Vítkov si připomíná Jana Zajíce. Upálil se měsíc po Palachovi

Jana Palacha zná snad každý. Avšak i Moravskoslezský kraj má v boji proti srpnové okupaci v roce 1968 a proti nástupu normalizace svého mladého mučedníka, Jana Zajíce z Vítkova. Ten se dne 25. února roku 1969, čtyři týdny a pár dnů po Janu Palachovi, polil v Praze hořlavinou, vzal si jed a zapálil se. Svůj čin nepřežil.

Jan Zajíc, narozený 3. července 1950 ve Vítkově, provedl svůj tragický čin přesně v den 21. výročí komunistického puče, přímo na Václavském náměstí v Praze, v průchodu poblíž tehdejších kin Letka a Čas. Chtěl vyběhnout na Václavské náměstí, ale ztratil orientaci a uhořel v domě na schodech. Dostal označení jako Pochodeň č. 2.

Letos poprvé mají ceny podobu medaile

Památku studenta, od jehož tragického úmrtí 25. února uplynulo 57 let, si město Vítkov od roku 1993 připomíná Cenami Jana Zajíce. Ty letošní získají další laureáti v pátek 27. února. Letos poprvé budou mít tyto ceny podobu medailí, jejichž autorem je renomovaný odborník, český medailér a sochař Michal Vitanovský. Do jeho tvorby patří například návrhy Řádu T. G. Masaryka nebo Řádu Bílého lva. „A kromě jiného jde shodou okolností také o jednoho z pořadatelů pohřebního průvodu Jana Palacha Prahou v roce 1969,“ upozorňuje za město Vítkov Lenka Gulašiová.

Ve společenském sále vítkovské radnice převezme ocenění v 1. kategorii do 15 let Simona Vránová, jež byla oceněna především za úspěchy v oblasti hudby, za vynikající sportovní výsledky si Cenu Jana Zajíce v 2. kategorii (16 až 26 let) odnese triatlonista Vilém Hodný.

Medaile vytvořil pořadatel Palachova pohřebního pochodu

„Už delší dobu jsme diskutovali o tom, že Cena Jana Zajíce by měla dostat nový rozměr, jakýsi punc významu, který pro nás všechny má. Volba nakonec padla na medaile. Ocenění je pro Vítkov a jeho občany zásadní společenskou událostí, proto jsme stáli o to, aby nezpochybnitelná byla i kvalita medaile, která může být jako významná památka předávána v rodinách laureátů z generace na generaci,“ říká starosta Vítkova Jakub Cihlář.

Hlavním motivem přední strany oboustranně ražené medaile o průměru 60 milimetrů je tvář Jana Zajíce, na rubu znak města Vítkova. Medaile je z tombaku – slitiny mědi a zinku.

Autorem medaile k Ceně Jana Zajíce je uznávaný medailér Michal Vitanovský, shodou okolností jeden z pořadatelů pohřebního průvodu Jana Palacha Prahou. „Letos mi bude osmdesát let a upálení obou Janů jsem zažil jako vysokoškolák. To všechno je historie, ale pro další generace je třeba obě oběti přiblížit nejen historicky, ale i v obecné rovině. Snad s důrazem na to, jak je i dnes důležitá morálka a pravda a také důslednost, s jakou se mají uplatňovat,“ říká Michal Vitanovský.

Laureáti ceny – bubenice, triatlonista a úspěšný tým

Cena Jana Zajíce se uděluje za hrdinský čin, záchranu lidského života, mimořádné studijní či pracovní výsledky, vítězství a úspěchy v olympiádách a soutěžích všech druhů, forem a stupňů, publikační, uměleckou a charitativní činnost.

Laureátkou Ceny Jana Zajíce 1. kategorie, tedy do 15 let, je Simona Vránová, kterou na cenu nominovaly hned dvě vzdělávací zařízení, a to Základní škola a gymnázium Vítkov a Základní umělecká škola Vítkov. Dívka má za sebou historický úspěch v podobě 1. místa v krajském i ústředním kole ve hře na bicí melodické nástroje v celostátní soutěži základních uměleckých škol.

Simona Vránová hraje na melodické hudební nástroje a na bicí, tři roky hrála na housle, není jí cizí ani klavír. Působí ve vítkovském dechovém orchestru, je instruktorkou ve Středisku volného času Vítkov, tančí v tanečním oboru ZUŠ, chodí do „dramaťáku“ v Opavě.

Studentem Základní školy a gymnázia Vítkov je rovněž triatlonista Vilém Hodný, držitel stříbra na mistroství Evropy v terénním duatlonu a nyní laureát Ceny Jana Zajíce v 2. kategorii.

Laureáty speciální ceny Jana Zajíce pro nejlepší tým se za rok 2025 stali studenti čtvrtého ročníku vítkovského gymnázia Diana Marie Hrabálková, Filip Jedinák a Karel Vlk. Jak sami říkají, spojuje je zájem o ekologii, energetiku a obecně o dění ve škole. Společně jsme se zapojují do odborných soutěží, do práce v Ekotýmu, a nakonec i ve studentském parlamentu, na jehož založení se podíleli. Tito tři mladí lidé byli oceněni jak za své dlouhodobé aktivity ve prospěch komunity, tak za konkrétní ekologický projekt Na cestě k zelené budoucnosti, v němž zúročili své doposud nabyté zkušenosti.

Než letošní laureáti své ceny v podobě medailí od 17 hodin ve společenském sále vítkovské radnice převezmou, uskuteční se v 16.30 hodin pietní setkání u hrobu Jana Zajíce na vítkovském hřbitově.

Pozdravujte kluky, řeku a les

A připomeňme si i poslední hodiny života Jana Zajíce. 25. února 1969 se ze Šumperka, kde studoval, vydal vlakem do Prahy. V horní části Václavského náměstí se toho dne asi v půl druhé odpoledne v průjezdu domu čp. 821/39 polil benzínovým čističem a zapálil se. Chtěl vyběhnout na Václavské náměstí, ale ztratil orientaci a uhořel v domě na schodech. Jeho ostatky byly převezeny do rodného Vítkova, kde byl 2. března 1969 za velké účasti lidí pohřben.

V dopisech, které Jan Zajíc zanechal na rozloučenou, například stálo: „Maminko, tatínku, bratře, sestřičko! Až budete číst tento dopis, budu už mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepší. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší. Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem měl tak rád. Odpusťte, že jsem se s vámi tolik hádal. Nenechejte ze mě udělat blázna. Pozdravujte kluky, řeku a les.“