Z vězení hrozili únosem jejich dětí. Bývalá novinářka vydává knihy o skutečných zločinech na Ostravsku

Bývalá redaktorka Ivana Žáková uvedla na trh druhý díl knihy o skutečných zločinech na Ostravsku. Jaké to bylo, když v týmu s fotografem nebo sama o velkých ostravských zločinech psala?

Druhý díl knihy Skutečné zločiny na Ostravsku věnovala Ivana Žáková svým dětem Adéle a Šimonovi. „Nejen proto, že v dětství museli vnímat mé emoce, když jsem o zločinech jako novinářka psala, musely zažívat i to, že když se stala v Ostravě nějaká vražda, museli jsme třeba odpískat domluvený výlet nebo návštěvu divadla. To je však nic proti tomu, že mé děti musely vlastně často čelit i přímým hrozbám zločinců podobně jako já, aniž si to v dětství zcela uvědomovaly“ řekla Ivana Žáková.

Nebezpečí novinařiny vnímaly i děti autorky

Děti vzpomínají, jak máminu práci v dětství vnímaly. „Jednou jsem přišel domů a máma mi řekla, podívej, teď bys neměl chodit ze školy sám domů, budeme pro tebe jezdit. A když půjdeš domů sám, tak musíš rovnou domů, nikam jinam nechoď, protože naší rodině někdo vyhrožoval z vězení,“ vzpomínal na jarním křtu knihy o skutečných zločinech na Ostravsku dnes už dospělý syn Šimon na dobu, kdy mu bylo deset.

Dcera Adéla vzpomíná, že když byla malá, tak máma musela třeba o půlnoci jít pryč, protože jí zavolal kolega, že se něco stalo a že jedou na reportáž na místo činu. „S mámou se také nedalo mluvit, když psala. Říkala vždycky: potom, potom, počkej. To mě jako dítě štvalo,“ uvedla dcera.

Když naháněli drogové dealery nebo obchodníky s bílým masem

Ivana Žáková vzpomíná, že zpočátku byla práce investigativní novinářky zaměřené na kriminalitu jejím koníčkem. „Mými přáteli, známými i kamarády byli policisté, soudci, vyšetřovatelé, trávila jsem s nimi spoustu času. A dostávala jsem od nich pak případy, které nikdo neměl. Třeba že Karlovi Gottovi ukradli auto, což nikdo dříve než já neměl. Dělala jsem i volavku, když jsme naháněli drogové dealery nebo obchodníky s bílým masem, což byli obchodníci s prostitucí do zahraničí,“ vzpomínala autorka. „Tehdy jsem nasazovala nejen svou kůži, ale i své celé vnitřní já.“

Tehdy v době, když ještě neměla děti, prý příliš nevnímala nebezpečí, které jí při její práci hrozilo. „Zlom nastal, když se narodila Adélka a tři roky poté Šimon. Pak jsem se vrátila zpět do práce a začala jsem si při psaní o kriminalitě uvědomovat nejen to zlo a nebezpečí, ale i to zoufalství a neštěstí, nelidskost a zrůdnost, které kriminalita přináší obětem a společnosti. Takže pro mne už práce přestala být velkým koníčkem,“ řekla autorka.

Devadesátky byly šílené. Také Ostrava byla prosycená zločinem

Když ještě pracovala v bulvárním listu Dar, dělala v roli falešné prostitutky i volavku ve známých pražských ulicích, kde prostitutky pracují. „Tam jsem málem přišla o zuby, když jsem se nelíbila konkurenci. Každá prostitutka tam měla své místo a já jsem tam přišla mezi ně. Stačila minuta. Byl tam kolega redaktor a raději jsme pak vyklidili pole,“ vzpomínala Ivana Žáková.

Foto: Petr Broulík

V Ostravě zažila v práci devadesátá léta, kdy stejně jako v jiných městech kriminalita rapidně vzrostla. „Ty devadesátky byly šílené. Nejen Ostrava, ale celá Česká republika, byla prosycená zločinem. Abych se v Ostravě dostala blíže k vekslákům a různým lidem z podsvětí, tak jsme s kamarádkami chodily tančit do barů a slibovaly jsme určitým lidem hory doly. Díky tomu jsem získávala i určité exkluzivní informace,“ prozradila.

Zločinci se ve vězení domlouvali, že jí unesou děti

Na otázku, zda by se k takové nebezpečné práci vrátila, odpovídá. „Kdybych neměla děti, tak ano. Bylo to často hodně divoké, ale byla to krásná, dobrodružná a napínavá práce. Není to jen o tom, že plníte palcové titulky novin, ale spoustě lidí při takové práci zaměřené na odhalování zločinu i pomůžete,“ uvedla bývalá redaktorka deníku Blesk.

