Vančura, rodák z Háje ve Slezsku, nejen psal, ale i režíroval

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Snil o první filmové škole, podle jeho románu Marketa Lazarová vznikl patrně nejuznávanější český film všech dob, řada dalších adaptací jeho děl patří k národní pokladnici české kultury.

On sám s filmovou tvorbou sice není příliš spojován, přesto patřil k našim nejkultivovanějším filmovým režisérům. Řeč je o rodákovi z Háje ve Slezsku u Opavy Vladislavu Vančurovi (1891-1942).

Díky svým průkopnickým snímkům s nebývalými nároky na vytříbený filmový jazyk se stal inspirací pro navazující dekády a nové generace mladých autorů. Je velmi pravděpodobné, že kdyby jej v roce 1942 nezastřelili nacisté, stane se Vančura zakladatelem první české filmové školy.

Už dříve byl toho názoru, že filmová režie a s ní filmový jazyk by neměly být ponechány náhodě. K jeho inspiracím patřila světová kinematografická špička, zejména ruská avantgarda a vyzrálé autorské osobnosti jako Sergej Eizenštějn, Vsevolod Pudovkin nebo Alexandr Dovženko.

Ruští filmaři se totiž nebáli experimentovat ve jménu autenticity výrazu, což je proslavilo na celém světě. Zejména neváhali místo divadelních herců, kteří na plátně často přehrávají, obsadit takzvané naturščiky, tedy neherce.

Filmová akademie múzických umění - FAMU - patří k nejznámějším evropským filmovým školám. Nevětší věhlas získala v 60. letech, kdy se řada jejích absolventů podílela na vzniku Nové vlny, proslulé etapy národního filmového obrození. Jedním z „objevů“ těchto mladých nadšenců bylo právě využití neherců. Měli na koho navazovat, protože Vančura jim připravil půdu už ve 30. letech.

Od Vančury to byl tehdy odvážný počin, protože česká kinematografie si především hýčkala diváka podbízivými tituly a lascivními komediemi, kdežto Vančura dokázal poutavým způsobem zpracovat i vážné téma.

Vančura byl levicově orientovaný, dokonce se stal členem Komunistické strany, ale pro kritiku Gottwaldovského křídla byl vyloučen.

Film jako mladé, průkopnické umění oslovil Vančuru stejně jako jeho kolegy z avantgardního Devětsilu už na začátku 20. let. Nikdo z nich ale nebyl schopen prosadit nějaký výsledný tvar. V roce 1920 napsal Vančura alespoň stať o tom, že film převyšuje divadlo a o šest let později vytvořil scénář parodující populární americké snímky, jmenoval se Nenapravitelný Tommy.

Jeho nejznámější snímek, na kterém se podílel jako režisér, scénárista i autor námětu, se jmenuje Před maturitou. Premiéru měl 9. září 1932 a slavil úspěch. Proto se z Vančury spisovatele stal aktivní filmař.

Spolupracoval se špičkovými tvůrci své doby, s Vítězslavem Nezvalem, E. F. Burianem, Bohuslavem Martinů. On sám si ale v otázce režijní praxe nebyl až tak jistý, proto si najímal vždy řemeslně zdatné kolegy, které ovšem nutil k náročnějším postupům.

Filmový debut Vladislava Vančury Před maturitou stojí na začátku dlouhé série oblíbených českých snímků ze školního prostředí. Stačí si například vzpomenout na Svěrákovu Obecnou školu.

V roce 1933 měl premiéru další Vančurův snímek Na sluneční straně, u diváků ovšem propadnul. Mohly za to údajně zejména neobvyklé záběry, přemíra vizuálních metafor a využití neherců.

Tam, kde se snažil být Vančura světový, narazil na nezájem konformního publika. Zpětně ale snímek Na sluneční straně získal věhlas a například byl v 90. letech s velkým ohlasem promítám v New Yorku a v roce 2017 se stal klíčovým snímkem v kolekci Vančurových děl v Muzeu moderního umění MoMA. Také Manhattan se konečně dozvěděl o mistrovství zdejšího rodáka.

Do třetice zkusil odvážný autor Vladislav Vančura štěstí s dramatem Marijka nevěrnice podle románu Karla Nového. Natáčelo se na Podkarpatské Rusi, v rodném kraji Nikoly Šuhaje.

Film měl premiéru v roce 1934 a diváci mu opět nepřáli. Dnes je považován ze jeden z českých filmových klenotů, zejména díky dynamické střihové skladbě a neopakovatelným zachycením místního folklóru.

Vančura měl ještě další odvážné plány a podílel se i na dvou konvenčnějších a proto i úspěšnějších snímcích jako Naši furianti a Láska a lidé.

Jako vedlejší produkt Vančurovy scénáristické práce vznikl i Konec starých časů, známý jako posléze stejnojmenná přepracovaná kniha a následná adaptace Jiřího Menzla, jednoho z prvních odchovanců pražské a také svým způsobem Vančurovy FAMU.

Samostatnou kapitolu tvoří filmové adaptace Vančurových knih jako je Rozmarné léto, Luk královny Dorotky nebo Útěk do Budína, Pekař Jan Marhoul anebo roztomilá pohádková série Kubula a Kuba Kubikula s poťouchlým strašidlem Barbuchou.

Vančurův odkaz v české kinematografii patří k naprosto zásadním a neustále se zhodnocuje, stačí se pohlédnout po jiných významných filmových tvůrcích, vždy se u nich najdou shodné průkopnické tendence.

Nebýt rodáka z Háje ve Slezsku, přišel by náš filmový jazyk o rozhodující slovo.

Autor je filmový kritik a publicista