Vítkovická nemocnice: Když železárny koupil baron Rothschild

Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice letos slaví 170 let od svého založení. Vítkovická závodní nemocnice byla vůbec první závodní nemocnici v Rakousku-Uhersku a zřejmě i v Evropě.

​Vítkovická nemocnice: Když Ostravou táhli Napoleonovi vojáci, propukaly epidemie a vznikaly lazarety 01/11/2023

Přitom ve svých prvopočátcích měla ještě jako stará nemocnice jen „ubohých“ šest lůžek. V našem seriálu chceme ukázat, jak se z tohoto malého „špitálu“ za téměř dvě stě let postupně stala dnešní moderní nemocnice, která nabízí zdravotní péči obyvatelům Ostravy, ale některými úzce specializovanými pracovišti i lidem z dalších měst a obcí v celé zemi.

Vyberme dnes z Dějin Ostravy, které zpracoval tým archivářů a historiků, další události, které popisují nejen zdravotní stav obyvatel Ostravy, ale také události, které měly na zdraví a životy zdejší populace vliv.

Když do železáren přišel bankéř Rothschild

Pouhých sedm let po založení vítkovických železáren olomouckým arcibiskupem Rudolfem Janem přešel tento vítkovický hutní závod do nájmu konsorcia několika vídeňských bankéřů, ve kterém měl výsadní postavení Salomon Mayer, svobodný pán Rothschild.

Zakladatel vídeňské větve významného židovského rodu, původem z Frankfurtu nad Mohanem, spatřil potenciál vítkovických hutí především při plánované stavbě, takzvané Severní dráhy císaře Ferdinanda, která měla spojit Vídeň se solnými doly v Haliči.

Zásadní zlom však nastal až po roce 1843, kdy bankovní dynastie Rothschildů železárny ve Vítkovicích od Olomouckého arcibiskupství definitivně odkoupila. Tehdy začala skutečně zlatá éra podniku, který v průběhu následujících čtyř dekád šestinásobně zvýšil svůj podíl na trhu.

Těžká práce ve vítkovických železárnách, úrazy a nemoci se však promítaly do zhoršování zdravotního stavu zaměstnanců a velký kapitalista cítil, že je nutné se o tyto lidi postarat.

V těch letech se zaměstnanci železáren v průměru dožívali pouhých šestatřiceti let. Důvodem byla špatná hygiena, nehodnotná strava, špatné pracovní podmínky – velké horko, střídaní teplot, prašnost nebo vysoké riziko pracovních úrazů.

Těžká práce v hutích se podepisovala na zdraví dělníků

Kapitál, kterým rodina disponovala, formoval dlouhá desetiletí charakter industriální Ostravy a přispěl k mnoha pokrokovým řešením. Areál vítkovických železáren byl například jako první v celém mocnářství osvětlen plynovým osvětlením vyprodukovaným v hutních provozech. Osvětlení se tak dočkal o celých patnáct let dříve než ulice v centru Moravské Ostravy.

Vybudována byla také koňská vlečná dráha, která se u přívozského nádraží napojila na nedávno zprovozněnou Severní dráhu, což zásadním způsobem podpořilo vývoz.

Vítkovické hutě a doly kvetly, avšak se zvětšujícím počtem horníků a dělníků se zvyšovaly i počty úrazů a nemocí v podniku. A tak v roce 1853 vznikla první závodní vítkovická nemocnice, tehdy ještě s pouhými šesti lůžky.

Stala se však vůbec první závodní nemocnicí v celém rakousko-uherském mocnářství a zřejmě i v Evropě. V roce 1860 byla nemocnice rozšířena o oddělení pro infekční choroby, čímž se zvedl počet jejích lůžek na dvaatřicet a vznikla také první ambulance. V té době zde pracovali zdravotníci bez patřičné kvalifikace a ošetřovatelskou péči zajišťovaly staré ženy, také bez jakékoliv kvalifikace.

V dějinách českého zdravotnictví je vítkovická nemocnice výjimečná

Podívejme se však nejdříve na prvopočátky této „staré“ vítkovické nemocnice podrobněji s proslulým ostravským archivářem Karlem Jiříkem. Ten podrobně zpracoval historii Závodní nemocnice Vítkovických železáren a už v názvu ji označil za největší v habsburské monarchii.

„V dějinách českého zdravotnictví má závodní nemocnice Vítkovických železáren zcela mimořádné postavení. Je nejstarší a největší závodní nemocnicí v bývalé habsburské monarchii a tento primát si udržela, a ještě více upevnila v Československé republice,“ upozorňuje někdejší ředitel Archivu města Ostravy Karel Jiřík.

Vídeňské bankovní domy Rothschildů a Gutmannů, které v roce 1873 sloučily své kapitály do Vítkovického horního a hutního těžířstva (VHHT), tehdy totiž nelitovaly vysokých nákladů na postupné vybudování celého systému zdravotnických a sociálních zařízení.