Až do napsání své poslední, nejnovější knihy tajila vše, co se dříve dělo její rodině. „Ale pak jsem se rozhodla, že to prostě musí ven, aby nás to dále netížilo,“ upřesnila spisovatelka.

Její otec vzpomíná, že jednoho dne přišel domů a vítala ho vyděšená manželka. Popisovala, že se přímo v kuchyni jejich domu objevil neznámý muž. „Řekl jí, že přichází z vězení, a že byl ve vězení svědkem, kdy se dva zavření zločinci domlouvali, že musí dát za vyučenou dceři Ivaně, protože o nich napsala do novin spoustu věcí, které se jim nelíbí. A ten nám neznámý muž prosil manželku, ať dceru varuje, protože může dojít k nejhoršímu, to znamená k únosu jejich malých dětí. Na tom se prý domlouvali,“ vzpomínal otec Ivany Žákové.

Policie nařídila, ať vezme obě děti a odjede neznám kam

Ivana Žáková zjistila, že oním neznámým mužem byl její kamarád z dětství, který ve vězení pykal za loupež, a rychle oslovila své přátele ve službách policie. „Setkal se tam s vrahem, o kterém jsem psala, znala jsem ho a on znal mne. Domlouval se ve vězení s druhým, několikanásobným vrahem. Jeho případ je velmi starý, velmi známý a udál se v Ostravě, když jsem v novinách začínala. Tehdy bylo celé město ohroženo,“ popsala Ivana Žáková.

Domluva nebezpečné dvojice se udála v době, kdy měli být oba vrahové zhruba za měsíc propuštěni. „Domlouvali se na tom, že unesou mé děti nebo jedno z dětí. Nechtěla jsem tomu věřit, byl to pro mne šok. Začala jsem mít velký strach, obrátil se mi žaludek. Okamžitě jsem zavolala státní zástupkyni, kterou znám. Přijela ona, přijela kriminálka, vzali si na výslech toho mého známého, potom mne. Dopadlo to tak, že policie nařídila, že nemáme nic nikomu říkat, sebrat obě děti a odjet. Tak jsme s dětmi a s tátou odjeli do slovenských hor. Doma zůstal jen manžel a hlídal dům. Svítil v místnostech, aby to vypadalo, že jsme doma. A policii dával informace, jestli se u nás někdo objevil. My jsme si ani netelefonovali,“ přiznala autorka knih Skutečné zločiny na Ostravsku.

Otce žaloval vrah z vězení. Chtěl tři a půl milionu odškodnění

Trvalo týden, než se mohli vrátit. Policie zatím vyslechla oba podezřelé muže a další osoby a nakonec případ po měsících sledování odložila. „Možná ta jejich vězeňská domluva byla jen z hecu, já jen vím, že po dvaceti a více letech neměli důvod se mstít za informace, které jsem v článku použila z vyšetřovacího spisu. Byl to ale jeden z důvodů, proč jsem nakonec odešla z novin. Od každodenních nervů a stresu,“ svěřila se bývalá novinářka.

Její otec, v jehož vydavatelství Ivana Žáková vydává své knihy o skutečných zločinech, musel zase čelit žalobě, kterou na něj kvůli zveřejnění jednoho případu podal zavřený brutální vrah, jenž v příběhu figuroval. „Chtěl odškodnění tři a půl milionu a já jsem musel půl roku chodit po soudech, než nakonec vrchní soud žalobu nakonec smetl ze stolu,“ uvedl otec Ivany Žákové.

Chtěl poslouchat AC/DC, ona Haberu. Tak ho bodla do srdce

Autorka má ve své druhé knize i další případ, který zpočátku nechtěla zveřejňovat. „Je to případ z rodného Bohumína, který jsem nazvala Poprava Draka a jeho ženy. Všechny aktéry, ať jsou to vrahové nebo oběti, osobně velmi dobře znám. Proto jsem velmi detailně spisy studovala, abych ho přesně popsala,“ řekla Ivana Žáková.

Spisovatelka už v minulé své knize například popsala vraždu, kdy se do osudové pře dostali manželé kvůli poslechu hudby. Manžel chtěl poslouchat kapelu AC/DC a manželka chtěla Paľa Haberu.

„A dopadlo to tak, že vyhrála manželka. Zapíchla manžela nožem rovnou do srdce. Ten případ vyvolal úsměvy i při soudním líčení. Nicméně bohužel i takové banality se stávají. Na jedné straně jsou tu nelítostní zabijáci, kteří dokonce své oběti dobře znají, a na druhé straně máme zločiny, kdy momentální zloba, afekt či hloupá malichernost způsobí, že se z vás stane oběť nebo vrah. Nikdo bohužel neví, kdy se můžete stát jedním či druhým. A to mne často více šokuje než nějaké plánované připravené vraždy,“ dodala Ivana Žáková, autorka knih o Skutečných zločinech na Ostravsku.