Takový obchod má jen Ostrava! Chci pomáhat maminkám dvojčat a nedonošených dětí, říká Helena Valo

Čekáte dvojčata. Věta, která spoustu nastávajících rodičů vyděsí. Vše se musí pořídit dvakrát. Co budou dělat, když budou obě miminka chtít přebalit? Nebo budou mít hlad najednou? Jak se to dá zvládnout? A kde vše pro dvojčata pořídit?

Jako záchranný maják se těmto vyděšeným rodičům může jevit Helena Valo. Žena, která na základě svých zkušeností založila obchod specializovaný na zboží pro dvojčata. Navíc kolem sebe také buduje komunitu rodičů, poradí a pomůže. Mnohým ušetří nemalé částky.

Kde vznikl nápad na obchod specializovaný na potřeby dvojčat?

Z vlastní zkušenosti. Mám nedonošená dvojčata, holky měly teď 19 let. Tehdy byla taková doba, kdy nic nebylo, nebyl ani internet. Neměla jsem se jak dostat k informacím. Takže jsem to prostě nějak zvládala, musela jsem se postarat a intuice často pomáhala.

Takže jste neměla kde čerpat informace, co pořídit?

Ne, vůbec. Byla jsem na mateřské a přemýšlela, co dál. Líbily se mi počítače, takže jsem se učila na nich. A tak to vlastně začalo. Chtěla jsem vytvořit nějaký web nebo blog, kde by maminky tyto informace našly na jednom místě. A tak jsem ve chvílích volna tvořila. Jen tak.

Nemělo to mít nějakou budoucnost?

Vůbec, s tím jsem do toho nešla. Prostě jsem se bavila. Když už web byl hotový, tak mi nějaká maminka tehdy napsala, jestli bych neprodala pláštěnku k tomu kočárku, který tam tehdy byl vystavený.

Takže první zákaznice.

V podstatě ano. Říkala jsem si, aha, tak to nějak zkusím. A uvidíme. V podstatě to tímto začalo. Nabalovaly se na to další věci, a tím se web rozjel. Začal fungovat jako e-shop, postupně se přidal Facebook a další věci.

Vše jste tedy vytvořila nevědomky?

Ano. Neměla jsem nějaký prvotní plán založit obchod, a už vůbec ne z toho udělat byznys. Bavilo mě tvořit na internetu, to bylo vše. Abych tím tvořila nějakou komunitu nebo ještě k tomu e-shop, na to jsem neměla ani pomyšlení. Měla jsem jen nějaký volný čas, a ostatní přišlo samo. Měl to být asi jen informační web, kde se maminky podívají, něco si přečtou.

Foto: Vladimír Pryček

Kdy jste začala vnímat, že se to rozrůstá?

Začala jsem s tím v době, kdy holky měly asi rok a půl. Když jim byly tři roky, už jsem otevírala obchod. Během roku se z webu stal e-shop a rozjel se. Ani jsem to nečekala, šlo to postupně a samo. Holky oslavily v neděli tři roky, v pondělí šly do školky a já jsem otevírala obchod.

Kde jste měla první obchod?

Tady v Ostravě na Kuřím rynku v centru. Byla to jedna malá místnost. Později se to nabalovalo, druhá, třetí. A i to přestalo stačit, takže jsem se s obchodem stěhovala do Radvanic, kde už byly o dost větší prostory. Obchod v centru byl na pěší zóně, což bylo pro mě velmi nevýhodné.

Z jakého důvodu?

Když si v mém obchodě maminky a tatínkové kupují nebo vyzvedávají výbavu, je toho často na malou dodávku. Kočárek, autosedačky, postýlky, spousta dalších a dalších věcí. Na pěší zóně nebylo možné zaparkovat a věci si pohodlně naskládat do auta. Potřebovala jsem místo, které by bylo přístupné pro všechny.

Jaký byl první produkt, který jste prodávala?

