​Výrobky farmářů až na stůl? Projekt Od místních vyrostl i díky pandemii

Josef Halamík z Rožnova pod Radhoštěm propojuje malé farmáře i výrobce potravin se zákazníky. Jeho projekt OdMistnich.cz pomáhá jak výrobcům, tak i zákazníkům, kteří si rádi koupí kvalitní lokální potravinu.

Jak vznikla myšlenka spojovat místní producenty potravin a dostávat jejich produkty k lidem?
Možná vás překvapím, ale nebylo to tak jednoduché a přímočaré. Začali jsme s vývojem mobilní aplikace, která fungovala jako plánovač jídelníčku. Součástí aplikace jsou i videa s michelinským kuchařem. U natáčení jsme vždy udělali obrovský nepořádek a jelikož každá jedna věc byla zabalená v samostatném obale a točili jsme klidně i tři nebo čtyři jídla najednou, vždy nám zbyl plný pytel obalů. Rozhodli jsme se, že je potřeba to dělat jinak a založili jsme projekt, který se jmenuje Distribution.cool.

O co jde?
Tento projekt byl zaměřen na bezobalovou distribuci a díky tomu jsme z místních farem a pekáren vozili produkty, které byly balené v plátěných taškách či ve skleněných obalech. Ty jsme poté myli, vozili je zpět a lidem se to moc líbilo. Ráno jsme přijeli, vzali nachystané obaly na vrácení a nechali tam čerstvý produkt. Takto to fungovalo až do příchodu pandemie, která nám zabránila sbírat vratné obaly zpět. Zároveň v té době měly pekárny a farmy obrovské výpadky v oblasti gastronomie. Také se zjistilo, že právě na gastronomii jsou velmi závislí a v podstatě nejsou až na pár výjimek vůbec propojení s místním trhem. Lidé většinou jezdí na každou farmu zvlášť, pár z těchto farem má svůj farmářský obchůdek, ale to je vše.

Josef Halamík. Foto: Vladimír Pryček

Takže projekt Od místních opravdu vznikl v době pandemie?
Projekt Od místních je velmi blízký právě projektu Distribution.cool. V jeho případě jsme už ale nebyli vázání jednorázovými obaly, takže jsme mohli rozšířit portfolio výrobků z nějakých původních čtyřiceti, které jsme zvládali doručit bezobalově, na nějakých čtyři sta padesát, které máme dnes. Teď už tedy nemáme jen určitý druh jídla, ale pokrýváme opravdu všechny oblasti - maso, pečivo, dezerty, pochutiny, nakládanou zeleninu… Jednoduše vše, co se lokálně produkuje. Ať už je to jednotlivec, který své výrobky vyrábí u sebe doma nebo větší farma.

Jaké jsou podmínky pro vstup do projektu?
Nám jde jen o to, aby dodavatelé respektovali zákazníka. Systém máme nastavený tak, že různá jídla mají různé požadavky. Něco lze udělat hned. Například pečivo a mléko nám vozí čerstvé každé ráno. Některé trvanlivé produkty můžeme mít skladem, ale toho opravdu není mnoho. A některé další věci jako maso jsou náročné na objednání - u něj je třeba vytvořit objednávku minimálně týden předem a vozí se pouze jednou měsíčně. Maso dorazí k nám a putuje přímo k zákazníkům, u nás se v podstatě neohřeje. Jen ho přeložíme a vše se distribuuje dále. Systém jsme vyvíjeli ve spolupráci s veterinární správou a potravinářskou inspekcí, abychom dokázali potraviny doručit v takové kvalitě, v jaké je to potřeba.

A ostatní potraviny?
U farmářských potravin je to tak, že čím jsou čerstvější, tím náročnější jsou na skladování a distribuci. Byl to běh na dlouhou trať, nicméně teď už máme vše pěkně zaběhnuto v jednoduchém systému, který jsme schopni implementovat v padesátikilometrových rádiusech. Mělo by to tím pádem řešit problémy s nedostupností malých prodejen na vesnicích, ale také podporu místních dodavatelů. Když to dáme do úplného extrému, tak u nás prodávají i lidé, kteří mají přebytky ze zahrádky. Někdo donese jablka, někdo česnek a naším cílem je, aby místní lidé měli právě takové místo, kde budou moci svou produkci prodat dále. Částečně je tak podpoříme, aby opravdu dále pěstovali. Mnoho lidí se na to raději vykašle, protože neví, co by s tím potom dělali. Tímto jim pomůžeme dostat se do povědomí lidí a jejich výrobky v podstatě doručíme až ke dveřím zákazníků. Lidé, například z Havířova či z Brna, tak mohou objednávat produkty z Rožnovska, z Těrlicka, Olomoucka, apod.

