Rána, řev a najednou mám na balkoně tři popálené lidi, vzpomíná soused upálených

To místo je vidět zdaleka. Kouřem zčernalá světlá fasáda posledních dvou pater nešťastného bohumínského paneláku ční nad ostatní domy a ukazuje, kde zemřelo jedenáct obětí neuvěřitelně tragického a úmyslně založeného požáru.

I po třech dnech od oné hrůzy se tady stále zastavují kolemjdoucí a hledí otřeseně nahoru do jedenáctého patra. A stále jakoby nemohli tragédii uvěřit. „Je to hrozné. Je to strašné,“ jsou první slova většiny oslovených, kteří tudy dnes prošli.

To musel být cvok, říkají lidé

Dvě mladé ženy z Vrbice znaly některé ze zapáleného bytu. „Znám některé. Tu paní a pána s tou holčičkou. Víte, co to pro ty lidi muselo být, skákat z těch oken? To je katastrofa. Ta jedna, co jí bylo sedmnáct, byla dokonce těhotná. Prý z té výšky spadla. Dívali se nahoře na sebe, jak hoří. Mně to hlava nebere, co si museli nahoře vytrpět. Jeden člověk zabil tolik lidí. A i když dostane doživotí, těm lidem to život nevrátí. Já bych ho za to sama upálila. Jenom za ty děcka,“ říká Jana Gáborová z Vrbice.

Po chvíli nehnutě s kamarádkou několik minut beze slova stojí u pietního místa, které spontánně pod domem vzniklo. Je na něm spousta plyšáků, hořících svíček, ale i dětská knížka.„Je to něco hrozného, je to tragédie. Člověk slyší, že se něco takového někde stane, ale tady v Bohumíně, poblíž našeho domu… Ten, co to udělal, musel být na hlavu. Cvok. Proč ho jen ti lidé nahoře pustili dovnitř?“ ptá se paní Anna bydlící už padesát let ve starším domě poblíž panelového domu.

Pak ale říká, že to není poprvé, co v paneláku někdo zemřel. „Jednou tu vyskočila mladá holka, byla myslím zfetovaná. Je to už ale delší dobu.“

Po schodišti nahoru a dolů. Elektřina už zítra?

V poničeném panelovém domě zůstala navzdory vypnutí elektřiny, plynu a části vodovodních stupaček bydlet asi třetina obyvatel. Chodí od neděle pěšky po schodech, výtah zatím stále nejezdí. Hlavně pro vodu a jídlo. Před domem už stojí kontejner, kam lidé s pomocí bohumínských dobrovolných hasičů začnou v následujících dnech snášet poničený nábytek.

Foto: Petr Broulík

Před vchodem se rozkročí statný místostarosta Bohumína Igor Bruzl. „Vypadá to, že už dnes se nám podaří všechny nájemníky připojit k dodávce studené vody. Do zítřka se snad podaří zprovoznit páteřní síť, aby v domě byla elektřina a mohl jezdit výtah, který lidem pomůže při vyklizení bytů zasažených zásahem hasičů. Elektřina je rovněž nutná k zapojení vysoušečů. Plyn se zapojí až naposled, až budou všichni nájemníci zpět,“ slibuje místostarosta. A přestože požár v podstatě totálně zničil jen jediný byt, odhaduje obnovu panelového domu na několik měsíců.

Žena, která hrůzu viděla, už nechce zpátky. Dostala přednostně byt

Někteří nájemníci se ale po prožité hrůze už vrátit do tohoto panelového domu nechtějí. „Jedné paní jsme dnes přednostně přidělili byt v jiném domě v Bohumíně. Viděla tu tragédii totiž na vlastní oči a už tam nechce bydlet. Víme už i o další rodině, která je spojena s tragédií, a jejíž stěhování z domu se bude řešit v příštím týdnu,“ popisuje místostarosta Bruzl situaci nájemníků v domě.

