Společnost
03/11/2019 Jaroslav Baďura

Třicet let svobody: Jak se Zoo Ostrava stala mimořádně úspěšnou zahradou

​Magazín PATRIOT připravil k 30. výročí sametové revoluce seriál reportáží, rozhovorů a analýz na nejrůznější témata, související se změnami, které za uplynulých 30 let v Ostravě proběhly.

Ostravská zoologická zahrada před několika dny ohlásila další rekord.

V sobotu 26. října (v den 68. výročí založení zoo) byla překročena historicky nejvyšší návštěvnost, kterou zahrada zaznamenala v roce 2014. "V tom roce zoo navštívilo 540 518 lidí. Tento rok tak má jistý nový rekord," uvedla mluvčí zahrady Šárka Nováková.

Jak vnímá posledních třicet let Zoo Ostrava?

V jakém stavu se nacházela ostravská zoo v roce 1989?
Zoo samozřejmě byla v té době poplatná době.

Jaké byly rozvojové plány tehdejšího vedení města - měla se zoo nějak rozvíjet, co plánovali?
Na tuto otázku asi nejsme schopni odpovědět, tuto dobu jsme nikdo z nás v zoo nezažili, a proto máme jen zprostředkované informace a asi nám ani nepřísluší se k tomu vyjadřovat.

Jaké byly první kroky po roce 1989?
Byly odrazem doby a společnosti. Po roce 1989 ostravská zoo procházela, obdobně jako všechny ostatní české zoo a mnohé další instituce a organizace, obdobím nestability a oprávněných obav o svou další budoucnost. Lidé měli jiné starosti a priority, nabídla se jim možnost něčeho úplně jiného, než byli desítky let zvyklí. A i návštěvnost zoologických zahrad prudce poklesla. Je ale objektivním faktem, že již několik let před rokem 1989 v Ostravě nepobíhala výraznější investiční činnost a ani potřebné opravy.

Jak se situace vyvíjela dále?
Po roce 1989 situace pokračovala a zoo nejen stagnovala, ale přímo chátrala. Odrazil se zde typický porevoluční chaos a nestabilita, a to nejen v oblasti investiční, ale i v oblasti personální. Jinak to asi ani nemohlo být. A takřka na nic nebyly peníze. Zoo tak byla typickým odrazem přechodné doby a velkých změn nejen v celé české společnosti, ale zejména v našem složitém a velkou restrukturalizací a nezaměstnaností postiženém regionu. Celá neblahá situace se pochopitelně promítla nejen do zastarávání infrastruktury a stavu zoo navenek, ale postupně i do druhové skladby zvířat.

V jakém smyslu?
Docházelo k úbytku chovu velkých druhů savců a byl ukončen například chov zubrů, bizonů, tapírů čabrakových či slonů. Ještě o něco později dochází k ukončení chovu dalších velkých zvířat – tygrů sumaterských, levhartů kříženců, tapírů jihoamerických, medvědů syrských, ledních a dalších druhů. S potřebným odstupem času je ale třeba říct, že tato omezení byla žádoucí a že představy o chovu zvířat v zoologických zahradách se tak rychle měnily a vyvíjely, že pro tyto velké druhy savců prostě v Ostravě nebylo důstojné umístění a ekonomická situace tehdy ani náhodou neumožňovala chystat velké drahé projekty, natož je realizovat.

Kdy se podmínky začaly měnit k lepšímu?
K postupné stabilizaci a „dávání věcí do pořádku“ začalo docházet až od roku 1994, kdy na místo ředitele nastoupil dlouholetý pracovník zoo Dr. Josef Stehlík. Pod jeho vedením došlo ve druhé polovině 90. let k postupné stabilizaci, kdy se situace v organizace postupně uklidňuje nejen personálně, ale začíná postupně probíhat alespoň část z nutných opravy mnohdy havarijních stavů na mnoha místech areálu. Objevují se i první menší investice, jakými jsou výstavba nových voliér dravých ptáků (1997), nová expozice rysů a voliéry papoušků a handicapovaných ptáků (vše 1998), nové seníky pro jeleny (1999). Z nových druhů zmiňme rysy kanadské nebo siky vietnamské. Dochází k výraznému rozšíření chovu papoušků a vrubozobých ptáků. Důkazem navracející se stabilizace a pomalého vzestupu ostravské zoo bylo její přijetí do prestižní Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) v roce 1996.