Obchůdek stojí na kraji Rožnova u silnice vedoucí od Frenštátu. Foto: Vladimír Pryček

Jste v podstatě takové sobotní ranní tržiště, kde se dá koupit vše od pažitky až po sýry…
Spíše každodenní online tržiště s rozvozem až ke dveřím. Rozvážíme od pondělí do soboty. Vzdálenější lokality zatím však jen v pátek. Jakmile však bude více zákazníků, tak, aby se uživil rozvoz každý den, jsme na to připraveni.

Kolik máte dnes dodavatelů?
Už jich je k padesátce. Někteří z nich jsou pouze sezónní – ovčí, kozí výrobky, které přes zimu nejsou. Přes léto je zase více zeleniny a ovoce. U nás prostě nenajdete nic mraženého. Vše, co vám můžeme dodat, souvisí právě se sezónou, ve které se zrovna nacházíme. Je to krása místního prodeje. Už historicky lidé jedli jen to, co bylo zrovna v té době k mání. To, co se dalo uchovat, se uchovalo, ale jedlo se hlavně sezónně, a tak bychom to rádi dělali i my. Chceme vše vrátit do starých kolejí s využitím moderních technologií. Tím pádem budeme mít mnohem kvalitnější jídlo. Čím víc budeme tento druh producentů podporovat, tím víc bude rozkvétat vše okolo nás.

Jaká je cenová politika projektu? Musí farmáři hodně slevit ze svých cen nebo si mohou nasadit ceny, na které jsou zvyklí a vy musíte holt přihodit?
Naši nákupní cenu určují farmáři, tak aby se jim to vyplatilo. My musíme přidat naši marži a náklady na distribuci (taškovné, dopravné). Naše věci jsou tak poměrně drahé. Nikdy nebudeme mít možnost konkurovat Kauflandu, takže cenově bohužel nikdy válku nevyhrajeme. Už jen z toho důvodu, že třeba Kofolu nakupujeme dráž, než se prodává v supermarketech. Nepůjdu ale do supermarketu, protože by to šlo proti naší politice. Kofolu jsme vzali, protože i když se jedná o velkou firmu, tak je stále místní. Zároveň také potřebujeme hodně podpory, takže jsme od nich na oplátku dostali ledničku a podobné vybavení. Stejně tak nám kunčický Pivovar Ogar dal slunečníky, a ještě jednu lednici. Je pěkné, že když už jsou místní většími podniky, tak se snaží podporovat zase nás. Hezky to cirkuluje a je to hodně vidět. Máme i svůj vlastní produkt, který se jmenuje Pastýřský koláč. Je to náš výmysl, ale vyrábějí ho naši dodavatelé. Koupíme hovězí maso z Ekofarmy Šigut z Vyšních Lhot, poté ho další dodavatel upeče a natrhá a pošleme do pekárny ANNA z Pustějova, která toto maso, společně s karamelizovanou cibulkou od Scorpionky z Těrlicka, zapeče do listového těsta.

Foto: Vladimír Pryček

Jak funguje logistika tohoto projektu?
Máme systém, který je velmi unikátní, protože si v něm mohou lidé objednat produkty až na tři měsíce dopředu. Ráno se tedy nemusí starat o snídani, případně se po cestě z práce stresovat ohledně nákupu. Prakticky pokaždé, když vtrhnete do supermarketu, tak koupíte devadesát procent věcí, které ani nepotřebujete. I když jsou naše potraviny dražší, tak tímto stylem nákupů paradoxně velmi ušetříte, zvláště když máte děti a chodíte nakupovat s nimi. Další výhoda je v tom, že se snažíme rozvážet produkty opravdu brzy ráno. Vyjíždíme kolem páté hodiny, abychom většině lidí byli schopni nákup doručit před sedmou. Chceme, aby se ještě před odchodem do školy a práce dostali k čerstvému pečivu. Když si jej koupíte den předem, tak už prostě na druhý den čerstvé není a ráno bývá většina obchodů zavřená.