Samozřejmě kočárky. Po těch byla velká poptávka. Před patnácti lety byly na trhu tři a víc nic. Dnes už jich je více než třicet, takže se nabídka rozrůstá. Brzy nato jsem přidala další produkty, a to věci pro nedonošené děti. Dvojčata se totiž až v sedmdesáti procentech případů rodí dříve, a musíte je nějak zajistit. Oblečení tady vůbec nebylo, takže jsem si musela poradit jinak.

Jak?

Začala jsem ho kreslit a navrhovat.

Foto: Vladimír Pryček

Vy sama?

Ano. Firmy mi to pak na objednávku šily. A pak se přidávaly další věci pro nedonošené děti. Malinké plenky, všechno, co jsem kde našla, a bylo malinké, jsem pořídila, protože se to špatně shánělo a nikdo to tady nenabízel. Nebo ne cíleně.

Jak je to s kočárky pro dvojčata?

Občas složité. Přestože dnes je jich na trhu velká spousta, firmy často pro dvojčata vyrobí jeden dva druhy, ale už všechny ty doplňky ke kočárkům nepřizpůsobí. Nesedí tam spousta věcí, fusak například vůbec nesedí, nevejdou se do menších dvojčatových korbiček. Vše je větší, než maminky a tatínkové dvojčat potřebují. Situaci jsem proto chtěla – a částečně i musela – řešit.

Vyřešila jste ji?

Ano, mám svou vlastní šicí dílnu, kde všechny doplňky vyrábíme na míru. Máme vlastní výrobky a střihy. Maminky si tím pádem mohou zvolit výbavu, jakou samy chtějí. Ukážeme jim střihy, navrhneme, co přesně potřebují. Mají možnost výběru, zvolí si přesně to, co chtějí. Nemusí vybrat to, co je, a takzvaně se vejde do jejich kočárku. Je možné zvolit si různé barevné varianty, materiály. Zkrátka si vše vyberou, a my jim to na míru ušijeme a zajistíme.

Takže jste si vytvořila vlastní kolekci?

Dá se to tak říct. Mám k dispozici vzorníky, a maminky si tak mohou vzít už i to, co máme našito. Když mají speciální požadavky, přizpůsobíme se a vyrobíme to, co po nás požadují. Děláme věci na míru, vyšíváme jména, sháníme látky, které nikdo nemá. Každý kočárek je jiný a musí se přizpůsobit potřebám.

Působíte sice v Ostravě, ale klientelu máte po celé republice, je to tak?

Tím, že existuje e-shop, a lidé si zvykli nakupovat přes internet, tak ano. Hodně tomu pomohly také sociální sítě, především Facebook a Instagram. Tam jsou maminky aktivní a poradí si, kde je co nejlepší. Dnes je velmi důležité doporučení. Nemám nikde reklamu, ale přesto se ke mně dostanou. A takové osobní doporučení je velmi cenné, protože se mnou byl někdo spokojen a doporučil mě dál. Toho si vážím.

Foto: Vladimír Pryček

Máte vůbec nějakou konkurenci?

Nemám. Jsem jediný obchod v České republice i na Slovensku. Tam byla jedna paní, začínaly jsme v podstatě společně, má stejně stará dvojčata, ale její obchod už nefunguje. V Kolíně je například obchod, který nabízí více kočárků i pro dvojčata, ale to podle mě není to hlavní. Není tak důležitá nabídka, jako ten člověk. Člověk, který těm nastávajícím rodičům řekne, co s těmi dvojčaty dělat. Nově nabízíme i kurzy kojení dvojčátek.

Ve svém obchodě prodáváte vy sama?

Ano, zakládám si na individuálním přístupu. To je podle mě gró mého obchodu.

Jak taková návštěva u vás v obchodě probíhá?

Domluvíme si individuální schůzku. Přijde jen budoucí rodina, někdy i budoucí prarodiče, protože chtějí být u toho. V obchodě není nikdo jiný, a mohu se jim tedy plně věnovat. Jsme tak spolu klidně i tři hodiny, povídáme si, zjišťuji jejich potřeby, rozptyluji obavy. Mnoho maminek znám v podstatě od těhotenství. Jsme spolu pak v kontaktu mnoho let. Setkáváme se, posílají mi fotky a podobně. Není tomu tak, že u mě jen anonymně nakoupí, a pak už nic. Nestává se, že bych neznala člověka, od kterého mi v e-shopu přistane objednávka na kočárek.

