Vojenský opravárenský podnik v Novém Jičíně bude po letech zase ziskový, říká Vlastimil Navrátil

Tradiční zaměstnavatel z Moravskoslezského kraje získal řadu prestižních vojenských i civilních zakázek.

Vlastimil Navrátil vystudoval obor Ekonomika a management podniku na Moravské vysoké škole Olomouc a také Akademii krizového řízení a managementu. Má bohaté zkušenosti ze strojírenského průmyslu, v minulosti pracoval pro několik společností v tomto odvětví, vede Okresní hospodářskou komoru Olomouc a také je příslušníkem Aktivní zálohy. V roce 2023 působil v rámci Mnohonárodního bojového uskupení na Slovensku jako starší důstojník oddělení nákupu a akvizic.

Pane řediteli, jaký to je pocit řídit podnik s takovou tradicí, s dobrým jménem?

Kroutím teprve první půlrok. Je to určitě o odpovědnosti a o tom, že svým způsobem sloužíte státu. Pro mne je to nová role. Podnik má dlouholetou tradici, byl založen v roce 1946, pokud se nepletu, a je to jak živoucí organismus, tak i soukromý podnik. Snažím se k tomu přistupovat v roli dobrého hospodáře.

Ze samotného názvu podniku vyplývá, že se v podniku něco jen opravuje. Vím, že tomu tak není. Jednak vyrábíte pro civilní sektor, pak vyvíjíte, vyrábíte a opravujete pro vojenský sektor. Můžete mi prozradit, jaký je dnes podíl těchto dvou složek podniku? Co vyrábíte?

Ze zřizovatelské listiny a z názvu je patrné, jak jste říkal, co by mělo být naší hlavní prioritou. Je to tedy mix vojenské a civilní výroby. Důvody, proč tomu tak je, se táhnou již delší dobu. V podstatě cyklicky přichází část vojenských kontraktů, mezitím je potřeba, aby si podnik našel práci. Řekl bych, že teď jsme v té vojenské, správné době. Najíždí nám projekt bojového vozidla pěchoty CV90. Dnes tedy vojenská výroba významně převyšuje civilní výrobu.

Z vojenské výroby to tedy aktuálně je výše zmíněný CV90, servis tanků, modernizace tanků, BVP-2 a naše výrobky. Mezi naše výrobky patří Taros, což je bezobslužné vozidlo, které prochází upgradem. Nedávno jsme taky podepsali s ministerstvem dodávku asi na dvě celé tři miliardy korun na cisterny CAP Shadow tanker. Je to rámcová smlouva. Nyní konkrétně do výroby půjde asi třináct vozidel za 536 milionů korun.

Z civilní výroby jde o prvky těžšího strojírenství, ocelové konstrukce, ale potom i technologické komplety jako vysokozdvižné vozíky, linky. Dále vyrábíme i pro další firmy, které působí na rozhraní civilního a obranného průmyslu.

Když přichází doba většího počtu zakázek pro armádu, můžete si dovolit část civilní výroby utlumit a předat zaměstnance a kapacity na armádní zakázky?

Jednoduché to určitě není. Taky by se vám nelíbilo, kdybyste si kupoval rohlíky, protože je máte rád, ale přišel byste do obchodu a tam by byl chleba. My samozřejmě ctíme uzavřené smlouvy, pořád to srovnáváme s kapacitami, které máme. Naštěstí, nebo naneštěstí, dodnes ještě volné kapacity máme. Když uzavíráme kontrakty v civilní výrobě, tak víme, kolik toho bude nabíhat ve vojenské. Hlídáme si to. Aby to nebylo úplně jednoduché, vstupuje do toho zákon o vertikální spolupráci, který říká, že pokud chceme získávat zakázky, které ministerstvo může udělit napřímo, tak musíme plnit osmdesát procent svých činností, které uvádí zakladatelská listina. Dneska se blížíme těm požadovaným procentům, nicméně je to potřeba držet tři roky. Je to pořád takové balancování. Ale určitě nikdo nepřijde zkrátka tím, že by byl omezen na objemu výroby, která mu byla přislíbena.

Válka na Ukrajině zatím nevypadá, že by měla urychleně skončit. Na druhou stranu také přibývají hlasy, že je zapotřebí lépe vyzbrojit země Evropské unie, investovat víc peněz do obranných rozpočtů. Není to doba pro to, aby se váš podnik začal specializovat pouze a výhradně na armádní zakázky?

