Vázy z nábojů, hlaveň děla. Padlé tankisty připomíná v Dolní Lhotě zvláštní hrob

Je to zvláštní hrob. Má trochu tvar mohyly, z které trčí hlaveň útočného děla.

Na stěnách mohyly jsou upevněné kusy tankových pancířů a podél ní na zemi dva rozvinuté tankové pásy.

Před hrobem stojí ústím k nebi prázdné nábojnice do kanonů, slouží už jen jako vázy na kytice. Také v těchto dnech v nich jsou květiny čerstvé.

V tomto nezvyklém válečném hrobě na hřbitově v Dolní Lhotě odpočívá pět československých vojáků, kteří padli při osvobozování této obce přesně před šestasedmdesáti lety, tedy 27. dubna 1945.

Pancíře na hrobě československých vojáků pocházejí z rozbitých „téček“, hlaveň a pásy z německého stíhače tanků, jednoho ze zničených nepřátelských strojů při těžkých bojích na území obce.

Deska na hrobě obsahuje vytesaná jména padlých vojáků, po stranách mohyly jsou i dvě „soukromé“ desky od pozůstalých po těchto vojácích. K hrobu se totiž dodnes sjíždějí potomci pohřbených, kteří pocházeli z různých koutů bývalého Československa. „Spi sladko, drahý otec, naša nádej jediná,“ dojímá kolemjdoucí jedna z nich.

Německý snajpr ho zasáhl, když odřezával větev u věže tanku

Ve zvláštně působícím hrobě leží tři českoslovenští tankisté, například rotný Václav Umlauf. Zahynul kulkou německého snajpra při odřezávání větve, která bránila otočení věže jeho tanku.

Odborník na historii 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR, historik Milan Kopecký uvádí, že pod rozvážným velením rotného Václava Umlaufa prošla osádka tanku před jeho smrtí více jak měsícem předchozích ostrých bojů bez jediného mrtvého či raněného.

Dále v hrobě v Dolní Lhotě leží další tankista četař Ján Zámečník, kterého spolu s Umlaufem zabil ostřelovač. Třetím tankistou v hrobě je četař Herbert Sněhota. Dalšími z celkem pěti pohřbených čs. vojáků jsou samopalníci svobodník Vasil Jaňuk a vojín Juraj Pasnišin.

Podobu náhrobku vytvořili ti šťastnější, kteří přežili

Milan Kopecký ve své knize uveřejňuje i fotografii původní podoby hrobu vystavěného krátce po konci války.

„Podobu náhrobku vytvořili šťastnější spolubojovníci, kteří válku přežili. Použili k tomu tankové pásy, podkaliberní granát UBR-365 PK a desky pancířů z tanku T-34 a též hlavně 75 mm Panzerjäger Kanone 39, používaného německými tankovými stíhači typu Jagdpanzer 38(t) Hetzer,“ popisuje Milan Kopecký.

Podoba hrobu po válce. Foto: Archiv obce Dolní Lhota

U Velké Polomi a Dolní Lhoty zničili příslušníci čs. tankové brigády i přes těžké ztráty jeden tank, čtyři samohybná děla, pět obrněných transportérů, šest děl, 15 kulometů, 25 kulometných hnízd, osm nákladních automobilů.

Kořist rozšířili na celkových sedm nákladních automobilů, dvě samohybná děla a dva obrněné transportéry a dva motocykly. V oblasti zůstalo také 155 mrtvých protivníků, z toho téměř dvě kompletní čety německých tankoborniků s panzerfausty, 35 jejich vojáků bylo zajato a to včetně několika Maďarů.

Někde by si vystačili s křížem, tady vytvořili něco nezvyklého

Neobvyklý válečný hrob v Dolní Lhotě uctí každým rokem i členové Československé obce legionářské. Také letos se kvůli koronavirové krizi menší skupina legionářů zastaví u hrobu 29. dubna.

„Nikdy uctění památky našich padlých nevynechají. Občas sem přijde i někdo z rodin těch padlých vojáků, přespí tady u někoho a jede zpátky, protože někteří přijíždějí z velké dálky,“ říká starosta obce Dolní Lhota Vladimír Sobas, který se snaží, aby na tento zvláštní hrob a na těžké boje, které se odehrály při osvobozování Dolní Lhoty, místní nezapomněli.

