​Střízlík z Dubiny jí, co se dá. Na kila. A málokdo spořádá tolik, co on

Když byl Radim Dvořáček ještě malý kluk, vážil o třicet kilo více než jeho spolužáci. Byl to prostě cvalík a rád jedl. Co se v mládí naučíš, později jako když najdeš. Když přijel na prázdniny k babičce, vždycky ji pořádně vyjedl. Nechal si i třikrát přidat oběd.

Radim sice do osmnácti let vážil skoro sto kilo, ale poté začal zdravě jíst a zhubl na docela běžnou váhu a dnes je to vyložený střízlík. Neuvěřitelný a pro někoho možná i nebezpečný apetit pořádného jedlíka však v sobě opět našel.

V pojídání švestkových knedlíků na Vizovickém Trnkobraní už letos popáté nad všemi ostatními účastníky zvítězil. A každým rokem o pár knedlíků svůj a tím pádem republikový rekord zvýšil. Švestkové knedlíky mu prý „sedí“. Letos dokonce vyhrál s dvojnásobným rozdílem. Druhý jedlík v pořadí jich spořádal 108 a Radim z Dubiny 228 kousků.

Radim však není rekordman jen v jezení českých švestkových knedlíků. Baští už téměř deset let prakticky cokoli, co je k snědku a to nejen v České republice, ale i v dalších zemích a za oceánem.

Přes den drží dietu, ale večer se „nacpe“

„Jinak jím spíše dietně. Jen na soutěžích vždycky hřeším,“ říká jedlík z Dubiny a prozrazuje, jak si udržuje svou možná trochu neobvyklou subtilní postavu. A jak trénuje.

„Když nesoutěžím, tak jím ráno ovoce a jogurt, a pak jím až večer. A to pořádně. Kdybych jedl po menších porcích celý den, tak mi to jako jedlíkovi spíše ublíží. Potřebuji trénovat jezení a tedy jíst na objem. Takže večer sním třeba tři jídla naráz, které jiný člověk sní během celého dne. Tím si udržuji žaludek roztažený pro soutěžení,“ vysvětluje.

Někdy mu totiž lidé říkají, že jako jedlík musí jíst od rána do večera. On jim oponuje, že spíše naopak. „Nejím od rána, jím až večer. To je problém těch pověstných běžně obézních Američanů. Ti jedí po celý den. Oni přibírají, ale nemají třeba ani tak objemný žaludek, jako mám tréninkem já. Proto ani na soutěžích v zámoří nejsou mými soupeři tlustí a obézní jedlíci, ale mnozí vypadají jako já. I když jsou tam i velcí soupeři. Třeba Afroameričan, který váží dvě stě kilo, ale ten v posledních letech přešel ze soutěží jedlíků na soutěže v pití. Vypije třeba tři litry coly na ex,“ usmívá se Radim, který například letos celé léto objížděl ve Spojených státech tamní různé soutěže.

Soutěžit začal, když konečně v limitu snědl dvoukilový hamburger

Před necelými dvanácti lety, někdy roku 2013, objevil s kamarády soutěže v restauracích. „Poprvé to byly hamburgery v restauraci Kovárna u hodin v Mariánských Horách. Byl to dvoukilový hamburger, a kdo ho snědl do třiceti minut, měl ho zdarma a ještě získal finanční poukázku,“ vzpomíná čtyřiatřicetiletý Radim.

Do restaurace šel s kamarády, ale dvoukilovou porci tehdy nesnědl. Ani při dalších návštěvách. „Snad čtyřikrát jsem to nedal. Vždycky mi do limitu zbyl kousek. Tak jsem tam šel v březnu 2015, když mě jeden kamarád hecoval, že si dáme závod, kdo to spořádá. On ten dvoukolák nesnědl, ale já už konečně ano. A pak ta samá firma, co provozuje Kovárnu u hodin, vymyslela šest soutěží pro šest jejich restaurací. Někde to bylo pojídání pizzy, jinde zase bramboráku nebo řízku. Všechno vždy mělo váhu kolem dvou kil. A kdo všechny ty velké speciality sní ve všech podnicích do půl roku, tak dostane deset tisíc,“ vzpomíná jedlík a youtuber.

Tu soutěž vyhrál za dva týdny! „Dali mi takový obří diplom, který má dva metry na šířku a který mám dodnes. A tu výhru jsem dostal v poukázkách v hodnotě pěti stovek, kterými se dalo platit jídlo v jejich restauracích. Asi pět let jsem je pak využíval."

