Nejnovější zprávy: Neznámý muž nepřežil střet s vlakem mezi Jistebníkem a Studénkou Louka na bývalé skládce se stala útočištěm pro včely

PŘÍBĚHY STARÉ OSTRAVY

Proč se v Ostravě zřítil Říšský most a kdo za neštěstí pykal

Přes řeku Ostravici mezi Moravskou a Slezskou Ostravou stál od roku 1851 řetězový most dlouhý 92 metrů.

Foto: Archiv města Ostravy

Ve středu 15. září 1886 po osmé hodině ranní jeli zvolna po mostě huláni z 2. škadrony 13. hulánského pluku a také po něm přecházelo několik civilních osob. Přítomen byl i vůz s uhlím a žebřiňák.

Řetězový most před zřícením

Náhle se most začal silně houpat a za strašného praskotu se jeho střední část zřítila s lidmi, koňmi i povozy do Ostravice.

Část vojska byla již na slezské straně. Po obou stranách mostu stalo v té době asi 60 lidi. Říká se, že most byl uveden do velkého kolísání stejným krokem vojáků.

Ve městě, kde byl právě týdenní trh, nastalo strašné rozčílení, když se zpráva o neštěstí rozšířila. Vše spěchalo na nábřeží, kde lidé se slzami v očích, lomíce rukami běhali s místa na místo, volajíc jména svých příbuzných.

Nešťastníkům přijeli na pomoc dobrovolní hasiči a také lékaři z Vítkovic a Přívozu. Na místo se dostavili purkmistr Lux a právě přítomný c. k okresní hejtman Richter z Mistku, kteří ihned nařídili záchranné práce.

Opětné nejrychlejší spojení obou sousedních měst řešil okresní inženýr Heinz z Těšína a vojenské ženijní oddělení z Olomouce. Poranění byli dopraveni do městské nemocnice.

Mezi mrtvými osobami jsou 10 a 11 let staré dcerušky Hermína a Johanka obchodníka H. Steina z Moravské Ostravy, jeho služka Barbora Korbašová, nádenice Magdalena Isiková a osmnáctiletý Jan Orel.

Situace po zřícení mostu

Těžce zraněni byli tři huláni a 11 nevojenských osob, lehce 11 hulánů a 5 civilních osob. Zahynuli také 4 erární koníci a kůň zapřažený do nákladu. Popis události říká, že voda byla zbarvena krví nešťastníků po celém toku. Most od Moravské Ostravy byl zcela stržen a od Slezské Ostravy visí jeho kus na zkrouceném železe.

V březnu roku 1887 měla tato událost svou dohru u krajského soudu v Novém Jičíně. Obviněn byl 55 letý c.k. okresní inženýr František Heinz z přečinu proti bezpečnosti života.

Obžaloba mu kladla za vinu, že opomenul řetězový most přes Ostravici důkladně prohlédnout ohledně jeho nosnosti a zejména dobře prozkoumati všechny jeho viditelné části a že poté, co se v červenci 86 dozvěděl o zlámané části řetězu, neinformoval své nadřízené a most nezavřel.

Odborníci tvrdili, že most byl již 3 roky nebezpečný a že se mohl kdykoliv zřítit i daleko méně zatížen. Třeba vlastní vahou. Zrezavění řetězů bylo očividné a jeho řádná údržba s výměnou vadných součástí se podle jejich názoru neprováděla.

Stavba nového mostu

František Heinz odpověděl, že všechny viditelné železné součástky v červnu 85 prohlížel a shledal je v dobrém stavu. Přiznal však, že do některých míst se pro jejich nepřístupnost nedostal. Výměna prasklé železné části byla naplánována na říjen – katastrofa se stala v září.

Obžalovaný prohlásil, že se necítí vinným a ospravedlňoval se tím, že prohlížel řetězy na místech, kde nejvíce podléhaly povětrnostním vlivům. Podle nich usoudil, že ty, které jsou chráněny, jsou ve vyhovujícím stavu.

Omlouval se také tím, že není expert přes železné konstrukce a řetězové mosty, protože doposud se věnoval mostům dřevěným. Těch objektů, na které má dohlížet, je přes 300. Ohledně řetězového mostu, který byl postaven se statickou pětinásobnou rezervou, žádné speciální instrukce nedostal a co se týče prasklého prutu, neviděl v tom akutní nebezpečí.

Jeho nadřízený stavební rada svědčil, že Hainze zná jako pilného, horlivého a spolehlivého úředníka, který teprve od roku 1885 byl přidělen k praktickému výkonu dozoru nad silnicemi. Předtím byl zaměstnán v kanceláři.

Představenstvo Moravské Ostravy si stěžovalo, že most se příliš „kolísal“, ale na to bylo odpovězeno, že tak je to u každého řetězového mostu.

Předvolaní znalci udali jako jedinou příčinu zřícení mostu neobyčejné zrezavění nosného řetězu ze strany Moravské Ostravy a to u východu z řetězové komory. Zrezavění nastalo nahromaděním velkého množství prachu a bláta kolem řetězu, který byl deštěm vždy vlhký a proto byl rzí úplně rozežrán.

Tato část mostu byla pro svou nepřístupnost navržena nevhodně. Zmiňovaný prasklý prut byl velkým nebezpečím a bylo nutno učinit bezpečnostní opatření.

Vojáci žádají odškodnění za zabité koně a jiné výlohy spojené se zříceným mostem ve výši 2100 zlatých. Těžce poraněný strážmistr Vozňák žádal náhradu 4000 zlatých. Rovněž požadavky, jako je bolestné, léčebné výlohy a jiné škody obnášejí několik tisíc zlatých.

30. března 1887 byl rozsudkem krajského soudu obžalovaný okresní inženýr František Hainz zproštěn obžaloby.

Na místě spadlého Říšského řetězového mostu stojí od roku 1913 most ocelový nýtovaný, který byl rekonstruován v roce 1979. Jmenuje se most Miloše Sýkory.

Most Miloše Sýkory. Foto: Google Maps

Když jsem před mnoha a mnoha lety absolvoval základní vojenskou službu a jako vojáci jsme někam mašírovali, vždy při vstupu na most či můstek velící četař zavelel: „zrušit krok“. Teď už vím proč.