Nejnovější zprávy: Bráchové chtěli mexické bistro, teď s Los Capolitos nestíhají otvírat nové pobočky Beskydy lákají. Turisté v nich loni utratili přes 1,3 miliardy korun

Kultura

​Recenze: Piargy, to není vesnička středisková, ale pořádně pochmurná

Juliša se provdá za Martina, syna nejbohatšího a zároveň nejnadrženějšího statkáře v osadě Piargy. Protože je mladá a pohledná, netrvá dlouho a stane se obětí statkářových nízkých pudů.

Ve filmu exceluje vynikající Judit Bárdos. Foto: se souhlasem Arina Film Production

Překvapivě se nezhroutí, neprchne, ani nespáchá sebevraždu, naopak se do starého obšourníka zamiluje. Brzy jsou tito netradiční milenci přistiženi inflagranti Juliščinou kamarádkou, která vše zatepla vyklopí jistým vlivným lidem. A ti se nestydí na pikantním tajemství vydělat nějakou tu korunu.

Koprodukční film Piargy, natočený podle novely slovenského spisovatele Františka Švantnera (1912-1950) a odehrávající se v době bezprostředně před vypuknutím 2. světové války, je divákovi naservírován coby jedna velká deprese.

Jakoby nestačilo, že samotný tehdejší běžný vesnický život je z dnešního pohledu sám o sobě tvrdý, Piargy navíc neskýtá prakticky žádnou naději na lepší časy a lokální tragédii v ní střídá pohroma globální. Coby kulisa k temnému vesnickému dramatu je ovšem doba, v níž se příběh odehrává, bezpochyby dokonalá.

Tvůrci nepromarnili šanci využít nabízených vizuálních možností, jež víska obklopena horami nabízí, a těží z nich především úchvatná kamera. Právě ona divákovi servíruje široké záběry drsné horské krajiny, často evokující obrazy z klasických westernů, jindy zas, zejména ve snových scénách, jakoby sem zabloudila z apokalyptických horrorů.

Černobílý formát, mimochodem velmi dobře zvolený, narušuje (v kladném smyslu slova) jen symbolika čnící z obrazů v rudé, či sytě oranžové barvě (krev, víno, nebo prorocké plameny) a posouvá film ze syrové reality do roviny mystéria. Symboly, zjevení, apokalyptické vize, to vše tu funguje v minimalistické rovině a k vytvoření požadovaného efektu stačí obyčejná větev, ve správný okamžik vražená do vitrážového kostelního okna.

Nemalý podíl na kvalitě snímku mají pečlivě vybraní herci. Judit Bárdos je pro roli Juliše jako stvořená, věříte jí všechno co udělá i řekne, i to, že je o deset let mladší než ve skutečnosti. Jasně dokazuje, že své řemeslo ovládá, na rozdíl od výkonů v seriálech Král Šumavy a Místo zločinu České Budějovice, kde neplánovaně předvádí parodie na americkou agentku a emancipovanou kriminalistku obtěžkanou traumatem.

Neméně výborný je Attila Mokos. Jeho statkář je tvrdý jako zem, již obhospodařuje, a která ho zformovala, zároveň ctí nepsané pravidlo, že dané slovo je zákon. Daniel Fischer v roli Martina ukazuje, že není jen dobrým komikem (jak předvedl ve filmech Kůň a Mstitel), ale hravě zvládne i hlubší charakter.

To vše se děje pod taktovkou Ivo Trajkova, který si zručně pohrává s atmosférou a chytře dává postavám čas, aby si mohly své příští konání rozmyslet či k němu samovolně dozrát. Troufám si říct, že natočil nejlepší film své dosavadní režisérské kariéry.

SK/ČR, drama, historický, mysteriózní, 2022, 100 min, distribuce v kinech Cinemart

95%