Těstovin snědl deset porcí, obří pizzy spořádal dvě

V posledních dnech Radim Dvořáček z Dubiny, známý svou stránkou na nejznámější platformě už i ve světě jako hojně navštěvovaný youtuber STEEL ROD Radim, pojídal po domluvě s dvěma ostravskými podniky jejich speciality. V podniku Snídaňuj mu připravili po zavíračce na odpolední dlabanec patnáct porcí svých populárních těstovin a v podniku All Stars Pizzeria snědl dvě jejich největší pizzy.

Spořádat těstoviny prý pro Radima není moc velká fuška, horší na jídlo jsou třeba masa a řízky. „Ale tyhle těstoviny budou také oříšek. Jsou semolinové, tedy z tvrdé pšenice a tím pádem tužší, takže budou v žaludku tlačit více,“ hodnotil při pohledu na patnáct talířů různých menu v podniku Snídaňuj Radim svoje šance. Dlužno říci, že nakonec po více než hodinu a půl dlouhém boji snědl pouze deset porcí, přesto tak spořádal na posezení čtyři a půl kilogramu jídla.

Foto: se souhlasem Radima Dvořáčka

To bývá u Radima Dvořáčka docela běžné. V mnoha soutěžích tento jedlík z Dubiny nekončí jako absolutní vítěz, ovšem ve švestkových knedlících nemá v posledních letech vyrovnaného soupeře.

Ovšem dvě ručně dělané jumbo pizzy, z nichž první vážila asi dvě kila a druhá přes dvě a čtvrt kila, už Radim minulý týden spořádal do posledního drobku. „Byl jsem ve formě a lidi v All Stars Pizzeria skvěle fandili. První pizza byla spíše salámová, ale na druhou jsem si nechal naložit všechno, co v podniku na pizzu dávají. Kuřecí maso, hodně sýrů. První jsem snědl v rekordním čase za jedenáct minut, s tou druhou jsem se už trošku trápil a jedl ji přes hodinu. Ale musel jsem k tomu vypít čtyři půllitry vody, takže si hosté pizzerie ze mě dělali legraci, že závodím i v pití. Ale podařilo se,“ říká spokojený jedlík.

Spokojený byl i majitel podniku All Stars Pizzeria v objektu zimního stadionu v Porubě. „Je neuvěřitelné, co Radim sní. Přišli tady jednou dva obrovští chlapi a poručili si naši ručně dělanou obří jumbo pizzu, že ji snědí. Ale nebyli na ni připravení a nedali to,“ říká majitel pizzerie Daniel Posmyk.

Maso má nejradši, ale na soutěžích znamená fušku

Jak Radim na jedlické soutěže trénuje? Čtyřiadvacet hodin před „startem“ nic nejí, jen pije teplou vodu. A hodně vody naráz, tak sedm litrů za pět minut. „Už předtím však jím lehce, takže tak dva dny držím lehký půst. Před švestkovými knedlíky však nejím předem i tři dny. Ale nejíst tolik před soutěží zas není dobré, protože žaludek pak odmítá tolik nabrat. Jeden kolega v Americe nejedl před soutěží snad čtyři dny a skončil skoro poslední. Protože jeho těl už odvyklo na jídlo,“ usmívá se jedlík, který figuruje i v České knize rekordů..

Přestože na soutěžích musí pořádat cokoliv, nejraději má steaky a vlastně všechno maso, přestože v jedlických kláních mu právě masné výrobky dávají nejvíc zabrat. „Maso mám normálně moc rád, akorát se blbě jí na kila. Když jsem soutěžil v pojídání steaků, tak to byly dvoukilové fláky masa. To sní člověk půlku a už se toho přejí. Maso se musí vychutnat. I tyhle speciality z těstovin se po dvou třech porcích přejí, i když jsou dobré. Ale pak už to musí člověk dávat na sílu. Člověk už má psychicky dost, ale musí ten pocit přejídat,“ svěřuje se Radim Dvořáček.

V jedlických soutěžích si jídlo nevychutná už vůbec, protože mnohé jsou na čas. „Máte na to třeba deset minut. Takže to člověk musí od začátku do sebe doslova házet. Tam už vám jídlo, v němž soutěžíte, někdy nechutná už za minutu. Navíc na slavné soutěži hot-dogů v New Yorku jsou ty hot-dogy suché, jen rohlík a tlustý párek. Bez hořčice, bez kečupu. Ten rohlík navíc rozmočíte ve vodě, aby šel lépe do žaludku, což je i mírně nevábné. Když jíte v restauraci nebo ta soutěž není na čas, tak si jídlo i vychutnáte,“ říká ostravský jedlík.

Výhry v jedlických soutěžích mu někdy zaplatí letenky

V USA byl letos dvakrát a strávil tam hodně času. Přitom i pracoval, protože podniká v tvorbě webů a internetových stránek, takže může pracovat odkudkoliv. Na svém youtuberském profilu STEEL ROD Radim však má takovou návštěvnost, že ho živí i ten.

