Třicet let svobody v Ostravě: Bůh je vysoko a Praha daleko

Magazín PATRIOT připravil k 30. výročí sametové revoluce seriál reportáží, rozhovorů a analýz na nejrůznější témata, související se změnami, které za uplynulých 30 let v Ostravě proběhly.

Velké věci vždycky přicházely do Ostravy tak trochu později. Slavná hláška, že Bůh je vysoko a Praha daleko, tady má reálný základ.

Dlouhé roky jsme byli pro zbytek světa důležití proto, že jsme "jen" živili zbytek republiky, ať už ještě té společné se Slováky, tak i té samostatné...

Ten pocit, že jsme byli dobří vždycky jen na práci, ale jinak jsme "region razovity", kde se pro příkré slovo, ránu nebo posměšek nejde daleko, je v mnoha místních zakořeněn dodnes.

Ostrava, město dolů a hutí, vznikala jinak, než ostatní velká města v zemi. Uměle, rychle, překotně. Za prací v dolech či v hutích přicházely desetitisíce lidí nejen z jiných regionů země, ale i Evropy, zejména té východní.

Přicházely generace lidí bez vztahu k Ostravě a kraji, bez kořenů, bez sentimentu i patriotismu.

To se muselo projevovat a stále se i projevuje. Na jedné straně se často bijeme v prsa, že Ostrava je nej, jediná a unikátní, na straně druhé bojujeme stále s velkým odlivem mladých a perspektivních lidí jinam.

To je kontrast, který zaráží. Je patriotismus jen heslem, nebo pocitem pouze starší generace? Co se za ním vlastně skrývá?

Na co jsme vlastně hrdí, když ze slavné hornické minulosti už skoro nic nezbylo a také v hutích pracuje už jen zlomek dřívějších mas?

Ostrava hledá svou novou tvář.

Mám pocit, že z třiceti let svobody, které jsme společně prožili, opravdu musela Ostrava věnovat příliš mnoho času boji s nebývale silnými démony, kvůli kterým nezbylo moc prostoru na rozvoj.

Řešila se obří nezaměstnanost, kriminalita, špatné životní prostředí, sociálně vyloučené lokality, útlum hornictví a hutnictví...

Vím, že by to neměla být výmluva, ale i pro ty velké problémy nezbylo mnoho prostoru na velké vize.

Politické reprezentace minulosti věnovaly příliš mnoho prostoru řešení aktuálních problémů a nezbyl jim čas na to, dívat se daleko dopředu.

V posledních letech se sešly dvě věci: Ostrava i kraj jsou stabilizované, daří se zbytku republiky a tedy i nám, no a přišly konečně i ty vize a plány do budoucna.

Možná později než v Praze v v Brně, ale přece.

Objektivně se zlepšilo životní prostředí včetně ovzduší, prosazuje se ekologická doprava, vznikají nová pracovní místa, budují se nové byty, lidem nejen v Ostravě se lépe cestuje hromadnou dopravou, daří se zde kultuře (ta byla ostatně vždy na špičkové úrovni).

Vznikají nové smělé projekty typu vyoskoškolského kampusu, obnovy plánů na Černou kostku, nové koncertní haly, nové galerie, měnily se a budou se měnit Dolní Vítkovice...

Prožili jsme těch třicet let svobody jinak než lidé v jiných velkých městech země, hodně nás to občas bolelo, ale možná bychom si toho, co se podařilo, mohli o to více vážit.

Už jen proto, že Bůh je vysoko a Praha tak daleko...