Režisér snímku Králové videa chystá další film. Bude se natáčet v okolí Karviné

​Lukáš Bulava, milovník (nejen) italské kinematografie a nadšený filmař, má dnes na kontě nejeden zajímavý počin.

Jeho dokument Králové videa o fenoménu podomácku dabovaných videokazet v dobách normalizace byl v letošních Cenách filmové kritiky nominován v kategorii nejlepší dokumentární film.

Králové videa se v kinech díky druhému nouzovému stavu dlouho neohřáli. Tušíš, co s bude filmem dál?
Ano, bylo to krátké období, ale i tak je těch dosavadních 140 projekcí velmi cenných a moc si vážíme každého diváka, který se i za tak nemilých podmínek přišel na film podívat. Po českých kinech měli Králové videa, prostřednictvím společnosti Conti­nental Film, vstoupit na slovenská plátna. Odehráli jsme tam jeden festival a dvě regulérní kinoprojekce a přišlo další zavření kin. Momentálně se připravuje DVD a všichni trpělivě čekáme, až budeme zase moct v kinech, či na jiných platformách našim filmem rozdávat úsměvy a emoce.

Myslíš, že pro diváky mimo Českou republiku bude téma dokumentu, tedy fenomén českého rychlodabingu, srozumitelné? Máš už zkušenosti s reakcemi ze zahraničí?
Určitě ano. Zejména země střední Evropy jsou s jednohlasým dabingem velmi spjaté. Samozřejmě, že největší zastoupení měl u nás a hlavně v Polsku, kde se ta tradice drží dodnes. Polským příznivcům komunity VHS Hell se náš trailer s polským lektorem líbil a moc si přejí vidět celý film. Rumunsko svého času vládlo v oboru s královnou rychlodabingu, Irinou Nistor, která svým hlasem tamnímu lidu v těžkých časech zprostředkovávala filmovou zábavu. Byla jedinečná. (Tato rumunská překladatelka a filmová kritička nadabovala přes 3000 v komunistickém Rumunsku zakázaných filmových titulů na VHS kazetách, pozn. red.). Myslím, že téma našeho dokumentu, je zajímavé pro všechny národnosti a věřím, že i filmoví fanoušci z jiných zemí ocení, jakým způsobem jsme se tady dívali na filmy a jak to bylo mnohdy důvtipně zpracováno. A má to co říct i další generacím.

Chystáš nový film. O čem bude, o jaký žánr půjde a jaké herce v něm uvidíme?
Jedná se o dnes pomalu zanikající subžánr giallo, který se natáčel v Itálii od 60. let. Já italské horrory a jejich dechberoucí atmosféru doslova vzývám. Tvůrci jako Argento, Bava, Fulci, Martino, Gastaldi, Ferrando, Lenzi, Cavara, to jsou pro mě opravdoví filmoví mágové a vizionáři. Film se jmenuje Žluté květy a bude se odehrávat ve slezské vesnici v 70. letech. Giallo v sobě skrývá různé elementy a v tomto případě se bude jednat o syrové mysteriózní krimi s příznaky traumatu. Takový hybrid československého klenotu Po stopách krve (1969) a italských Non si sevizia un Paperino (1972) a Tenebre (1982). Herecké obsazení zatím není úplné, ale jsem velmi rád, že svou účast přislíbili herci Kristýna Krajíčková, Petr Panzenberger, Adam Langer, Stanislava Jachnická, Robert Vrba a Zuzana Martínková, která od 60. let natáčela převážně v Itálii a pracovala se známými tvůrci gialla. Další jména jsou zatím v jednání. Pro mě je hodně důležité, aby každý herec odpovídal typově a charakterem své postavě. Hudbu bude skládat maestro Dave Neabore z kapely Dog Eat Dog.

Předpokládám, že jsi napsal scénář a budeš režírovat. Jaké další funkce si nabereš na svá bedra?
Námět na Žluté květy jsem začal psát začátkem roku 2020. Jakmile jsem měl hotovou hrubou kostru scénáře, začali jsme společně s Robertem Vrbou příběh rozvíjet a dávat tomu šmrnc. Mezi tím jsem v poklidu objížděl lokace a vybíral pro příběh vhodná místa. Čím víc funkcí člověk u filmu má, tím větší zátěž si nakládá. A to po všech stránkách. Když jsem natáčel svoje prvotiny, které se postupně přetavily do delších formátů, v podstatě jsem zastával skoro všechno. Je to přirozený vývoj a člověk si tím musí projít. Baví mě vše, střih, masky, hledání lokací, výběr propriet… Ale donekonečna to opravdu nejde zvládat. Čím větší projekt máš, tím více si uvědomuješ, jak je důležité, soustředit se jen na režijní práci s herci.

Kde se bude natáčet?
Převážně v okolí zaniklé staré Karviné. Jsou tady parádní lokace, které je úžasné objevovat. Vždycky se dá najít něco nového. Ta místa mají svého ducha a mým cílem je zachytit na kameru i tamní dobovou architekturu a krajinu v okolí industriálních věží, včetně podivných zákoutí. Samozřejmě, že mám vyhlídnutá zajímavá místa i v okolních městech, ale ty bych nechal k objevování až při zhlédnutí filmu.

Bude mít tvůj nový film ambice dostat se do široké kinodistribuce?
Ambice jsou zatím druhořadé a zakopané hluboko v lese. Hlavní je zrealizovat tohle giallo dobrodružství. Cítit vzájemně propojení a užívat si smysluplnou věc. Hlavně se jako tým sejít za normálních podmínek, bez omezení a ve zdraví. Mě moc potěšilo, že vybraným hercům a dalším tvůrcům, kterým byl scénář zaslán, se příběh líbí. Povídáme si o tom a vylepšujeme společně zápletky. Je to úžasně naplňující. Z téhle chemie se následně bude odvíjet vše ostatní. Hořím pro to.

Co tě přimělo začít před lety investovat čas a vlastní prostředky do projektů s obskurními názvy jako Bestie z koupelny, nebo Tvoje poslední šlapka?
To se s radostí musím vrátit do dětství, kdy mě rodiče vzali do Petřvaldu na návštěvu ke svým známým. Tehdy jsme ještě doma neměli video. Tam jsem natěšeně otevřel dvířka obývací stěny a uviděl snad přes 50 videokazet. Každá měla svůj štítek a na něm napsané názvy filmů na psacím stroji. V ten moment se všechno změnilo. Věděl jsem, že jednou chci být součásti filmového světa (tuhle vzpomínku neskonale miluji a rád ji sdílím). Když nastal čas a s přáteli jsme natáčeli úplnou prvotinu Ventor (2008), tak jsem si vzpomněl na ten moment v Petřvaldu. V tu chvíli jsem věděl, že mě to naprosto pohltí a já budu chtít znovu a znovu vymýšlet a točit filmové obrazy.

Lukáš Bulava (*1980)

Milovník temné italské kinematografie a veškerých projektů zpěváka Mika Pattona. Žije a své filmy točí převážně v Karviné. Vytvořil mmj. nadšenecké snímky Amanda, Oči starého kostelníka, Šest prstů v zeleném, Karbon, Teď ne, broskvičko nebo Kyselý dech.