírek.

Dnes nám kurátor historických fondů a správce fotoarchivu Ostravského muzea Jiří Sochorek představí obrovský panoramatický obraz, na kterém jeho autor zachytil město Ostravu před sto lety a na kterém se tedy zastavil čas ve dvacátých letech minulého století.

Pamětníci na něm dnes hledají místa, která důvěrně znali, ale která dávno zmizela. A mladí lidé na obraze poznávají, co kdysi stávalo na místech obchodního centra Karolina, z kolika komínů kouřila „stokomínová“ Ostrava a kde místo dnešních paneláků stávaly hornické kolonie.

To ještě stál Důl Šalomoun a vysoké pece tavily rudu

„Panoramatický obraz Vítkovic a části Moravské Ostravy patří mezi pýchy Ostravského muzea. Je to olejomalba od německého malíře Otto Bollhagena, který byl doslova expert na podobné panoramatické obrazy různých průmyslových měst v tehdejší době,“ říká kurátor historických fondů a správce fotoarchivu Ostravského muzea Jiří Sochorek.

Obraz, který je na svou dobu velmi realistický, zachycuje Vítkovice a část Moravské Ostravy kolem bývalé části dolu Šalomoun, Vítkovické ulice, Žofinské huti, náměstí republiky a koksovny Karolina. „Můžeme na něm naleznout ještě dnes zachovalé stavby, ale také ty, které už dnes neexistují.“

A tak návštěvníci mohou na obraze vidět oblast Dolních Vítkovic, kde ještě jako v předpeklí hoří ohně ve vysokých pecích a kde lidé mohou pozorovat, jak v nich železo vznikalo. „Hned naproti, tam kde jsou dnes haly Třineckých železáren ve Vítkovicích, můžeme na obraze vidět vítkovický empírový zámeček z roku 1853 postavený pro generálního ředitele Vítkovických železáren a to ještě s rozsáhlou zahradou,“ ukazuje Jiří Sochorek na velkém plátně.

Koksovna Karolina i Žofínská huť zmizely, trojhalí zůstalo

Vznik obrazu se datuje rokem 1924, malíř jej tvořil někdy na počátku dvacátých let minulého století. „A to lidé poznají podle toho, že v areálu Dolních Vítkovic ještě nestojí plynojem, přeměněný dnes na multifunkční halu Gong. Ten byl totiž postaven v roce 1924. Na celém obraze je vidět i ta spousta komínů a ta míra znečištění Ostravy,“ říká Jiří Sochorek.

Foto: Petr Broulík

A už ukazuje na obraze červený kostel sv. Pavla na Mírovém, vítkovickou radnici, Štítovou kolonii a celou Ruskou ulici, vedoucí naskrz Vítkovicemi až k Dolní oblasti Vítkovic. „A na obraze vidíme všechny tehdy dostupné dopravní prostředky. Tady jsou tehdejší automobily, tady koňské povozy, zde jede tramvaj a tady stojí vlaky na vlakovém seřadišti na nádraží Střed. Jsou tu všechny, až na letadlo a vzducholoď a loď,“ říká Jiří Sochorek.

Na obraze Otto Bollhagena je také zvěčněn důl Šalamoun u dnešního náměstí Republiky. „Vidíme tu i oblast bývalé Karoliny, kde dnes stojí nákupní centrum, kde původně stávala koksovna a stejnojmenný důl Karolina. Takže obraz věrně zachycuje vše tak, jak to na Karolině vypadalo včetně Žofinské huti, která byla zbourána až na konci 70. let minulého století. Trojhalí ale zůstalo až dodnes,“ ukazuje na levou část rozměrné olejomalby Jiří Sochorek.

Mladí lidé se na obraze učí poznávat historii Ostravy

Vítkovice ještě na obzoru obklopují zelené louky, na kterých vznikla Nová huť, nynější podnik Liberty. Na obzoru jsou i vrcholky Beskyd, jeden z nich patří i Lysé hoře, i když tehdy ještě neměla známý vysílač. „S obrazem pracujeme hodně při edukačních programech, třeba při programu Mozaika dějin Ostravy. Studenti na tomto obraze pátrají po objektech, které dnes ještě stojí, ale i po těch, které zanikly. Učí se na nich, kde a jak se v Ostravě vyrábělo železo, jaké tehdy jezdily v Ostravě dopravní prostředky a zakreslují je do skenů obrazu,“ vysvětluje Jiří Sochorek.

Foto: Aneta Trojáková, Ostravské muzeum

Panoramatického obrazu si Ostravské muzeum hodně cení, ač by jej fanoušci historie hledali spíše v muzeu Vítkovic. „Jistě by o tento obraz stálo více ostravských institucí, ale je to tak významná dominanta našeho muzea, že si ho prostě vzít nenecháme,“ říká s nadsázkou kurátor.

To ostatně ukazuje i celá místnost, kde rozměrný panoramatický obraz zabírá od roku 2009 jednu její stěnu. Ostatní exponáty se v této místnosti dokreslují právě historii Vítkovických železáren, průmyslu v Ostravě a někdejší malé vsi Vítkovice, která se právě díky nim stala nejprve samostatným městem vedle Moravské Ostravy a posléze prakticky druhou nejvýznamnější součástí takzvané Velké Ostravy, kdy se Moravská Ostrava spojila s obcemi a městy na moravské, tedy české straně.

Odkud malíř obraz maloval? Ze vzducholodi?

Obraz pracovníci muzea nechají čas od času vyčistit, proto až překvapuje, jak skvěle si rozměrná olejomalba udržuje původní barvy. A kurátor Jiří Sochorek upozorňuje také na některé zvláštnosti obrazu. „Je záhadou, jak tvůrce poměrně přesný obraz a z jakého úhlu a perspektivy maloval. Když se podíváme, z jaké perspektivy Vítkovice zachytil, tak moc nechápeme, odkud. Díval se na město z letadla? Nebo ze vzducholodi? Nebo z nějakého kopce? Nebo obraz maloval podle nějakých snímků? Jedná se opravdu o velkou záhadu,“ říká kurátor Ostravského muzea.

Ať už německý malíř Otto Bollhagen maloval svůj panoramatický obraz z letadla nebo vzducholodi, namaloval Ostravu opravdu realisticky. „Ačkoliv pozorný pozorovatel zachytí v některých místech perspektivní zkreslení. Třeba v délce nebo šířce ulic. Například právě zatáčka u dolu Šalamoun, dnešním náměstí Republiky. Ale i přesto je i tento úsek Ostravy věrohodně namalovaný,“ říká kurátor.

Foto: Petr Broulík

A dodává, že tento věrný obraz Vítkovic s věrohodně namalovanými detaily průmyslových hal a výroby surového železa dnešním historikům a návštěvníkům muzea ukazuje, jak čilý život v někdejších Vítkovicích a v Moravské Ostravě na začátku dvacátých let dvacátého století panoval.