Společnost
19/08/2016 Tomáš Svoboda

Výročí: Před 82 lety bylo otevřeno bývalé hřiště Baníku na Staré střelnici

Ostrava se v létě roku 1934 stala svědkem malého zázraku. Za pouhých šest týdnů se stovkám ochotných příznivců podařilo z holého pozemku na Staré střelnici připravit nové hřiště pro svůj oblíbený klub SK Slezská Ostrava. Hlavně havíři chodili prý tenkrát rovnou ze směny nebo na noční šichty dřív, aby mohli přispět svým dílem.

A vynaložená námaha za to stála, neboť dne 19. srpna 1934 proběhlo slavnostní otevření nového hřiště se škvárovým povrchem. Mužstvo SK Slezská Ostrava slavilo otevření Staré střelnice výrazným vítězstvím nad DSK Unie Moravská Ostrava, kterou v utkání o Zlatý pohár porazilo 5:0.

Jak je známo, tento fotbalový areál nahradil původní hřiště na Kamenci a sloužil nakonec až do jara roku 1959, kdy nástupce SK Slezská, Baník Ostrava, přesídlil na stadion Bazaly.

Bez krejcaru v kapse vyjeli za hrabětem

Kromě pracovního nasazení během výstavby hřiště se však museli zástupci SK Slezská Ostrava činit už o něco dříve. Vybudování nové hrací plochy totiž potřebovali dojednat s hrabětem Wilczkem, vlastníkem ostravských dolů a také pozemku parku na Staré střelnici.

Klubový předseda Rudolf Válek potřeboval přesvědčit hraběte, aby souhlasil s podpisem smlouvy o pronájmu, o který se ucházel také konkurenční německý Turnverein.

„Bez krejcaru v kapse, pustil jsem se do jednání a podařilo se mi skoro po dvou hodinách ho přesvědčit, že podíl na vstupném jako nájem mu vynese více, než by dal Turnverein, a tak jsem odjížděl s potvrzenou smlouvou v kapse,“ vzpomínal jeden ze tří bratrů, kteří v té době patřili k hlavním postavám klubu.

Za své zásluhy při vybudování nového stadionu byl pak odměněn vavřínovým věncem. Na své si však přišel i hrabě Wilczek, který měl dle smlouvy dostat za první rok 1 % z hrubé tržby a v dalších čtyřech letech se měl jeho výnos vždy o procento zvyšovat.

Začátky byly krušné: hráči se tísnili v malé kabince, na hřišti to bylo jako v dole

Radost z nového hřiště však netrvala věčně. Již v roce 1936, kdy SK Slezská hrála třetím rokem Moravskoslezskou divizi a byla adeptem postupu do první ligy, se objevují výhrady k zázemí a regulérnosti Staré střelnice. Hráči se podle klubové kroniky tísnili v malé kabince a hned vedle byli rozhodčí, kteří mohli slyšet každé slovo.

Vzhledem k desetitisícovým zástupům, které na zápasy tenkrát mířily, byl značně rizikový už samotný příchod ke stadionu po dřevěné lávce přes řeku Ostravici. Policisté tak pouštěli davy lidí před zápasem i po něm na lávku v intervalech tak, aby nedošlo k jeho přetížení a velké tragédii.

Borce z SK Slezská i diváky trápil také škvárový povrch, který měl sice svoji kvalitu, ale vzhledem ke svažitému terénu směrem na Slezskou se při deštivém počasí tvořily v jednom z rohů kaluže, ze kterých museli hasiči odčerpávat vodu. V horkých dnech zase bylo třeba škváru kropit, aby se tolik neprášilo. I tak stačilo pár minut hry a na Staré střelnici, kde nebyly kryté tribuny, ale pouze nekryté stupně, to opět vypadalo jako v dole.

A tak není divu, že čtyři roky po jejím otevření, tedy v srpnu roku 1938, noviny oslavovaly město Třinec slovy „Sedmitisícové město má nejmodernější stadion…“ Železobetonová moderna, která v té době vyrostla také ve Vítkovicích, bohužel naplno odhalila, že skromná Stará střelnice může být pro špičkový fotbal jen dočasným řešením…

Sdílejte článek