Vsadil se, že to dokáže. Ostravák před 27 lety jako první Čech překonal La Manche

Kdo by neznal naše slavné dvojnásobné pokořitele kanálu La Manche z poloviny sedmdesátých let, Františka Venclovského a Jana Nováka, k nimž se v roce 1988 přidala i žena, plavkyně Lída Jelínková. Tato trojice obdivuhodných plavců přeplavala kanál mezi Francií a Velkou Británií na trati dlouhé 34 až 36 kilometrů ještě ze Československo.

Od té doby jejich výkony zopakovalo několik plavců z Česka. Ovšem tím vůbec prvním, který pokořil La Manche jako první obyvatel České republiky po jejím rozdělení, byl Ostravák Libor Laštík. Ten doplaval, obalen vrstvou sádla, z anglického města Folkestone na francouzský mys Cap Gris Nez 1. srpna 1998, tedy před sedmadvaceti lety.

Jeho plavba trvala téměř šestnáct hodin, přesně 15 hodin a 55 minut. Libor Laštík vyplul v pátek 1. srpna 1998 v 5 hodin a 14 minut ráno a z vln La Manche vylezl na břeh ve 22:09 . Dnes má celou řadu českých následovníků, ale titul první „české“ přeplavby mu nikdo nevezme. Pokořitel slavného kanálu dnes žije už dvacet let v Irsku, stále se však do Ostravy vrací a jeho maminka kamarádí s řadou plavců a pokořitelů La Manche. Scházeli se například na opavském Stříbrném jezeře.

Ostrava zařadila přemožitele La Manche mezi své slavné rodáky

Přestože Libor Laštík žije už více než dvacet let v Irsku, Ostrava na něj nezapomněla. Figuruje na seznamu slavných rodáků, ve společnosti například atletky Táni Kocembové, tenisty Ivana Lendla či legendárního českého jezdce Rallye Dakar Karla Lopraise. A maminka Libora Laštíka každý první srpen vzpomíná na to, že když její syn celý den bojoval s vlnami, proudy, přílivy a příboji lamanšského průlivu, ona pracovala na zahrádce a čekala nervózně na jeho telefon.

Pro Magazín PATRIOT zavzpomínala na Liborovo dobrodružné dětství a pořád je na jeho výkon patřičně hrdá. „Vždyť byl první plavec po rozdělení státu, který ten kanál překonal,“ říká maminka legendárního plavce Dobromila Laštíková nad řadou výstřižků a dnes beznadějně rozebranou knihou Svítání nejen nad La Manche, kterou spolu s přáteli a kamarády sepsal.

Maminka vzpomíná, že Libor Laštík a jeho o čtyři roky mladší bratr milovali plavání už od mládí, ale byli tajnůstkáři. Nechtěli jí říkat, že chodí plavat na rybníky a jezera a lezou po horách a skalách, protože nechtěli, aby se o ně bála. Sama však dříve sportovala, hrála volejbal, lyžovala, bruslila a její synové po ní lásku ke sportu zdědili. Přidal se i její muž, když začal jezdit na kole a bral syny na dlouhé cyklistické výlety, klidně po celé republice.

Jednou přeplavu La Manche, vsadil se v páté třídě

Když kluci Laštíkovi jednou viděli na Olešné závodit Františka Venclovského, Libora Laštíka jeho otec se slavným pokořitelem La Manche vyfotografoval. Libor se rozhodl, že jednou kanál také zdolá a začal si se svým plaveckým idolem dopisovat. Jednou mu také poslal onu fotografii.

Už v páté třídě základní školy se malý Libor Laštík vsadil s kamarády, že jednou v životě kanál La Manche přeplave. A na gymnáziu začal tvrdě trénovat. Sám. Nebyl členem žádného plaveckého oddílu, ale chodil plaval například do brušperského rybníku. Když se ho ptala maminka, kdo ho hlídá, aby se neutopil, odpověděl, že u rybníka jedna paní pase husy.

Libor Laštík plaval v rybníku v Brušperku denně, trénoval i na hlučínském jezeře. Chodili od malička i na bazén do Hrabůvky, kde se rodina v roce 1967 s malými chlapci přistěhovala z Vratimova. Uměli se už jako kluci skvěle potápět, tak třeba už ráno každou sobotu potichu odešli z domu a čistili s kamarády bazén v Hrabůvce od vlasů, kterých tam byla vždy spousta.

Jedu do Frýdku-Místku. Místo toho stoupal na Mont Blanc

Aby maminka neměla starost, plaval a sportoval Libor Laštík spíše tajně, zpočátku začal bez vědomí rodičů i jezdit na kole. Tak se jednou také stalo, že ho domů přivezla sanitka celého ofáčovaného obvazy. Jindy zase rodičům oba bráchové řekli, že jedou do Štramberka běhat schody na Trúbu. Když se tam rodiče na zapřenou přijeli podívat, jak to jejich synům jde, pořadatelé jim řekli, že na závodě žádní sourozenci Laštíkovi nejsou. Maminka pojala podezření a zeptala se jich, jestli ve Štramberku není někde nějaká skála. Ano, odpověděli pořadatelé, cvičí na ní horolezci.

