Via Montessori? Základní škola, která je pro Hlučín přínosem

Každá škola má možnost být výjimečná svými silnými stránkami. Důležité je, aby je dokázala pojmenovat a představit veřejnosti.

Ať si poté rodič a dítě vybere, se kterou školou nejvíce souzní, říká ředitelka Základní školy Via Montessori v Hlučíně Marie Šlosárková.

Paní ředitelko, prosím, představte kořeny vaší školy v Hlučíně, okolnosti vzniku a jeho důvody.

Vše začalo před třinácti lety, kdy si několik maminek uvědomilo přínos Montessori pedagogiky pro jejich děti a založily v Hlučíně Montessori centrum, které je dodnes velkým parťákem naší školy, a které navštěvují rodiče s dětmi do 6 let. Jak nám dítka rostla, vznikla potřeba vzdělávat tyto děti podle Montessori pedagogiky dál. Společně s vedením města jsme oslovili ředitelku jedné z místních tradičních škol, která v tu dobu bojovala s nízkým počtem žáků, přemýšlelo se o jejím úplném zavření. Slovo dalo slovo, a byla otevřena první třída Montessori. Zájem ze strany rodičů byl více než příjemný. V roce 2021 vedení města podpořilo plán oddělit Montessori třídy od tradičních, a tak vznikla samostatná příspěvková organizace města Hlučína, tedy naše současná škola Via Montessori. Sídlíme stále ve stejné budově s tradiční školou. Mnoho Montessori škol spadá do soukromé sféry, my jsme ale touto cestou jít nechtěli. Jsme Montessori škola s 1. a 2. Stupněm, a daří se nám dobře.

V čem je vaše škola jiná než škola klasického typu?

Problém je už samotné rozdělování škol na klasické a alternativní. Dnes má každá škola spoustu možností, jak učit své žáky. Domnívám se, že mnohým označení „klasická škola“ škodí, protože jejich koncept může být velmi moderní. A stejně tak u alternativních škol – co bylo dříve vnímáno jako alternativní, je dnes již samozřejmé a vítané velkou částí populace. Dnes není možné tyto dva směry porovnávat, protože hranice mezi nimi mizí. Každá škola má možnost být výjimečná svými silnými stránkami. Důležité je, aby je dokázala pojmenovat a představit veřejnosti. Ať si poté rodič a dítě vybere, se kterou školou nejvíce souzní. A v čem je silná zrovna ta naše? Určitě je to klima školy. Vytváříme bezpečné, důvěrné a laskavé prostředí, kde se každý může cítit přijatý. Dbáme na dobré vztahy, ať již mezi samotnými žáky, tak mezi žáky a pedagogy, mezi učiteli navzájem. Za velmi důležité partnery vnímáme rodiče. Setkáváme se nejen v rámci školního prostředí na třídních schůzkách, konzultacích či akcích školy, ale i mimo školu – sjíždíme na raftech řeku, chodíme na túry, opékáme špekáčky, v zimě společně pořádáme ples. Je to velmi přínosné – my poznáme rodiče, a tím lépe porozumíme dítěti. A rodič pozná nás a má v nás poté větší důvěru.

Foto: Vladimír Pryček

Ve škole hodně dbáme na efektivní komunikaci, učíme žáky, jak řešit konflikty, jak si naslouchat, vedeme je ke vzájemnému respektu a úctě. Naši žáci dovedou fantasticky dávat zpětnou vazbu, formulovat své názory, popsat své pocity, potřeby, fungovat jako tým. Trávíme spolu hodně času, výuka je pestrá, poznáváme se navzájem v různých situacích a zjišťujeme, že každý je něčím výjimečný a tvoří jeden díl puzzle do naší skládačky. Naši žáci jsou hodně samostatní, Montessori pedagogika přirozeně vede žáky k tomu, aby se tak stalo. Jsou zodpovědní, znají své silné, ale i slabé stránky a ví, jak s nimi pracovat.

Jak se vašim studentům daří přechod na střední školy – jednak, jak zvládají jiný typ výuky, než na jaký byly děti zvyklé a také, jaká je úspěšnost při přijímacím řízení?

Naši první absolventi vyrazili „do světa“ vloni. A úspěšně. Všichni se dostali na školu, kterou si dali na první místo. Ať už to bylo gymnázium či střední školy zaměřené na IT, pedagogiku… Máme i jednoho truhláře, který si tak plní svůj sen. Jsme s většinou z nich stále v kontaktu a víme, že mají dobré výsledky a že jsou spokojení. Máme i několik žáků na víceletých gymnáziích, ti také vše zvládají. Každé dítě, které přechází na novou školu, to má v něčem náročné – musí si zvyknout na nové prostředí, nový typ výkladu, nové učitele. Naše děti nejsou jiné než ostatní děti, také si zvyknou. Některé věci se jim líbí, o některých si myslí své, stejně jako všichni mladí lidé. Teprve život ukáže, zda jsme jim předali to, co potřebovali.

Jaké byly první roky, pokud jde o zájem rodičů, dětí, naplňování kapacit, osvětu?