Takže tvoříte de facto komunitu.

Hodně velkou.

Propojujete maminky mezi sebou?

Ano, snažím se. Když mají nějaký problém, zdravotní nebo něco s dvojčaty řeší, vzájemně si mohou pomoci. Když se stane, že maminku s dvojčaty opustí partner a ona se dostane do nelehké finanční situace, snažíme se sehnat jí výbavu. Tyto maminky spolu hodně drží a vzájemně si pomáhají, což je krásné sledovat.

Foto: Vladimír Pryček

Máte srovnání, zda jsou maminky dvojčátek víc semknuté než maminky s jedním miminkem?

Mám pocit, že spolu hodně držíme, protože víme, že to není jednoduché mít dvě stejně staré děti. Také z doslechu vím mnoho příběhů, že dvojčátkové maminky drží při sobě. Řeči, že je to úplně super, protože maminka dvojčat bude mít vše najednou a ne postupně, jsou velký mýtus a nedivím se, že to maminku dvojčat rozzuří. Když s něčím nemáte zkušenost, nemáte si s těmi lidmi o čem povídat. Nejde pochopit, že děláme spoustu věcí jinak. Komunita maminek s dvojčaty je jiná.

Co se honí v hlavě ženě, která se dozvěděla, že čeká dvojčata?

Sama jsem trochu výjimka, protože jsem si řekla – tak jo, to bude dobrý. Hodně záleží na povaze a na tom, jak kdo přistupuje k životu. Hodně maminek to v sobě dlouho řeší, zejména tehdy, když mají ještě další děti, malinké, třeba do tří let. Představa starat se najednou o prakticky tři miminka, to je slušná nálož. Maminka může být rozhozená z toho, že neví, jestli se stihne o vše postarat. Do toho všichni straší předčasným porodem, různými fámami, které kolují. Musí se s tím chvíli smiřovat a dopřát si čas zvyknout si na tuhle situaci.

A co tatínci dvojčat?

Také to řeší, i když to možná na sobě nedávají znát. Také se s tím, že budou mít dvě děti, musejí vypořádat. Tatínkové obvykle řeší tu finanční stránku věci, aby se postarali a zabezpečili rodinu, možná budou potřebovat větší auto, větší byt, protože bydlí třeba v malém bytě 2+1. Vlastně si celá rodina musí na tuto situaci zvyknout.

S jakými situacemi se maminky dvojčat běžně setkávají?

Problém může být třeba výtah v paneláku, na úřadech, u lékaře. Musíte spoustu věcí promýšlet a zjišťovat, jestli to je pro vás vhodné, jestli se dostanete přesně tam, kam potřebujete. Výzva je třeba jít na plavání s dětmi, na cvičení, protože máte děti dvě, a musí tam s vámi někdo být. V takovou chvíli dost vnímám sociální izolaci. Když ke mně do obchodu přijde maminka a řekne, že je nějaký kočárek krásný a líbí se jí, řeknu jí, že musí být samostatná a schopná se s tímto kočárkem dostat třeba do prvního nebo třetího patra bez výtahu. Protože taková situace může nastat a nastane. Stačí, aby někde u lékaře nejel výtah. Vše musí být jednoduché, je třeba si to už v začátku co nejvíc ulehčit.

Vy se ale nevěnujete jen svému obchodu?

Jsem zakladatelka nadačního fondu Kulíšek nedonošeným dětem a koordinátorka Nedoklubka v Ostravě.

Jak vznikla spolupráce s Nedoklubkem?

