Rychlík do Ostravy aneb drama o tom, jak zkrotit komín NHKG
Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji.
Nejkratší cesta do Ostravy? V roce 1960 necelých 80 minut z Prahy, tak dlouho vydrželi diváci sledovat klíčový budovatelský snímek o NHKG: Rychlík do Ostravy. Film zkušeného režiséra Jaroslava Macha vypráví o partě pražských montérů, co jezdí pracovat na budovatelskou chloubu Československé socialistické republiky Novou huť Klementa Gottwalda v Kunčicích.
No a jeden z nich, Franta, má za úkol novou budovatelskou výzvu - osadit padesátimetrový komín takzvanou pochodní pro spalování jedovatého plynu.
Všechno je OK, akorát nyní Jaroslav Mach netočí komedii, takže nečekejte žádné pendolino, nýbrž budovatelské drama. Což znamená, že Franta na první pokus pohoří jak ta pochodeň. Úkol je nad lidské síly, a tak páteční šichta končí porážkou pro celou montérskou směnu Pražáků. A to jim k tomu pomáhala česká armáda, která neváhá nasadit vrtulník.
Frantovi kámoši to pochopitelně zabalí a alou na víkend domů do matičky Prahy, jenom Franta trucuje a vymýšlí, jak ten tunový kus železa nahoře osadit. Už na to příjde, jenže přichází zdrcující telegram. Jeho manželka má totiž amanta a tak Franta rychle míří na vlastní pěst také do Prahy.
Drama stoupá, Pražák není Ostravák a tak je celý víkend v háji, navíc manželka běhna, proč vlastně žít? Ještě že je tady práce na huti. Tak uvažuje budovatelský hrdina své doby!
Rychlík do Ostravy není moc podařeným dramatem a v ostravské kinematografii dělá krok zpět, soustředí se na pouhý jediný cíl, jak ukázat světu, že dělník nikdy nehází flintu do žita. Ostrava je tady jako rukojmí doby, o životě ve městě se nedovíme nic, z osazování pochodně nás budou bolet ruce i hlava.
Samotný nástup je impozantní jako okázalé komunistické dílo. Do kolen nás má dostat hned úvodní záběr na supící lokomotivu pod převisem vysoké pece, která se vzpíná na obzoru. Přicházejí podmanivé letecké záběry. Ale to už tady přece bylo.
Film je natočený za spolupráce leteckého útvaru armády a pracujících Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě-Kunčicích. Před očima nám defiluje sumarizace dosavadních filmařských výkonů spojovaných s Ostravou, letectví (Únos), armáda (Tanková brigáda), vysoké pece (Poslední výstřel), vrtulník (Život pro Jana Kašpara)…
Přes budovatelkou naivitu dobové agitky se nám divákům dostanou i efektní záběry, při nichž se tají dech. Osamělý dělník ve vzduchu zápolí s tunovou konstrukcí zavěšenou na vrtulníku, Indian Jones hadra.
Jako vždy není nouze o zajímavé herce, které ale známe spíše odjinud. Překvapí a potěší Jan Skopeček v roli neúspěšného milovníka (zadělává na budoucí Partu Hic!), pak je tady Ladislav Trojan, Lubor Tokoš coby rozhlasový reportér, starý známý Adolf Král (nyní s ostravským slangem, škoda, že tak krátce), Jiřina Steimarová, a překvapivě i legendární Nataša Golová (bohužel komunisti jí přisoudili pouhopouhý několikaminutový štěk porodní asistenstky).
Roli Franty má na starost František Vicena (Hitler z legendární komedie Zítra vstanu a opařím se čajem).
Slavný kameraman Václav Hanuš neměl štěstí na žádné noční záběry nebo zajímavé svícení, všechno důležité se odehrává ve dne na obřím staveništi zabíraném z ptačí či žabí perspektivy. Vsadil ale na své proslulé portrétové umění a tak z přihlížejících čumilů na komín je opravdu pestrá galerka.
Snímek přitom začíná rafinovaně jako žhavá budovatelská reportáž. Radioreportér v podání Lubora Tokoše vyznívá ale jako karikatura, když hlásá: "Vážení posluchači hlásíme se vám z NHKG v Kunčících, … z místa, kde jsme už tolikrát byli svědky hrdinské lidské práce. Vítězství pracujícího lidu! Dnes budeme svědky hrdinství několika skromných montérů ze skupiny soudruha Vaňka."
Adolf Král mu to odkývá: „Tak jest.“ - „Na ten komín bych lézt nechtěl. – Já taky ne. Ale pro naše montéry to není problém.“
Rychlík do Ostravy dnes působí více jako nechtěná komedie než dramatická agitka z doby světlých zítřků. Kuriózní je skutečnost, že měla Ostravu ukázat jako celorepublikovou dílnu, kam se z Prahy odjíždí za prací i s pomocí rychlíku. Ale Franta, který je hrdina, použije letadlo.
V rámci dobové ideologie se dozvídáme, že kabelka k bílým šatům může být jedině z rukou dělníka. V Praze se nedá sehnat, a tak putuje za vyvolenou až z Ostravy. Přitom tanec a zábava se odehrává v Praze, v Ostravě na naše montéry čeká ta správná dřina a kolektivní ubytovna.
A onen rychlík? Počkáme si na něj pořádně dlouho, až si montéři užijí rodinných radovánek. Přistaven je nakonec až v závěru filmu, v neděli ve 21.25min. Mezitím už Franta svařuje. Dělníci vítězí a za odměnu si udělí hobla.
A ještě něco: Franto, vem si cigaretu! Jako by kuřácký akt byl tou největší budovatelskou metou. Velký komín, i malá cigareta jedno jsou. – No a Franta, jak se potvrdilo díky armádní výpomoci, má už zase pro co žít. Ať žije socialistický film!
Autor je filmový kritik a historik