Místostarosta Igor Bruzl s novináři. Foto: Petr Broulík

„V tuto chvíli také dál poskytujeme náhradní bydlení v našem penzionu čtyřem nájemníkům, jsou to buď páry nebo jednotlivci. Ale ti všichni se chtějí co nejdříve do svých bytů vrátit.“

Radnice je připravena pomoci materiálně, do zítřka bude v provozu Krizové centrum a poté stále, dokud bude potřeba, krizová linka. Některé nájemníky se však dosud ještě radnici nepodařilo kontaktovat, někteří zase nepustili sociální pracovníky města do svých bytů, jen jim popsali případné škody ve svých bytech.

„Byty pod místem tragického požáru jsou prolité vodou a zamořené zplodinami z požáru, bohumínský úřad práce je ochoten nájemníkům poskytnout až 57 tisíc korun na byt mimořádné okamžité pomoci. Radnice bude také jednat o slevnění nájemného či jeho úpravách pro postižené nájemníky. Nabízíme stále i pomoc psychologů a probační a mediační služby,“ řekl místostarosta Igor Bruzl.

Buší na dveře. Někteří lidé se ještě do bytů nevrátili

Místostarosta Bohumína Lumír Macura dodal, že ve středu projdou všech šedesát bytů v paneláku čtyři pojišťovací agenti. „Bohužel škody na vlastním zařízení bytu si lidé musí vyřídit sami. Ale budeme se snažit pomoci materiálně,“ řekl Lumír Macura a dodal, že z Uničova se do Bohumína vrátí zřejmě už zítra deset nových vysoušečů, které tam Bohumín dodal jako pomoc při letošních nedávných červnových bleskových povodních.

„Takže dnes pro ně vyrážíme a poslouží v tomto domě v Bohumíně,“ řekl místostarosta Lumír Macura.

Dnes, v úterý ráno, se k řadě nájemníků chodících po schodišti nahoru a dolů, přidali i revizní technici. Ti se snaží co nejdříve panelák zprovoznit a zjistit stav sítí. Dodávky firem oblehly parkoviště u domu a technici běhají po domě. Vždy důrazně zabuší na dveře každého bytu. Většinou však marně – mnozí nájemníci se ještě domů nevrátili, někteří jsou pryč.

Čím dál větší pach spáleniště

Potkáváme muže, který po domě shání vodu. „Nemám elektřinu, nemám vodu, nic moc teď nemůžu řešit. Teď jsem byl u souseda pro vodu,“ pokrčí rameny muž. Avšak neuspěl, tam také neteče. Tak pokračuje o poschodí níž.

Vyšetřovatelé požáru s kamerami a měřicími přístroji stoupají výš a výš, na schodech je stále větší nepořádek. Jak se blíží k místu požáru, tak je na úzkém schodišti stále více cítit navzdory všem otevřeným oknům pach sazí a dýmu. „Prý to není vůbec zdraví prospěšné,“ poznamená suše jeden z techniků.

Dveře v jedenáctém i dvanáctém patře jsou otevřené do chodeb k bytům. Ve dvou patrech pod bytem, kde hořelo, jsou na podlaze chodeb černé čmouhy, saze, někde kaluže vody. Ve dvanáctém patře u bytů nad místem požáru jsou zase na dveřích poblíž zámků zřetelné otisky podrážek hasičských kanad. Vždy jen jedné. „Vykopli je asi jedním rázným kopem,“ konstatuje nějaký kameraman.

Osudný byt: vše tu je černé, spálené a čpí dýmem

Celá chodba k osudnému bytu, kde přišli o život jeho nájemníci a hosté oslavy, je doslova černá a spálená. Technici vstupují do bytu, v kterém pachatel uvěznil lidi na oslavě, rozlil po pokojích a na dveřích hořlavinu a vše zapálil. Všechno je tu černé, spálené, všechno čpí dýmem. A na mnohé z těch, kdo do bytu vstoupí, padá tichá hrůza. Co se tu muselo odehrát…

Jsou tady však i hasiči a ti okamžitě vyhazují ven všechny, kdo tady nemají co dělat. „Prý vám tam někdo chodí po tom bytě?“ je slyšet o pár minut později policisty, kteří spěchají nahoru.

Petr Staněk bydlí vedle vyhořelého bytu a jeho obydlí je oproti těm v nižších patrech mnohem méně poničené. Přesto je nyní podle pana Staňka neobyvatelný. Právě on je tím mužem, kterého jsme před chvílí potkali na chodbě, jak shání vodu. Teď líčí drama, kdy z hořícího balkonu vedlejšího bytu přelezli na jeho balkon tři lidé.

