Příběh youtubera z lesa! Jak si žije zálesák z Ostravy?

Zálesáci patří spíše do knih Zane Greye, Jacka Londona či Ernesta Thompsona Setona. Moderní doba jim už moc nepřeje, přesto i dnes lze občas na nějakého v přírodě narazit. Jedním z pozoruhodných českých youtuberů je Radim Sieber, který, jak sám říká, prostě jen chodí do přírody.

Podivuhodný „podivín“ bydlí v Ostravě-Porubě, oslavil v listopadu šedesátku a pracuje jako operátor ve firmě Veolia. Ale vždy, když je to jen trochu možné, vyráží se spacákem, batohem a nožem do lesů a do svých milovaných beskydských hor. Tam při toulání v často neznámých koutech točí videa, která tisícům divákům jeho kanálu ukazují mnohdy nenápadné krásy přírody a radí jim, jak s přírodou souznít a jak v ní žít.

Vaše, někdy až „instruktážní“ videa z přírody na YouTube mají až desetitisíce zhlédnutí. Jste přírodní muž, který fandí sociálním sítím? Těch videí už jste natočil na čtyři stovky…

Mám jen kanál na YouTube. Spousta lidí mi říkalo, ať si založím své facebookové stránky, Instagram nebo web, že tím posílím svůj YouTube kanál. Ale já tuto potřebu nemám. Mluvit k lidem svými videi na YouTube je pro mě přímočařejší. Chci spíše k fanouškům přírody promlouvat obrazem. Nepíšu si ani žádný scénář, ani poznámky. Na začátku každého natáčení videa si jen v hlavě srovnám, o čem budu mluvit. A pak jen prostě vezmu foťák, vařič, nůž, spacák a batoh a vyrazím ven.

Foťák?

Tak to vlastně před osmi lety začalo. Pořídil jsem si foťák, protože jsem chtěl přírodu dobře fotografovat. Jenomže mi moc nevyhovoval, nedokázal jsem s ním zachytit přírodu podle svých představ. Byl jsem zklamaný, ale pak jsem zjistil, že ten foťák točí kupodivu celkem pěkně videa. A tak jsem zkusil natočit krátké video o noži, který jsem si vyrobil. A ono se to docela povedlo a chytlo.

Proč se z vás stal youtuber?

Na začátku jsem sledoval videa českých i zahraničních youtuberů o pobytu v přírodě. U zahraničních videí jsem obdivoval vizuální stránku jejich tvorby, což mi chybělo ve videích českých youtuberů. Obsah těchto videí mě často zaujal, ale chyběly mi častější záběry přírody a příběh. Chtěl jsem jít proto svou vlastní cestou.

Vaše kulinářské výtvory uprostřed divokých lesů vypadají často hodně lákavě…

A přitom je taková divoká příprava masa v přírodě strašně jednoduchá, nezabere moc času a výsledek je často hodně efektní. Většinou takto divoce připravené maso všem chutná, aspoň si tedy zatím nikdo nestěžoval, naopak si to všichni pochvalují.

Na jednom z videí ulovíte a pak na pánvi smažíte steak z kočkana tříprstého…

Ano, kočkana tříprstého si jako záhadného tvora, který se pohybuje v českých lesích, vymyslel jeden známý youtuber. Začalo to celkem nevinně. Tu a tam o něm podal nějakou zprávu, že ho někde zahlédl. Chytla se toho spousta podobných lidí. Někteří hlásili, že ho někde pozorovali, a další, že viděli jeho stopy, srst nebo hnízdo. No a já jsem ve svém videu sehrál scénku, že jsem kočkana tříprstého ulovil, naporcoval na steaky a s kamarádem jsme ho pak i snědli.

Které video bylo u vašich fanoušků nejúspěšnější?

Určitě nejsem v počtu zhlédnutí nějaký Kovy a ani netoužím po žádné velké popularitě. Je příjemné, když mě pozdraví nebo osloví někdo neznámý, ale většinou nezabředáváme do hovoru. Hodně zabralo například video střelby z praku, motání provázků. Hodně videí jsem věnoval i výrobě lihového vařiče, který se dá vyrobit i z odpadů a je to tak jednoduché, že si ho vyrobíte i v přírodě na koleně. A ani lihový vařič, který koupíte v obchodě za osm stovek, nehoří tak dobře jako ten můj. A neexistuje na světě ani lehčí, ani jednodušší vařič.

Co je to za „stroj“?

Je z plechovky s deodorantem. Uříznu ten její spodek, navrtám do něj dírky, naleju líh, a pak to zapálím. Je to snadné a opravdu to velice dobře funguje. Dá se na tom nejen vařit voda na čaj, ale i připravovat složitější jídla dle libosti.

