Nejnovější zprávy: V Moravskoslezském kraji přibylo 1463 nakažených, dosud nejvíce. Pozitivních je 30 procent testů Fantom z kadeřnictví dopaden. Muž vykrádal salony po celé Ostravě

PŘÍBĚHY STARÉ OSTRAVY

Příběhy staré Ostravy: Jak poštmistr dokázal, že má nejchytřejšího psa

​V hospodách se vypráví cokoliv a nejinak tomu bylo i v obecním hostinci Čertovy Lhotky.

Tak se totiž jmenovaly Mariánské Hory ještě na úplném začátku dvacátého století. Hostinec byl v přízemí obecního domu z roku 1899, který sloužil (a pořád slouží) jako radnice.

Proto byl hojně navštěvován obecní honorací, mezi kterou patřil i místní poštmistr a člen obecního výboru Alois Raab. A ten měl psa. Pouliční směska jménem Haryk.

Roztomilý kudrnatý bílý pejsek, jehož velká černá kukadla pozorovala své okolí více než pozorně. Všude doprovázel svého pána a Alois Raab o něm říkal, že tak chytrého psa svět ještě neviděl.

Málokdo tomu věřil a tak se poštmistr rozhodl, že to místním štamgastům předvede. Zvedl se od stolu v nálevně a spolu s čumily vyšel před hospodu. Vytáhl z kapsy tolar a hodil ho trávy přes cestu. Vrátili se k půllitrům a on poručil Harykovi: “dones“.

Haryk z polohy ležmo u jeho nohou se vztyčil, otřepal, narovnal uši do špičata a hrdě a důstojně vykráčel na svých krátkých nožkách z hospody. Od té doby ho nikdo neviděl.

Po hodině byl už Raab nervozní jako sáňky v létě a šel psa, povzbuzován osazenstvem lokálu, hledat. Za další hodinu se vrátil - bez Haryka. To už bylo trošku moc i na místní pivaře, ale nikdo se neodvážil směrem k panu poštmistrovi, ctihodnému zastupiteli obce něco jizlivého špitnout. Debata vázla a čas běžel. Bylo mrtvolné ticho po pěšině.

Najednou s nově přítomným hostem do místnosti proklouzl Haryk a v tlamičce držel kalhoty. Položil je k nohám svého pána. Posadil se, zvedl čumák a čekal, že bude páničkem pochválen.

Raab zvedl kalhoty a prošacoval je. Ke všeobecnému údivu - i svého, vytáhl z kapsy kalhot tolar. Nikdo nepochyboval, že to je ten, který hodil před více než dvěma hodinami do trávy. Významně se na přítomné podíval a do Harykové misky pod stolem nalil pivo s tím, že si to pejsek zaslouží. Haryk chlemtal pivo a spokojeně mlaskal.

V tom se oteřely dveře a dovnitř vešel jakýsi chlap bez kalhot. Rozhlídl se a uviděl nohavice na židli vedle poštmistra a už se k nim hrnul. Představil se jako Šmerda z Hulvák.

Povídá: šel jsem domů kolem té vaší putyky, když jsem musel zahnout ke stromu z jisté příčiny. A co vidím, v trávě leží tolar. Strčil jsem ho do kapsy a vykonal potřebu. Přitom mě obtěžoval nějaký čokl a ne a ne mne nechat na pokoji. Držel se mě jako klíště.

Říkal jsem si, dnes máš Šmerdo štěstí, našel jsi tolar a ještě jsi získal psa bez obojku. Doma jsem mu dal nažrat, když se na mně díval tak hezky těma svýma velkýma kukadlama.

Myslel jsem si, že se mu líbím, pes jeden zlodějský. Sotva jsem svlékl kalhoty a položil na postel, pes je popadl a fuk vyskočil s nima otevřeným oknem. Samozřejmě já v podvlíkačkách hned za ním a dovedl mne tady k vám. To jsou mé gatě.

Odpovědí byl huronský smích celé hospody. Poštmistr Alois Raab vrátil Šmerdovi kalhoty a dal mu ten hledaný tolar.

Teď už všichni věří, že Haryk je chytrý pes.