Jejich zdravotnická a sociální zařízení se dostala až na úroveň podobných zařízení v některých vyspělých evropských státech, majitelé svou nemocnici a ústav účelně včlenili do provozního života celého svého gigantického podniku s třiceti tisíci horníky, hutními dělníky a techniky.

Projekt vítkovické nemocnice v „ocelovém městě“ stále ohromuje

„Vítkovická nemocnice a ústavy přitom nepečovaly jen o nemocné, ale zajišťovaly také zdravotní a preventivní péči pro zaměstnance, a to včetně jejich rodinných příslušníků také přímo na závodech i mimo ně. A to v takovém rozsahu, jaký nevykazoval ve své době žádný jiný průmyslový podnik v českých zemích,“ míní Ladislav Šimík, který se svého času pokusil vůbec jako první zpracovat přehledné dějiny vítkovické nemocnice.

Vítkovická nemocnice a vítkovická zdravotnická a sociální zařízení se stala součástí, na svou dobu mimořádně zdařilého a progresivně pojatého, urbanistického projektu z počátku 80. let 19. století. Tento projekt, který stále ohromuje svými červenými cihlovými objekty, stál na počátku výstavby téměř 30 tisícového moderního továrního města Nové Vítkovice, nejrychleji rostoucího sídla celého takzvaného Předlitavska.

Později postavená Baťova nemocnice byla spíše sanatoriem

Předlitavsko, neboli Rakousko, byla jedna ze dvou částí Rakousko-Uherska v letech 1867 až 1918 s hlavním městem Vídní. Tvořila jej většina korunních zemí habsburské monarchie. Její druhá část, přesněji řečeno Uhersko, byla nazývána Zalitavsko.

Pojem „Předlitavsko“ byl neoficiální a toto označení mocnářství odvodilo od prastaré hraniční řeky Litavy, německy Leitha, která tvořila malou část hranice jihovýchodně od Vídně, u Neziderského jezera. Řeka však netvoří výraznou geografickou osu, která by monarchii dělila na dvě části.

Nemocnice ve Vítkovicích však nebyla v ostravské průmyslové oblasti jedinou závodní nemocnicí. V roce 1897 k ní přibyly ještě dvě závodní nemocnice v „hornické“ Karviné a v „železném“ Třinci. Tyto nemocnice „provozovala“ Těšínská komora arcivévody Bedřicha Habsburského, od roku 1906 pak Báňská a hutní společnost.

V ostatních průmyslových oblastech v českých zemích zajišťovaly nemocniční péči velkým průmyslovým závodům všeobecné zemské nemocnice v Brně, Olomouci, Opavě, v západočeské a severočeské průmyslové oblasti veřejné městské nemocnice v Plzni a Liberci. Teprve v letech 1927 až 1938 byla vybudována Závodní Baťova nemocnice ve Zlíně, která však svou velkorysostí připomínala spíše sanatorium než nemocnici.

Nemocní lidé ve Vítkovicích vyhledávali léčitele, bylinkáře a mastičkáře

Musíme si uvědomit, že Vítkovice byly před založením Rudolfovy hutě v roce 1828 jen malou zemědělskou vesničkou hukvaldského panství Vítkovice, ve které žily před tímto milníkem necelé dvě stovky obyvatel v celkem třiadvaceti domech. Zdravotní péče zde byla na velmi nízké úrovni podobně jako v ostatních podobných vesnicích.

Zemědělské Vítkovice neměly tenkrát ani ranhojiče ani lazebníka, poněvadž by se tu prostě neuživili. Většina obyvatel malé vesničky umírala bez lékařské pomoci. V případě nemoci tito lidé vyhledávali většinou pomoc u nekvalifikovaných lidových léčitelů, bylinkářů, mastičkářů nebo fušerů.

V nejbližším okolí Vítkovic byli ranhojiči jen v Moravské Ostravě, Polské Ostravě, Velkém Petřvaldu, Brušperku nebo v Paskově. Lékaři pak jen v nemocnicích v Hranicích, Opavě, Těšíně, od roku 1848 přibyli lékaři v tehdy nově založené městské nemocnici v Moravské Ostravě.

Vítkovický ranhojič očkoval jako první proti neštovicím

V prvních desetiletích 19. století zajišťoval zdravotní péči ve Vítkovicích moravskoostravský městský ranhojič a fyzik František Streibel, narozený v roce 1781. Ten byl absolventem lékařské fakulty ve Vídni a v roce 1808 dosáhl hodnosti magistra chirurgie a porodníka.

Streibel byl také na Ostravsku vůbec prvním ranhojičem, který prováděl také očkování proti neštovicím. Za nemocnými zajížděl do většiny sousedních moravských a slezských obcí. Teprve ve čtyřicátých letech 19. století se ve Vítkovicích usadil natrvalo ranhojič Antonín Schreiber, narozený roku 1811 v Albrechticích. Ten po určitou dobu léčil též na paskovském panství, kde v roce 1850 a 1852 očkoval tamní obyvatele proti neštovicím.