Pokud válka na Ukrajině skončí dřív nebo později, to není z hlediska obchodního a z hlediska dodávek do obranného průmyslu až tak důležité, protože ostatní státy se vyčerpávají tím, že se alokují systémy na Ukrajinu. Všichni tedy budou potřebovat doplnit, modernizovat, upgradovat své zbrojní parky či soustavu. My můžeme nicméně vyrábět tolik, kolik nám naše kapacity dovolí. Kapacity zaměstnanců by se daly nějak řešit, ale máme strojní kapacity, které jsou v řádech desítek tisíc hodin měsíčně, ale ne stovky tisíc měsíčně. Ano, bereme tuto situaci na zřetel. Jezdíme na služební cesty, zrovna jsem se z jedné vrátil. Jednali jsme tam o spolupráci v rámci obranného průmyslu. Kapacity máme připraveny, ale nemůžeme říct zákazníkům v civilním sektoru, když už si něco objednali, že to rušíme. Máme samozřejmě v kapacitách rezervy, abychom mohli jít nahoru.

Vím, že kromě výroby zde máte i vlastní vývoj, který za poslední roky zaznamenal řadu zajímavých úspěchů. Jak se vám dneska bojuje na poli personalistiky s dravci soukromých zbrojařských firem, kteří rovněž velmi intenzivně hledají odborníky?

Děkuji za otázku. Myslím, že podnik dělá komplexním a plnohodnotným právě to, že má vlastní vývoj, vlastní projekty, tím pádem svůj vlastní výrobek, i když jich až tolik není. Hlavně je schopen vnášet vlastní know-how, i třeba v případě CV90, a to je velice důležité. Musím říct, že lidi tady, nejen v útvaru projektu a vývoje, jsou srdcaři, mají rádi tento region, tuto fabriku, tu svoji VOPku. Tak to prostě je. Je to zatím situace, která je přidanou hodnotou, a která se soukromým společnostem nepodařila vytvořit. VOPka zůstane VOPkou. A já jsem za to rád.

Napadá mě, že když se snaží soukromé firmy přetáhnout státního zaměstnance, tak možná hraje roli výše platu. Nevím, jak velké možnosti máte vy jako státní firma, ale tuším, že ne tak velké jako soukromník. Nicméně je to jen jedna část. Co dalšího můžete zaměstnancům nabídnout, když je k vám lákáte?

Zastavím se u té první části a malinko opravím. My jsme státní podnik, ale já na ministerstvu pořád říkám, že to je nejvíc zavádějící název, který může být. My jsme nejvíc kapitalistická společnost ve státním vlastnictví.

Jak to?

Protože jsme státní podnik, ale zaměstnanci nejsou státní zaměstnanci, nemají formu státního zaměstnance. To je úplně něco jiného. Jsou to zaměstnanci tak, jako v každé jiné soukromé firmě. A my se musíme chovat tak, jako každá jiná soukromá firma. Kromě uspokojování schopností a potřeb Armády České republiky, respektive českého státu, musíme vydělat i peníze a generovat zisk. Název státní podnik proto není úplně nejšťastnější. Navíc jsme taky vázáni zákonem o veřejných zakázkách. Má to svoje výhody, ale i omezení, ne nevýhody. S dravci se nám tedy velice těžce soutěží – a já jsem jeden z dravců, přišel jsem ze soukromé sféry. Platy jsou tady smluvní, nemáme rozdíl oproti soukromé sféře.

Tedy u vás neexistují platové tabulky?

Máme samozřejmě tabulky, ale ty jsou indikativní, ty má každý podnik. Ale není to tak, jako na úřadech nebo ve státních institucích, kde podléhají služebnímu zákonu nebo zákonu o státních zaměstnancích. To se nás netýká. Tvrdím, že být zaměstnanec VOPky je lepší, než být státní zaměstnanec. Platy jsou smluvní a jsou na úrovni platů v oboru, indikátorů je několik. Musím říct, že probíhá neustálá rotace. Lidi si myslí, že v čistě soukromé firmě dostanou vyšší výdělky. Pak ale zjistí, že to tak velký rozdíl není, že musí dojíždět. A když si to pak ve finále spočítají, tak zjistí, že je to stejné nebo lepší u nás, protože máme další benefity, které tam nedostanou.

Foto: se souhlasem Vlastimila Navrátila

Je trošku nadsazené bavit se o tom, že my jim nemáme co nabídnout. VOPka určitě může nabídnout spoustu věcí. Kromě platu a benefitů máme odbory. Musím říct, že jsou to konstruktivní odbory, jsou výborné, přináší do podniku přidanou hodnotu, jsou skvělým komunikačním kanálem, když je potřeba něco dostat mezi lidi. Pokud podnik bude profitovat, tak se prostřednictvím odborů budou rozdělovat další benefity mezi zaměstnance, kromě mezd.