Kolik máte k dispozici aut?
Když máme hodně rozvozů, tak to bývá až čtyři či pět aut. Pravidelně ale jezdí dvě.

Jak získáváte partnery? Když se o vás dozví, tak tam chtějí hned být nebo někoho musíte přemlouvat?
Spíš k nám jít chtějí. Dříve jsme si brali určité zápisné, abychom to trošku redukovali. Naše kapacity jsou přeci jenom celkem omezené, navíc pro nás není moc výhodné vložit najednou dvacet produktů od jednoho dodavatele. Raději to rozložíme do určitých období. Je zároveň potřeba se s dodavatelem naučit fungovat, poznat se a podobně. Když totiž vzniknou nějaké problémy a lidé už jsou na takového dodavatele zvyklí, tak je to potom velmi komplikované. Zrušili jsme tedy zápisné a eliminovali počet produktů na tři až pět najednou. Když takto fungujeme čtrnáct dní až měsíc bez problémů, tak přidáme další. Takto máme prakticky každý týden nové produkty, lidé se těší, a snažíme se to také směřovat tak, abychom optimalizovali portfolio a skladové zásoby. Snažíme se to dělat komplexně. Když máme v nabídce halušky, tak k nim chceme mít v nabídce také slaninu a zelí. Když máme v nabídce bramboráky, tak je fajn mít k dispozici také dobrý kefír... Ať to hezky hraje dohromady, aby si člověk mohl udělat celý nákup a nebyl nucen jít do supermarketu.

Dá se říct, o co je u vás největší zájem?
Největší zájem je stále o pečivo a mléčné výrobky. Hodně lidí si stále kupuje produkty na snídani a svačinu. Tyto nákupy u nás tvoří přes polovinu objednávek. Zbytek jsou pak gurmánské nákupy, kde je od všeho něco. Věci denní spotřeby jsou ale samozřejmě častější. Máme mnoho zákazníků, kteří opravdu objednávají každý den. Zhruba polovinu u nás tvoří pravidelní zákazníci. Nedávno jsme dělali výzkum preferencí a spokojenosti. Oslovili jsme tisíc pět set našich zákazníků, kteří si u nás už něco objednali a nějakých sto dvacet z nich nám odpovědělo, takže máme celkem zajímavý vzorek, z kterého vyplynulo, že naši zákazníci jsou ze tří čtvrtin ženy, většinou žijí v domácnostech s rodinou a věkově se pohybují od dvaceti pěti do šedesáti pěti let.

Pohnul covid hodně s tím, jak se teď daří malým výrobcům? Mám pocit, že jich přibývá. Někteří vyrábějí chilli pasty, paní, která umí marmelády, další parta dělá těstoviny…
Ten pocit máte proto, že spousta lidí se během covidu dostala do online světa. Byli tady vždy, ale nebylo o nich tolik slyšet. Nyní byli ale donuceni se propagovat. Když se zavřely farmářské trhy, tak jim nic jiného nezbylo. Všímám si toho i u lidí, kteří nás oslovují. Momentálně nás kontaktuje klidně pět dodavatelů týdně a jsou to lidé, jejichž podniky mají už několikaletou historii a celkově jsou velmi šikovní. Je takové nepsané pravidlo, že každý takový start-up trvá čtyři roky utrpení. Říkali mi to i lidé z farem.

Foto: Vladimír Pryček

Jaký je cíl vašeho projektu? Chtěli byste expandovat do celé České republiky?
Řekl bych, že problém, který řešíme, je celosvětový. Vychází to z principu ekonomie. Jsou to spádové oblasti, které vytváří supermarkety. Optimalizace nákladů a honba za co nejlevnějším zbožím. Nicméně to potom vede k tomu, že vznikají obrovské odpady a to nemluvím jen o plastech. Je vědecky dokázáno, že čtyřicet procent nákupu vyhodíte. Zaplatíte za něj tedy dvakrát tolik a to už lidé nevidí. Jsou to důsledky vývoje. Viděl jsem extrém v Izraeli, kde mají ještě dvakrát větší nákupní košíky než my a i přesto je mají plné. Konzum se prostě nezastaví.