Do Nedoklubka jsem vstoupila díky obchodu. Když jsem sortiment rozšířila na nedonošené děti, nechtěla jsem věci jen prodávat. Maminkám chci radit a pomáhat, prodej je pro mě druhotný. Propojila jsem se s Nedoklubkem proto, abych maminkám předčasně narozených dětí mohla říct, že tady se jim dostane pomoci a rady. Aby péče byla komplexní.

Foto: Vladimír Pryček

Na ten popud vznikl nadační fond Kulíšek?

Paní primářka naší neonatologie chtěla mít jako součást svého oddělení nadační fond. Neonatologie pečuje také o nemocné děti. A existují rodiče, kteří chtějí za péči poděkovat nejen slovně, ale věnovat nějaký příspěvek, něco oddělení koupit, prostě pomoci. Nejlépe se takové věci řeší přes nadační fond, který dostává tyto finanční dary. A paní primářka rozhoduje, co se z těch peněz koupí. Například nové inkubátory, nebo se vybaví místnost pro maminky, aby si měly kde odpočinout, a podobně. Navíc Nadační fond pořádá během roku několik akcí.

Co pořádáte za akce?

Pořádáme několik sportovních a společenských akcí během roku. Největší událostí je Polanský charitativní běh, který pořádáme na jaře, proběhne letos v dubnu. Na podzim míváme Setkání nedonošených dětí ve Světě techniky v Dolní oblasti Vítkovice. Velmi populární je říjnová akce „Kávička pro Kulíška“, kde jsou zapojené kavárny z různých měst a část výdělku za kávu předají NF. A proč káva? Děti dostávají totiž kofein jako lék! Překvapující, že? Tím, že získáváme od sponzorů a partnerů také materiální dary, máme možnost připravit maminkám dárkové balíčky. Vždy jednou měsíčně se vydáváme předat tyto balíčky a popovídat si. Sdílet vlastní zkušenosti, že jsme také měly děti nemocné, takové maličké, a dnes studují, pracují, jsou samostatné. Těm, kteří si tím právě prochází, to dodává víru, že i u nich vše dobře dopadne.

Snažíte se komunikovat i s lékaři?

Tady v Ostravě jsou, co se týče porodu dvojčat, velmi otevření a lze spoustu věcí probrat. Když se maminka necítí na přirozený porod, nebo naopak se na něj cítí, lékaři vycházejí vstříc – samozřejmě pokud to jde. Mají tam porodní asistentky, duly, bonding, přikládání ihned po narození. Všechno tady v Ostra­vě jde. I proto sem možná jezdí mnoho maminek dvojčátek rodit, klidně i z různých koutů republiky.

Foto: Vladimír Pryček

Kdyby chtěl někdo fondu pomoci, jak na to?

Na našich webových stránkách je číslo účtu, kam mohou lidé přispívat. Finanční příspěvky jsou různé, pravidelné od rodičů, kterým na neonatologii zachránili děti, příspěvky od přátel těch rodičů, ale třeba i „svatební“ příspěvek, kdy se manželé rozhodli místo darů vybrat peníze a darovat NF. Všechny tyto příspěvky jdou na pomoc těm, co to potřebují. Všichni, kdo ve fondu pracují, to dělají na bázi dobrovolnictví. Přispívají nám také firmy, ať už penězi, hmotnými dary, uspořádáním akce pro náš NF – koncert, sportovní akci, bazárek atd.

Vnímáte nějaký rozdíl mezi maminkami nedonošených miminek a těch, které se narodí v řádném termínu?

Ano, maminky nedonošených miminek chtějí jen to, aby jejich děti byly zdravé a šťastné. Změní se jim pohled na svět. Maminky zdravých dětí řeší věci, které jsou z toho našeho pohledu nepodstatné. Když vidíte miminko, které má pár gramů a nevíte, jestli se někdy samo nadechne nebo jestli bude zdravé, řešíme jen to, aby bylo šťastné a spokojené. Když má pak nějaký problém, mávneme nad tím rukou – on špatně slyší, tak dostane naslouchátko, to není nic hrozného. Ale maminky zdravých dětí, které si neprošly tím, co my, to vnímají jinak.