„A navíc, když jsem to nedávno počítal, vyhrál jsem za těch deset let v jedlických soutěžích v šesti měnách skoro půl milionu korun. Ale člověk to vlastně všechno vždycky utratí třeba za cestování a režii. Takže to samozřejmě není na nějaké zbohatnutí. Navíc v Americe jsem v lize jedlíků zatím nic nevyhrál, tam jsou borci dvakrát lepší. Ale tam se dá vyhrát nejvíce, v soutěži v pojídání hot-dogů v New Yorku je hlavní výhra deset tisíc dolarů. Skoro čtvrt milionu za jednu soutěž a hodinu jezení,“ směje se jedlík Radim Dvořáček.

Na Trnkobraní zase jako vítěz. Foto: se souhlasem Radima Dvořáčka

On sám spíše vyhrává v soutěžích, které vyhlašují naše nebo zahraniční restaurace. „Tam za snězení třeba pětikilogramového obřího hamburgeru za deset minut dostanete tři sta dolarů. Já jsem nejvíce vyhrál v Americe za snězení obřího sendviče, na který vylili celou láhev takové své extra ostré omáčky, pět set dolarů. To už se mi vrátila cena letenek,“ říká Radim Dvořáček.

A dodává, že ve Švýcarsku nejvíce peněz v Evropě vyhrál v soutěži v pojídání hamburgerů, kterou pořádalo casino v Basileji, „To jsem ale ještě neviděl. Soutěž byla v obřím sále, ty hamburgery tam jedlo sto lidí zároveň. Tam jsem jel úplně naslepo, ale vyhrál jsem a dostal tisíc franků. A frank je teď sedmadvacet korun,“ říká jedlík.

Když vám to nic nedělá, krčí rameny doktor

Jak se na Radima Dvořáčka dívá jeho praktický lékař? Když byl u něj na preventivní prohlídce, tak ho jeho praktický lékař nechal pořádně proklepnout. A jedlík tvrdí, že výsledkem vyšetření bylo, že má srdce jako zvon, plíce v pořádku, a tak mu jeho doktor řekl: „No když vám to nic nedělá, tak to dělejte dál,“ pokrčil prý rameny lékař, který váží třikrát více než Radim.

Jedlík z Dubiny upozorňuje, že v USA berou soutěže v jezení jako sport, přenáší je dokonce sportovní kanál. „Možná je mezi jedlictvím a běžným sportem rozdíl v tom, že běžný vrcholový sportovec končí kariéru ve čtyřiceti. V jedlickém sportu jsou v celoamerických soutěžích i borci, co mají přes padesát a to jsou šampióni, co toho snědí i dvakrát více než já. Jeden jedlík tam má pětapadesát a patří k nejlepším,“ popisuje Radim.

A dodává, že v běžných sportech je spíš výjimkou, že někdo v žebříčcích figuruje déle než do čtyřicítky. „Možná kromě Jaromíra Jágra, který bude hrát hokej možná až do šedesáti. I když i on si stěžuje, že když má přes léto delší pauzu, tak vypadne z rytmu a pak má v nové sezoně těžké nohy a těžce se do formy zase dostává. Takže uvidím, do kdy budu soutěžit já,“ směje se muž, který dnes figuruje na osmatřicátém místě oficiálního žebříčku americké ligy jedlíků. Žebříček ovládají hlavně Američané, Radim v něm figuruje jako jeden ze dvou Evropanů.

Švestkové knedlíky mu jedou a příští rok chce opět pokořit svůj rekord

Radima Dvořáčka z Ostravy budou moci televizní diváci vidět v silvestrovském vydání zábavného pořadu Inkognito a bude soutěžit i poblíž Varšavy v pojídání tří kilogramů kebabu. „Soutěží nás víc, je to klání dvoučlenných týmů, tak do toho se mnou jde jeden známý polský jedlík,“ říká Radim Dvořáček.

V březnu roku 2025 „oslaví“ deset let svých účastí na soutěžích jedlíků. „Chci na to výročí sníst nějaký veliký dort. Jednou už jsem velký dort na soutěži v Anglii jedl, takový čokoládový, ale tentokrát chci, aby byl dvakrát větší. Aby měl tak čtyři kila,“ usmívá se Radim Dvořáček.

Příští rok také opět míří na Vizovické Trnkobraní, na švestkové knedlíky. „Ty mi jedou. Jsou to ty pravé švestkové knedlíky, jen uvařená kyselá švestka obalená speciálním tenkým těstem podle domácí receptury,“ říká Radim.