„Rozhodně je to zvláštní památník, který vznikl spíše svépomocí. Někde by si vystačili s křížem nebo pamětní deskou, ale tady si s tím dali práci a vytvořili něco nezvyklého,“ řekl starosta Vladimír Sobas.

Zvláštní hrob je dnes zapsán v seznamu kulturních památek.

Občas hrob natřou, teď shánějí nábojnice na výměnu

Válečný hrob s čnícím dělem a pásy také stále působí „čerstvě“, jako by vznikl nedávno. Přitom už na dolnolhotském hřbitově stojí více než sedmdesát let. Starosta Dolní Lhoty ho nechává čas od času části hrobu přetřít barvami a tak tato památka doslova pestrobarevně září.

Obec se také například nyní snaží sehnat odpovídající nábojnice, které dnes slouží jako „vázy“ pro květiny. Ty původní dosluhují - drží se v nich voda a tak korodují. Obec také před časem upravovala stabilitu hrobu, když mohyla s hlavní začala časem klesat.

Starosta Dolní Lhoty se také už léta chystá, že si jednou sedne a pokusí se o nějaký ucelený dokument o bojích v jeho obci. „Protože ten dosud neexistuje. Zatím sháním dostupné údaje a historické fotografie, pátrám v kronikách, v knihách o Ostravsko-opavské operaci. Máme třeba fotografii toho stíhače tanků, jak stojí zasažený před budovou naší školy. Právě jeho hlaveň tvůrci hrobu použili, ač je to vlastně hlaveň z nepřátelského obrněnce,“ říká starosta Vladimír Sobas.

Jeden pás má zásah, na jeho zničení vzpomínal generál Končický

Starosta také upozorňuje, že jeden z tankových pásů na hrobě má stále viditelný zásah a pochází rovněž ze zničeného obrněnce. „Na ten boj a zásahy nepřátelských obrněnců často vzpomínal účastník Ostravsko-opavské operace generál Mikuláš Končický, když k nám jezdil k tomuto hrobu na oslavy,“ připomíná starosta Vladimír Sobas.

Snaží se také uchovávat historické fotografie, které dokumentují konec války v jeho obci. „Něco jsem získal z archivů po bývalých starostech obce, něco od lidí. Mám například dnes už vzácné fotky z doby, kdy se veškerá zničená německá i ruská technika shromažďovala na vlakovém nádraží, kudy sem kdysi jezdil vlak ze Svinova, dnes po těch kolejích jezdí tramvaj z Poruby. Tím vlakem se válečný šrot svážel do Ostravy,“ říká starosta Vladimír Sobas.

Válečný šrot čeká na odvoz do Ostravy. Foto: Archiv obce Dolní Lhota

Někteří už na hrůzy války zapomínají. Ale válka není sranda

A trochu zvážní: „Dnes už některé obce spíše zapomínají a pro jejich mladší obyvatele už je rok 1945 opravdu daleká historie. Ostatně i v naší obci se připomínek osvobození účastní stále méně lidí. Proto jsem velice rád, že se alespoň pravidelně a vždy v hojném počtu účastní naši žáci místní základní školy, kteří jsou budoucností obce. Jim chceme pravdu o krutosti války předat a do nich vkládáme svoji naději, že právě oni budou jednou v tradicích naší obce pokračovat.“ říká Vladimír Sobas.

Dodává, že lidé ve vedení Dolní Lhoty si řekli, že obec v uctívání československých vojáků, kteří při jejím osvobozování padli, bude pokračovat.

„A to i sama, kdyby jednou třeba už legionáři nepřijeli. Někdo už moc nevnímá, že se tady v oblasti odehrály hrůzy zřejmě nejtěžších bojů na území dnešní České republiky. A dnes si bohužel mnozí mladí díky některým hloupým filmům myslí, že válka je sranda a prostor pro nějaké hrdinství. Ale ono to tak není,“ říká starosta Dolní Lhoty.