Co zásadního v zoo vzniklo v prvním, druhém a třetím desetiletí od roku 1989?
Milénium: Obdobně jako ve druhé polovině 90. let, pokračovala i v prvních letech nového tisíciletí výstavba expozic menšího rozsahu. V roce 2000 to byl nový výběh pro lvy a zimoviště plameňáků. Za zlomovou událost, která udělala definitivní tečku za další stagnací ostravské zoo, lze považovat výstavbu a otevření nového a moderního pavilonu slonů (2004). O rok později byla ostravská zoo přijata do Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA). Zejména díky finanční podpoře a přízni zřizovatele zoo statutárního města Ostrava byly v letech 2005 až 2008 postupně dokončeny a zpřístupněny nové expozice pro poníky a osly, voliéry ptáků Tibetu a Číny, expozice jeřábů a pandy červené. V roce 2007 byl otevřen Botanický park s cca 6 km dlouhými stezkami, poté následovala výstavba nových skleníků sloužících jako zázemí botanického oddělení. Zoo tak vykročila na cestu postupného rozšíření svého programu o botanickou zahradu.

Co bylo dál?
V roce 2009 vznikla úpravou vstupu do výukového centra expozice Malá Amazonie. Vrcholem rozvoje první dekády nového milénia bylo dokončení a otevření (2010) nového expozičního komplexu pro medvědy a hulmany nazvaného Čitván, rozsáhlá rekonstrukce pavilonu hrochů (Tanganika) a expozice Na statku s domácími zvířaty. Tolik potřebných investic se dočkalo rovněž zázemí zoo, zejména byla provedena rozsáhlá plynofikace, postupně je budováno nové oplocení kolem celého areálu, bylo postaveno několik čističek odpadních vod včetně kanalizace a podařilo se také modernizovat a zvětšit celé chovatelské zázemí včetně nově vytvořených prostor pro ryby a plazy.

S výstavbou přišly i demolice...
Ano, současně s výstavbou nových objektů došlo také k demolici některých starých a zcela nevyhovujících staveb, jakými byly například letní restaurace, starý skleník nebo staré voliéry ptáků u hlavní cesty. V chovatelské oblasti došlo na jedné straně k postupnému ukončení chovu některých velkých druhů savců (např. pumy, jaguáři, medvědi lední, nosorožci, pro které nebylo možné rychle zcela změnit životní podmínky tak, aby nadčasově odpovídaly jejich potřebám), současně však proběhlo výrazné rozšíření druhové pestrosti o druhy v Ostravě dříve téměř nechované, jako jsou plazi, ryby, obojživelníci a bezobratlí. Mezi největší chovatelské novinky nového milénia lze kromě řady druhů plazů, ryb a obojživelníků řadit lemury Sclaterovy, jeřáby sibiřské a pardály obláčkové.

Co se změnilo v posledních deseti letech?
Za velké podpory statutárního města Ostrava má ostravská zoo našlápnuto k výrazné změně své tváře, která ji posune opět na přední místo v rámci zoologických zahrad v ČR. V roce 2011 byl otevřen pavilon Papua – velká akvaterarijní expozice s papuánskými rybami a plazi. V roce 2013 se návštěvníci dočkali nové moderní restaurace Saola s celoročním provozem spojené s výukovým sálem a venkovním vodním světem. Nový vstupní areál nahradil ten stávající a výrazně zvýšil komfort návštěvníků. Vedle samotných pokladen, nové zooprodejny a toalet objekt zahrnuje také nové zázemí pro správu zoo. V ostravské zoo doposud nevyužitý způsob prezentace zvířat nabídlo návštěvníků asijské safari, které je vzniklo na louce za výběhem velbloudů. Nejnáročnějším z realizovaných projektů byla přestavba pavilonu vodních ptáků na Pavilon evoluce, který byl otevřen v roce 2015 a obývají jej skupiny šimpanzů hornoguinejských a kočkodanů Dianiných, unikátní damani pralesní a řada zástupců afrických ptáků, plazů, ryb i bezobratlých.

