Toyota Proace Verso. Nomád na čtyřech kolech

Virus zavřel hotely, mezi lidmi není zrovna bezpečno. Cestování po vlastní ose je tak jasná volba. A s Toyotou vybavenou kempingovým modulem od EGOÉ dvojnásob.

Není se čemu divit, že kombinace minivanu s kempingovou vestavbou na míru získávají na popularitě. Přes týden vozíte vlastní potomky i děti sousedů, celkem až 7 kusů, do školy a kroužků. Na víkend je sousedům necháte na krku, namontujete kempingovou výbavu a ve dvou mizíte z města. Přitom není nutné hledat kempy, stačí se chovat trochu ohleduplně a užít si ten nenahraditelný pocit ze svobodného pobytu v přírodě.

Když jsme usměvavou Petru Kubielasovou, fleet manažerku ostravské pobočky AUTOBOND GROUP, požádali o něco zajímavého do testu, jako první ji napadl „Nomád“. Chvilku jsme na sebe s šéfredaktorem koukali, v karavanistickém žargonu nejsme kovaní, ale po krátkém vysvětlení jsme pochopili, o co jde, a poznali, že tohle chceme!

Jasně, Toyota Proace Verso je na první pohled úplně nudný a seriózní minivan. Autobus, který bezpečně odveze kupu dětí, diskrétně a spolehlivě přepraví VIP hosty nebo hromadu nákladu. Ale verze Nomad s kempingovým modulem Hiker od EGOE dostává úplně jiné grády. Tohle bude zajímavý testovací týden!

Za pár dní si auto přebírám v showroomu AUTOBOND GROUP v Hrabové. Vše běží jak po drátkách. Když jsi z respektovaného média, celé je to bez zbytečných formalit. Žádná kontrola škrábanců na příplatkových litých kolech ani počítání ťukanců na blatnících. Prostě si věříme. To se mi líbí! Zastavujeme se jen u pátých dveří a následuje prohlídka „bydlíku“. Dvojpostel je široká, matrace vypadá dost pohodlně, a to nejzajímavější je ve vestavbě pod ní. Tam je normálně celá kuchyň! Pracovní deska, dřez s tekoucí vodou, lednička a hromada šuplíků i pořádný vařič. Kaczi bude určitě nadšená. Že nevíte, kdo je to Kaczi? Kaczi je talentované děvče, zpěvačka a taky zapálená cestovatelka. Sama se svou terénní Toyotou projela velký kus světa, tak bude zajímavé, jak se jí bude zamlouvat tahle funglovka.

Sedám za volant a cením staré dobré analogové budíky. Dokonale přehledné, a dokonce zůstalo místo i pro kontrolku světel. To je paráda! Ale není se třeba bát, je to Japonec, takže má všechny moderní prvky. Head-up displej, adaptivní tempomat, varování před opuštěním jízdního pruhu, parkovací kameru, dešťový senzor, startování tlačítkem i Apple CarPlay. Dobře, kdybych chtěl hledat mouchy, tak zmíním, že kamera by mohla mít lepší rozlišení a displej infotainmentu by se hodil o pár palců větší, ale na jejich rychlou a spolehlivou funkci to nemá vliv, takže převažuje spokojenost.

Trošku zklamáním je, že moje Toyota je v manuálu. V zájezdovém autobusu jsem čekal automat, ale po prvních kilometrech se ukáže, že manuální převodovka je výborně odstupňovaná a řazení je snadné a přesné, takže přestávám brblat.

Pozice za volantem je na minivan velmi dobrá, volant i sedačku lze široce nastavit a zmírnit tak dodávkový posed. Bohaté prosklení, velká zrcátka a minimální převisy karoserie dělají jízdu příjemnou a já mám dokonalý přehled o provozu. Tady bez výhrad. Sedačka je poměrně velkorysá a připravená být oporou při cestách po celé Evropě. Jen pravý loket bude možná lehce otlačen, jelikož loketní opěrka opět dává vzpomenout na zájezdový autobus. Bohužel na ten z devadesátých let. Loketka je až příliš subtilní a delší odložení pravé ruky není úplně komfortní. K mechanické ruční brzdě až na podlaze by se nemusela ohýbat snad jen Saxana. Ale díky tomu, že je brzda tak nízko, lze mezi předními sedačkami docela pohodlně projít do druhé řady. Nebo vylézt na postel.

