Nejnovější zprávy: Masarykovo náměstí v Ostravě v sobotu ovládnou autoveteráni Akce plná netradičních zážitků. Ostrava ožila Freedom Festem

Gastronomie

Tohle bylo málem sousto nad jeho síly. Ale jedlík nakonec tříkilový řízek udolal

​Tentokrát si dal opravdu těžký cíl. Radim Dvořáček alias Steel Rod Radim, jedlík z Ostravy, který na to svou útlou figurou vůbec nevypadá, se rozhodl, že v Řízkárně u Orla v údolí mezi Zábřehem a Výškovicemi spořádá tříkilogramový řízek.

Foto: Petr Broulík

K řízku mu kuchaři z oblíbeného podniku připravili také mísu šťouchaných brambor. Kdyby neměl dost.

Řízek na rozměrném prkénku je nádherný. Měří čtyřiašedesát centimetrů na délku a šestačtyřicet na šířku. Je usmažený ze tří kilogramů vepřového, ale poctivý propečený trojobal mu nějaké deko k té váze ještě přidá navíc.

Foto: Petr Broulík

Zprvu optimisticky naladěný jedlík z Dubiny si nechává tuto tabuli obstavit i miskami s omáčkami a okurčičkami, beraními rohy a dalšími delikatesy k přikusování. Číšnice řízkárny mu dávají na stůl velké sklenice vody a coly.

Trénoval. Pár kily zeleniny a půstem

Jedlík spustí dvě kamery, které ho po celou dobu budou natáčet a anglicky pozdraví fanoušky své stránky, kterou jako youtuber Steel Rod Radim provozuje.

„Ano, trénoval jsem,“ svěřuje se. „Naposledy jsem jedl předevčírem večer a dal si na večeři v pondělí nějaká tři kila zeleniny a ovoce. Abych se připravil na to množství jídla. A celý včerejšek až doteď už jsem pak nic nejedl. Jen hodně piju,“ prozrazuje svůj „trénink“ Radim Dvořáček.

Řízkárna u Orla je řízky vyhlášená, majitel Tomáš Orlický si ten obrovský flák masa v trojobalu fotí a natáčí. „Smažili jsme ho o něco více než běžné řízky, asi patnáct minut. Pak jsme ho ještě na chvilku strčili do konvektomatu, aby byl opravdu propečený,“ říká.

Dnes to není brnkačka, obracel jedlík oči v sloup

Radim Dvořáček spustí stopky a odhodlaně se pustí do obrovitého řízku.

Zpočátku mu to jde skvěle, ale zkušený borec se zápisem v České knize rekordů upozorňuje, že dnes to nebude žádná „brnkačka". Po půlhodině je vidět, že mu dnešní výkon dává zabrat. „Nejde to vůbec lehce,“ svěřuje se borec a po dalších minutách je vidět, že se začíná doslova trápit.

Těžce polyká, odfukuje, občas zvedne úpěnlivě oči k nebi. Vlastně ke stropu řízkárny. „Někdy mám o něho strach,“ říká maminka, která ho sem doprovodila. Sama si dává, možná ze solidarity, půlkilový „kolořízek“, tedy největší řízek, který tady dělají. Když ho v Řízkárně u Orla sníte do patnácti minut, nemusíte ho platit. Ale maminka přeborníka ho nakonec nesní celý a nechá si zbytek zabalit.

Jednou pojídání řízku vzdal. Kvůli hranolkům

Její syn vypadá, že se opravdu trápí. „Mnoho jedlíků jede na čas a spíše jsou to jedlíci-sprinteři a dlouho jíst nedokážou. Mozek jim vyšle stopku. Já dokážu jíst klidně hodinu, jsem spíše jedlík maratónec,“ říká útlý muž se zřejmě nafukovacím, rozhodně ne běžným žaludkem.

Řízek krájí na malé kousky, protože se mu lépe polykají. Jeho čelisti však dnes neustálým žvýkáním dostávají zabrat. „Hodil by se nějaký externí žaludek na kabel. Takový externí disk,“ vzdychne jedlík.

„Jednou jsem v Německu podobnou porci vzdal, ale to bylo ještě v době, když jsem začínal. Taky to byl podobně velký řízek, ale nedojedl jsem ty hranolky, kterých k němu byla fakt velká hromada,“ vzpomíná Radim Dvořáček.

Musí ten řízek hlavně sníst

Šéf Řízkárny u Orla jedlíkovi žádný časový limit na spořádání této superporce nedal. „Musí to jenom sníst. Ty brambory nemusí, jsou spíše navíc,“ říká majitel Tomáš Orlický a po nějaké době z podniku odchází a nechává jedlíka s megařízkem na pospas osudu a pod kontrolou personálu řízkárny.

Na stole už řízek ubývá opravdu po malých částech. Ale najednou je ho čtvrt, po dalších pár desítkách minut už má velikost nějakých dvou pořádných řízků, pak už si člověk říká, že teď už má podobu řízku při nedělním rodinném obědě a pak před borcem už leží jen pět posledních malých kousků.

Byl to tentokrát boj

To už přece jedlík dá levou zadní. Obličej Radima Dvořáčka je těsně „před cílem“ opět usměvavý, ale je dobře na jeho výrazu vidět, že ho dnešní výkon dost zmohl. Trávit tu tříkilovou placku vepřového bude jeho žaludek určitě několik dalších dní. „Ještě ty brambory,“ provokuje ho jeho maminka. „Ty už asi jen vyzkouším, celé je asi nedám. A nejsou povinné,“ říká jedlík.

Radim Dvořáček polyká poslední sousto tříkilového řízku a stopky se zastavují na hodině a padesáti minutách. Oběma kamerám už před chvílí došly baterie a vypnuly se. „Byl to tentokrát opravdu boj,“ odfukuje k prasknutí nacpaný, ale spokojeně se usmívající Radim Dvořáček.

„Příště si ale dám asi přeci jen menší porci.“