Když ale vidím váš web, tak mám ten stejný pocit, který mám, když jdu do supermarketu. Taky mám na všechno chuť, takže když budu tvořit objednávku, tak tam určitě hodím víc věcí, než je potřeba.
Bavíme se spíše o ceně. Když je něco příliš levné, tak toho koupíme hodně. Když je ale něco drahé, tak si pečlivě vybíráme, co do toho košíku dáme. Naše výrobky jsou ale drahé, protože do jejich výroby člověk vložil svůj čas a um. Měli jsme dodavatele klíčků z Ostravy, kdy jedna krabička těchto klíčků stála sto korun. Lidé to měli rádi, občas si to koupili, ale bylo to až moc. Nyní máme nového dodavatele, startup z Brna. Mají za sebou investora a dělají to v desetkrát větších prostorách a cena je mnohem přijatelnější.

Zpět ale k původní otázce. Jaký je váš cíl do budoucna? Chtěli byste mít pobočku v každém městě, případně projekt rozvíjet v rámci franšíz?
Rádi bychom projekt rozšířili do celé republiky, tak, aby fungoval prakticky v každé vesnici. Má potenciál pokrýt hluchá místa. Obchůdek jako takový by byl původně jen rozvoz. Myšlenka obchůdku jako kamenné prodejny, respektive výdejního okénka našeho distribučního skladu by přišla až v době, kdy bychom zjistili, že v dané vesnici obchůdek opravdu chybí a vyplatí se tím pádem zapojit Od místních. Zároveň by se to mohlo propojit také se Zásilkovnou, kam lidem přicházejí ostatní objednávky. Navíc máme ještě jeden projekt, který se jmenuje Pošlete dobroty. Jedná se v podstatě o stejný koncept jako u projektu Od místních s tím rozdílem, že tady nerozvážíme. Jedná se o trvanlivé produkty, které je možno poslat právě přes Zásilkovnu.

Plánujete tedy rozvoz časem úplně vypustit?
Ne, řekl bych, že to bude vše v jednom. Obchůdek jako takový se přeci jenom těžko uživí. My tady v našem prvním rožnovském obchůdku máme jednu prodavačku, vlastní systém, minimalizované náklady jak jen to lze a i přesto se tady málokdy dostaneme nad červená čísla. Rozvoz je tedy nutnost. Je to daleko efektivnější než obchod, protože má mnohem větší možnosti. Díky rozvozu jsme schopni zasáhnout větší spádovou oblast a zároveň máme extra peníze ze Zásilkovny. Zásilkovna má ještě navíc tu výhodu, že lidé, kteří by k nám normálně nepřišli, si jdou vyzvednou balíček a třeba jim zrovna padne něco do oka. Podpoří se tím jak ekonomika výrobců, tak také pohodlí lidí z dané vesnice. Nebudou muset dojíždět nikam daleko do supermarketu, ale můžou si pěšky dojít kousek do obchodu, kde dostanou vše, co potřebují. Je to tedy i ekologičtější.

Kolik takových obchůdků dnes máte?
Zatím je to první. Otevírali jsme i druhý, ale ten se osamostatnil. Řekl bych, že jsme byli tehdy ještě moc mladí na to, abychom měli franšízu. Až teď, po třech letech našeho fungování, se cítíme připraveni na to, abychom se představili investorům a začali celý projekt dělat ve větším.

Měl by tedy budoucí obchod být již typizovaný stejně jako ten již fungující v Rožnově?
Přesně tak. Víme, co funguje a co ne. Druhý obchod tedy bude ještě lepší. Ale ano, chceme aby byl typizovaný jak vzhledově tak systémově. Je potřeba propojit lokální výrobce s lokálními zákazníky. Spousta lidí daleko raději podpoří právě tu farmu, kterou zná. Jsme takové farmářské trhy online, stejně tak se i profilujeme. Podobně funguje Scuk, ale tam už je to na centralizované bázi. To znamená, že všichni farmáři musí veškeré výrobky dovézt do Prahy, odkud se to pak distribuuje dále. Zároveň je potřeba, aby si pro to zákazník zašel do některé z výdejen. Myšlenka hezká, ale myslím si, že v tomto je právě důležitá decentralizace. Musí tam být široký záběr, protože se nevyplatí vozit jen rohlíky nebo jen mléko.