Vaše videa jsou často o tom, co by měl zálesák a správný chlap umět. Měl by mít každý chlap svůj nůž?

Měl, pokud je to chlap a umí s ním zacházet. Ale je spousta lidí, kteří se neumí o sebe postarat. Geolog a spisovatel Václav Cílek se v Americe studentů ptal, jestli mají u sebe nůž. A zjistil, že ti co ho u sebe měli, tak se chovají k problémům tak, že je chtějí sami řešit. A ti co místo nože měli u sebe mobil, tak ti problémy řešili tak, že někomu zavolají, ať ten problém vyřeší.

Co znamená nůž pro vás?

Hodně důležitou věc pro život. Určitě to není pro mne zbraň a nějaký násilnický předmět, ale nejužitečnější nástroj, který provází člověka věky. Aby si s ním ukrojil chleba, zašpičatil nějaký klacek, na kterém si opeče klobásku. Pro mě je nůž i velikou inspirací. To nepřeberné množství tvarů a možností. A když si navíc člověk vyrobí nůž sám, udělá si ho k obrazu svému.

Vy máte takový nůž?

No jasně. Nůž, který si sám vyrobím, je mi vždy milejší než kupovaný. Při vlastní výrobě nože mezi vámi vzniká vztah, který se nedá popsat. To jak ho opracovávám a stále ho beru do ruky, abych jeho tvary dotáhl ke své spokojenosti, si ten nůž pamatuje. Pak mi to následně vrátí v tom, jak dobře se s ním bude pracovat. A nejen nůž jsem si vyrobil. Mám třeba na všechno pytlík, jsem totiž pytlíkový člověk. Ale ušil jsem si třeba sám péřový spacák nebo stanový přístřešek, několik větrovek i tenké kalhoty. To vše v době, kdy se tyto věci nedaly běžně koupit. Přístřešek z nepromokavé šusťákoviny jsem měl již v devadesátých letech. Dnes se tomu říká Tarp. Šil jsem různé baťůžky a taštičky pro naše dcery, když byly malé.

Potatily se? Mají rády přírodu jako vy?

No, jsou to holky, takže to mají trochu jinak než chlapi. Ale obě chodí do přírody a na hory moc rády a už k tomu vedou i své děti. Ta starší, která bude mít teď druhé dítě, chodila do skautu, a po letech nám jako rodičům řekla, že rozhodnutí ji dát do tohoto oddílu bylo to nejlepší, co jsme pro ni mohli udělat. Má ze skautu nejvíce kamarádů, kteří jí na dlouho přetrvali.

Jak jste se stal zálesákem? Byl jste tramp nebo čundrák?

Když jsem byl malý, tak mě vozil do přírody děda. Byl z Mariánských Hor a jezdívali jsme na Morávku a do Raškovic na chalupu, chodili jsme na hřiby a dívat se třeba na srnky. Trampink moc nevyhledávám. Jezdím spíš sám nebo s jedním či dvěma kamarády.

Proč?

Jsem spíše volnomyšlenkář. Snažím se třeba přizpůsobit své vybavení konkrétní akci. Když chci ujít co nejvíce kilometrů, beru si jen to nejlehčí a nejzákladnější vybavení. Naopak, když si chci s kamarádem posedět u ohně a něco si v klidu uvařit či upéct, nebojím se do batohu přibalit pár zbytečností. Čeští trempové jsou moc ortodoxní. Jsou jeden jak druhý, musejí být ustrojeni pořád ve stejných maskáčích, nedokáží si třeba v létě obout jiné boty než kanady. A zdá se mi, že vůči okolí jsou trochu uzavření v té své bublině. Někdy je to navíc i o alkoholu a pivu a to já nemusím.

Pivo je nápoj Čechů…

A vidíte, já třeba vůbec nepiju pivo. Jen ochucený birell. Ale normální pivo mi neleze. Já vím, je to divné (směje se).

Někteří trempové jezdí na osady…

Neberou mě ani trempské osady. Na jednom krásném místě jsem takové lidi poznal, bylo to u soutoku dvou potoků, který vytváří ostrov. Oni tam postavili boudičku a jezdí tam už i jejich známí. A už je tam nepořádek, les kolem je kvůli všem ohýnkům doslova vypleněný, a to dříve nádherné místo pro mne už ztratilo kouzlo a v podstatě už tam nerad jezdím. Jdu tam jen dvakrát ročně setkat se s těmi lidmi, které mám moc rád, ale to místo už mi nic neříká.

A skauti a junáci?

