Nejnovější zprávy: Muž se ženou a čtyřletým dítětem havarovali, když prchali před policisty Blázinec: Na hokej s rouškou a v mezerách ob řadu i sedadlo

Kultura

Soubor Ladislava Ševčíka, Chlopčík i Dobeš. Akord dal zázemí mnoha umělcům

​Nejstarší dům kultury v moravskoslezské metropoli, který stojí v lokalitě Ostrava-Zábřeh, letos slaví 60. narozeniny. Akord a Magazín PATRIOT připravili seriál, který šedesát let provozu tohoto kulturního stánku připomene.

Soubor Ladislava Ševčíka před cestou do Japonska, 1994. Foto: Vladimír Herberk

Zájmová umělecká činnost, tedy činnost občanů, kteří se dobrovolně podíleli na kulturním a společenském programu DK NHKG, byla od otevření domu kultury velmi bohatá.

Přiblížíme vám nejvýznamnější umělecké soubory a kroužky, které v domě kultury působily do roku 1989, resp. 1992. Některé z aktivit pokračovaly i později, a část z nich dokonce působí dodnes.

Soubor Ladislava Ševčíka

Soubor byl založen v roce 1951 a od počátku byl mládežnickým souborem a dlouholetým reprezentantem tehdejšího Severomoravského kraje. Po celou dobu své existence dosahoval vysoké umělecké úrovně.

V prvních letech byl soubor tvořen čtyřmi hlavními uměleckými kolektivy: smíšeným pěveckým sborem (původně nejrozsáhlejší částí tělesa), komorním orchestrem, taneční skupinou lidových tanců a cimbálovou muzikou.

Původním zřizovatelem souboru byl podnik Ostramo, od ledna roku 1954 soubor přešel pod podnik NHKG. Své jméno soubor získal po komunistickém funkcionáři, členu ilegálního ústředního výboru KSČ Ladislavu Ševčíkovi, který byl v období protektorátu krátce před osvobozením Ostravy zastřelen.

Jedinečnost souboru spočívala v obrovském množství osobností, pro které se stal kolébkou a zároveň odrazovým můstkem pro jejich další činnost. Zkušenosti nabyté v souboru řada z nich dokázala dále využít po svém osamostatnění při zakládání jiných uměleckých těles. Velká řada členů souboru pokračovala dále ve své práci např. v Janáčkově filharmonii, Slezském divadle v Opavě, Slovenské filharmonii, Janáčkově opeře v Brně a dalších.

U dirigentských pultů orchestrální složky se vystřídaly osobnosti jako František Hába, Jaromír Dadák, prof. Alois Tiahan, Václav Návrat a další. U zrodu taneční skupiny stála Zdena Kyselá, mezi dalšími vedoucími a choreografy najdeme např. Věru Šejvlovou, Jarmilu Calábkovou nebo Hanu Herberkovou, pod jejímž vedením soubor dosáhl v 80. letech řady úspěchů na soutěžích, přehlídkách, ale také zahraničních zájezdech do Francie, Dánska, Belgie, Kanady nebo Japonska.

Jako vedoucí cimbálových muzik se vystřídali např. Jaromír Dadák, Jan Rokyta, Jiří Macháč a Petr Kolár. Své kořeny zde nalezla např. Cimbálová muzika Technik, Lučina, Sdružení vokální hudby pod vedením Františka Háby, Cimbálová muzika Tolar, Folklórní soubor Morava a další.

Soubor Ladislava Ševčíka se zpočátku věnoval klasické hudbě pod vedením Zdeny Kyselé. Vedoucí tanečního souboru Věra Šejvlová se zaměřila na repertoár Lašska, Ostravice a moravskoslovenského pomezí. Jarmila Calábková se pak orientovala spíše na oblast Těšínska a Orlovska.

Roku 1962 byl soubor rozdělen do menších sekcí: mužský pěvecký sbor, ženský pěvecký sbor, symfonický orchestr, cimbálový soubor, jazzová skupinka, kolektivy společenských a lidových tanců a skupinku recitátorů. Postupem doby se charakter souboru zaměřil na lidové písně a tance především z folklórní oblasti Valašska, kterému se soubor věnuje dodnes.

Důležitou roli při tomto směřování sehrál také vedoucí souboru Karel Dočekal, který se do jeho vedení dostal v roce 1967. Během své činnosti dosáhl mnoha úspěchů nejen v Československu, ale i v zahraničí. Již v roce 1964 u příležitosti 19. výročí osvobození Československa bylo souboru uděleno státní vyznamenání Za vynikající práci.

