Kultura
22/10/2018 Martin Jiroušek

Unikátní dokument představuje českou hvězdu italských hororů Zoru Ullu Keslerovou

Antropophagus, Cannibal Ferox, Rozparovač z New Yorku, Dívka z lůžkového vozu nebo Skutečná historie jeptišky z Monzy, ve všech těchto slavných italských hororech vystupuje česká herečka Zora Ulla Keslerová.

Tuzemským divákům bude spíše známá jako usměvavá svůdná blondýnka z komedií Fešák Hubert, Vítr v kapse nebo Anděl s ďáblem v těle, prosadila se ale také v jedné z prvních autentických kriminálek Řetěz. V soukromí proslula jako manželka bouřliváka Petra Hapky.

Téma jejích složitých životní osudů loni otevřel komorní seriál 13. komnata, nyní ale přichází celovečerní dokument. Zoru Keslerovou vyzpovídal ve stominutovém formátu odborník na slovo vzatý, tvůrce českých žánrových a exploatačních filmů Roman Vojkůvka.

V pražském bytě slavné a světově uznávané herečky natočil unikátní zpověď o její spolupráci s legendami italské kinematografie. Keslerová měla neuvěřitelné štěstí, že se dokázala prosadit na mezinárodní scéně a spolupracovala s mistry svého oboru. O vzniku filmu vypráví pro Magazín PATRIOT jeho autor, kopřivnický rodák Roman Vojkůvka.

30. října, téměř na Dušičky, bude na CS Filmu ve světové premiéře uveden tvůj nejnovější celovečerní film, dokument o české herečce Zoře Ulle Keslerové. Jak bys jej představil?
Jako dokument, který tady měl být už dávno. Zora Ulla Keslerová je přesně ten typ herečky, jejíž život mě zajímá. Není to klasické: konzervatoř, DAMU, první angažmá v divadle, druhé angažmá… Její život je opravdu a nefalšovaně zajímavý a dalo by se o něm natočit deset dokumentů, protože je o skutečně čem vyprávět. Můj film je dělaný na koleně, téměř zadarmo a já doufám, že se najde někdo další, kdo udělá o Zoře snímek z jiného úhlu pohledu, za víc peněz, s lepší technikou a celkově profesionálněji, protože přesně tohle si tahle výjimečná herečka zaslouží.

Jsi znám jako režisér nezávislých hororů, scénárista, spisovatel, nyní i dokumentarista, proč ta změna?
Ona to přece žádná změna není. Můj dokument je o herečce s velmi zajímavým osudem, která hrála mimo jiné v hororech, z nichž nejeden získal status kultovní. Můj film není klasický dokument, jaké se o hercích, nebo tvůrcích točí. Je to především o filmech, které natočila v Itálii a skrze tyhle filmy vlastně vypráví i o sobě. Ale kdo čeká klasický životopis začínající narozením, pokračující školou atd., bude zklamán. Tenhle dokument je vlastně primárně určen pro fanoušky hororu, potažmo italské žánrové kinematografie, v níž máme díky Zoře Ulle Keslerové nepřehlédnutelné zastoupení. Ale to neznamená, že nezaujme nezasvěceného diváka.

Ty jsi na jejích filmech vyrůstal? Čím si tě získala?
Když jsem vyrůstal, chodil jsem do kina na její české filmy. Viděl jsem Řetěz, Fešáka Huberta, nebo Křehké vztahy. Video jsme neměli, to jsem si koupil až na začátku devadesátých let, takže filmy, o kterých je můj dokument, jsem viděl někdy kolem mých osmnácti.

Pamatuješ si na první okamžik, kdy ses s její tvorbou seznámil?
Pamatuju si Cannibal Ferox, tehdy jsem ještě nejspíš nepoznal, že je to ta „holka z Řetězu“. Ta scéna umučení ve mně vyvolala přesně takové pocity, jaké Lenzi v divákovi vyvolat chtěl. Šokovala mě a zdála se mi trikově dokonale provedená. V Antopophagovi už jsem věděl, že jde o Zoru Keslerovou. Samozřejmě jsem cítil a dodnes cítím hrdost, že jsme díky Zoře součástí historie světového hororu.

Věděl si už tehdy, že žije „dvojí život“? Na Barandově natáčí neškodné retrofilmy nebo komedie, kdežto v Římě dostává nabídky pro ty neděsivější horory všech dob?
Za komunistů jsem o ní nevěděl takřka nic a v devadesátých letech už předpokládám nemusela žít nic, co nazýváš dvojím životem.

Jaká byly její první reakce, když jsi ji oslovil se záměrem natočit o ní celovečerní dokument?
Zajímala ji struktura dokumentu, proč ho chci dělat a měla obavy, dle mě zcela zbytečné, zda to bude někoho zajímat. Samozřejmě ji zajímalo, kde se to bude promítat.