Když během pár kilometrů potřetí sbírám mobil z podlahy, pochopím, že ta mělká schránka před řadící pákou je úplně k ničemu. Samozřejmě, je tu velká schránka před spolujezdcem, další uzavíratelná je nahoře na palubovce, ale do žádné z nich nedám mobil připojený kabelem. Tohle je jedna z mála věcí, která mě bude rozčilovat každý den. Do té doby, než rezignuji a na mobil si koupím držák.

První den ukázal, že koncepce „v každém rohu kolo“ je pro minivan úžasná. Auto je obratné, není příliš citlivé na boční vítr a v podstatě na půdorysu osobního auta nabídne královský prostor pro 8 pasažérů. A ještě zbude místo i pro nějaká zavazadla.

Odpoledne předávám auto fotografovi Radimovi. Pozorný čtenář ví, že Radim je světoznámý hledač atraktivních lokalit pro oko svého dronu. Co čtenář ještě neví je, že slíbil nafotit Kaczi na Islandu. A tak je dnes první den, kdy jsem rád, že nás momentálně za hranicemi úplně nechtějí, protože nám závidí, jak skvěle naše vláda zvládá ten virus. Vážně nevím, jak bych v Autobondu vysvětloval, že mi fotograf zmizel s jejich bydlíkem a mladou zpěvačkou kdesi mezi termální prameny v islandské divočině a vrátí se asi tak za tři týdny. To by ani nejlepší fotky na světě nevyžehlily a na slíbený sporťák Toyota Supra bych mohl honem rychle zapomenout.

Realita všedního dne v dobách korony je krutá i pro ambiciózní fotografy a Radim i Kaczi tak musí vzít za vděk zatopenou pískovnou poblíž Bohumína.

Když se pak v redakci kocháme fotkami, ptám se, co na bydlík říkala zkušená cestovatelka. Radim tlumočí jen slova chvály. Kaczi to vidí v jasných barvách. Tuhle Toyotu by plně využila pro cesty na koncerty se všemi nástroji, na které umí hrát. A že jich je! Jen piano by zůstalo doma. A ještě by mohla přibrat pár stopařů. Ve volných dnech by umístila zpátky kempingovou vestavbu a vyrazila do přírody. Pěkně bez cíle, na divoko, jak se na nekonformní písničkářku sluší. Protože i cesta může být cíl!

Když kempingovou výbavu od EGOÉ chválí zkušená cestovatelka, musím ji taky pořádně prozkoumat. Tu vestavbu, samozřejmě! Rošt postele leží na sklopených sedácích druhé řady. Montáž i demontáž je překvapivě snadná i pro manuálně ne příliš zdatného pisálka, jak se ukáže v dalších dnech, kdy bude Proace sloužit jako rodinný vůz i shuttle pro amatérské hokejisty. Pod roštem je samotná vestavba, kterou lze na kolejnicích povytáhnout ven. Stejně tak můžu vyjmout jednotlivé moduly – vařič s pracovní deskou nebo skládací dřez s baterií, kterou lze vyměnit za sprchu. Ve výbavě je i lednice a několik šikovných úložných prostorů.

Ano, není to klasický obytný vůz, při nácviku vaření jsem pořád venku z auta a před deštěm mě chrání jen páté dveře. Naštěstí se vyklápí dostatečně vysoko, takže výškově – ne výkony – průměrný hokejista se při obsluze kuchyně nemusí obávat o svou hlavu.

Mít možnost vypadnout na víkend z civilizace, vézt si s sebou veškeré vybavení pro své outdoorové aktivity, večer mít kam hlavu složit a v pondělí ráno zase osadit auto sedačkami, fungovat jako mamma car a zase se těšit na víkend. To je to kouzlo Nomáda.