Výraznou změnu v organizaci souboru přinesl rok 1969, kdy se rozpadla pěvecká složka a v práci pokračovala již jen výhradně taneční složka a cimbálová muzika. V roce 1969 soubor podnikl zájezd do Velké Británie, kde odehrál deset koncertů v rámci oslav korunovace prince Charlese za walleského prince.

Do roku 1979 prošlo souborem více než 3500 mladých lidí, z nichž se řada etablovala v uměleckých organizacích i jako výkonní profesionální umělci. Soubor byl populární také v 80. letech. Například se výrazně angažoval v roce 1985, který měl označení Valašský rok, během něhož se propagovala a předváděla regionální kultura a zvyky. V roce 1988 připravil soubor již 31. valašský bál plný valašských písniček, krojů, tanců, čardáše, cimbálovky. Tradice Valašských bálů pokračuje až do současnosti.

Na činnost folklórního souboru v 90. letech vzpomněl Vladimír Herberk, organizační vedoucí souboru do roku 1999: ,,Se souborem jsem byl spjat dvacet let. Nábor do souboru Ladislava Ševčíka byl činěn na školách, hlavně se nabíraly hezké ,,dcerky“, na ně potom soubor lákal mladé chlapce. Dokázali jsme zapálit k folklórní činnosti tolik mladých lidí. Dříve byli v souborech proto, aby se mohli dostat ven za hranice. Se souborem jsme projeli celou Evropu. Poprvé jsme byli v Dánsku, později jsme vystupovali také ve Francii, Kanadě a Japonsku. V 90. letech jsme změnili název na Moravský folklórní soubor.“

Po odchodu souboru z domu kultury v roce 1997 začal působit pod názvem Morava a nadále se orientoval na valašský folklór, zejména na tance jižního Valašska. Zbylá část souboru vytvořila na přelomu tisíciletí občanské sdružení pod jménem Moravský folklórní soubor Ševčík, které našlo znovu zázemí v dnešním Akordu. Soubor i nyní pokračuje ve své práci jako občanské sdružení Moravský folklórní soubor Ševčík. Součástí souboru se stala také původní cimbálová muzika vedená Petrem Kolárem, která mezitím přijala jméno Tolar. Cimbálová muzika Tolar se souborem Ševčík spolupracovala až do roku 2012, kdy její místo převzala mladá cimbálová muzika Úsměv s vedoucím Martinem Zálesným.

Petr Kolár je s cimbálovou muzikou Tolar spjat od roku 1983, od roku 1987 je jejím vedoucím: „S muzikou jsme zažívali mnoho úspěchů, radostí, ale mnohdy i starostí. Když nám např. na jednom mezinárodním festivalu v Kanadě v roce 1996 nedodali slíbené nástroje a my jsme museli zahajovací koncert odehrát v neúplné a improvizované obsadě skoro hodinu bez důležitého kontrabasu, to bylo velmi stresující. Ale zvládli jsme to.

S úsměvem také vzpomínám, jak a čím jsme přepravovali nástroje. Začínali jsme trabantem a věřte, že vsoukat do něj cimbál bylo skoro nad lidské síly. Naší snahou do dnešních dní je udržovat a šířit krásu lidové písně, která je odkazem našich předků nám i dalším generacím.“

Členy Moravského folklórního souboru Ševčík mohou dnes zájemci vidět na řadě vystoupení v Česku i zahraničí. Mezi nedávné úspěchy souboru patří jistě účast na Nan Ying International Folklore festivalu v Tainan City na Taiwanu z roku 2014, kterého se zúčastnily soubory z pěti kontinentů a dvaceti zemí světa. V létě roku 2018 pak navštívil Festival Internacional de Folclore de Nova Prata v Brazílii. Dodejme, že svou šedesátiletou tradicí je dnes Moravský folklorní soubor Ševčík jedním z nejstarších folklorních souborů v Moravskoslezském kraji.

Amatérský taneční klub (ATK) a Taneční škola Elán

Amatérský taneční klub společenských tanců fungoval v DK NHKG od roku 1960. Od roku 1972 převzal jeho vedení taneční mistr Miroslav Šenk, zkušený vedoucí a tanečník. Klub se věnoval jak činnosti soutěžních párů, tak skupinovému předtančení, v nichž získal nejvíce úspěchů. Organizoval také postupové soutěže o Hutnický pohár, který byl oblíbený v celé republice.

Souběžně s tímto klubem vznikl v roce 1985 Taneční klub Elán pod vedením Zdeňka Chlopčíka. V roce 2018 zavzpomínal Zdeněk Chlopčík na svou taneční kariéru: ,,Dům kultury jsem poznal v roce 1977, předtím jsem navštěvoval taneční kurzy u paní Jitřenky Šumovské. Tam si mě vybral pan Miroslav Šenk do svého tanečního souboru ATK DK HN Ostrava, který působil právě v zábřežském domě kultury, kde jsem tančil do roku 1985, než jsem založil Taneční klub Elán.“

Zdeněk Chlopčík se pod hlavičkou Tanečního klubu Elán stal dvakrát mistrem republiky v latinskoamerických tancích a deseti tancích a aktivní kariéru ukončil v roce 1996.