Bylo snadné získat si její důvěru?
Zora je velice milá a vstřícná žena. Nějaká důvěra ke mně asi z její strany byla, jinak by tenhle film nevznikl. Snad vznikla během naší korespondence a telefonátům před natáčením. Hlavně si nejspíš musela být jistá, že nejsem nějaký magor, který se jí pod záminkou natáčení snaží vnutit do soukromí. Dal jsem jí odkaz na svou filmografii, aby věděla, že už jsem něco natočil, a hlavně, že to myslím vážně a opravdu něco vznikne. Jinak by to pro ni byla ztráta času.

Kdy padla první klapka a kdy poslední? Jak se ti na tomto tématu pracovalo?
První záběr vznikl 20. dubna 2018 cca v 11 hodin a poslední asi šest hodin poté. Točili jsme téměř v kuse, mimo pauzy na oběd, kdy jsem ochutnal pravé italské rizoto. Zora byla na natáčení perfektně připravená a nenadávala mi, když jsem zapomněl zapnout jednu ze dvou kamer a ochotně zopakovala onu pasáž znovu, abych ji měl natočenou ze dvou úhlů.

Proč k realizaci došlo až v letošním roce?
Já jsem s myšlenkou tohohle dokumentu koketoval už dávno, ale definitivně jsem se rozhodl po článku v časopise Howard, který vyšel někdy koncem loňského roku. Tamní redaktory znám, takže jsem autora článku požádal o kontakt na Zoru. Dostal jsem její mail, napsal jí a ona odepsala. Nejdřív jsme měli točit už v únoru, ale Zoře nevyšel plánovaný příjezd do Prahy, tak se natáčení posunulo na duben.

Co všechno si během natáčení musel překonat?
Vůbec nic jsem překonávat nemusel. Přijel jsem vlakem do Prahy, našel adresu, kde jsme točili, strávil pohodové natáčení s kultovní herečkou, poobědval s ní, přespal v levném hotelu a ráno se vrátil domů.

Realizace mimo jiné probíhala v letošním parném létě v podkroví tvé rezidence, tropická atmosféra jak stvořená pro natočení druhého dílu Cannibal Ferox, což je jeden z nejproslulejších titulů Zory Keslerové odehrávající se na Amazonce. Nenapadlo tě zkusit ji nabídnout třeba nějakou podobnou roli, jsi přeci i režisér hraných filmů.
To jsem udělal, nabídl jsem jí roli ve svém připravovaném filmu Persistence. Poslal jsem jí scénář a čekám, jestli ji vezme. A doufám, že ano.

Jak na výsledný snímek reagovala samotná Keslerová?
Ona se samozřejmě na dokument o sobě dívá kritickýma očima. O to víc mi udělalo radost, že se jí líbil. Psala mi, že se jí při sledování vracely vzpomínky na natáčení svých slavných filmů a uvnitř ho prožívala znovu a znovu. Rozhodně dala souhlas k vysílání a měl jsem volnou ruku ve výsledné podobě filmu.

Co je podle tebe pro Zoru Keslerovou nejtypičtější, co ji nejlépe charakterizuje?
Houževnatost a cílevědomost. Jak sama v dokumentu uvádí, když natáčí, dává do toho vše a téměř nic ji nezastaví. I o tom je můj dokument. Zora jde do scén, při jejichž natáčení často fyzicky trpí, je pořezána, neremcá, když má ztrávit hodiny v nepohodlné poloze. Není zhýčkaná, ví že nic není zadarmo.

Tento dokument bude k vidění jenom na kanálu CS Film? Co třeba festivaly? Plánoval si vytvoření anglických titulků?
30.10. je to na CS filmu, 10.11. na Horor filmu. A na obou kanálech se bude několikrát reprízovat. Další kroky zatím neplánuju, jsem hlavně rád, že se to díky TV vysílání dostane k širšímu publiku.

Jaké máš další plány v oblasti dokumentární tvorby, našel by se ještě někdo, o kom by z tvého pohledu stálo zato ještě něco podobného natočit?
Našel, ale nechám si ho pro sebe, kdo, aby mi ho někdo nevyfouknul.

Jak si na tom stojí tvá hraná tvorby, prý připravuješ další film? Kdy jej uvidíme?
Už zmiňovanou Persistenci, chtěl bych ji točit příští podzim. Mimo Zory, pokud teda roli přijme, by se v něm měl objevit ostravský herec František Strnad a taky Tomáš Dastlík. Kdy bude k vidění je ve hvězdách, to budu řešit, až jej natočím.

Sdílejte článek