Oba chlapce tam rodiče samozřejmě našli. „Kluci hned slezli dolů, ale nakonec mne dokonce přesvědčili, ať si to zkusím vylézt také. Tak jsem se vyšplhala možná dva tři metry. Ale bylo tam krásně,“ směje se maminka skvělého plavce.

Budoucí přemožitel La Manche nechtěl, aby se o něho máma strachovala. A tak, když už studoval Libor Laštík Vysokou školu báňskou, řekl jí, že jeden na pár dnů za kamarádem do Frýdku-Místku. A místo toho s kamarádem lezl na francouzský Mont Blanc. Nakonec jí to „práskla“ sestra, teta obou chlapců. „Vždycky jsem se o těch jejich lumpárnách dozvěděla jako poslední,“ vypráví matka ostravského plavce.

Proč na La Manche? Protože je to plavecký Everest!

Aby si našetřil na překonání kanálu, ale i na výstupy na horské velikány, tak Libor Laštík chodil od mládí vykládat vagony nebo natírat s pomocí lezeckých lan vnitřky vodojemů a věže. Někdy cvičili slézání skal přímo na paneláku, kde bydleli. „A jednou měl Libor zaracha a já pořád, co slyším zvenčí na chodbě za fučení a rámus. A pak jsem vyhlédla a Libor běhal nahoru dolů po schodech. No, nesmím chodit ven, tak běhám schody, řekl mi,“ krčí rameny maminka slavného Ostraváka.

Libor Laštík byl takový sportovec samotář. Když překonával La Manche, musel udělat za šestnáct hodin téměř šedesát tisíc kraulových temp. „V hlavě se mi promítaly vzpomínky na můj předchozí sportovní život. Na poznávání přírody. Cestu k La Manche mi vydláždily klukovské sny, vítězství i prohry. Vzpomínal jsem na východy a západy Slunce, propocená trička, stovky kilometrů daleko od domova. Po svých, na horách, na kole, po cestách i necestách,“ vzpomínal v knize Svítání nejen nad La Manche.

Foto: se souhlasem Dobromily Laštíkové

„Proč vlastně La Manche? Protože je to plavecký Everest! Tisíce otužilých vytrvalců to zkoušelo. Úspěšných bylo jen pár stovek,“ vysvětluje Ostravák, který se mezi těch pár stovek zapsal.

Na kanál La Manche trénoval intenzivně tři roky

La Manche se vyznačuje rozdílem teplot vody „gulášem“ zhruba osmnácti mořských proudů o teplotě mezi devíti až sedmnácti stupni Celsia. Specialitou kanálu jsou i přílivy a odlivy dosahující až sedmi metrů. Je to prostě jedna z nejtěžších maratónských tratí na světě. Plavce čeká kvůli zanášení přes padesát kilometrů ve slané vodě rozdílných teplot. Každý, kdo se o zdolání La Manche pokusí, musí prokázat extrémní otužilost, rychlost a vytrvalost v plavbě. A také vysokou psychickou odolnost, výborný zdravotní stav. A musí mít dobré kamarády na doprovodné lodi.

Prvním úspěšným plavcem přes La Manche byl námořní kapitán Matthew Webb, vynikající plavec své doby, kterému se po prvním neúspěšném pokusu podařilo dne 28. srpna 1875 kanál La Manche přeplavat za 21 hodin 45 minut. Do roku 1911 měl sedmdesát neúspěšných následovníků. Poté až roku 1911, uspěl Mr. Burgess po 22 hodinách a 35 minutách a to na dvanáctý pokus.

Prvním pokořitelem kanálu La Manche v historii samostatné České republiky se stal Libor Laštík, který se narodil 23. července 1964 v Ostravě. Několikrát absolvoval triatlon, v minulosti se závodně věnoval cyklistice, hokeji, volejbalu a judu, ale také dále speleologii, potápění a skálolezení. Vystoupil na několik nejvyšších alpských vrcholů. Když se připravoval na překonání La Manche, tři roky věnoval intenzivní plavecké a otužilostní přípravě.

Překonání La Manche je jeden z nejtěžších plaveckých výkonů

Co obnáší přeplavání úžiny mezi Anglií a Francií, které jsou v nejužším místě kanálu vzdálené 35 kilometrů, ovšem vlivem proudů musí borec uplavat 50 kilometrů skutečné vzdálenosti?

Plavec musí počítat s minimálně 15 hodinami pobytu v chladné vodě. Jedná se o extrémní fyzický a psychický výkon sledovaný význačnými institucemi a osobnostmi po celém světě jako jeden z nejtěžších plaveckých výkonů vůbec. Všechny pokusy o přeplavání La Manche povoluje, organizuje a sleduje asociace Channel swimming asociation.

Libor Laštík si musel kvůli svému výkonu zajistit doprovodnou loď a lodivoda. Doprovodné plavidlo bylo dvanáctimístné a lodivod Mike Oram doprovázel jako lodivod i Františka Venclovského a sám úžinu přeplaval. Lékařem výpravy byl Jiří Novosad.