V roce 1990 musely všechny soubory, nejen taneční, hledat náhradní tréninkové prostory z důvodu velké rekonstrukce budovy. Taneční klub ATK DK NH Ostrava se postupně rozpadl, naopak nově vzniklý Taneční klub Elán existuje dodnes a svou taneční školu provozuje v prostorách základní školy v Ostravě-Porubě pod novým názvem LR Cosmetic Dance Team.

Do domu kultury se však Zdeněk Chlopčík v 90. letech se svou taneční školou vrátil a spolupráce nyní probíhá na obchodní bázi. Dále vzpomíná: „V zábřežském kulturním domě vedli taneční kurzy manželé Jiří a Věrka Hrčkovi, jejich poslední taneční proběhly v roce 1990. V těch letech za mnou přišel Jirka Hrčka, jestli nechceme převzít jejich taneční kurzy pro veřejnost. Takže jsme se nakonec vrátili a pod naší Taneční školou Elán jsme vedli kurzy tance. Tehdy jsme začínali jen jedním tanečním kurzem v menším hudebním sále, později se počet kurzů rozrůstal. V domě kultury působíme od roku 1991, tedy 27 let. Dnes však pod názvem Taneční škola Chlopčík. Od roku 1996 máme taneční kurzy i pro manželské a přátelské páry. Ročně nyní pořádáme osm kurzů v šesti výkonostních kategoriích a osm kurzů pro středoškolskou mládež.“

Dnes Zdeněk Chlopčík je znám jako porotce soutěže České televize StarDance… když hvězdy tančí, kde působí od roku 2006.

Sdružení vokální hudby

Sdružení vokální hudby započalo svou činnost v roce 1965 jako komorní pěvecký sbor vyčleněný ze Souboru Ladislava Ševčíka. Po usilovné práci v prvním roce existence se představilo veřejnosti na slavnostním koncertě v roce 1966, v následujícím roce se zúčastnil koncertu vokálního umění ostravských souborů v rámci oslav 700 let města Ostravy. Tehdy měl sbor 32 členů, začínal s pouhými patnácti. Uměleckým vedoucím souboru byl František Hába, který vedl pěvecké sbory v rámci podnikové kultury Nové huti již od roku 1952 a který získal za dobu své umělecké kariéry mnoho úspěchů nejen v Československu, ale i v zahraničí. Na konci 60. let patřil soubor k jedinému tělesu v Severomoravském kraji, který se zabýval reprodukcí staré hudby od 14. do 17. století.

Repertoárové zaměření Sdružení vokální hudby se orientovalo dvěma směry – na starou polyfonii (vícehlas) a renesanci a na současnou tvorbu tuzemských i zahraničních skladatelů (J. Tansingr, M. Reichl, V. Felix, P. Hindemith, D. Šostakovič a další).

Sdružení spolupracovalo také s Československou televizí a rozhlasem. Zaznamenalo úspěch například na zájezdu do jižního Walesu a Bulharska, kde reprezentovalo československé sborové umění. Z československých ocenění můžeme jmenovat Zlatou medaili Leoše Janáčka či 2x Zvláštní uznání za nejlépe provedenou skladbu současného autora.

Z nejvýznamnějších akcí sdružení připomeňme Setkání pěvecký sborů 16. března 1967 s ukázkami vokální polyfonie, koncert ke 200 letům od narození Ludwiga van Beethovena na konci dubna 1970, který byl spojen i s ukázkami z díla Adama Michny z Otradovic. V červnu 1971 sdružení připravilo pod záštitou Ministerstva kultury ČSR Festival madrigalové tvorby s mezinárodní pěveckou účastí sborů z Jižního Walesu, Bulharska a NDR.

Komorní sbor Ostrava

Komorní sbor Ostrava se etabloval v roce 1974 díky zásluze Františka Háby. Jeho repertoár se soustředil na reprodukci klasické tvorby takřka všech hudebních období, nevyhýbal se ani hudebním novinkám současných českých skladatelů (Báchorek, Eben, Vacek, Matys aj.).

Sbor pravidelně natáčel záznamy s Československou televizí a rozhlasem, spolupracoval se Svazem českých skladatelů a koncertních umělců v Ostravě, kde při koncertech a hudebních besedách reprodukoval skladby českých autorů. Za své výkony byl sbor často oceňován kritiky hudebních organizací i tisku. Získal hned několik významných ocenění (Cena Leoše Janáčka či Zvláštní čestné uznání v roce 1975). V pozdějších letech soubor změnil název na Ženský komorní sbor Ostrava.