To jsou velké a viditelné změny...
Vedle těchto „velkých“ projektů bude zoo i nadále pokračovat s celou řadou změn menšího rozsahu, jako jsou např. estetizace starších pavilonů či budování menších expozic naší fauny v rámci botanických stezek. Jedná se například o voliéry pro velké dravce (2014), Mokřady (2015), expozici pro želvy ostruhaté (2016), Tsavo – expozice pro mangusty a dikobrazy (2019)… Zoo Ostrava se stala jedním z nejvýznamnějších turistických cílů nejen v MSK, ale celé ČR. Je také uznávaným chovatelem mnoha druhů vzácných zvířat a podílí se na řadě záchovných programů, záchranných a repatriačních projektů, a to nejen v rámci ČR, resp. Česko-Slovenska, ale i v rámci Evropy, v některých případech dokonce světa. S více než 430 chovanými druhy a s více než 4000 jedinci patří dnes mezi tři největší zoo v ČR.

Jak se proměnila za tu dobu nejen zoo samotná, ale i péče o návštěvníky, stravovací provozy?
Našim cílem je, aby se u nás všichni návštěvníci cítili dobře a každý si v zoo našel to své. Snažíme se myslet i na skupiny lidí, kteří jsou nějakým způsobem limitovaní/handicapovaní, tj. rodiny s kočárky, seniory, malé děti, imobilní návštěvníky, nevidomé atd. Usilujeme, aby areál byl přístupný všem v maximální možné míře. Ten je poměrně rozlehlý (asi 60 ha přístupných veřejnosti), ale zejména svažitý (výškový rozdíl činí 42 m!). Po areálu jsou (nejen proto) rozmístěny stovky laviček a desítky odpočinkových míst. Nechybí ani řada nových dětských hřišť a herních koutků. Na jaře 2013 byla otevřena nová restaurace Saola s celoročním provozem. Pro osoby s omezeným pohybem jsou k dispozici zdarma k zapůjčení invalidní vozíky. Během hlavní sezóny denně probíhá u návštěvníků oblíbené komentované krmení vybraných druhů zvířat.

Takže máte pro každého něco?

Posuďte sami:

PRO DĚTI: herní koutky, dětská hřiště s interaktivními prvky, expozice s domácími zvířaty (možnost přímého kontaktu se zvířaty a krmení)

PRO RODIČE S DĚTMI: přebalovací místnosti, kojící koutky, zdarma možnost ohřevu kojenecké stravy v občerstvovacích zařízeních

PRO ŠKOLY: široká nabídka výukových programů pro děti všech věkových kategorií, pracovní listy, informačně-interaktivní prvky

PRO ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ NÁVŠTĚVNÍKY: bezbariérový vstup do pavilonů, vyčleněné WC, zdarma možnost zapůjčení invalidního vozíku, k dispozici je i speciální mapa zdarma

PRO OBDIVOVATELE PŘÍRODY: trend prezentace zvířat v prostředích přírodě blízkých, zajímavá soužití více druhů zvířat, části areálu věnované či ponechané naší přírodě a rozvoji místní biodiverzity

PRO ODBORNĚ ZAMĚŘENOU VEŘEJNOST: možnost blízkého poznání a studia zajímavých, vzácných a ohrožených druhů, možnost nerušeného pozorování zvířat

PRO ODBORNÍKY: raritní druhy, které lze studovat jen v přírodě, v muzeích nebo právě jen v Zoo Ostrava

PRO VŠECHNY: občerstvení, pítka s vodou, jízda vláčkem a safari expresem, suvenýry, odpočinková místa, komentované prohlídky skleníků, komentovaná krmení zvířat pod patronací zkušených chovatelů, modely a kosterní repliky vzácných nebo vyhynulých zvířat, z hlediska celého portfolia aktivit zoo pak informace o zásadní ochranářské roli Zoo Ostrava, repatriačních projektech a finanční podpoře ochranářských projektů a také o vlastní práci in situ.