Měření ukáže, že postel je široká přes 140 cm, dlouhá dva metry a nocležníkům nad ní zbývá dost místa, aby mohli pohodlně fungovat a netrpěli klaustrofobií. Rošt je bytelný a ovládání klimatizace i čtecích lampiček v dosahu. Okna jsou náležitě zatmavená, kdo by potřeboval ještě větší pocit soukromí, pořídí si do nich třeba jednoduchá stínítka. Ne! Žádné postelové scény součástí testu nebyly, ale hlubší přezkum spací vestavby naznačuje, že při výběru alespoň trochu skladného protějšku jsou teoreticky možné úplně bez omezení. Díky nezávislému topení klidně po celý rok.

Když tak to auto před domem zkoumám, chvilku přemýšlím, že bych se dneska rodině zapřel, zmizel jak pára nad hrncem, koupil buřty a pár lahváčů a zašil se s Toyotou někam k lesu, ale než tu myšlenku uchopím, vybíhá z domu nejmladší z testovacích jezdkyň, okamžitě je zaujata autem, které má vlastní postel a můj plán se rozplyne.

V dalších pracovních dnech jde vestavba stranou. Vlastně do kufru. Zvedám sedačky druhé řady a z auta se stává pětimístný mamma car. Prostor v druhé řadě je velkorysý. Sedadla lze posunout, sklopit a jsou dost široká, takže v pohodě pojmou tři dětské sedačky vedle sebe. Obří posuvné dveře na obou stranách vozu jsou geniálně praktické, nakládka a vykládka dětí je až směšně snadná. Do auta by se snad dalo najet rovnou i s kočárkem. Kdo má děti a poznal ten komfort šibovaček, už nechce jinak!

Kdybych opravdu potřeboval odvézt další tři pasažéry, vymontuju vestavbu, což je pro dva lidi otázkou pár minut a můžu nahodit třetí řadu sedaček. Dokonce zůstane i nějaké místo pro zavazadla. Ano, pro 8 hokejistů s kompletní výstrojí by to už nebylo, ale dětské aktovky a sportovní výbava se vejdou s přehledem.

Týdenní rodinné i pracovní nasazení jen potvrdilo první dojmy. Proace Verso je příjemným společníkem, nabízí dostatek prostoru pro posádku, dvoulitrový diesel je dostatečně silný a převodovka přesná. Podvozek je ve srovnání s německou konkurencí plavnější, ale nepostrádá jistotu. Díky na dodávku kompaktním rozměrům je Toyota překvapivě obratná i ve městě a jeho okolí. Důkazem budiž, že ani ženě, zvyklé na moderní městské SUV, nečinilo užívání a zejména parkování tohoto auta žádné obtíže. Ze všeho nejvíc se jí však líbilo přídavné vnitřní zrcátko, kterým lze sledovat děti.

Na dálnici jsem musel ocenit výborně fungující adaptivní tempomat a nízkou hladinu hluku, která ve voze panuje při jízdě legálními rychlostmi. Dvoulitrový diesel má sil tak akorát, xenonové světlomety svítí velmi dobře, podvozek není přehnaně tvrdý, brzdy jsou účinné a dobře se dávkují.

Silnou stránkou Toyoty Proace Verso Family je variabilita. Všechny sedačky, krom řidičovy, lze sklápět a posouvat. Dvě zadní řady lze vyndat a získat tak zavazadlový prostor velký jak díra ve státní pokladně. Nebo lze nainstalovat kempingovou vestavbu, vyrazit do přírody, hodit se do klidu a na všechny schodky zapomenout. A to je přesně to, co občas potřebuje každý.

Technické údaje:

Typ motoru: vznětový přeplňovaný čtyřválec
Nejvyšší výkon: 104 kW
Zavazadelník /bez třetí řady sedadel/: 2381 l
Objem nádrže: 69 l
Nosnost: 900 – 1000 kg

Vnější rozměry

Délka: 4959 mm
Šířka: 1920 mm
Výška: 1899 mm
Rozvor: 3275 mm

Základní cena Toyota Pro Ace Verso Family: 976.000 kč bez DPH

Základní cena vestavby EGOÉ: 89.900 Kč bez DPH

Foto: Radim Kolibík