Válečné veterány připomíná v Ostravě nový unikátní památník

​Nový Památník válečným veteránům velmi neobvyklé konstrukce představili dnes veřejnosti zástupci města Ostravy a Moravskoslezského kraje.

Stojí v parku Čs. letců a tvoří ho tři různě velké kovové kužely, kterými lze pohybovat a točit po jejich obvodu po kamenných drahách. V noci je neotřelý a také docela rozměrný památník nasvícen.

Podoba vyvolává otázky u řady kolemjdoucích a pohyblivost památníku láká v parku už pár týdnů nejedno dítě. Autoři však mysleli na vše, kužely prý mají i brzdící mechanismy.

Modlím se, aby nás měli rádi, i když se vrátíme trochu jiní

Na obvodu podstav kuželů i na kamenných drahách jsou jímavé citáty skutečných válečných veteránů, ať už to jsou veteráni současných misí v posledních třiceti letech či veteráni druhé světové války a zejména účastníci nejtěžší bitvy na našem území právě o Ostravu.

„Cokoliv se kdykoliv může stát, musíme být připraveni“, „Modlím se, aby nás měli rádi, i když se vrátíme trochu jiní“, „Jsme vojáci, plníme úkoly“ „Těšíme se domů“, „Střelba je tak blízká“, „Cítím hrdost na sebe i na vás“ To jsou některé z citátů na neobvyklém památníku.

Připomněli i první vystoupení československých legionářů

Prvními válečnými veterány byli ti z první světové války, tedy legionáři. „A právě přesně před sto pěti lety, tedy prvního července roku 1917, byla zahájena takzvaná Kerenského ofenzíva na východní frontě první světové války, jejíž součástí byla následně i bitva u Zborova na území dnešní Ukrajiny. Ta byla prvním viditelným a úspěšným vystoupením našich legionářů na východní frontě,“ řekl primátor Ostravy Tomáš Macura.

Dodal však, že památník patří všem válečným veteránům. „Usilovali jsme o něj dlouho. Výtvarná soutěž sice nebyla jednoduchá a musela se opakovat, ale nakonec věřím, že tu máme dílo velmi nevšední, které budí spoustu otazníků, a to je správně,“ řekl primátor.

Řada veteránů získala ocenění, ale řada byla zneuctěna

Hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák citoval prvního československého prezidenta Tomáše Guarrigua Masaryka, který řekl, že nebýt československých legionářů, nebylo by české státnosti.

„Je to velká pravda. Spousta našich lidí bojovala v zahraničí v obou světových válkách, na východní i západní frontě. Celá řada z nich se dočkala ocenění, ale celá řada byla také zneuctěna. Byli lidé, kteří si nevážili toho, co tito bojovníci udělali pro naši zemi. Žijeme v době, kdy opět naši vojáci bojují v zahraničí. A je třeba pamatovat na ty, kteří mnohdy nepřišli v těchto válkách o své zdraví, ale i o svůj život. Jsem rád, že máme něco, co je bude připomínat,“ řekl hejtman Ivo Vondrák.

Bývalá Jugoslávie, Irák, Afghánistán, Mali. Tam všude byli

Ředitel Krajského vojenského velitelství v Ostravě plukovník Jaroslav Hrabec je otcem myšlenky na zřízení památníku válečným veteránům.

„Země bývalé Jugoslávie, Irák, Afghánistán. Mali, Lotyšsko, Litva, tam všude plnili a dodnes plní naši vojáci a váleční veteráni své úkoly. A téměř tři desítky jich položily v těchto misích svůj život. A také v Moravskoslezském kraji dnes žije několik stovek vojáků z misí a válečných veteránů. Všem těm patří tento památník,“ řekl Jaroslav Hrabec.

Dodal, že je to poprvé, kdy památník akcentuje také novodobé veterány České republiky. „Druhou výjimečností je, že tvůrci ve svém díle zachytili autentická sdělení, výroky a citáty veteránů. Ostrava získává unikátní místo, kde se budou veteráni při různých příležitostech setkávat,“ řekl plukovník Jaroslav Hrabec.

Mír se musí chránit, ač se historie otáčí

Sochařka Pavla Sceranková pracovala na památníku dva roky. Nejvíce děkovala veteránům za slova, která se stala součástí památníku. „Myšlenka, která nám dodávala po celou dobu sílu, jsou slova jednoho z nejstarších veteránů. Že mír se musí chránit. Tato slova jsou i na památníku,“ řekla sochařka a věnovala památník svému otci.

Spisovatel Ondřej Buddeus řekl, že veteránství přináší velké příběhy. „A tyto příběhy a hodnoty veteránů bylo třeba důstojně zprostředkovat, ustoupit do pozadí a nechat je mluvit. Doufám, že památník bude dobře sloužit i v této době, kdy se historie otáčí, podmínky se mění a slova získávají nové významy, ale podstatná poselství snad zůstávají,“ řekl Ondřej Buddeus.

Kužely si i překáží, nemají své místo

Kužely putující v prostoru jsou symboly lidí, vracejících se z válečných cest a hledajících své místo. Získané zkušenosti z války jejich hledání uzavírá v kruhu, objekty tak nemají své pevné místo, trochu i „překáží,“ nikoliv proto, že by byly zbytečné, ale proto, že pro ně neexistuje místo, jež by odpovídalo zažitým zkušenostem. Největší kužel představuje mimořádnou situaci války, druhý reflektuje všednodennost. Nejmenší objekt prezentuje situaci tady, po konfliktu, tematizuje mlčení, to, o čem nelze hovořit.