Zoo je aktivní i ve vzdělávání a osvětě
Důležitou úlohou moderních zoologických je nejen chov vzácných a ohrožených druhů zvířat také vzdělávání a osvěta široké veřejnosti v oblasti ochrany přírody a životního prostředí. I v tomto směru zoo velmi intenzivně „pečuje“ o své návštěvníky. Cílem všech těchto vzdělávacích aktivit je nejen zvýšit povědomí lidí o nutnosti ochrany přírody, ale zoo se je snaží inspirovat a nabádat k vlastnímu zapojení do ochrany přírody. Skoro na každém kroku se lidé mohou dozvědět, jak jednoduše mohou pomoci… Z informačních panelů, při interaktivních koutcích, u třídicích kontejnerů apod. V průběhu roku pořádá i několik desítek doprovodných akcí, při nichž se malí i velcí zájemci mohou dozvědět nejrůznější zajímavosti o zvířatech, ale také právě náměty, jak například pomoci ohroženým druhům. Velmi intenzivně také rozvíjíme spolupráci se školami a dalšími vzdělávacími institucemi. Pro učitele pořádáme už téměř 15 let vždy začátkem prosince odbornou konferenci a v průběhu roku i další workshopy a semináře. V nabídce máme na tři desítky výukových programů pro děti všech věkových kategorií. Školáci se v zoo pravidelně zapojují do vědomostních soutěží.

Jak se v čase měnila filozofie nakládání se zvířaty?
Původním účelem zoologických zahrad bylo především seznámit návštěvníka s co největším počtem různých druhů zvířat, a to zcela bez ohledu na jejich potřeby. To odpovídalo i tehdejším znalostem o potřebách zvířat a odráželo to i dobové představy společnosti. Zvířata, která v přírodě žijí ve skupinách, byla často chována po jednom exempláři a mnohá pak v naprosto nevyhovujících podmínkách malých ubikací. Nejinak tomu samozřejmě bylo i v Zoo Ostrava.

Kdy se to začalo měnit?
K významné změně došlo právě po roce 1989, kdy se i zoologické zahrady z „východního bloku“ začaly postupně měnit nejen ve významná centra odpočinku a vzdělání, ale také v místa, kde je vyvíjena snaha o záchranu zvířecích druhů, z nichž mnohé už v přírodě nežijí nebo jsou na pokraji vyhubení. Zoo Ostrava se v posledních desetiletích snaží v maximální možné míře respektovat potřeby chovaných zvířat a podporovat jejich přirozené chování (přestože se nám lidem v mnohém zdá, že „příroda“ je krutá), v žádném případě z nich nedělat objekty pro pobavení lidí. A není to jen o tom, že nabízíme zvířatům přírodní a velké výběhy, ale je také nesmírně důležité respektovat a podporovat jejich přirozené chování. To například znamená, že chovatelé zasahují jen minimálně do odchovů mláďat, ve většině případů to nechávají zcela na samicích (rodičích), a to i v případě, že je odchov neúspěšný. U primátů se snaží minimálně zasahovat i do života sociální skupiny, kde panuje přísná hierarchie. Přirozeně fungující skupiny a přirozené odchovy mláďat jsou pro mezinárodní záchovné programy ohrožených druhů stěžejní.