Tam zase vládne taková přísnější disciplína. To je v mnohém dobré. Mají jasná pravidla. Kamarádství a vzájemná pomoc je pro ně důležitá stejně jako úcta k lidem a přírodě.

Patříte ke střední generaci. Jaká je příroda dnes oproti vašemu dětství? Máte se kam zatoulat?

Ano, mám. A chodí se mi lépe. Dříve jsem chodil vždy podle turistických značek a dnes chodím podle mobilní aplikace Mapy.cz. Člověk se totiž s ní může vydat beze strachu i mimo značky, nikde nezabloudí. Dnes už se nedá zabloudit, dokud máte nabitý mobil (směje se).

Máte svá oblíbená místa?

Mám. Ale už je neprozrazuji a nemluvím o nich. Jsou to mé ostrovy klidu. Leží většinou v Beskydech, například u přehrady Šance mám takové docela pěkné místo. Do svých videí se také snažím nalézat často jiná místa, aby ty kulisy byly pestřejší. Pár jich mám i tady kousek za Porubou.

Vyjíždíte u nás i někam jinam než do Beskyd?

Beskydy mám nejraději, tam jezdím většinou na delší cesty, při nichž někdy není prvotní natáčení videí. Do svých padesáti jsem chodil extrémní závod 5 Beskydských vrcholů, předobraz dnešní Beskydské sedmičky. U „pětky“ však neznáte předem trasu, takže je to vyšší level než „sedmička“. To jsem ušel 125 kilometrů od pátečního večera do nedělního rána, nejvíce v životě. Bez spaní, bez ničeho. Ale poznáte, co ve vás je. Kde máte limity, že bolest je často jen momentální pocit, který odejde, a začne vás bolet něco jiného.

Co zahraničí? Hodil byste se možná do americké divočiny nebo pralesa…

S kamarádem jsem před lety jezdil do Dolomitů, kde jsme slezli spoustu takových těch ferrat, což jsou ocelovými lany a různými pomůckami zajištěné cesty v nepřístupném, obvykle horském terénu. V Rakousku taky. A potom mám hodně rád Slovensko, Tatry. Malou i Velkou Fatru.

Proč hledáte neznámá místa? Abyste se tam ztratil před světem? Abyste utekl?

Ztratit se nedá, možná kdysi se dalo v lesích ztratit. Ale chodím do neznámých míst pro klid. Nikam neutíkám, jsem i běžný městský člověk. Znám lidi, kteří jsou opravdu jen lesní lidé, ale já to mám napůl. Potřebuji kino, kulturu a potřebuji někdy i ty velké obchody. Mám městský život také rád.

Narodil jste se do správné doby? Nebylo by vám lépe třeba ve středověku nebo pravěku, kdy lidé tak přírodu neničili?

Ne, ne, určitě jsem se narodil do správné doby. Ale myslím si, že už žiju několikátý život, že už jsem v těch dobách žil. Ostatně věřím, že ještě nějaké životy v budoucnu požiju (směje se).

Někoho k přírodě přitáhly dobrodružné knihy či filmy. Co ovlivnilo vás?

Moc jsem nečetl, strašlivě mě ovlivnil po vojně Indiana Jones. Z těch filmů se dá hodně čerpat. Kdysi, když ještě existoval martinovský masokombinát, tak mne oslovili, jestli bych nechtěl dělat vedoucího tábora martinovským dětem na bývalé celnici na Doroťance, která leží na hranici se Slovenskem. A tak jsem vymyslel tábor, který byl motivovaný filmy o Indianu Jonesovi. A ty bývalé děti, co naše tábory zažily, dnes prý podobné tábory vymýšlejí pro své děti.Co by měl tedy člověk vlastně umět, aby v drsné přírodě přežil?

Měl by hlavně používat v každé situaci hlavu. Ideálně zkoušet si trénovat různé dovednosti a imitovat situace v bezpečí českých lesů. I jeden víkend v lese může přinést člověku nečekané situace, které bude muset řešit. Když ztratí nůž nebo jiný nástroj, měl by si ho umět něčím nahradit. Měl by si na výpravy brát pevné kalhoty, kvalitní větrovku, péřovku, spacák, karimatku a přístřešek.

Bydlíte v Porubě, je to dobré místo k bydlení? A čím je pro vás Ostrava?

Výborné. Bydlím na kraji Poruby a mám to blízko do lesa. A Ostrava je stále hezčí město. Je stoprocentně lepší, než bývala v době mého dětství, a je mnohem hezčí než leckteré jiné velké město. Nepřeháním. Zažil jsem Ostravu v době, kdy v ní padal popílek, člověk vyšel ven čistý a za chvíli měl špinavou košili.