Osmdesátá léta byla minimálně stejně významná, ne-li významnější, jako byly prvopočátky souboru, který sklízel významné úspěchy nejen v celorepublikových soutěžích, ale také ve světě. Získal například 2. místo na Světovém festivalu v italském Arezzu (1983) či 1. místo a absolutní vítězství a hlavní cenu katalánské vlády ve světové soutěži International de Múzika de Cantonigros ve Španělsku (1987).

Sbor navštívil se svým programem opakovaně Německou spolkovou republiku a Jižní Wales, koncertoval v Jugoslávii, Řecku, Rakousku, Rhodosu, v Japonsku (roky 1992 a 1995) a dalších zemích. Československá televize Ostrava natáčela o sboru dokumentární filmy, např. o koncertních vystoupeních v Anglii nebo o pobytu v Japonsku (vysílalo se na prvním programu ČST). Recipročně se pak uskutečnily v letech 1982 – 1985 pobytové návštěvy a koncertní vystoupení v domě kultury smíšených pěveckých souborů z NSR (Werl), Walesu (Richard Williams Singers). Úspěch sklízel i japonský sbor z Tokia dirigenta Shoji Moroiho s názvem Wadachi.

Markéta Haluzíková, dlouholetá členka souboru a také pracovnice v domě kultury na úseku zájmové umělecké činnosti, zavzpomínala: „Japonský soubor byl původně hostem pražského smíšeného sboru ČKD a v rámci své cesty uskutečnili několik koncertů v naší republice. V roce 1983 zpívali v Jihlavě a odtamtud přijeli k nám do domu kultury. Pobývali na severu Moravy asi 4 dny, koncertovali u nás a navštívili s velkou slávou i podnik NHKG.

Naposledy u nás byli v roce 1996. Byli neuvěřitelně lidští, ukáznění, pečliví a všude chodili spíše dříve. Zvláště chlapům chutnalo vepřo, knedlo, zelo, na takové jídlo nebyli vůbec zvyklí. Milovali českou hudbu, dokonce některé skladby zpívali v češtině, a to bez not zpaměti. Hodně se jim líbily naše Beskydy. Žádní jiní naši zahraniční hosté nebyli tak vděční a nadšení jako hosté z Japonska.“

„Když jsme přijeli na pozvání vystupovat do Japonska, připravili pro nás významné japonské firmy, byla mezi nimi i Toyota, které naše turné sponzorovaly, slavnostní rauty a setkání. Byli námi nadšeni. Japonské noviny o nás psali, že jsme špičkový světový sbor, že jsme úplně božští.“

Na počátku 90. let v souvislosti s ekonomickými změnami soubor odešel z domu kultury a zkoušel v evangelickém Kristově kostele v Moravské Ostravě.

Soubor po smrti Františka Háby v roce 1999 nehledal nového pokračovatele a zanikl.

Běžníci

Umělecký soubor se zaměřoval na soudobý městský folklór a jejich texty odrážely život mladých lidí. Běžníci prošli mnoha styly, vystřídala se v nich řada členů i nástrojů. Teprve v roce 1975 získala svou typickou tvář jak ve vlastní tvorbě, tak v reprodukci písní.

Minimum

Mládežnická folková skupina Minimum se zaměřovala především na lidový folkový projev. Jejím hlavním protagonistou byl Pavel Dobeš, který v domě kultury pracoval na přelomu 70. a 80. let jako zvukař a elektrikář.

Miroslav Voznica, který působil v té době v domě kultury jako ředitel, zavzpomínal: „Perličkou je skutečnost, že Pavel Dobeš tehdy nevědomky napsal písničku s textem, která se hodila na jednoho ze stranických funkcionářů. Na základě toho chtělo vedení podniku NHKG, aby přestal zpívat a odešel z domu kultury. Nakonec Pavel Dobeš odešel dobrovolně nejen z domu kultury, ale i z Ostravy.“

Dětský pěvecký sbor

Sbor vznikl v roce 1979 a dělil se na dvě skupiny, a to na I. skupinu dětí do 5. tříd základních škol a na skupinu dětí 6. – 9. ročníků. Na konci 80. let vedla sbor Markéta Haluzíková, která se v práci se sbory dětí a mladých angažovala také v pozdějších letech.

Jaké kluby a kroužky nejstarší dům kultury v Ostravě nabízel? Nenavštěvovali jste náhodou některý z nich? Sledujte další část našeho povídání…

Článek s ukázkou z publikace Dům kultury Akord 1959-2019. 60 let v kultuře a umění, autorem kapitoly Darina Daňková a Petr Přendík.