Rozjet Montessori třídy vyžadovalo velký kus odvahy, trpělivosti a energie spousty lidí. Ať už vedení města, učitelů, ale především rodičů, kteří „dali hlavu na špalek“ a věřili nám. Jako samostatná škola fungujeme čtvrtým rokem. Zaměřujeme se na osvětu, pořádáme akce pro veřejnost a přednášky s významnými lidmi z oboru, například s vysokoškolskými pedagogy Bobem Kartousem či Karlem Rýdlem či mnoha dalšími. Jsme v kontaktu s dalšími Montessori školami, inspirovali jsme se Montessori školami v Německu. Jsme zapálení učitelé a zapálení rodiče. A především – vše nám dává smysl, vidíme, jak to funguje, vidíme to na konkrétních dětech. V Montessori pedagogice je vše dokonale propojené a promyšlené, dodnes nad mnohými věcmi žasneme. Zažíváme i náročné chvíle, občas se něco nepovede tak, jak si přejeme. Navíc často narážíme na předsudky. Dodnes si o nás mnozí myslí, že se naše děti jen válejí na koberci a nic neumí. Těžké to je právě pro děti. Setkávaly se, a bohužel se stále setkávají s urážkami, a je jim z toho smutno. Hodně o tom mluvíme, probíráme to, jsme si navzájem oporou. Máme naštěstí velkou podporu rodičů i odborné veřejnosti.

Foto: Vladimír Pryček

V jaké situaci jste dnes?

Dnes máme žáky 1. – 9. ročníku a učíme plně dle principů Montessori pedagogiky, která je nadčasová. Vychází totiž z potřeb dítěte a z potřeb společnosti. Vnímáme spoustu paralel s moderním vyučováním. Dokumenty jako Strategie 2030+ či nový Rámcový vzdělávací program, to vše nám jde na ruku a můžeme říct, že spoustu z toho, o čem se v těchto dokumentech píše, my už dlouhodobě děláme. Samozřejmě je stále co zlepšovat, je to živý proces. Zájem o naši školu je veliký a to i přesto, že neinvestujeme do reklamy. Jsme v situaci, kdy nejsme schopni přijmout všechny děti, které k nám chtějí nastoupit. Máme kapacitu 145 žáků, víc vzít nemůžeme. Sídlíme v budově s jinou školou, prostory jsou malé a pro obě školy je náročné, že na „malém dvorečku je nás tolik“. Město se snaží situaci již několik let řešit, zatím bezúspěšně. Při založení školy město plánovalo přestavbu půdních prostor, od realizace město upustilo a proběhla architektonická soutěž na novou budovu. Předpokládané náklady byly tak vysoké, že ani tento projekt nebyl realizován.

Foto: Vladimír Pryček

Následně město navrhlo přestěhování školy do prostor bývalého supermarketu, z tohoto záměru také sešlo. Škola přišla s návrhem přistavět k budově modulární stavbu, ani toto nevyšlo. Hlučín není velké město, najít vyhovující prostory pro základní školu je obtížné. Naposledy vedení města přišlo s krátkodobým řešením – část školy by měla být přesunuta do prostor sportovní haly, která stojí v blízkosti školy. Takto se dá ovšem fungovat jen chvíli. Jsme komunitní škola, žáci spolu kooperují napříč ročníky, vynikáme svou rodinnou atmosférou. Jedná se tedy o zásah proti filozofii školy. Jako dočasné řešení to vítám, ale je nutné, co nejdříve najít pro naši školu takové prostory, ve kterých se může seberealizovat a rozvíjet. Přála bych si, aby to bylo v Hlučíně. Naše škola má obrovský potenciál. Stojí na silných základech, je v mnoha ohledech nadčasová. Zájem o školy našeho typu stále roste. Někteří rodiče se kvůli tomu, aby jejich dítě mohlo chodit do Via Montessori, stěhují do Hlučína, jiní dovážejí své děti z Ostravy, Bohumína či okolních vesnic. Situace týkající se prostor je vypjatá. Jsme příspěvková organizace města a je zodpovědností zřizovatele zajistit každé ze svých škol podmínky, které odpovídají jejich potřebám. Někteří zastupitelé vnímají, že bychom měli přejít do soukromé sféry. Jiní jsou výrazně proti tomu, abychom se rozšiřovali. Naštěstí se najdou i takoví, kteří si dali tu práci, navštívili naši školu a uvědomují si, jakým přínosem Via Montessori pro město Hlučín je.

Co vás čeká v budoucnu? Myslíte, že zájem o umístění dětí ve vaší škole bude stoupat?

Jsem přesvědčená, že zájem o všechny školy, které dovedou své žáky vybavit patřičnými kompetencemi, mají rozvinuté kariérové poradenství a nabízí kvalitní výuku, které zároveň dbají na to, aby se žáci cítili ve škole dobře, bude stále větší a větší. Doba vyžaduje připravené žáky, kteří znají sami sebe, jsou flexibilní a jsou připraveni na to, že učení není jen proces odehrávající se mezi čtyřmi stěnami třídy, ale je to celoživotní cesta. Přála bych naší škole, aby se jí dařilo, aby byla nadále otevřená tomu, co přijde.

Foto: Vladimír Pryček