Shakespeare člověku nastavuje zrcadlo, říká ředitel Letních shakespearovských slavností

Jaký bude letošní ročník? Přečtěte si rozhovor s ředitelem Letních shakespearovských slavností Andrejem Harmečkem.

Letos pořádáte už 19. ročník slavností. Když se ohlédnete zpátky na úplný začátek, co se za ty roky pro vás osobně i pro festival v Ostravě změnilo nejvíc?

Když to vezmu od úplného začátku, tak jsme vlastně u projektu už dvacet let. I když dvacátý ročník festival oslaví až příští rok, samotné založení a přípravy začaly o rok dříve. A za tu dobu se změnilo opravdu hodně. Na začátku jsme toho o pořádání takto velkého open-air divadelního projektu věděli velmi málo. Učili jsme se za pochodu - jak funguje produkce, co všechno stojí za přípravou inscenací, jak reaguje ostravské publikum, co od festivalu očekává. Pro mě osobně to samozřejmě byla i velká škola, která šla ruku v ruce s věkem a zkušenostmi.

Festival se mezitím posunul do úplně jiné kvality. Začínali jsme velmi jednoduše, bez velkého zázemí a servisu. Dnes je samozřejmostí výrazně vyšší komfort pro diváky, VIP servis i řada věcí, které návštěvník dostává ke vstupence jako součást celkového zážitku. Na open-air divadelní projekt je ten posun v kvalitě, komfortu a profesionalitě opravdu obrovský.

Shakespeare napsal své hry před více než 400 lety. V čem podle vás tkví to kouzlo, že jeho příběhy dokážou ostravské publikum zasáhnout i dnes?

Podle mě je to tím, že Shakespeare psal příběhy ze života. Nejsou to jen texty své doby, ale situace, emoce a vztahy, které se opakují pořád. Člověk může přijít na festival a téměř vždycky tam najde něco, co s ním souzní - něco, co právě prožil, prožívá, nebo co si najednou uvědomí. A to je na Shakespearovi fascinující.

Foto: se souhlasem Letních shakespearovských slavností

On nemluví jen k publiku jako celku, ale ke každému divákovi zvlášť. Každý si v těch hrách najde něco jiného. Někdy je to silná emoce, jindy vztahová situace, omyl, slabost nebo třeba schopnost udělat si legraci sám ze sebe. Právě proto podle mě tak skvěle fungují jeho komedie. Nejlépe se totiž smějeme ve chvíli, kdy si uvědomíme, že se trochu smějeme i sami sobě. Shakespeare dokáže být velmi zábavný, ale zároveň člověku nastavuje zrcadlo.

Organizovat open-air festival v našich zeměpisných šířkách znamená neustále sledovat předpověď. Máte po těch devatenácti letech už nějaký osvědčený rituál nebo „radar“ na dešťové mraky?

Za těch devatenáct let už jsme se v počasí samozřejmě naučili číst velmi dobře. Člověk vypozoruje, že se některé věci opakují - někdy přijde sychravější rok, jindy krásné teplé léto. Ale pořád je to open-air festival, takže s deštěm se musí počítat vždycky. Někdy více, někdy méně. Používáme kombinaci dostupných nástrojů. Sledujeme radary, různé modely předpovědí a pracujeme hlavně s placenými meteorologickými službami, se kterými máme dobrou zkušenost. Ale jedna pravda platí pořád: realita je vždycky trochu jiná než jakýkoliv předpovědní systém. Můžete mít data, zkušenosti i radary, ale počasí si nakonec stejně zachová kus vlastní režie. A možná i to k open-air divadlu patří.

Na co z letošního programu se vy osobně nejvíc těšíte a co by si diváci rozhodně neměli nechat ujít?

Já se vždycky nejvíc těším na naše vlastní inscenace, takže letos určitě na Večer tříkrálový. Zároveň si ale rozhodně nenechám ujít ani Komedii omylů. Ta je pro Ostravu velmi specifická. Bylo to jedno z prvních představení, které jsme tady uváděli, a zároveň patřilo k nejúspěšnějším inscenacím v historii našeho festivalu.

Foto: se souhlasem Letních shakespearovských slavností

Hráli jsme ji řadu let a měla obrovskou návštěvnost. Letos se k tomuto titulu vracíme v jiné podobě a já jsem velmi zvědavý, jak bude fungovat. Má to pro mě i osobní rozměr, protože v pražské Komedii omylů hraje Marek Holý, který účinkoval už v naší ostravské Komedii omylů před devatenácti lety. Je to krásné propojení minulosti a současnosti festivalu.

Příští rok oslaví slavnosti kulaté dvacetiny. Máte už teď v hlavě nějaký velký sen nebo speciální plány, jak toto jubileum oslavit?

Jak jinak než divadlem. Připravujeme novou premiéru a myslím, že to bude překvapení nejen pro ostravské, ale obecně i pro české publikum. Zároveň bychom rádi do festivalu přinesli i některé nové věci. Hodně přemýšlíme například nad tím, jak festival ještě více přiblížit mladým lidem a dětem. Myslím si, že je to důležité. My všichni, kteří se divadlem zabýváme, máme určitou povinnost přivádět lidi k živému umění. Žijeme v době sociálních sítí, obrazovek a digitálního života, který je v mnohém umělý. A trochu se z něj vytrácí fyzický, skutečný prožitek - něco, co člověk zažije mimo displej. Divadlo je v tomto ohledu mimořádné. Je živé, bezprostřední a dokáže nám připomenout věci, které prožíváme, které nás trápí nebo které si třeba sami nechceme úplně připustit. Proto si myslím, že je velmi důležité mít rád divadlo. A ještě důležitější je pomáhat k tomu, aby si k němu našli cestu i další lidé.