Jsou všichni vaši zaměstnanci v nějakém bezpečnostním režimu? Jak to funguje?

Samozřejmě my jako státní podnik působící v obranném průmyslu, navíc jsme kategorizováni jako podnik zvlášť důležitý pro strategii státu, máme jiná bezpečností opatření než třeba v mlékárně. Všechna úcta mlékárnám. Vstup, výstup, identifikace, vstup do vyhrazených tajných prostor dle autorizací… Když přejdeme na výrobu CV90 nebo jiných věcí, vzniknou prostory, do kterých budou moci vstoupit jen zaměstnanci pracující v nich. Tak jak někteří lidé, včetně mě, jsou klasifikováni prověrkou, tak i pracoviště mohou být klasifikována prověrkou. Jsme podnik působící v obranném průmyslu, má to svá pravidla a omezení.

Musel jste vy nebo váš předchůdce zpřísňovat opatření v souvislosti s válkou na Ukrajině? Napadá mě nebezpečí sabotáží, které se jinde dějí.

Samozřejmě jsme informováni vlastníkem, čili resortem, o možných rizicích. Já jsem nastoupil, když byl konflikt na Ukrajině v plném proudu. Od začátku se ta opatření zpřísnila, měnila. Ze zákona máme bezpečnostního ředitele, který odpovídá za bezpečnost jak zaměstnanců, kteří jsou samozřejmě na prvním místě, tak know-how podniku.

Můžete říct, jak dopadl loňský rok z hlediska ekonomiky ve VOP?

Mohu. Jsem na to pyšný. Není to díky Navrátilovi nebo jeho umu. Je to díky tomu, že se podařilo fabri­ku rozkomunikovat. Podnik začal více komunikovat, spousta věcí se vyjasnila, začala jít. Je to asi tím, že mám jiný vhled. Není to díky tomu, že bych byl geniální ekonom. Myslím, že šest, sedm let po ztrátě téměř tři čtvrtě miliardy vykážeme zisk v řádech nižších desítek milionů korun. Vyjde zpráva z ministerstva, kde bude hospodaření všech státních podniků. A po spoustě letech, kdy to možná kazila VOPka, budou všechny státní podniky ziskové.

Vysvětloval jste, že státní podnik má svá specifika. Jak se budete chovat, když vám uzávěrka ukáže, že jste vydělali desítky milionů korun? Musíte je dát státu? Můžete je použít na investice?

Stát si je může vzít, je to stoprocentní vlastník a já bych to musel respektovat. Nicméně navzdory politické situaci, kdy je více názorů a politických stran, panuje shoda, že pokud stát vlastní takovýto podnik, tak ho musí podporovat. Pokud máme plán investic, a to máme, a pokud jsou tam věci, které jsou v zájmu obrany státu, tak ten stát si to nevezme jako dividendu.

Co vás čeká v letošním roce? Máte zásadní projekty, na které se těšíte, které podnik mohou posunout zase dál?

Každý den je tady výzva, musím říct. Po půl roce jsem se tady aklimatizoval, udělal jsem nejzásadnější změny a teď chci trošku působit vně podniku, co se týká výroby, procesů a podobně. Nicméně z byznysového hlediska nás čeká CV90, cisterny CAP Shadow tanker, upgrade Tarose, servis tanku Leopard, dokončení modernizace T-72M4CZ. Je toho spoustu. Ale to je dobře.

Jste členem aktivních záloh. Může vám tato zkušenost pomoci v řízení podniku, nebo je to spíš fajn doplněk?

Pomáhá mi to dennodenně. Byl jsem na zahraniční operaci, téměř šest měsíců s přestávkou. Vystřídali se tam lidi asi z jednatřiceti útvarů. Jsem záložák a byl jsem snad jako první vlaštovka ve vedení mnohonárodnostní mise, kde Češi měli úlohu jako leading nation. Potkal jsem se tam se spoustou vojáků, berou vás mezi sebe jako rovný rovného, není to, že jste „jen“ záložák. Takové zkušenosti jsou obrovskou výhodou. Spousta lidí z mise se pak posunula na vyšší místa, velitelské funkce. Já s nimi spolupracuji. Koneckonců CV90 jdou pro sedmou mechanizovanou brigádu, kde jsem záložák. Štěstí přeje připraveným a musím říct, že to je neuvěřitelná náhoda a štěstí, že Armáda České republiky je hlavním zákazníkem VOPky. Tak to prostě je.