Recenze: Kam na snídani? Ollies válí, zlým jazykům navzdory

Je jen málo ostravských gastro podniků, o kterých lze zaslechnout tolik, často i protichůdných, více či méně zasvěcených názorů.

Jak říká stará marketingová poučka, o kom se mluví, ten žije. V případě Ollies lze na sociálních sítích nalézt celé traktáty milovníků i odpůrců tohoto dnes již pevně usazeného (nejen) ostravského podniku.

Prý už korpusy na dorty nejsou domácí a vozí se kdoví odkud a je tam draho a vůbec tak nějak celkově už to není co bývalo...

Zakladatelé podniku, manželé Gondkovi, již víceméně předali žezlo synovi (stará se hlavně o obchod) a dceři (ta má na starosti především výrobu, novinky).

A udělali dobře. Ollies se rozvíjí, ke dvěma místům v Ostravě a bistru v Olomouci přibylo další v Praze, kam se původně zakladateli podniku, ostravskému patriotovi Ivo Gondkovi, nechtělo.

Podnik zcela změnil vizuální identitu, přišel v létě s obaly na zmrzlinu, přidal zcela novou francouzskou cukrovinku - éclairs - hned v několika příchutích a náplních, změn doznal jídelní lístek, ať už nabídka snídaní, tak i polední menu.

Ne, skutečně nechceme vyvracet Ostravanům jejich názor či přesvědčení o tom, že malý zákusek na dvě tři sousta by neměl stát stovku nebo že není v pořádku, když snídaně stojí 150 a není v tom kafe.

Určitě najdou ve městě i okolí řadu jiných podniků, kde budou ceny příznivější.

Za bistro nebo cukrárnu by měli mluvit hosté. Zajděte si tedy v kterýkoli všední den v půl osmé ráno, kdy se ve Vítkovicích otevírá, na snídani.

Už před osmou začnou ve dveřích postávat hosté, na které se nedostalo místo, posedávají vedle v cukrárně a čekají, až bude volno. Den co den.

A odpoledne se zájem hostů plynule přenese do cukrárny, kde pestrá směsice milovníků sladkého dává za pravdu filosofii zakladatelů Ollies, že pokud pracujete skutečně s těmi nejlepšími surovinami a nic nešidíte, výsledek se musí dostavit.