Co čeká zoo v dalších, deseti, dvaceti, třiceti letech?
No, je opravdu těžké v rychle se měnícím světě a při stále se zrychlujícím rozvoji technologií apod. předvídat budoucnost, co bude třeba za 20 či 30 let, když mnohdy nevíme, co bude za několik měsíců či zítra. V budoucnu se logicky nabízí nezastupitelná role zoologických zahrad na poli ochrany přírody. Jestli to bude i nadále role vůdčí, to teprve uvidíme a záleží to nejen na nás, ale i na mnoha vnějších faktorech, které často nemůžeme nijak ovlivnit. Ale je pravděpodobné, že to bude role významná a čím dál důležitější a potřebnější.

Proč myslíte?
Žádné jiné instituce či organizace, alespoň ty, které fungují v dnešním světě, nemohou zoologické zahrady v širokém spektru jejich činností nahradit. A navíc – příroda nám všem na čím dál více místech naší planety mizí doslova pod rukama, jsou ničeny habitaty zvířat a rostlin, strádají celé ekosystémy a tím zvířata samotná. Čelíme regulérně šestému masívnímu vymírání v historii života na Zemi. A o moc lépe zřejmě na mnoha místech nebude ani v budoucnu. Na naší planetě je nás aktuálně 7,7 miliardy (říjen 2019). A i když se počet narozených dětí na 1 ženu celkově snižuje, stejně jako kojenecká a dětská úmrtnost, tak zase naopak dochází k výraznému zvýšení délky dožití. A i když na mnoha místech se nárůst počtu obyvatel zastavil či zpomalil, tak jinde tomu tak není. Celkový přírůstek obyvatel naší planety v řadě zemí světa ještě dále graduje a dnešní odhady hovoří o tom, že v roce 2050, čili za 30 let, nás bude na Zemi žít 9,7 miliardy. A jen např. v Africe bude žít 2,5 miliardy lidí. Srovnáme-li si, že ještě v roce 1980 na tomto kontinentu žilo jen 477 mil. lidí a dnes zde žije zhruba 3 x více – 1,2 miliardy, je to nárůst přímo dramatický. OSN odhaduje, že v roce 2050 se se polovina lidí na celé planetě narodí jen v samotné Africe. A všichni lidé se budou chtít mít lépe a být bohatší, a tak bude skutečná potřeba a spotřeba zdrojů a energii růst násobně. Pro velké množství zvířat, zejména z oblastí s rychlým populačním přírůstkem, se tedy nerýsuje nijak nadějná budoucnost.

Co se s tím dá dělat?
Snažíme se v rámci možností jednat už dnes. Renomované licencované zoologické zahrady sdružené v nadnárodních organizacích (EAZA, WAZA a dalších), které garantují jejich odbornost, se už dnes stávají posledními útočišti rozmanitých druhů. Řada z nich je, díky úspěšným a zvládnutým chovům a odchovům v lidské péči, již dnes poskytovaná pro repatriační projekty, ale mohlo by jich být mnohem více. Ne vždy to ale jde.

Proč?
Ať již z důvodů politické nestability, vojenských či občanských konfliktů či extrémní chudoby. Jakožto svědci pokračující a gradující devastace přírody proto vnímáme, že naším důležitým úkolem je nejen propagovat, ale také aktivně vyhledávat a finančně podporovat vhodná místa pro potenciální repatriace zvířat a záchranné projekty in situ (tj. realizované přímo v místě výskytu daných druhů). Evropa byla z hlediska přírody zničená jako první kontinent, byla zde vyhubena či na hranici vyhubení přivedena řada druhů. Ale díky uvědomování si důležitosti přírody, ale jistě i díky zbohatnutí společnosti, se také jako první, spolu se Severní Amerikou a částečně také Austrálii, dokáže lépe starat o alespoň částečnou nápravu. Není náhodou, že většina druhů, které zoologické zahrady navracejí do přírody, jsou místní, tedy evropské. Máme je zkrátka kam navracet. Namátkou z ostravských mláďat, která dnes pomáhají zotavit evropské populace, jmenujme například supy hnědé, orlosupy bradaté, puštíky bělavé a další. Bojnická zoo úspěšně zotavuje rysy ostrovidy a posiluje populace v Německu či Švýcarsku, zoo v Hluboké nad Vltavou je velice úspěšná v projektech na návrat syslů obecných do naší přírody atd. atd. Před tím musely zoo sehrát významnou roli v boji proti mýtům – orlosup unášející jehňata či dokonce děti, rys jako krvelačná bestie či sysel jako jednoznačný škůdce. Na druhou stranu však stále vznikají i v Evropě nová a nová ohrožení – viz například současná krize hmyzu nebo tažných ptáků, což je další výzva pro zoologické zahrady.