Rána a řev. Koukám, na balkoně mám zoufalé lidi

„Byli jsme doma, přišli jsme od vody a chtěli jsme jet pryč. Najednou se ozvala rána a řev. Šli jsme se podívat, co se děje a viděl jsem, že na balkoně mám tři popálené a vyděšené lidi. Tak jsem je pustil dovnitř. Jeden z nich ještě volal na paní, co byla vedle na balkoně, ať mu podá ruce. Že ji přetáhne k nám. Ona se bála, tak jsme na náš balkon postavili židli. On se na ni postavil, přetáhl tu paní a my jsme honem zavřeli balkonové dveře,“ líčí děsivou scénu ze sobotního podvečera.

Dodává, že ty lidi neznal. „Byla to asi návštěva od sousedů. Byla tam oslava,“ dodává.

V jeho bytě byl všude kouř. „Jeden z těch lidí potom proběhl přes obývák, otevřel okno a křičel: Tys to zapálil! To už toho člověka dole brali ho do auta, už to bylo nahlášené,“ popisuje muž dramatické chvíle.

„Pobíhali tu po bytě. Byli popálení, paní byla v šoku. Ta byla nejvíce zasažená, špatně se jí dýchalo. Tak jsme čekali, až přijedou hasiči. Tady byl všude kouř, vůbec nebylo vidět. Pak když jsme slyšeli v domě hasiče, tak jsme jim otevřeli. Jinak by nám vyrazili dveře,“ říká Patr Staněk.

Pan Staněk na balkonu, kam přelezli čtyři zachránění. Foto: Petr Broulík

A dodává, že v bytě se teď bez vody, elektřiny a plynu nedá bydlet. „Nehledě na to, že bydlíme v jedenáctém patře. Tak to několikrát denně choďte. Tolik schodů. Tady budeme muset vymalovat, všechno smrdí, je to třeba pořádně provětrat a poumývat. Mražáky už tečou, tak to musíme povyhazovat,“ pokrčí rameny muž, který v současnosti s ženou bydlí u tchýně.

„Ale tam člověk spíše překáží. Tady jsme se byli podívat už v neděli, policie nás pustila na občanku a šli s námi. Vzali jsme si léky a nějaké oblečení,“ říká muž v bytě, kde od soboty zůstalo vše, jak bylo. Na balkoně, kde se zachránili tři lidé, ještě visely plavky a ručník.

Byla v šoku, mluvila do televize a teď ji lidé napadají

Před domem ráno stojí před devátou ráno i bledá a smutná paní Jana Brtníčková. Bydlí ve třetím patře osudného domu a když se jí člověk zeptá, jak dny po požáru přežívá, říká: "U nás je to celkem v pořádku. Ale stejně se pořád klepu jako ratlík,“ říká žena.

Má však strach o svou dceru, u níž v domě bydlí. Právě ona totiž prý jako první z domu volala hasiče, když přišla od vody a spatřila v jedenáctém patře v tu chvíli ještě světlý dým v oknech.

„To se jen shora kouřilo. Pak šla dcera sledovat vše ven a viděla ty hořící lidi. Byla z toho v šoku. Ale kdo v tu chvíli nebyl, i ti hasiči, co přijeli první, byli v šoku. Lidé na ně řvali, ať už něco dělají. A pak se seběhli novináři a dcera mluvila do televize. Řekla tam nějaké nepřesnosti, ale byla opravdu z toho, co viděla, šokovaná a rozčilená. A teď ji kvůli tomu lidé napadají. Že se chtěla zviditelnit, čtu i na sociálních sítích ty hrozné reakce. Kolik prý toho vypila, že tak mluvila, přitom dcera je šíleně proti alkoholu,“ říká smutná paní a do očí se jí derou slzy.

„Má dcera je přitom hodná a obětavá, chodí na dvanáctky na jeřáb, chodí domů vyčerpaná a teď ji lidé tak napadají. Mám o ni strach, chudák nemůže kvůli tomu v noci spát,“ říká smutná bledá žena.