Rok natáčel a fotil v Beskydech. Vzniklo tohle úžasné video

Desítky míst, stovky hodin práce, jeden rok focení i natáčení v Beskydech - výsledkem je nádherný snímek, které spojuje časosběrné video s fotografiemi. Autorem je Petr Šigut z Tiché.

„Říct v několika větách, jak vzniklo toto kratičké video, je dosti těžké, Přišlo mi, že jen fotky jsou trochu nuda a proto jsem je zpestřil několika krátkými videosekvencemi a časosběry. Ono se to sice lehce vymyslí, ale hůř provede,“ říká Petr Šigut.

S jeho tvorbou se mohli čtenáři Magazínu PATRIOT seznámit například v rubrice Fotka týdne, kdy v polovině června zvítězila jeho fotografie krajiny před bouří.

„Časosběr, stejně jako fotka, má několik základních pravidel, musíte tam dostat nějakou náladu, k tomu dobře poslouží vítr, sněžení, bouřka, či noční nebe,“ říká Petr Šigut, jehož tvorbu si můžete také prohlédnout na stránkách www.sigut.net.

„V záběrech byla použita známá i méně známá místa v Beskydech, místa, které mám rád a která často navštěvuji. Mám na mysli třeba Lysou horu, Radhošť, Ondřejník, okolí Frenštátu, Smrk.“

„Udělat dobrý časosběr ovšem sebou přináší i trochu nepohodlí, musíte si uvědomit, že například desetisekundový noční záběr hvězd může trvat i několik hodin, když vám do toho ale vleze měsíc v úplňku, zkazí vám čtyři hodiny práce,“ říká autor.

„Další nebezpečí číhá u těchto nočním záběrech s deštěm, nenadálým poryvem větru, a pokud tedy o foťák nechcete přijít, musíte si holt vzít třebas spacák a přečkat noc spaním vedle stativu,“ říká Petr Šigut, který při natáčení i focení prožil řadu zajímavých okamžiků.

„Vzhledem k tomu, že si focení vybírám podle počasí, chodím sám, a ne vždy je to ideální. Jednou v zimě napadly na Smrku asi dva metry sněhu, sníh byl nahoře dosti zmrzlý a udržel mě, takže jsem se bořil minimálně, šlapal jsem nahoru ještě v noci fotit východ slunce. Vše šlo hladce, až jsem se najednou probořil až po krk do sněhu. Stoupnul jsem na smrček, který nebyl ve sněhu vidět , byl asi dva metry vysoký a pokrytý sněhem, kolem něj jsem se probořil až na zem. S velikou námahou jsem se vyhrabal ven, v minus deseti to nebyla veselá záležitost, kdyby se mi někde zachytila noha, asi bych se dlouho nesmál.“

Naopak k příjemnějším příhodám patřil pohled na nádherného rysa. „Ten byl zřejmě více překvapený než já,“ dodává autor Petr Šigut.