Úloha zoologických zahrad tedy bude nezastupitelná?
Z hlediska mimoevropských druhů jsou zoologické zahrady pověstnými archami, posledními útočišti zvířat. Nadále bude nutné uchovat jednotlivé druhy alespoň v řízených chovech, když už je v přírodě nevyhnutelně jako lidstvo nakonec vyhubíme. Přinejmenším do doby, než se situace alespoň v některých místech zlepší natolik, že zvířata půjde kam vracet. Proto v naší zoo chováme co nejvíce těch druhů, které již z přírody vymizely zcela, například hrdličku sokorskou, platu Couchovu, skifii žlutou či siku vietnamského… A budeme naše chovy rozšiřovat o další takové druhy. Udržet genetickou variabilitu zaručující integritu druhu řekněme s cílem minimálně na 100 let, to se neobejde bez bazálních chovatelských praktik, ke kterým patří usmrcování zbytných (myšleno geneticky přereprezentovaných či do dalšího chovu méně vhodných) jedinců. Tak, jako to dělali naší předkové v chovu domácích plemen (a udrželi je úspěšně celá staletí). Toto je už dnes pro obecně měknoucí společnost vzdalující se reálné přírodě sedmimílovými skoky a kupující maso ve formě naprosto nepodobné zvířeti (živé bytosti) něco obtížně uchopitelného. Pro zoo a jejich důležitou práci ex situ to bude i v budoucnu veliký úkol – pomoci veřejnosti pochopit vše v souvislostech tak, aby dobře porozuměla pojmům „řízený chov“, „zachování genetické diverzity“, atd. a jejich důležitému obsahu.

Pochopí to veřejnost?
Světové zoologické zahrady dále čeká konfrontace s poměrně agresivním až diletantským a demagogickým přístupem lidí sdružujících se pod nejrůznější organizace, sdružení a spolky, které se zaštiťují pojmy jako příroda, ochránci, svoboda a podobně a přitom brojí proti zoologickým zahradám a jejich práci. Tyto „ochranářské“ spolky sdružují lidi, kteří dávají přednost jednoduchým tezím, kterým bezmezně věří a netuší, jaké škody na přírodě ve skutečnosti svým počínáním páchají. Tito lidé by nejraději rušili zoologické instituce, ale nenabízejí žádnou alternativu pro možnost zachování vymírajících druhů. Tito lidé si neuvědomují, že bráněním chovu zvířat v lidské péči potenciálně ničí jejich poslední naději na přežití do budoucna.

Jak tedy vidíte budoucnost Zoo Ostrava?
Co se Zoo Ostrava týče, věříme, že jí čeká další rozvoj ruku v ruce s nutnou podporou ze strany zřizovatele, čili statutárního města Ostrava. I když jsme urazili obrovský kus cesty (a věříme, že je to vidět), stále máme několik nevyhovujících chovatelsko-expozičních zařízení poplatných době. Nelze vše změnit najednou, ale věříme, že se zoo bude dál rozvíjet tempem posledních řekněme 15 let. Dál bude v chovech přibývat kriticky ohrožených či v přírodě vyhubených druhů zvířat. A hlavně – chceme být čím dál více aktivní při ochraně zvířat in situ a při podpoře nejrůznějších smysluplných projektů. Naší velkou vizí je stát se jakýmsi ekvivalentem Gerardem Durrellem založené zoo v Jersey (nyní Durrellova nadace na ochranu zvířat ve volné přírodě), a to nejen v podmínkách České republiky, ale celé střední Evropy.

Sdílejte článek