Sám považuje soutěžní knedlíky z Vizovic za spíše dietní jídlo. „Mně moc chutnají. Soutěže se letos zúčastnil i jeden Kanaďan, který nikdy žádné knedlíky nejedl a těch švestkových snědl asi sedmdesát a byl vyřízený. Pak mi říkal, že už se při tom sedmdesátém málem pozvracel. Prý to bylo kyselé a těsto se lepilo na zuby. Ale mně se jí dobře,“ říká s úsměvem muž, který se opět v této domácí, ryze české disciplíně pokusí v srpnu příštího roku opět zvýšit svůj rekord, který letos představuje 228 švestkových knedlíků za hodinu.

Pohled lékařky obezitoložky

Závodní jedlíci… Kontroverzní téma. Radim Dvořáček je zajímavým člověkem s velmi pevnou vůlí a velkým smyslem pro dosažení vytyčeného cíle, což dokazují nejen jeho výsledky ze závodů v konzumu rozličných poživatin, ale zejména fakt, že se dokázal vypořádat s obezitou dětského věku, a i přes svůj koníček si udržuje hmotnost v rámci normy.

Z pohledu lékaře klinika mi po přečtení článku jako první vrtala hlavou myšlenka o významu takových závodů. Co by mě vedlo k tomu sníst více než 200 ks knedlíků? Co by mi to přineslo kromě stoprocentní jistoty zažívacích obtíží? Jakou mám motivaci riskovat zdraví pro kus žvance? Nicméně jako lékařka opustím filozofickou rozvahu a přidám souhrnný pohled na možná zdravotní rizika.

Účastníci závodů v konzumu potravin mají obecně za úkol sníst abnormní množství definované potravy v co nejkratším čase či určeném časovém limitu. Samotnému klání většina „profesionálů“ věnuje čas důsledné nutriční a režimové přípravě. V zásadě se jedná o adaptaci zažívacího traktu na nárazový příjem excesivního množství živin. Cesty jsou obecně dvě. První typ jedlíků volí kontinuální pojídání větších objemů stravy dlouhodobě, což vede k chronickému energetickému nadbytku a tím pádem rozvoji obezity. Druhý typ volí cestu tzv. intermitentního půstu, tedy většinu dne nejí, stravu přijímají v jedné velké porci denně obvykle ve večerních hodinách. Před samotným závodem režim upravují – čeká je 2 až 3denní energetická restrikce před výkonem a většinou i po závodech zamezí nechtěným hmotnostním přírůstkům. V přípravě bývá využívaná i metoda dilatace žaludku tekutinou, tedy nárazový příjem i několika litrů vody. Rizikem je ovšem závažná porucha iontové rovnováhy.

Komplikace vzniklé nárazovým příjmem enormního množství stravy obecně můžeme rozdělit na akutní a chronické. Do první skupiny řadíme možnost uvíznutí sousta či jeho vdechnutí, což je bezprostředně život ohrožující stav. Patří sem i porucha pasáže zažívacího traktu, akutní pankreatitida, úporné zvracení s možností vzniku Mallory-Weisova syndromu (krvácení z podélných trhlin v jícnu po opakovaném vomitu), úplná ruptura jícnu či žaludku. U všech těchto stavů je reálné riziko ohrožení života, terapie vyžaduje akutní nemocniční péči, spolupráci lékařských týmů internistů, endoskopistů, chirurgů, ORL a ARO lékařů, často končí na jednotkách intenzivní péče.

Z dlouhodobých komplikací trápí soutěžící obecně zažívací obtíže chronického rázu např. pyróza, GERD (gastroezofageal reflux disease), porucha motility žaludku vlivem mikrotrhlin ve stěně a mnoho dalších. Za zmínku stojí i metabolické komplikace – na zpracování 200 kusů ovocných knedlíků je třeba maximálního vypětí zažívacího traktu včetně celé plejády hormonálních a enzymových pomocníků. Opakováním takového chování může dojít k překročení kapacity systému, jednoduše takovou zátěž nevydrží a rozvíjí se pak porucha glukózové homeostázy, zvyšuje se hladina krevních lipidů, kyseliny močové…vše vede k rozvoji metabolického syndromu obezity, zvyšuje se riziko rozvoje diabetu 2. typu se všemi důsledky, akceleruje se ateroskleróza. Podtrženo, sečteno, švestkový knedlík nás může dostat i na koronární jednotku s akutním infarktem myokardu či nám způsobit mozkovou příhodu.

Závěrem bych chtěla všem závodním jedlíkům popřát mnoho štěstí, a hlavně pevné zdraví!

MUDr. Iva Kišová, obezitoložka Městské nemocnice Ostrava